#: locale=cs
## Action
### URL
LinkBehaviour_B91E2A6F_945D_078A_41DE_B76DC4BD831A.source = https://archaeomontan.eu/montanarchaeologie-in-sachsen
LinkBehaviour_46D02755_67A7_2144_41D1_3B0007AE845C.source = https://archaeomontan.eu/montanarchaeologie-in-sachsen
LinkBehaviour_0570A615_1E1D_1085_41BC_F5AA9CF4A52F.source = https://archaeomontan.eu/montanarchaeologie-in-sachsen
LinkBehaviour_EB751A40_FAB6_1475_41E2_472BB1DCC0FD.source = https://archaeomontan.eu/montanarchaeologie-in-sachsen
LinkBehaviour_5563966F_7585_E84F_41D5_68389B268CC6.source = https://my.matterport.com/show/?m=fYK3L5mdTBG&fbclid=IwAR3l_XmeDif-M0xQ0FKZP1Djoalh1Yzo5uGrgwPxAmKOu0ZonqKG1-2zsvs
LinkBehaviour_EB76EA3E_FAB6_140D_41D5_3F47BAA4EC40.source = https://www.europarl.europa.eu/factsheets/cs/indexsearch?query=evropsk%c3%bd+fond+pro+region%c3%a1ln%c3%ad+rozvoj
LinkBehaviour_46D1A753_67A7_215C_4199_786B61856CF4.source = https://www.europarl.europa.eu/factsheets/cs/indexsearch?query=evropsk%c3%bd+fond+pro+region%c3%a1ln%c3%ad+rozvoj
LinkBehaviour_B9109A6E_945D_078A_41D5_CD13FFD7A63F.source = https://www.europarl.europa.eu/factsheets/cs/indexsearch?query=evropsk%c3%bd+fond+pro+region%c3%a1ln%c3%ad+rozvoj
LinkBehaviour_057F1613_1E1D_109D_41A2_63859DDC2A5C.source = https://www.europarl.europa.eu/factsheets/cs/indexsearch?query=evropsk%c3%bd+fond+pro+region%c3%a1ln%c3%ad+rozvoj
WebFrame_4AA4226B_5EE9_BBD2_41D7_93443020E72E.url = https://www.google.com/maps/embed?pb=!1m18!1m12!1m3!1d14377.55330038866!2d-73.99492968084243!3d40.75084469078082!2m3!1f0!2f0!3f0!3m2!1i1024!2i768!4f13.1!3m3!1m2!1s0x89c259a9f775f259%3A0x999668d0d7c3fd7d!2s400+5th+Ave%2C+New+York%2C+NY+10018!5e0!3m2!1ses!2sus!4v1467271743182
WebFrame_22F9EEFF_0C1A_2293_4165_411D4444EFEA.url = https://www.google.com/maps/embed?pb=!1m18!1m12!1m3!1d14377.55330038866!2d-73.99492968084243!3d40.75084469078082!2m3!1f0!2f0!3f0!3m2!1i1024!2i768!4f13.1!3m3!1m2!1s0x89c259a9f775f259%3A0x999668d0d7c3fd7d!2s400+5th+Ave%2C+New+York%2C+NY+10018!5e0!3m2!1ses!2sus!4v1467271743182" width="600" height="450" frameborder="0" style="border:0" allowfullscreen>
LinkBehaviour_555E0887_6916_FC0A_41D5_C69B1E823DFC.source = https://www.miberz.de/de/ueber-uns/
LinkBehaviour_B91EFA6E_945D_078A_41DB_D70A9ADC4C9C.source = https://www.sn-cz2020.eu/cz/index.jsp
LinkBehaviour_EB7B4A3F_FAB6_140B_41BC_4B065A11359B.source = https://www.sn-cz2020.eu/cz/index.jsp
LinkBehaviour_46D1E753_67A7_215C_41D1_EA41305D0C35.source = https://www.sn-cz2020.eu/cz/index.jsp
LinkBehaviour_05717614_1E1D_109B_41BC_23EAD241C803.source = https://www.sn-cz2020.eu/cz/index.jsp
LinkBehaviour_B91E5A6D_945D_078E_41D2_BD2A0ACC09F8.source = https://www.uappmost.cz/
LinkBehaviour_057D7612_1E1D_109F_41B3_5E7C070E7365.source = https://www.uappmost.cz/
LinkBehaviour_EB70BA3E_FAB6_140D_41B1_7DFF37B00935.source = https://www.uappmost.cz/
LinkBehaviour_46D16753_67A7_215C_41BC_1DEFEC08D3F2.source = https://www.uappmost.cz/
## Hotspot
### Text
HotspotPanoramaOverlayTextImage_D7B81387_C665_B3A2_41C2_522EE1C26516.text = 25 \
HotspotPanoramaOverlayTextImage_D4B07D29_C67B_F4EE_41CF_93796DC805C7.text = 26 \
HotspotPanoramaOverlayTextImage_D5480DFA_C665_9762_419E_8B35AB0A6B6B.text = 27 \
HotspotPanoramaOverlayTextImage_D59ABDCA_C66B_97A2_417C_04F48E9751CC.text = 28 \
HotspotPanoramaOverlayTextImage_D49E4F41_C66E_949E_41E0_52887BDCEFB5.text = 55 \
HotspotPanoramaOverlayTextImage_EF5712B6_FF26_A3E2_41C3_D7D1124A426C.text = ANNABERG-BUCHHOLZ
HotspotPanoramaOverlayTextImage_7ED958C1_6C36_5463_41DA_2EFE8C8C75DB.text = BÄRENSTEIN
HotspotPanoramaOverlayTextImage_EF506401_FF22_A6A1_4170_25405FE56BB5.text = CHOMUTOV
HotspotPanoramaOverlayTextImage_EF0C8091_FF22_9FA1_41E9_18C809DB89C7.text = CRANZAHL
HotspotPanoramaOverlayTextImage_55490D27_6917_D40C_41D9_5BE92C69076C.text = DIPPOLDISWALDE
HotspotPanoramaOverlayTextImage_86E7A577_B4BE_0DE6_41D7_239EB38805CF.text = Doly JZ od Hory sv.Šebestiána \
Gruben SW vom Sebastiansberg
HotspotPanoramaOverlayTextImage_D53BB023_943D_03B9_41B1_A98A49A621D0.text = Doly na Mědníku \
Gruben am Kupferhügel
HotspotPanoramaOverlayTextImage_9B89CD65_B44F_FD1A_41D3_932AAD2AB1DB.text = Doly na Taubenbergu \
Gruben am Taubenberg
HotspotPanoramaOverlayTextImage_8CCCBE50_B4C6_1F3B_41BD_E4D3A7FBB458.text = Doly na Vysoké \
Gruben am Hohenstein
HotspotPanoramaOverlayTextImage_827DB76E_B4C2_0DE7_41D5_3871D7A22077.text = Doly v údolí Zvonícího potoka \
Gruben im Klingenbach Tal
HotspotPanoramaOverlayTextImage_89E768E4_9819_70FA_41D5_0F13B627977F.text = Důl Měděnec \
Bergwerk Kupferberg
HotspotPanoramaOverlayTextImage_EEB97DCA_FF22_A1A2_41EC_17C7FCB165CF.text = FICHTELBERG, OBERWIESENTHAL
HotspotPanoramaOverlayTextImage_B106C39D_931A_638F_4198_25DEC80D7F09.text = Hammerle
HotspotPanoramaOverlayTextImage_8235B89D_B4FE_032A_41DE_845861CB81A6.text = Huť u Schöne Maria \
Eisenhütte bei Schöne Maria
HotspotPanoramaOverlayTextImage_ED0C77D7_FF27_61A2_4175_4FB9A5974D3D.text = JOHSTADT
HotspotPanoramaOverlayTextImage_EF173286_FF2E_A3A2_41ED_ABA2D1DBA41F.text = JÁCHYMOV
HotspotPanoramaOverlayTextImage_EDB69AB2_FF27_A3E2_41E3_9877672ADD16.text = KADAN
HotspotPanoramaOverlayTextImage_ECF1CFE7_FF26_A162_41DC_4DEF3505DAE2.text = KLÁŠTEREC N.O.
HotspotPanoramaOverlayTextImage_EF78FC28_FF21_A6EE_41CD_3F3F5860DAE1.text = KLÍNOVEC
HotspotPanoramaOverlayTextImage_8BEC71C5_930E_3FFE_41D9_4B2D1AD5C51B.text = Kovářská /Schmiedberg \
Archeobotanické odběry \
Archäobotanische Proben
HotspotPanoramaOverlayTextImage_8948CCBB_937A_658A_41D8_7A5C2BDD21AB.text = Kovářská /Schmiedberg \
Uhelna vysoké pece \
Kohlschupfe des Hochofens
HotspotPanoramaOverlayTextImage_8FEE7E02_930E_647A_41E0_EC71344C393C.text = Kremsiger \
Doly na Aspauneru \
Gruben am Aspauner
HotspotPanoramaOverlayTextImage_8F6EC2D8_930E_3D95_41DF_49B979702854.text = Kremsiger \
Hornické sídliště \
Bergbausiedlung
HotspotPanoramaOverlayTextImage_8D82A8C5_9316_EDFF_41DF_1B56913C5812.text = Kryštofovy Hamry \
zaniklý hamr \
ehem.Hammer
HotspotPanoramaOverlayTextImage_EC4A4B34_FF23_A2E6_41E4_8F4DD8E7606C.text = LITVÍNOV
HotspotPanoramaOverlayTextImage_7DA61A0F_6C36_57FF_41D4_F120F487D34B.text = MARIENBERG
HotspotPanoramaOverlayTextImage_ED8760BB_FF22_9FE2_41C8_9CEF57270084.text = MOST
HotspotPanoramaOverlayTextImage_2BCDBA0B_6912_5C1B_41C7_1837716055CC.text = Museum für mittelalterlichen Bergbau im Erzgebirge \
Muzeum středověkého hornictví v Krušných horách
HotspotPanoramaOverlayTextImage_A85CA3AB_9433_0489_41B2_72BA6051321A.text = Měděnec /Kupferberg \
Štola Marie Pomocná \
Maria Hilf Stollen
HotspotPanoramaOverlayTextImage_8CF71C6D_B4C6_03E5_41DB_AD3423F724A2.text = Měděný hamr \
Kupferhammer
HotspotPanoramaOverlayTextImage_806E2920_B4C2_051B_41D1_408CDF452D19.text = Město Hora svatého Šebestiána \
Stadt Sebastiansberg
HotspotPanoramaOverlayTextImage_D406A1A4_9437_04BF_41E2_90C59A719444.text = Město Měděnec \
Stadt Kupferberg
HotspotPanoramaOverlayTextImage_825FB7CF_B4C2_0D25_41E0_BF7CF709EF92.text = Nové Zvolání a jeho doly \
Neugeschrei und seine Bergwerke
HotspotPanoramaOverlayTextImage_7E451F81_6C2A_ECE0_41C4_B90E0A4C4557.text = OLBERNHAU
HotspotPanoramaOverlayTextImage_EC6DD0B5_FF26_9FE6_41E7_D13DE777C55B.text = OSTROV N.O.
HotspotPanoramaOverlayTextImage_8492AD5A_97EA_B1C9_41D6_49CB8B5A011A.text = Pinka Měděnec \
Pinge Kupferberg
HotspotPanoramaOverlayTextImage_57039554_6912_D40C_41BB_F8614E0B8CAC.text = REITZENHAIN
HotspotPanoramaOverlayTextImage_7E262932_6C2A_5421_41A0_00836EE16887.text = SAYDA
HotspotPanoramaOverlayTextImage_84803A88_B442_072A_41DA_276710954D7E.text = Sklárny Jilmová \
Glashütten im Ulmbach
HotspotPanoramaOverlayTextImage_82792B37_B4C2_0565_41E5_F02CE33A14EF.text = Starý rybník \
Alter Teich
HotspotPanoramaOverlayTextImage_B122811F_930E_1C8A_41DC_68E092BB165E.text = Středověké pece \
Mittelalterliche Öfen
HotspotPanoramaOverlayTextImage_82141424_B4CE_031B_41E5_A4650253198A.text = Vejprty \
Weipert
HotspotPanoramaOverlayTextImage_822265BA_B4C6_0D6E_41E2_07B3F7BF2443.text = Vitriolová huť \
Vitriolhütte
HotspotPanoramaOverlayTextImage_8214108C_B4C2_032B_41C7_678D18BBFF8D.text = Výsluní \
Sonnenberg
HotspotPanoramaOverlayTextImage_A87C9BC1_95D7_04F6_41D5_1843CD2BF97C.text = Výsluní - Hadí údolí \
/Sonnenberg \
Archeobotanické odběry \
Archäobotanische Proben
HotspotPanoramaOverlayTextImage_F1BDCE5C_FF22_A2A7_41A0_3CAD1E92768D.text = WOLKENSTEIN
HotspotPanoramaOverlayTextImage_7FD02118_6C36_55E0_41BB_CF8AD9879160.text = ZÖBLITZ
HotspotPanoramaOverlayTextImage_8F9A73ED_B4C6_04EA_41CB_A53E6C6A0120.text = zaniklá středověká ves Spindelbach \
Wüste Dorf Spindelbach
HotspotPanoramaOverlayTextImage_B1A1B50C_93FA_248E_41B7_1D4205BF6350.text = České Hamry /Pleil \
Archeobotanické odběry \
Archäobotanische Proben
HotspotPanoramaOverlayTextImage_B72C290D_931A_2C8E_41B9_568BFDC8C492.text = České Hamry /Pleil \
Bývalá Fladerova továrna \
Ehem. Fabrik Flader
HotspotPanoramaOverlayTextImage_B31BAA22_93FA_ECB5_41CE_B3A4D0BF9B61.text = České Hamry /Pleil \
Bývalý hamr \
Ehem. Hammer
HotspotPanoramaOverlayTextImage_B3BFA4FE_93F9_E58D_41D9_DC847D40B07A.text = České Hamry /Pleil \
Bývalý hamr Pleyl \
Ehem. Hammer Pleyl
HotspotPanoramaOverlayTextImage_B1C375FC_931E_278E_418B_EF4BE02297BE.text = České Hamry /Pleil \
Bývalý mlýn \
Ehem. Mühle
HotspotPanoramaOverlayTextImage_B2CE58CA_930A_2DF5_41E1_ECDE0873C524.text = České Hamry /Pleil \
Doly na Kreuzigeru \
Gruben am Kreuziger \
HotspotPanoramaOverlayTextImage_8C724DBC_930A_678E_41D5_6D37D7599AFE.text = České Hamry /Pleil \
Hornické sídliště \
Bergbausiedlung \
HotspotPanoramaOverlayTextImage_B3928375_930A_3C9E_41E0_76872B37D3A9.text = České Hamry /Pleil \
doly Engelsburg, štola Friedrich \
Gruben Engelsburg, Stollen Friedrich
HotspotPanoramaOverlayTextImage_8D179E14_B4C6_7F3B_41CE_F0E0BF1A9465.text = Štola Dům rakouský a doly u Přísečnice \
Stollen Haus Österreich und die Bergwerke in der Umgebung von Preßnitz
HotspotPanoramaOverlayTextImage_81593750_B442_0D3B_41B2_4AAB0B76A1FE.text = Štola Leopold a okolí \
Leopold Stollen und Umgebung
HotspotPanoramaOverlayTextImage_A8AE0D82_9433_1D7A_41DD_7644CBF6C90D.text = Štola Země zaslíbená \
Gelobtes Land Stollen
## Media
### Floorplan
### Image
imlevel_5C7BC5C7_7584_A8BF_41D1_51478C84B860.url = media/map_8FDA37EF_9B10_B6C2_41BA_9528A09DACDB_cs_0.png
imlevel_5C7B95C7_7584_A8BF_41DC_791C1156949B.url = media/map_8FDA37EF_9B10_B6C2_41BA_9528A09DACDB_cs_1.png
imlevel_5C7B85C7_7584_A8BF_41D2_268FFEF7AB48.url = media/map_8FDA37EF_9B10_B6C2_41BA_9528A09DACDB_cs_2.png
imlevel_5C7BA5C7_7584_A8BF_41B0_AE80F045411B.url = media/map_8FDA37EF_9B10_B6C2_41BA_9528A09DACDB_cs_3.png
imlevel_5C7A65C7_7584_A8BF_41CB_7E003E17E3AC.url = media/map_8FDA37EF_9B10_B6C2_41BA_9528A09DACDB_cs_4.png
imlevel_72867CB7_6C76_6C2F_419D_C1013793C762.url = media/panorama_23A94135_339A_C954_41AD_5AA23238BF7D_HS_0fgr0xoo_cs.png
imlevel_730BADB2_6C76_6C20_41B7_26475E5015A8.url = media/panorama_23A94135_339A_C954_41AD_5AA23238BF7D_HS_74y68qre_cs.png
imlevel_736C64CA_6C76_5C60_41D3_440DC15E296B.url = media/panorama_23A94135_339A_C954_41AD_5AA23238BF7D_HS_8van844p_cs.png
imlevel_730DBE8A_6C76_6CE0_41C6_43D12D226EC0.url = media/panorama_23A94135_339A_C954_41AD_5AA23238BF7D_HS_9ylyu2jg_cs.png
imlevel_7360C112_6C76_55E0_41C5_71F3D6002978.url = media/panorama_23A94135_339A_C954_41AD_5AA23238BF7D_HS_a3rms9gw_cs.png
imlevel_73123C41_6C76_2C60_41C8_9736C2ACBF11.url = media/panorama_23A94135_339A_C954_41AD_5AA23238BF7D_HS_allk5xqe_cs.png
imlevel_730ECF92_6C76_6CE1_41C2_8AEDA02A76A7.url = media/panorama_23A94135_339A_C954_41AD_5AA23238BF7D_HS_bofca6nn_cs.png
imlevel_3B498C81_6911_D404_41D6_8224539320AF.url = media/panorama_23A94135_339A_C954_41AD_5AA23238BF7D_HS_h4zol53i_cs.png
imlevel_73308095_6C76_74E3_41A2_E6BA1A85BB60.url = media/panorama_23A94135_339A_C954_41AD_5AA23238BF7D_HS_jbyvtk6w_cs.png
imlevel_72EEA54D_6C76_5C63_41B9_01446072B25B.url = media/panorama_23A94135_339A_C954_41AD_5AA23238BF7D_HS_jfo6nhsw_cs.png
imlevel_736BD361_6C76_5423_41D9_6799D474797D.url = media/panorama_23A94135_339A_C954_41AD_5AA23238BF7D_HS_p0hxjvy9_cs.png
imlevel_26B93914_6911_DC0C_41C9_2AF416C2CBBA.url = media/panorama_23A94135_339A_C954_41AD_5AA23238BF7D_HS_tqjtob7j_cs.png
imlevel_72E52271_6C76_5420_41D5_A5C103ACC24B.url = media/panorama_23A94135_339A_C954_41AD_5AA23238BF7D_HS_u0d7geab_cs.png
imlevel_72E301D8_6C76_5462_41A8_F9B0BEF77BCC.url = media/panorama_23A94135_339A_C954_41AD_5AA23238BF7D_HS_ug7wirpa_cs.png
imlevel_73675875_6C76_3420_41C6_9D893E45906F.url = media/panorama_23A94135_339A_C954_41AD_5AA23238BF7D_HS_ughdbi8o_cs.png
imlevel_72FD1F3C_6C76_2C20_41D6_FE1E927444A5.url = media/panorama_23A94135_339A_C954_41AD_5AA23238BF7D_HS_uj4ty18w_cs.png
imlevel_3B4DBAE7_6911_DC0B_4162_B3810C06F837.url = media/panorama_23A94135_339A_C954_41AD_5AA23238BF7D_HS_vkyu0rrg_cs.png
imlevel_4DFB0E99_6C76_2CE0_41C0_7F49283A239C.url = media/panorama_23A94135_339A_C954_41AD_5AA23238BF7D_HS_x89ebxc2_cs.png
imlevel_7310DB4F_6C76_347F_41B0_887BE70AED0C.url = media/panorama_23A94135_339A_C954_41AD_5AA23238BF7D_HS_xdp716dn_cs.png
imlevel_736F99A6_6C76_3420_41D0_24301D9A2675.url = media/panorama_23A94135_339A_C954_41AD_5AA23238BF7D_HS_xs9a90k5_cs.png
imlevel_705A4731_6C76_3C23_41C4_A439192DEA48.url = media/panorama_23A94135_339A_C954_41AD_5AA23238BF7D_HS_yhr1ul48_cs.png
imlevel_F725A079_B4C2_03ED_41E5_561B04D3ED9E.url = media/panorama_F640023B_FA87_FF96_41BC_306BF36FB71E_HS_q1cbf9k6_cs.png
imlevel_DEB73F42_C665_B4A2_41E2_689048E44361.url = media/panorama_F6400E43_FA87_87F6_41EC_283DFD0C1087_HS_08c7dxpw_cs.png
imlevel_DEB69F11_C665_B4BE_41A8_F1E54AB6A0B7.url = media/panorama_F6400E43_FA87_87F6_41EC_283DFD0C1087_HS_84ke5z4e_cs.png
imlevel_DEB12EE0_C665_B59E_41D7_6B6D278D5EF2.url = media/panorama_F6400E43_FA87_87F6_41EC_283DFD0C1087_HS_ig9myj14_cs.png
imlevel_DEB69F70_C665_B37E_41E2_A517835FD802.url = media/panorama_F6400E43_FA87_87F6_41EC_283DFD0C1087_HS_j0snmf09_cs.png
imlevel_DEF09EA4_C665_B5E6_41E5_33BFD968028C.url = media/panorama_F6400E43_FA87_87F6_41EC_283DFD0C1087_HS_xrv6i0qf_cs.png
imlevel_F721E0C6_B4C2_0327_414A_A62BE62046BA.url = media/panorama_F6402838_FA87_8B92_41AE_1A5747F7B344_HS_9negqhsr_cs.png
imlevel_F72070E3_B4C2_031D_41D3_8F0411996AFB.url = media/panorama_F6402838_FA87_8B92_41AE_1A5747F7B344_HS_lgo7p0bv_cs.png
imlevel_F79DDF52_B4C2_3D3F_41D8_5404F77E7A4D.url = media/panorama_F6403000_FA87_9B72_41E4_E129DF18A678_HS_56y68nr6_cs.png
imlevel_F71EA11B_B4C2_052D_41E3_B6C17C03D8AC.url = media/panorama_F6403A6E_FA87_8F8E_41D9_BF20564D3FEE_HS_cnqp5pli_cs.png
imlevel_F7265049_B4C2_032D_41DE_7DCDCDB7AA2E.url = media/panorama_F6403BFB_FA87_8C96_41E1_0F99834BD1E5_HS_9xudz2mr_cs.png
imlevel_F7967FE8_B4C2_3CEB_41E4_86FD94EBE3D4.url = media/panorama_F6403BFB_FA87_8C96_41E1_0F99834BD1E5_HS_i69u02oa_cs.png
imlevel_F798CFBA_B4C2_3D6F_41E5_6CC9BA746331.url = media/panorama_F6403BFB_FA87_8C96_41E1_0F99834BD1E5_HS_vp7cj6je_cs.png
imlevel_F79B5F84_B4C2_3D1B_41C7_8C5F4A339F7A.url = media/panorama_F640D04F_FA87_BB8E_41EA_DF3D561490A6_HS_h0zkwp5k_cs.png
imlevel_F71D6136_B4C2_0567_41E0_7BD3DFA68746.url = media/panorama_F640D64C_FA87_87F2_41DB_01A5A500C44B_HS_s7eyp52u_cs.png
imlevel_D2DBCA17_9433_079A_41DE_2DAEC2A74374.url = media/panorama_F640DFBF_FA84_848E_416B_29108428EFF4_HS_30x8mkyn_cs.png
imlevel_F4614E36_B4C2_3F67_41E5_B17F08FA0D52.url = media/panorama_F64119B4_FA84_8C92_416E_C3081501E5AF_HS_9wpsfdyt_cs.png
imlevel_F4234E03_B4C2_3F1D_41C0_D10D5D8EF304.url = media/panorama_F64119B4_FA84_8C92_416E_C3081501E5AF_HS_ultulgxm_cs.png
imlevel_B6FD4AF1_931A_2D97_41A9_1834255DEE0B.url = media/panorama_F6412D98_FA84_8492_41CE_5A5492138F52_HS_0puhdd6p_cs.png
imlevel_B6E6AB9C_931A_238D_41D7_F7245387B147.url = media/panorama_F6412D98_FA84_8492_41CE_5A5492138F52_HS_1fykulk8_cs.png
imlevel_B6E45BE9_931A_23B7_41D6_A6A56912E293.url = media/panorama_F6412D98_FA84_8492_41CE_5A5492138F52_HS_620yod02_cs.png
imlevel_B6FC1B22_931A_2CBA_41CC_D8D1730D0DA9.url = media/panorama_F6412D98_FA84_8492_41CE_5A5492138F52_HS_71vzavao_cs.png
imlevel_B6FF3ABD_931A_2D8E_41CE_A02966F75C8A.url = media/panorama_F6412D98_FA84_8492_41CE_5A5492138F52_HS_9rpd5xdo_cs.png
imlevel_B6E22C1D_931A_248E_41C1_04AB293B13EE.url = media/panorama_F6412D98_FA84_8492_41CE_5A5492138F52_HS_h2syj96x_cs.png
imlevel_B6F91B52_931A_2C9A_41C3_016AB6CA96F8.url = media/panorama_F6412D98_FA84_8492_41CE_5A5492138F52_HS_kkoh4w9i_cs.png
imlevel_B6EE8C57_931A_249A_41B7_3C152D7F5106.url = media/panorama_F6412D98_FA84_8492_41CE_5A5492138F52_HS_u1lw9sp4_cs.png
imlevel_BB741133_931E_1C9A_41C1_E45EA696289A.url = media/panorama_F64315FF_FA87_848E_41CE_F3FAD2798BEF_HS_3bhqnkgf_cs.png
imlevel_B6E9ECCC_931A_258E_41B3_BAF225F54AAB.url = media/panorama_F64341E8_FA87_9CB2_41EA_55DA9E458144_HS_94ckbkks_cs.png
imlevel_B6ED8C89_931A_2477_41DE_63F9DDF2163C.url = media/panorama_F64341E8_FA87_9CB2_41EA_55DA9E458144_HS_d025b5c7_cs.png
imlevel_F7A37EC5_B4C2_3F25_41DE_FCC2549E33AE.url = media/panorama_F6436BDE_FA87_8C8E_41C7_7D627611B024_HS_26eccdae_cs.png
imlevel_F7A91E62_B4C2_3F1F_41C6_CF19643BB4AC.url = media/panorama_F6436BDE_FA87_8C8E_41C7_7D627611B024_HS_efk3y1eu_cs.png
imlevel_F7A10EF7_B4C2_3CE6_41E4_FACEFE490C9D.url = media/panorama_F6436BDE_FA87_8C8E_41C7_7D627611B024_HS_m1djskeq_cs.png
imlevel_F7A70E8C_B4C2_3F2B_41DA_E323C3C2D186.url = media/panorama_F6436BDE_FA87_8C8E_41C7_7D627611B024_HS_pgt7q0te_cs.png
imlevel_B6125D7C_931A_248E_41E2_50E506B5AB13.url = media/panorama_F6436DD3_FA87_8496_41DF_86ED94A17C98_HS_mria5k23_cs.png
imlevel_B616FD11_931A_2496_41D9_1E123A68E584.url = media/panorama_F64387F8_FA87_8492_41C8_36DE8AB67EBF_HS_dmjvthco_cs.png
imlevel_B6149D45_931A_24FF_41D9_A3B5F9F1EC5B.url = media/panorama_F64387F8_FA87_8492_41C8_36DE8AB67EBF_HS_ka2sccyx_cs.png
imlevel_DD5B9AEA_9433_048A_41BA_74F7885DE9FB.url = media/panorama_F64389F2_FA87_8C96_41DF_A70D56B227A3_HS_9svk924u_cs.png
imlevel_DD5A9B17_9433_0599_41DE_B59001A2F6E8.url = media/panorama_F64389F2_FA87_8C96_41DF_A70D56B227A3_HS_gnkr6anm_cs.png
imlevel_DD607A83_9433_0779_41D3_371A31F3161B.url = media/panorama_F64389F2_FA87_8C96_41DF_A70D56B227A3_HS_gzrzq8xf_cs.png
imlevel_DD5DAABC_9433_048E_41C2_DC8F8D3C8676.url = media/panorama_F64389F2_FA87_8C96_41DF_A70D56B227A3_HS_qbj1ra3s_cs.png
imlevel_F79FCF28_B4C2_3D6B_41E2_88C4E61B6A82.url = media/panorama_F64389F2_FA87_8C96_41DF_A70D56B227A3_HS_thabipl6_cs.png
imlevel_948F74FE_9B13_6AC2_41D3_70562A98F7F5.url = media/panorama_F64393F5_FA87_BC92_41E4_1D892E63F6A5_HS_iyj2bss8_cs.png
imlevel_8B495548_9B13_6BCE_41B3_322689B1EC7C.url = media/panorama_F64393F5_FA87_BC92_41E4_1D892E63F6A5_HS_li9wuqd5_cs.png
imlevel_5F1CD432_7583_AFD1_41D2_4533C7882B15.url = media/zoomImage_1BC3CA55_93E4_B20B_41D7_E282EEB436F5_cs_0_0.jpg
imlevel_5F1CF432_7583_AFD1_41A6_70E4D4174394.url = media/zoomImage_1BC3CA55_93E4_B20B_41D7_E282EEB436F5_cs_0_1.jpg
imlevel_5F1C0432_7583_AFD1_41A3_90B3D7BC518F.url = media/zoomImage_1BC3CA55_93E4_B20B_41D7_E282EEB436F5_cs_0_2.jpg
imlevel_5F1C1432_7583_AFD1_41B3_533DBB5D803D.url = media/zoomImage_1BC3CA55_93E4_B20B_41D7_E282EEB436F5_cs_0_3.jpg
### Popup Image
### Title
photo_037737FE_9224_71F9_41CC_79B500FCD2D2.label = 04_2
photo_9F360209_BCE7_41F7_41D3_BC97E36E5661.label = 09_2
photo_42F1AC8B_6911_D41B_41D1_2BF718A19467.label = 1
panorama_E37F506A_FEF7_CE2D_41C2_D577E6816095.label = 1 Úvodní
photo_9E3C8748_BCEF_CE74_41D8_E31D7B280D55.label = 10
photo_4C5DDD19_691E_F404_41C6_EE7ADFEB6C4C.label = 10
video_74D7CDCE_6912_541C_41CA_9B2235943E9D.label = 10 upravený Hrnec_s_uchem_2
photo_97091A2C_BC27_460D_41C2_F12EF4156A81.label = 16_1
video_7C9071E0_6933_CC04_41C1_5E63C74DC7BE.label = 1_Krautstrunk
video_727CFC7B_69F2_5404_41D6_21830756E130.label = 2 opravený
photo_F87673E7_BDDB_C63C_41D3_A463657348C7.label = 25_1
photo_F543A043_BC2F_427B_41E5_E3512DB44C3C.label = 26_1
photo_F2C2D5A0_BC39_C235_41A5_38082C7D494E.label = 26_3
photo_F5D32946_BC69_427C_41BD_19EA3DC89DAD.label = 27_1
photo_F286899C_BC69_C20D_41AB_4763EEED8C86.label = 27_4
photo_F7309D93_BC69_421B_41E4_C73F821EC08B.label = 27_6
photo_51DA62E6_74B8_9F3A_41A5_1D9935FB331A.label = 29_1 s body a šipkami
album_34EC3CE0_2237_533D_41A4_435F6FC5677A_6.label = 29_10
photo_51DCE8A0_74B7_8B36_41D9_0A4DFFA586BA.label = 29_10
photo_5199C21C_74BF_BF0E_41CF_6071927AB6BC.label = 29_2
album_34EC3CE0_2237_533D_41A4_435F6FC5677A_0.label = 29_2
photo_516CB993_74AB_8D1A_41BE_6556195E030E.label = 29_3
album_34EC3CE0_2237_533D_41A4_435F6FC5677A_1.label = 29_3
album_34EC3CE0_2237_533D_41A4_435F6FC5677A_2.label = 29_4
photo_514A7ADD_74B8_8F0E_41C3_404F9D69F44E.label = 29_4
album_34EC3CE0_2237_533D_41A4_435F6FC5677A_3.label = 29_5
photo_51B5C26D_74A9_9F0E_41C0_3159F6477772.label = 29_5
photo_515CDC0A_74B8_8B0A_41D6_773A7370CE11.label = 29_6
photo_3E4AAE0F_220D_CF02_41A7_9F297794A741.label = 29_6
photo_3E4AAE0F_220D_CF02_41A7_9F297794A741.label = 29_6
album_34EC3CE0_2237_533D_41A4_435F6FC5677A_4.label = 29_7
photo_5161929A_74A9_9F0A_41CE_A075D5DD528D.label = 29_7
album_34EC3CE0_2237_533D_41A4_435F6FC5677A_5.label = 29_8
photo_516412D1_74B7_9F16_41C4_A39C8E2BE89E.label = 29_8
photo_52284E29_74B9_8736_41C1_7E241733A33F.label = 29_9
photo_5D98B78C_6911_F41D_41D3_49BE90A11081.label = 2_kamenina Coppengrave detail
video_74D66A1A_69F6_5C05_41CF_B8A9991D3E1F.label = 3 opravený Coppengrave_II
photo_C1B43B6A_DCF3_AB1E_41C4_80C7E50883F4.label = 32_1
photo_C3F0E251_DC9E_550A_41EB_1A2F14855514.label = 32_2
photo_C29E8191_DC92_570A_41EA_546496805EBE.label = 32_5
photo_FF8D8266_DCB2_F516_41E9_7EF8B0A6FD4C.label = 32_Přísečnice doly
photo_C3F569DA_DCB1_B73E_41DB_95546D912C12.label = 32_Přísečnice doly
photo_C1075EBB_DC92_6D7E_41E9_73C545AC41E2.label = 32_Přísečnice doly
photo_ECA60E9F_DF9E_6D36_41C9_19C507339283.label = 39 (1)
photo_EA3705DA_DF92_BF3E_41D5_0B822075143F.label = 39 (2)
photo_551D0890_6912_DC05_41D9_CD84AC14C139.label = 3_schmiedeberg červenohnědá kamenina detail
video_72440158_69F2_4C05_41D7_807039931920.label = 4 Tyglikova_lampicka
photo_0040C487_9224_7617_41CE_2EA7AA739BBB.label = 4_
photo_01E0C43C_922B_B679_41C9_DBDA11FD0336.label = 4_7
photo_03247CF4_922C_B609_41DB_DF9B02F81E18.label = 4_Nové Zvolání jannapousti
photo_5E18209A_696E_CC04_41D0_28C2A44A9748.label = 4_tyglíkovitá lampička detail
video_75AEF7BF_69EE_347B_41AD_786A32865EE4.label = 5 opravený Dzba_radelko_2
photo_9367FE7B_DC93_ADFE_41E8_D60A9709459D.label = 51
photo_944E980A_DC96_7519_41AF_8FEBB23D6A98.label = 51_1
photo_94151E99_DC93_ED3A_41DE_7BCD2C49573E.label = 51_2
photo_95BED424_DC9E_5D0A_41D4_4FDF87A49697.label = 51_vysluni
photo_9D01B291_BDD8_C614_41DD_C1284F324801.label = 5_1
photo_A377A25B_BDEB_4614_41DA_76F40102B05F.label = 5_2
photo_5627A1F5_696E_CC0F_41C2_E68A7C8786D3.label = 5_detail s rádelkém
video_775A917B_69EE_4CFB_41D4_6B34289354F1.label = 6 upravený Dzba_malovany_2
photo_6F182A08_3F99_B2A5_41AB_D8FD62ABBC2B.label = 6_1
photo_6F182A08_3F99_B2A5_41AB_D8FD62ABBC2B.label = 6_1
photo_ADD777E2_B095_B24F_41D9_E675FFD494AA.label = 6_2
photo_75ED5B4D_3F99_B2BE_41C5_BE3B2D560BFD.label = 6_2
photo_75ED5B4D_3F99_B2BE_41C5_BE3B2D560BFD.label = 6_2
photo_91B1C3D1_B094_924D_41DA_A202F2E107EB.label = 6_3
photo_75D29D50_3F99_B6A6_41C8_21B3FBC5097C.label = 6_3
photo_75D29D50_3F99_B6A6_41C8_21B3FBC5097C.label = 6_3
photo_75D2E19E_3F99_D1DA_41CC_75B3C61CFF71.label = 6_5
photo_75D2E19E_3F99_D1DA_41CC_75B3C61CFF71.label = 6_5
photo_903CF95C_B093_9E7B_41DE_B3572075D092.label = 6_5
photo_75D2435E_3F99_D15D_41C5_D08EB0BB4EA5.label = 6_6
photo_75D2435E_3F99_D15D_41C5_D08EB0BB4EA5.label = 6_6
photo_28A3BD9B_6972_343B_41B5_E5ACADC82BAC.label = 6_červeně malované
photo_AF1F4E67_B0EC_9255_41E1_F3F71E42C5AD.label = 7
photo_770CC1A4_692E_4C0C_4181_DE11DDB10F6A.label = 7_
video_744E72B8_6916_4C04_41D1_CE40CB380846.label = 7_Soska
video_751316D9_6916_5407_41CB_2E47348A4274.label = 8 opravený Hrnec_s_poklickou
photo_9D05CEE6_9309_E5BD_41D8_7B453F56CDC4.label = 8_1
photo_9D05CEE6_9309_E5BD_41D8_7B453F56CDC4.label = 8_1
photo_9EF76625_BC3B_4E3C_41C2_17CABC94C385.label = 8_1
photo_6D4689E6_3C98_D16D_41C0_7CCD0F57C830.label = 8_2
photo_9D111DF8_BC27_C214_41CF_C3166E807C27.label = 8_2
photo_6D4689E6_3C98_D16D_41C0_7CCD0F57C830.label = 8_2
photo_9D0184A7_9309_E5BA_41C8_4A17D6662DBC.label = 8_3
photo_9D3E84B9_BC29_4217_41D9_F31D99B6000F.label = 8_3
photo_9D0184A7_9309_E5BA_41C8_4A17D6662DBC.label = 8_3
photo_6D461D5F_3C98_D15A_419E_8FE55C6F4DE2.label = 8_5
photo_6D461D5F_3C98_D15A_419E_8FE55C6F4DE2.label = 8_5
photo_9D05E324_BC29_C63D_41B1_B1C6B1F9E048.label = 8_5
photo_6D462F1C_3C98_D2DD_41A2_721CFC34F010.label = 8_6
photo_6D462F1C_3C98_D2DD_41A2_721CFC34F010.label = 8_6
photo_4E8B4E80_6936_3404_41D6_2EDE4ED355EB.label = 8_pokličky
video_484EA1C2_6912_4C05_41C6_255758D8D364.label = 9 opravený Bez_uchy_hrnec_2
photo_44F08967_6932_DC0B_41D4_F34902252BCC.label = 9_
photo_9E31926B_BCE7_460B_41D2_760D93F6C530.label = 9_1
panorama_F643E79B_FA84_8496_41BB_17EB4EF59EDB.label = Blechhammer
album_70B05A92_3F98_53A5_41CE_23999C11418B.label = DOLY NA VYSOKÉ
panorama_F64119B4_FA84_8C92_416E_C3081501E5AF.label = Graukopf
panorama_F640DFBF_FA84_848E_416B_29108428EFF4.label = Hadí údolí
panorama_F64315FF_FA87_848E_41CE_F3FAD2798BEF.label = Hammerle
panorama_F6436BDE_FA87_8C8E_41C7_7D627611B024.label = Hora sv.Šebestiána
album_6B72446F_3C98_577B_41C8_95CA07BA69CB.label = KALLOVA FABRIKA
album_34EC3CE0_2237_533D_41A4_435F6FC5677A.label = KREMSIGER
panorama_2F855122_220B_753D_41BF_88D8AD4527A0.label = KREMSIGER 360_1
panorama_2F31C842_220B_7302_41BB_D2A3D031D845.label = KREMSIGER 360_2
panorama_2F2F1EB5_220B_4F06_4198_919FA75E232A.label = KREMSIGER 360_3
panorama_2F30D549_220B_5D0E_41C0_5485C3C15852.label = KREMSIGER 360_4
panorama_2F2F0BAA_220B_550D_41A4_7411276A5B45.label = KREMSIGER 360_5
panorama_2F31621C_220A_B706_41BB_FC04AEEA7E5B.label = KREMSIGER 360_6
panorama_2F3128AF_220A_B302_41BF_0158F81F3F0C.label = KREMSIGER 360_7
panorama_F64341E8_FA87_9CB2_41EA_55DA9E458144.label = Kovářská
panorama_F64387F8_FA87_8492_41C8_36DE8AB67EBF.label = Kremsiger
panorama_F6436DD3_FA87_8496_41DF_86ED94A17C98.label = Kryštofovy Hamry
map_8FDA37EF_9B10_B6C2_41BA_9528A09DACDB.label = Mapa s body nová 2
panorama_066E11E9_3F88_D167_41CB_BE850E6CE6CC.label = MĚDĚN ŠTOLA MARIE
panorama_F64389F2_FA87_8C96_41DF_A70D56B227A3.label = Měděnec
panorama_F64393F5_FA87_BC92_41E4_1D892E63F6A5.label = Měděnec - Nový provoz
panorama_23A94135_339A_C954_41AD_5AA23238BF7D.label = Nad hrází
panorama_F6403000_FA87_9B72_41E4_E129DF18A678.label = Nové Zvolání
panorama_F6403BFB_FA87_8C96_41E1_0F99834BD1E5.label = Přísečnice
panorama_99FB532D_DF71_BB1A_41BD_50253B0F4E32.label = R0020068
panorama_390419FF_220D_B502_41AF_9E793BD5E045.label = Sin_1_v2
panorama_384C5E5C_220D_4F06_41BA_834E894D0394.label = Sin_2v2
panorama_3879F292_220D_5702_417B_23466A911E62.label = Sklep
panorama_F640023B_FA87_FF96_41BC_306BF36FB71E.label = Sobětice
panorama_F6402838_FA87_8B92_41AE_1A5747F7B344.label = Starý rybník
panorama_F6400E43_FA87_87F6_41EC_283DFD0C1087.label = Starý zámek
panorama_F640D460_FA87_9BB2_417F_BA74223A26D4.label = Střelnický potok
panorama_F6403A6E_FA87_8F8E_41D9_BF20564D3FEE.label = Vejprty
panorama_F640D04F_FA87_BB8E_41EA_DF3D561490A6.label = Vitriolová huť
panorama_F640D64C_FA87_87F2_41DB_01A5A500C44B.label = Výsluní
panorama_F6412D98_FA84_8492_41CE_5A5492138F52.label = Černý potok
### Video
videolevel_5C192E71_7584_B853_41B7_EEE1F85B02B2.url = media/video_484EA1C2_6912_4C05_41C6_255758D8D364_cs.mp4
videolevel_5C192E71_7584_B853_41B7_EEE1F85B02B2.posterURL = media/video_484EA1C2_6912_4C05_41C6_255758D8D364_poster_cs.jpg
videolevel_5C1D7CE1_7584_B873_41C1_76995C7B6B30.url = media/video_72440158_69F2_4C05_41D7_807039931920_cs.mp4
videolevel_5C1D7CE1_7584_B873_41C1_76995C7B6B30.posterURL = media/video_72440158_69F2_4C05_41D7_807039931920_poster_cs.jpg
videolevel_5C1F8C3B_7584_BFD7_41D1_289955C239AD.url = media/video_727CFC7B_69F2_5404_41D6_21830756E130_cs.mp4
videolevel_5C1F8C3B_7584_BFD7_41D1_289955C239AD.posterURL = media/video_727CFC7B_69F2_5404_41D6_21830756E130_poster_cs.jpg
videolevel_5C1B8DDB_7584_B857_41C3_5A050858E9F5.url = media/video_744E72B8_6916_4C04_41D1_CE40CB380846_cs.mp4
videolevel_5C1B8DDB_7584_B857_41C3_5A050858E9F5.posterURL = media/video_744E72B8_6916_4C04_41D1_CE40CB380846_poster_cs.jpg
videolevel_5C1E3C8E_7584_B8B1_41DA_3F117AC7AD57.url = media/video_74D66A1A_69F6_5C05_41CF_B8A9991D3E1F_cs.mp4
videolevel_5C1E3C8E_7584_B8B1_41DA_3F117AC7AD57.posterURL = media/video_74D66A1A_69F6_5C05_41CF_B8A9991D3E1F_poster_cs.jpg
videolevel_5C174EB4_7584_B8D1_41B7_FBDCC4423105.url = media/video_74D7CDCE_6912_541C_41CA_9B2235943E9D_cs.mp4
videolevel_5C174EB4_7584_B8D1_41B7_FBDCC4423105.posterURL = media/video_74D7CDCE_6912_541C_41CA_9B2235943E9D_poster_cs.jpg
videolevel_5C1ADE2E_7584_BBF1_41C2_03BA8AC1F464.url = media/video_751316D9_6916_5407_41CB_2E47348A4274_cs.mp4
videolevel_5C1ADE2E_7584_BBF1_41C2_03BA8AC1F464.posterURL = media/video_751316D9_6916_5407_41CB_2E47348A4274_poster_cs.jpg
videolevel_5C1C6D34_7584_B9D1_41D3_E2A6F55C767D.url = media/video_75AEF7BF_69EE_347B_41AD_786A32865EE4_cs.mp4
videolevel_5C1C6D34_7584_B9D1_41D3_E2A6F55C767D.posterURL = media/video_75AEF7BF_69EE_347B_41AD_786A32865EE4_poster_cs.jpg
videolevel_5C1C9D88_7584_B8B1_41D4_8CD8BD9E5082.url = media/video_775A917B_69EE_4CFB_41D4_6B34289354F1_cs.mp4
videolevel_5C1C9D88_7584_B8B1_41D4_8CD8BD9E5082.posterURL = media/video_775A917B_69EE_4CFB_41D4_6B34289354F1_poster_cs.jpg
videolevel_5C00BBE8_7584_B871_41CF_F2F562D30362.url = media/video_7C9071E0_6933_CC04_41C1_5E63C74DC7BE_cs.mp4
videolevel_5C00BBE8_7584_B871_41CF_F2F562D30362.posterURL = media/video_7C9071E0_6933_CC04_41C1_5E63C74DC7BE_poster_cs.jpg
### Video Subtitles
## Popup
### Body
htmlText_9568C0B0_BC29_4214_41CC_F30D1AF6DDBE.html = Tzv. Dvůr Vejprty (Hof Weipert či alte Hoff) postavený na místě pustého hamru na výřezu Schodtovy lesní mapy z roku 1733. Vlevo nahoře pohled na Dvůr a okolní provozy v 17. století; vlevo dole hlavní budova před rokem 1890 (Schmidl, C. G.–Luft, M. 1890: Geschichte der Stadt Weipert. Chomutov; SOA Litoměřice,fond Vs Přísečnice, inv. č. 3016).eleifend ac, enim.
Der sogenannte Vejprty-Hof (Hof Weipert oder alter Hoff), erbaut an der Stelle eines verlassenen Weilers auf einem Ausschnitt der Schodt'schen Waldkarte von 1733. Oben links eine Ansicht des Hofes und der umliegenden Gebäude aus dem 17. Jahrhundert; unten links eine Ansicht des Hauptgebäudes vor 1890 (Schmidl, C. G.-Luft, M. 1890: Geschichte der Stadt Weipert. Chomutov; SOA Litoměřice,fond Vs Přísečnice, Inv. Nr. 3016).eleifend ac, enim.
The so-called Vejprty Court (Hof Weipert or alte Hoff), built on the site of a deserted hamlet on a section of Schodt's forest map from 1733. Top left view of the manor and surrounding buildings in the 17th century; bottom left view of the main building before 1890 (Schmidl, C. G.-Luft, M. 1890: Geschichte der Stadt Weipert. Chomutov; SOA Litoměřice,fond Vs Přísečnice, inv. no. 3016).eleifend ac, enim.
Novověké nálezy ze 16. století z hutniště Starý zámek I (foto J. Crkal).
Moderne Funde aus dem 16. Jahrhundert aus der Hüttenanlage Starý zámek I (Foto J. Crkal).
Modern finds from the 16th century from the metallurgical site Starý zámek I (photo by J. Crkal).
Zlomky středověkých kožených výrobků mokrých vrstev na Starém zámku I (foto J. Crkal).
Fragmente mittelalterlicher Lederprodukte aus nassen Schichten im Alten Schloss I (Foto J. Crkal).
Fragments of medieval leather products of wet layers at the Old Chateau I (photo J. Crkal).
Plán hutniště Starý zámek I. 1 mikrosondy, 2 sondy, 3 úvozové cesty, 4 současné cesty, 5 strusková halda, 6 dolování, 7 milíře, 8 náhony/zaniklá ramena potoka, 9 zničeno kanalizací, A Ústí štoly Františka Xaverského; B a C náhon (?). (J. Crkal, graficky upravil K. Derner).
Plan des Hüttengeländes Starý zámek I. 1 Mikrosonden, 2 Sonden, 3 Stollenwege, 4 Stromwege, 5 Schlackenhalde, 6 Bergbau, 7 Hüttenwerke, 8 Dämme/verschwundene Bacharme, 9 durch Kanalisation zerstört, A Mündung des Stollens František Xaverský; B und C Dämme (?).
Plan of the metallurgical site Starý zámek I. 1 microprobes, 2 probes, 3 drift roads, 4 current roads, 5 slag heap, 6 mining, 7 millings, 8 dams/vanished stream arms, 9 destroyed by sewerage, A Mouth of the František Xaverský adit; B and C dams (?).
Plán hutniště Starý zámek II. 1 mikrosondy, 2 sondy, 3 úvozové cesty, 4 současné cesty, 5 strusková halda, 6 dolování, 7 milíře, 8 náhony/zaniklá ramena potoka, 9 zničeno kanalizací. A pinkové pole; B strusková halda; C náhon (?); D zaniklé rameno potoka. (J. Crkal, graficky upravil K. Derner).
Plan des Hüttengeländes Old Castle II: 1 Mikrosonden, 2 Sonden, 3 Triftwege, 4 heutige Wege, 5 Schlackenhalde, 6 Bergbau, 7 Mühlen, 8 Böschungen/verlorene Bacharme, 9 durch Entwässerung zerstört. A Pinkeye-Feld; B Schlackenhalde; C Böschung (?); D erloschener Bacharm. (J. Crkal, graphisch bearbeitet von K. Derner).
Plan of Old Castle II smelter site 1 microprobes, 2 probes, 3 drift roads, 4 present roads, 5 slag heap, 6 mining, 7 millings, 8 embankments/lost stream arms, 9 destroyed by drainage. A pinkeye field; B slag heap; C embankment (?); D extinct stream arm. (J. Crkal, graphically edited by K. Derner).
Železné nálezy ze Starého zámku II. 1 vidlice, 2 udidlo, 3 kramle, 4–6 podkova, 7 srp, 8 hřeb (foto J. Crkal).
Eisenfunde aus der Alten Burg II. 1 Gabel, 2 Räuchergerät, 3 Spitzhacke, 4-6 Hufeisen, 7 Sichel, 8 Nagel (Foto J. Crkal).
Iron finds from the Old Castle II. 1 fork, 2 smoker, 3 pick, 4-6 horseshoe, 7 sickle, 8 nail (photo J. Crkal).
Archeologický odkryv suterénu domu III roku 2013; pohled od západu. Zkoumány byly dva protilehlé kvadranty.
Archäologische Ausgrabung im Untergeschoss von Haus III im Jahr 2013; Ansicht von Westen. Es wurden zwei gegenüberliegende Quadranten untersucht.
Archaeological excavation of the basement of House III in 2013; view from the west. Two opposite quadrants were investigated.
Digitální model terénu (DMT) Kremsigeru a okolí od jihu. 1 hornické sídliště, 2 doly na Kremsigeru, 3 doly Bärenloch a štola Maria Hilf, 4 ústí štoly Ferdinand, 6 doly Auspaner, 7 úvozová cesta do Jöhstadtu, 8 svazek cest z Přísečnice na Kremsiger.
Digitales Geländemodell (DMT) von Kremsiger und Umgebung von Süden. 1 Bergbausiedlung, 2 Gruben auf Kremsiger, 3 Gruben Bärenloch und Maria Hilf Stollen, 4 Mündung des Ferdinandstollens, 6 Auspaner Gruben, 7 Zufahrtsstraße nach Jöhstadt, 8 Straßenbündel von Přísečnice nach Kremsiger.
Digital terrain model (DMT) of Kremsiger and surroundings from the south. 1 mining settlement, 2 mines on Kremsiger, 3 Bärenloch mines and Maria Hilf adit, 4 mouth of Ferdinand adit, 6 Auspaner mines, 7 spur road to Jöhstadt, 8 bundle of roads from Přísečnice to Kremsiger.
Doly na Vysoké.
1 stařiny, 2 štoly a štolové odvaly, 3 struskové haldy, 4 poloha staveb mlýnů v polovině 19. století, 5 staré cesty (K. Derner a J. Crkal).
Bergwerke in Vysoká.
1 alte Bergwerke, 2 Stollen und Stollenhalden, 3 Schlackenhalden, 4 Standorte von Mühlengebäuden in der Mitte des 19. Jahrhunderts, 5 alte Straßen (K. Derner und J. Crkal).
The mines at Vysoká.
1 old mines, 2 adits and adit dumps, 3 slag heaps, 4 location of mill buildings in the middle of the 19th century, 5 old roads (K. Derner and J. Crkal).
Doly v okolí Přísečnice na vedutě Přísečnice a okolních dolů z roku 1720. Vlevo je ústí štoly Dům Rakouský v Přísečnici, uprostřed navazující podzemí dolů Václav na vrchu Scheibe, vpravo Maria Kirchenbau na Hammergebirge (NA Praha, SMP 899 B IV 4).
Bergwerke in der Umgebung von Přísečnice auf der Seite von Přísečnice und die umliegenden Bergwerke aus dem Jahr 1720. Links die Mündung des Stollens Haus Österreich in Přísečnice, in der Mitte der angrenzende Untertagebau der Grube Václav auf dem Scheibenberg, rechts der Maria Kirchenbau auf dem Hammergebirge (NA Praha, SMP 899 B IV 4).
Mines in the vicinity of Přísečnice on the side of Přísečnice and the surrounding mines from 1720. On the left is the mouth of the House of Austria adit in Přísečnice, in the middle the adjacent underground of the Václav mines on Scheibe Hill, on the right Maria Kirchenbau on the Hammergebirge (NA Praha, SMP 899 B IV 4).
Doly ve střední a dolní části Kremsigeru podle mapy z doby kolem r. 1800 (NAD_324_0_1_0767).
Bergwerke im mittleren und unteren Teil des Kremsigers nach der Karte um 1800 (NAD_324_0_1_0767).
Mines in the middle and lower part of Kremsiger according to the map from around 1800 (NAD_324_0_1_0767).
Důl Nová Naděje pod Výsluním na pohlednici z roku 1920 (sbírka J. Crkala).
Bergwerk Nová Naděje unter Výsluní auf einer Postkarte von 1920 (Sammlung J. Crkal).
Mine Nová Naděje pod Výsluní on a postcard from 1920 (collection of J. Crkal).
Glazovaná figurka nalezená v domu II mohla být hračkou, nebo součástí náboženské scény.
Die in Haus II gefundene glasierte Figur könnte ein Spielzeug oder Teil einer religiösen Szene gewesen sein.
The glazed figurine found in House II may have been a toy or part of a religious scene.
Historická pohlednice Kovářské (sbírka J. Crkala).
Historische Postkarte von Kovářská (Sammlung von J. Crkal).
Historical postcard of Kovářská (collection of J. Crkal).
Horní a Dolní Hamerský Mlýn v Dolní Halži pod kopcem Vysoká na mapě z roku 1793. U Dolního Mlýna je zakreslena strusková halda (NA Praha, SMP, sign. AI 9, inv. č./Inv. Nr. 156).
Obere und Untere Hamerský Mlýn in Dolní Halže unterhalb des Berges Vysoká auf einer Karte von 1793. In der Nähe der Unteren Mühle ist eine Schlackenhalde eingezeichnet (NA Praha, SMP, Signatur AI 9, Inv. Nr. 156).
Upper and Lower Hamerský Mlýn in Dolní Halže below Vysoká hill on a map from 1793. A slag heap is drawn near the Lower Mill (NA Praha, SMP, signature AI 9, inv. no./Inv. Nr. 156).
Hospoda
Písemné prameny 14. století uvádějí, že horníkům mělo být při zřízení sídliště povoleno zastavět 16 svobodných parcel domy a mimo to i lázněmi, chlebnými a masnými krámy a dále že se povoluje šenkování medoviny, piva a vína. Někdy jsou zmiňovány poplatky „šrotovné“, neboli platy za sklad alkoholických nápojů. Na Českomoravské vrchovině se píše přímo o hostincích.
Takové zařízení musíme předpokládat i na Kremsigeru. Nejvíce se mu blíží mimořádná stavba – archeologicky zkoumaný dům X. Nápadný byl především velkým objemem svého sklepa. Křížová sonda položená přes tuto sníženinu ukázala, že se jednalo o dvouprostorový plochostropý sklep šířky 5,06 m s délkou západní vyšší prostory 10 m a hlubší východní 6,25 m. Hloubka byla až 2,66 m pod okolním povrchem. Západní sklep měl podlahu jílovitou, východní sklep patrně dřevěnou spočívající na příčných dřevěných trámech, tzv. polštářích. Přední část byla zasypána kameny pocházejícími snad z nízké nadzemní zídky na sucho, zadní hlavně jílovitou hlínou, patrně z výmazu hrázděné konstrukce.
Dominantní poloha domu na zlomu svahu v severovýchodním rohu „náměstí“ a velký skladový prostor dovolují uvažovat o komunitní funkci domu, například jako o centrálním skladu loje do lampiček a jiného hornického vybavení, nebo o hostinci s příslušným sortimentem alkoholických nápojů. Nelze vyloučit, že se zde, odehrávaly i oficiální úkony, jako např. výplata, nižší soudnictví apod.
Gasthaus
Schriftliche Quellen aus dem 14. Jahrhundert besagen, dass Bergleute 16 freie Grundstücke mit Häusern und u. a. Bädern, Brot- und Fleischläden bauen durften und dass sie Met, Bier und Wein herstellen durften. Manchmal werden "Abwrackgebühren" oder Gebühren für die Lagerung von alkoholischen Getränken erwähnt. Im böhmisch-mährischen Hochland gibt es direkte Hinweise auf Schankwirtschaften.
Wir müssen davon ausgehen, dass solche Einrichtungen auch auf Kremsiger zu finden sind. Dem am nächsten kommt ein außergewöhnliches Gebäude - das archäologisch untersuchte Haus X. Es fiel besonders durch das große Volumen seines Kellers auf. Eine quer über diese Absenkung gelegte Quersonde zeigte, dass es sich um einen zweiräumigen Flachdachkeller von 5,06 m Breite handelte, wobei der westliche, höhere Raum 10 m lang und der tiefere östliche 6,25 m lang war. Die Tiefe lag bis zu 2,66 m unter der umgebenden Oberfläche. Der westliche Keller hatte einen Lehmboden, der östliche Keller war wahrscheinlich aus Holz und ruhte auf querliegenden Holzbalken, den sogenannten Kissen. Der vordere Teil war mit Steinen gefüllt, vielleicht von einer niedrigen Trockenmauer, der hintere Teil hauptsächlich mit Lehm, wahrscheinlich von der Abtragung der Wallanlage.
Die dominante Lage des Hauses auf dem Hangbruch an der Nordostecke des "Platzes" und die große Lagerfläche lassen eine gemeinschaftliche Funktion des Hauses in Betracht ziehen, etwa als zentrales Lager für Talg für Lampen und andere Bergbaugeräte oder als Schenke mit einem entsprechenden Angebot an alkoholischen Getränken. Es ist nicht auszuschließen, dass hier auch Amtsgeschäfte wie die Lohnabrechnung, die Niedergerichte etc. stattfanden.
Pub
Written sources from the 14th century state that miners were allowed to build 16 free plots of land with houses and, among other things, baths, bread and meat shops, and that they were allowed to make mead, beer and wine. Sometimes "scrapping fees" or charges for the storage of alcoholic beverages are mentioned. In the Bohemian-Moravian Highlands, there are direct references to taverns.
We have to assume that such facilities are also found on Kremsiger. The closest thing to it is an extraordinary building - the archaeologically investigated House X. It was particularly striking for the large volume of its cellar. A cross-probe laid across this lowering showed that it was a two-space flat-roofed cellar, 5.06 m wide, with the western higher space 10 m long and the deeper eastern one 6.25 m long. The depth was up to 2.66m below the surrounding surface. The western cellar had a clay floor, the eastern cellar was probably wooden, resting on transverse wooden beams, called cushions. The front part was covered with stones, perhaps from a low dry-stone wall, the rear part mainly with clay, probably from the erasure of the rampart construction.
The dominant position of the house on the break in the slope at the north-east corner of the 'square' and the large storage area allow consideration of a community function for the house, for example as a central store for tallow for lamps and other mining equipment, or a tavern with an appropriate range of alcoholic beverages. It cannot be ruled out that official business, such as payroll, the lower courts, etc., also took place here.
Jedna z možných rekonstrukcí domu X jako velkého podsklepeného dvouprostorového domu s přední částí dřevěnou a zadní hrázděnou.
Eine der möglichen Rekonstruktionen von Haus X als großes unterkellertes Zweizimmerhaus mit einem vorderen Teil aus Holz und einem hinteren Teil aus Fachwerk.
One of the possible reconstructions of House X as a large basement two-room house with the front part wooden and the back part half-timbered.
Kallova továrna na rybí produkty v dobách největší slávy (server prázdnedomy.cz).
Die Fischfabrik von Kall in ihrer Blütezeit (Server prázdnedomy.cz).
Kall's fish factory in its glory days (server prázdnedomy.cz).
Kallova vila (sever prazdnedomy.cz).
Mapa starých důlních děl v okolí někdejší Kallovy továrny. Mapování podle průzkumů v projektu ArchaeoMontan a Mapy důlních děl a poddolovaných území (ČGS).
Karte der alten Grubenbaue in der Nähe der ehemaligen Kall's-Fabrik. Kartierung auf der Grundlage von Vermessungen im Rahmen des ArchaeoMontan-Projekts und der Karte der Grubenbaue und unterirdischen Bereiche (CGS).
Map of old mine workings in the vicinity of the former Kall's factory. Mapping based on surveys in the ArchaeoMontan project and the Map of mine workings and underground areas (CGS).
Marinovací sál továrny (sever prazdnedomy.cz).
Marinierhalle der Fabrik (Norden prazdnedomy.cz).
Marinating hall of the factory (north prazdnedomy.cz).
Možná konstrukce domu prubíře (č. III): nad suterénem stál o něco rozsáhlejší nadzemní dům.
Möglicher Bau des Hauses der pierrière (Nr. III): Über dem Keller stand ein etwas größeres oberirdisches Haus.
Possible construction of the house of the foreman (No. III): above the basement stood a slightly larger house above ground.
Místo nálezu středověké keramiky u dobývek na Vysoké (foto K. Derner).
Der Fundort der mittelalterlichen Keramik in den Steinbrüchen von Vysoká (Foto: K. Derner).
The site of the discovery of medieval pottery near the quarries at Vysoká (photo by K. Derner).
Na východním břehu Přísečnické přehrady vystupují v období sucha na povrch vrstvy se středověkou keramikou a struskami, patrně pozůstatky starých hutí.
Am Ostufer des Přísečnické-Stausees treten in der Trockenzeit Schichten aus mittelalterlicher Keramik und Schlacke an die Oberfläche, die wahrscheinlich von alten Schmelzöfen stammen.
On the eastern bank of the Přísečnické Dam, layers of medieval pottery and slag, probably the remains of old smelters, rise to the surface during the dry season.
Nejstarší keramika v mikroregionu byla nalezena při výzkumu E. Černé a A. Káčerika při stavbě větrných elektráren roku 2006. Lze ji datovat nejvýše do poloviny 13. století, nelze ale vyloučit ani staletí předcházející (foto K. Derner).
Die älteste Keramik in der Mikroregion wurde bei den Forschungen von E. Černá und A. Káčerik während des Baus von Windkraftanlagen im Jahr 2006 gefunden. Sie kann höchstens auf die Mitte des 13. Jahrhunderts datiert werden, aber die Jahrhunderte davor sind nicht auszuschließen (Foto von K. Derner).
The oldest pottery in the micro-region was found during the research of E. Černá and A. Káčerik during the construction of wind power plants in 2006. It can be dated to the middle of the 13th century at the most, but the centuries before that cannot be ruled out (photo by K. Derner).
Nejstarší nálezy pocházely ze zásypu propálené oválné plochy, snad pražičky rud, či mělkého jámového milíře (foto E. Černá).
Die ältesten Funde stammen aus der Verfüllung einer verbrannten ovalen Fläche, vielleicht einer Erzschleuder oder einer flachen Grubenmühle (Foto von E. Černá).
The oldest finds came from the backfill of a burnt oval surface, perhaps an ore roaster or a shallow pit mylar (photo by E. Černá).
Novověké hamry v Kovářské doprovázené struskovými haldami na výřezu lesní mapy revíru Kovářská z roku 1732 (SOA Litoměřice, Vs Přísečnice, inv. č./Inv. Nr. 2914).
Neuzeitliche Hämmer in Kovářská zusammen mit Schlackenhalden auf einem Ausschnitt aus der Waldkarte des Kreises Kovářská von 1732 (SOA Litoměřice, Vs Přísečnice, Inv. Nr. 2914).
Modern hammers in Kovářská accompanied by slag heaps on the forest map of Kovářská from 1732 (SOA Litoměřice, Vs Přísečnice, inv. no./Inv. Nr. 2914).
Nové Zvoláni Jan napoušti. Důlní mapa z roku 1751. Zobrazena je mj. Nová vodotěžná šachta (B), spodní šachta Joannis (E), štola Vavřinec (F) a stoupovna (K) (NA Praha; Binterová–Urban 2015, 291).
John füllt den neuen Vulkan. Bergwerkskarte von 1751. Sie zeigt u. a. den Neuen wasserführenden Schacht (B), den unteren Joannis-Schacht (E), den Lorbeer-Schacht (F) und die Steigleitung (K) (NA Praha; Binterová-Urban 2015, 291).
John fills the new volcano. Mine map from 1751. It shows, among other things, the New water-bearing shaft (B), the lower Joannis shaft (E), the Laurel shaft (F) and the riser (K) (NA Praha; Binterová-Urban 2015, 291).
Nález drátku ryzího stříbra v haldě vytříděné žiloviny.
Die Entdeckung eines Drahtes aus reinem Silber in einem Haufen sortierten Adermaterials.
The discovery of a wire of pure silver in a heap of sorted pig iron.
Plán dolů v nejbližším okolí vodní nádrže Přísečnice. Podle Přibyl–Velebil 2019 a průzkumů v projektu ArcheoMontan.
Plan der Bergwerke in unmittelbarer Nähe des Přísečnice-Stausees. Nach Pribyl-Velebil 2019 und Untersuchungen im Projekt ArcheoMontan.
Plan of mines in the immediate vicinity of the Přísečnice reservoir. According to Pribyl-Velebil 2019 and surveys in the ArcheoMontan project.
Plán dolů v nejbližším okolí vodní nádrže Přísečnice. Podle Přibyl–Velebil 2019 a průzkumů v projektu ArcheoMontan.
Plan der Bergwerke in unmittelbarer Nähe des Přísečnice-Stausees. Nach Pribyl-Velebil 2019 und Untersuchungen im Projekt ArcheoMontan.
Plan of mines in the immediate vicinity of the Přísečnice reservoir. According to Pribyl-Velebil 2019 and surveys in the ArcheoMontan project.
Plán okolí štoly Goldloch. 1 sondy; 2 úvozové cesty; 3 současné cesty; 4 dolování; 5 milíře; 6 zničeno kanalizací; 7 potok. I dnešní ústí štoly, II propadlá část a štolový zářez, III a IV štolové odvaly, V pinka a její odval, VI prospekční rýha navazující na pinku (J. Crkal, graficky upravil K. Derner).
Plan der Umgebung des Goldlochstollens. 1 Sondierungen; 2 Stollenwege; 3 heutige Wege; 4 Grubenbaue; 5 Mühlenteiche; 6 durch Entwässerung zerstört; 7 Bach. I Heutige Stollenmündung, II Versenkter Teil und Stolleneinschnitt, III und IV Stollenstollen, V Pinna und ihr Stollen, VI Schürfgraben neben der Pinna (J. Crkal, graphisch bearbeitet von K. Derner).
Plan of the vicinity of the Goldloch adit. 1 probes; 2 drift roads; 3 present roads; 4 workings; 5 millponds; 6 destroyed by drains; 7 stream. I present mouth of the adit, II sunken part and adit cut, III and IV adit drifts, V pinna and its drift, VI prospecting trench adjacent to pinna (J. Crkal, graphically edited by K. Derner).
Plán sídliště s místy 360° rozhledů a místa prokliku do interiéru hospody. 1–3 cesty, 4: novodobá drenáž, 5: středověký či novověký vodní kanál, 6: domy, 7: domy narušené mladší těžbou, 8: vedlejší stavby, 9: terénní zářezy pro nadzemní stavby.
Plan der Siedlung mit 360°-Ansichten und Zugangspunkten zum Inneren des Pubs. 1-3 Straßen, 4: moderne Entwässerung, 5: mittelalterlicher oder moderner Wasserkanal, 6: Häuser, 7: durch jüngeren Bergbau gestörte Häuser, 8: Nebengebäude, 9: Feldeinschnitte für oberirdische Bauten.
Plan of the settlement with 360° views and points of access to the interior of the pub. 1-3 roads, 4: modern drainage, 5: medieval or modern water channel, 6: houses, 7: houses disturbed by younger mining, 8: outbuildings, 9: ground cuts for above-ground structures.
Provoz ve vitriolové huti podle vyobrazení ve 12 knihách o hornictví Georgia Agrioly spočíval hlavně v louhování kyzů v horkém roztoku. Vpravo technická keramika nalezená v místě huti v Horní Halži (foto J. Crkal).
Der Betrieb der Vitriolschmelze, wie er in den 12 Büchern über den Bergbau von Georgia Agricola beschrieben wird, bestand hauptsächlich aus dem Auslaugen des Kyz in einer heißen Lösung. Rechts: technische Keramik, die am Standort der Schmelzhütte in Horní Halž gefunden wurde (Foto von J. Crkal).
The operation of the vitriol smelter, as depicted in the 12 books on mining by Georgia Agricola, consisted mainly of leaching the kyz in a hot solution. On the right, technical ceramics found at the site of the smelter in Horní Halž (photo by J. Crkal).
Prubířská pec (objekt 3/2014) před vchodem do domu.
Pflasterofen (Objekt 3/2014) vor dem Eingang zum Haus.
Paving furnace (object 3/2014) in front of the entrance to the house.
Původní barokní kostel sv. Václava, fara, stará a nová škola na kresbě z první poloviny 19. Století (sbírka J. Crkala).
Die ursprüngliche Barockkirche St. Wenzel, das Pfarrhaus, die alte und die neue Schule auf einer Zeichnung aus der ersten Hälfte des 19. Jahrhunderts (Sammlung von J. Crkal).
The original Baroque church of St. Wenceslas, the rectory, the old and new school in a drawing from the first half of the 19th century (collection of J. Crkal).
Sklep domu X před výzkumem.
Keller von Haus X vor der Forschung.
Cellar of house X before the research.
Staré vydřevené chodby překřížené štolou Marie Pomocná (foto K. Derner).
Alte ausgehöhlte Gänge, die von der Galerie Marie Pomocná durchquert werden (Foto von K. Derner).
Old hollowed-out corridors crossed by the Marie Pomocná gallery (photo by K. Derner).
Tovární dvůr (sever prazdnedomy.cz).
Fabrikgelände (nördlich prazdnedomy.cz).
Factory yard (north prazdnedomy.cz).
Ve stěně výkopu sběratelů minerálů se po začištění vyrýsovaly středověké vrstvy (foto K. Derner).
Die Wand der Grabungsstätte der Mineraliensammler war mit mittelalterlichen Schichten bedeckt (Foto von K. Derner).
In the wall of the mineral collectors' excavation, medieval layers were carved out after cleaning (photo by K. Derner).
Veduta města Měděnec z roku 1716 (Landesarchiv Baden-Württemberg, Generallandesarchiv Karlsruhe, HfK Planbände XVI, 3)
Vedute von Měděnec aus dem Jahr 1716 (Landesarchiv Baden-Württemberg, Generallandesarchiv Karlsruhe, HfK Planbände XVI, 3)
Veduta of Měděnec from 1716 (Landesarchiv Baden-Württemberg, Generallandesarchiv Karlsruhe, HfK Planbände XVI, 3)
Velmi pravidelný šachovnicový půdorys Výsluní v jeho původní podobě je dobře patrný na císařských otiscích stabilního katastru (©ČÚZK).
Der sehr regelmäßige Schachbrettplan von Výsluní in seiner ursprünglichen Form ist auf den kaiserlichen Drucken des Stallkatasters (©ČÚZK) deutlich zu erkennen.
The very regular chessboard layout of Výsluní in its original form is clearly visible on the imperial prints of the stable cadastre (©ČÚZK).
Virtuální prohlídka štoly Marie Pomocná je možná ze stránek projektu VirtualTour.
Eine virtuelle Besichtigung des Stollens Marie Pomocná ist über das Projekt VirtualTour verfügbar.
A virtual tour of the Marie Pomocná adit is available from the VirtualTour project.
Vitráž v Kallově vile (sever prazdnedomy.cz).
Glasmalerei in Kalls Villa (Norden prazdnedomy.cz).
Stained glass in Kall's villa (north prazdnedomy.cz).
Výsluní na historické pohlednici (sbírka J. Crkala).
Der Sonnenaufgang auf einer historischen Postkarte (Sammlung von J. Crkal).
The sunrise on a historical postcard (collection of J. Crkal).
Zaniklé město Přísečnice na povinných císařských otiscích stabilního katastru. Zvýrazněny jsou odshora dolů: bývalá huť (Kupferhammer, Am Hof), zámek (původně tvrz); kostel Nanebevzetí Panny Marie s farou, kostel sv. Mikuláše (© ČÚZK).
Die untergegangene Stadt Přísečnice auf den obligatorischen kaiserlichen Drucken des Stallkatasters. Hervorgehoben sind von oben nach unten: die ehemalige Eisenhütte (Kupferhammer, Am Hof), das Schloss (ursprünglich eine Festung); die Kirche Mariä Himmelfahrt mit dem Pfarrhaus, die Kirche St. Nikolaus (© ČÚZK).
The extinct town of Přísečnice on the obligatory imperial prints of the stable cadastre. Highlighted from top to bottom are: the former ironworks (Kupferhammer, Am Hof), the castle (originally a fortress); the Church of the Assumption of the Virgin Mary with the rectory, the Church of St. Nicholas (© ČÚZK).
Částečně šachovnicový půdorys města Měděnec vyniká na povinných císařských otiscích stabilního katastru (ČÚZK).
Der teilweise schachbrettartige Grundriss von Měděnec ist auf den obligatorischen kaiserlichen Drucken des Stallkatasters (ČÚZK) zu sehen.
The partially checkerboard plan of Měděnec stands out on the obligatory imperial prints of the stable cadastre (ČÚZK).
Štola Antonína Paduánského s komorou pro vodní kolo a přívodní štolou na důlní mapě z doby kolem roku 1700 (NA Praha; Binterová–Urban 2015, 291).
Antonín Paduánskýs Stollen mit einer Kammer für ein Wasserrad und einem Zulaufstollen auf einer Bergbaukarte um 1700 (NA Prag; Binterová-Urban 2015, 291).
Antonín Paduánský's adit with a chamber for a water wheel and a supply adit on a mining map from around 1700 (NA Prague; Binterová-Urban 2015, 291).
Štola Antonína Paduánského s komorou pro vodní kolo a přívodní štolou na důlní mapě z doby kolem roku 1700 (NA Praha; Binterová–Urban 2015, 291).
Antonín Paduánskýs Stollen mit einer Kammer für ein Wasserrad und einem Zulaufstollen auf einer Bergbaukarte um 1700 (NA Prag; Binterová-Urban 2015, 291).
Antonín Paduánský's adit with a chamber for a water wheel and a supply adit on a mining map from around 1700 (NA Prague; Binterová-Urban 2015, 291).
Tovární budova nad ústím nové šachty dolu Jan na Poušti na výroční pohlednici.
Das Fabrikgebäude oberhalb der Mündung des neuen Schachtes der Jan-Mine in der Wüste auf einer Jubiläumspostkarte.
The factory building above the mouth of the new shaft of the Jan mine in the desert on an anniversary postcard.
Ústí štoly Bartoloměj v Novém Zvolání (foto J. Crkal).
Die Mündung des Bartoloměj-Stollens in Nový Zvolání (Foto von J. Crkal).
The mouth of the Bartoloměj adit in Nový Zvolání (photo by J. Crkal).
Blechhammer na pohlednici z doby kolem roku 1910 (Archiv Z. Binterové).
Blechhammer auf einer Postkarte aus der Zeit um 1910 (Archiv von Z. Binterová).
Blechhammer on a postcard from around 1910 (Archive of Z. Binterová).
Poloha environmentálních odběrů pod hamerským rybníkem v Kovářské (foto K. Derner).
Standort der Umweltprobenahme unter dem Hamer-Teich in Kovářská (Foto von K. Derner).
Location of environmental sampling under the Hamer pond in Kovářská (photo by K. Derner).
Uprostřed snímku je vidět ještě stojící uhelna železárny v Kovářské
(sbírka J. Crkala).
In der Mitte des Bildes ist das noch stehende Kohlenhaus der Eisenhütte in Kovářská zu sehen (Sammlung von J. Crkal).
In the middle of the picture you can see the still standing coal house of the ironworks in Kovářská (collection of J. Crkal).
Vápenka v Háji u Loučné ještě v provozu (archiv Michala Urbana).
Der Kalkofen in Háj u Loučná ist noch in Betrieb (Archiv von Michal Urban).
The lime kiln in Háj u Loučná still in operation (archive of Michal Urban).
Štoly v údolí Černé vody mezi Kovářskou a Starým zámkem. Mapování podle průzkumů v projektu ArchaeoMontan a Mapy důlních děl a poddolovaných území (ČGS).
Stollen im Tal des Schwarzen Wassers zwischen Kovářská und Starý zámek. Kartierung nach den Erhebungen im Rahmen des ArchaeoMontan-Projekts und der Karte der Bergwerke und unterirdischen Gebiete (CGS).
Stols in the valley of the Black Water between Kovářská and Starý zámek. Mapping according to surveys in the ArchaeoMontan project and the Map of Mines and Undermined Areas (CGS).
KREMSIGER; PŘEDMĚTY V HOSPODĚ /KREMSIGER; ARTIKEL IN DER KNEIPE
1 Luxusní pohárek z benátského skla /Luxuriöser Nuppenbecher aus venezianischem Glas
2 Importovaný kameninový džbán z oblasti Coppengrawe–Duingen /Importierter Steinzeugkrug aus dem Bereich Coppengrawe-Duingen
3 Importovaný kameninový pohár z Bad Schmiedebergu /Importierter Steinzeugbecher aus Bad Schmiedeberg
4 Tyglíkovitá lampička /Eine tiegelförmige Lampe
5 Džbán s radélkovou výzdobou /Krug mit Rollstempel-Verzierung
6 Červeně malovaný džbán /Rot bemalter Krug
7 Glazovaná figurka dámy s koulí v rukou /Glasierte Figur einer Dame mit einer Kugel in den Händen
8 Hrnec s pokličkou (k vaření na ohni) /Topf mit Deckel (zum Kochen auf dem Feuer)
9 Bezuchý hrnec (k vaření na ohni) /henkelloser Topf (zum Kochen auf dem Feuer)
10 Hrnec s uchem (k vaření na ohni) /Henkeltopf (zum Kochen auf dem Feuer)
KREMSIGER; PŘEDMĚTY V HOSPODĚ /KREMSIGER; ARTIKEL IN DER KNEIPE
1 Luxusní pohárek z benátského skla /Luxuriöser Kelch aus venezianischem Glas
2 Importovaný kameninový džbán z oblasti Coppengrawe–Duingen /Importierter Steingutkrug aus Coppengrawe-Duingen
3 Importovaný kameninový pohár z Bad Schmiedebergu /Importierte Steinguttasse aus Bad Schmiedeberg
4 Tyglíkovitá lampička /Eine kegelförmige Lampe
5 Džbán s radélkovou výzdobou /Krug mit Radella Dekoration
6 Červeně malovaný džbán /Rot bemalter Krug
7 Glazovaná figurka dámy s koulí v rukou /Glasierte Figur einer Dame mit einem Ball in den Händen
8 Hrnec s pokličkou (k vaření na ohni) /Topf mit Deckel (zum Kochen auf dem Feuer)
9 Bezuchý hrnec (k vaření na ohni) /Rauchfreier Topf (zum Kochen auf dem Feuer)
10 Hrnec s uchem (k vaření na ohni) /Topf mit Griff (zum Kochen auf dem Feuer)
Dřevěný novověký kanál, patrně výpusť z hutě Sorgental.
Hölzerner, moderner Kanal, wahrscheinlich ein Auslass der Sorgentalhütte.
Wooden modern canal, probably an outlet from the Sorgental smelter.
Historické foto celku Fladerovy fabriky (archiv J. Crkala).
Historisches Foto der gesamten Flader-Fabrik (Archiv von J. Crkal).
Historical photo of the whole Flader factory (archive of J. Crkal).
Odval severní štoly na Engelsburgu (foto J. Crkal).
Abguss des nördlichen Stollens der Engelsburg (Foto J. Crkal).
Cast of the northern adit at Engelsburg (photo by J. Crkal).
Situace budov někdejšího hamru Pleyl na mapě z doby kolem roku 1780. 1: hamr; 2 poloha středověké struskové haldy SOA Litoměřice, fond Vs Přísečnice, inv. č. 2838.
Lage der Gebäude des ehemaligen Hammerwerks Pleyl auf einer Karte aus der Zeit um 1780. 1: Hammerwerk; 2 Lage der mittelalterlichen Schlackenhalde SOA Litoměřice, Fonds Vs Přísečnice, Inv.-Nr. 2838.
Situation of the buildings of the former Pleyl hammer mill on a map from around 1780. 1: hammer mill; 2 location of the medieval slag heap SOA Litoměřice, fund Vs Přísečnice, inv. no. 2838.
Řez milířem a středověkou kulturní vrstvou 1006 (foto K. Derner).
Schnitt durch die Mylar- und mittelalterliche Kulturschicht 1006 (Foto von K. Derner).
Cut through mylar and medieval cultural layer 1006 (photo K. Derner).
ADITS IN THE CERNA VODA VALLEY
Between the smelters at Staré zámek and Kovářská there are several sunken adit mouths. The first is the barely noticeable mouth of the Charles of Bohemia Guild's Karoli Boromei Stolln adit, which according to a map from 1793 should have been flooded by then. In 1923, it was planned to open it, which never happened. The mine of the Guild of Mary the Helper (Mariahilfzeche, Maria Hülf Zeche am Pleilwasser) was supposed to have yielded 142 gold pieces in 1708-1721 and 1713-1724, and a few cents of cobalt were mined here around 1839. The mine is identical to the Spitzberger Stollen, which was reopened by ARGENTA in mid-1912. In 1954 it was also explored by A Haidmann Sr. who identified barite, fluorite, mylonite, limonite, psilomethane, quartz, prolusite, azurite, malachite and chalconite. Its length was 55 metres. The last adit is the Antoni Stolln (Antoni Stolln, Antonizeche, Silberzeche St. Antoni am Pleilwasser) about 770 metres south of Franz Xavier. The mine yielded 148 gold pieces in 1713-1721. There is a note next to the adit in the 1793 mining map which also refers to the three previous ones - "the Antonín adit, which was mined by all four silver mines, is operated by the owners of the last one". According to Argenta records, it was still in operation in the 19th century, and a new opening was planned in 1923, but never happened. Its length was 270 metres.
• Crkal, J. 2017. Results of surface and archaeological research 2010-2016. Finding report no. 401/17. Archive of the ÚAPPSZČ, Most.
• Müller, H. 2001: Beschreibung der Grubengebäude im Revier Preßnitz im Erzgebirge, Band 3. Lokalitäten Schmiedeberg - Schwarzwasser - Pleilwasser. Selbstverlag. Munich.
ALTER TEICH
Auf dem Graukopf verlief der Haus-Österreich-Stollen entlang der silber-roten Wismut-Ader. An ihn schließen sich in regelmäßigen Abständen Schächte mit großen Stollen an. Dieser Schacht stammt vom Hammerberg. Die anderen Gruben sind Maria Trost mit einem Schacht im Tal des linksufrigen Zuflusses des Hamerský Baches. Am Hang des Graukopfes in Richtung der Stollenmündung befinden sich flache Gesteinsbrocken. Es handelte sich um eine gelatinöse Grube.
• Crkal, J. 2022: Archäologische Rettungsuntersuchung - Výsluní / Alter Teich. Fundbericht. Archiv der Fundberichte des ÚAPP SZČ v. v. i. Most. Nr. 1382/22.
ARCHAEOBOTANICAL SAMPLING AT STŘELNICKÝ BROOK
Environmental sampling at Střelnicky Brook was carried out under the Harnischkammer shaft drift. The upper part of the profile consisted of a mound that formed a sort of bridgehead over the stream, or was the remnant of an older dyke. Below the mound, a layer of stream embankments continued. The lowest layer contained larger pieces of natural wood and was radiocarbon dated to the interval 1270-1375 AD. Archaeobotanical analyses showed gradual deforestation and reforestation in the upper part. The forest composition remained predominantly spruce with an admixture of fir beech. The geochemical results were surprising. Already in the oldest medieval layer there was a significant arsenic contamination. In the higher layers, probably corresponding to the modern period, there was also lead and copper. The findings can be explained as a reflection of medieval and modern mining of veins with the reddening of the five-element formation (hence As), possibly locally enriched in other metals at the crossing point with polymetallic veins (Pb - galena, Cu ores). Due to the dating of the lower layer, this is indirect evidence of the beginning of silver ore mining probably in the area of Kail or Scheibe already in the Middle Ages.
• Kočár, P., Petr, L., Kočárová, R. 2018. In. Derner, Medieval mining and metallurgy at Přísečnice in the Central Erzgebirge. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlich des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 58-59.
• Derner, K., Bohdálek, P., Crkal, J., Kaiser, K., Lissek, P. in press: Environmental research in the mining district of Přísečnice in the Ore Mountains (2016-2020). In: Silver Jihlava 2022.
ARCHAEOBOTANICAL SAMPLING
Environmental sampling was carried out on the eastern bank of the Prunéřovský Brook northeast of Výsluní in the so-called Snake Valley (Fleckelmühlebach Grund). The site was located on the edge of the medieval pluvium of Sobětice, into which the town of Výsluní was incorporated in the modern period. It was situated between the modern sawmill and just downstream of the embankment to the Fleckelmühle mill a few dozen metres downstream. The abstraction site was chosen as its setting contrasted with the mining context of the other abstraction sites in the Priessec region. As expected, virtually no slag was found and the geochemical record was very faint. The lowest layer was radiocarbon dated to 1266-1293 AD. This is a confirmation of the medieval age of the Sobětice plain in these locations. The pollen and macrofossil record showed a varied composition of natural vegetation and cultivated crops. Dramatic deforestation is documented, with the proportion of tree pollen to others decreasing from 80% to 20%, mainly at the expense of beech. In contrast to the other profiles in Přísečnik, oak pollen, which may have been brought here from the sunny southern slopes of the mountains, is also prominent. The crops grown indicate cereal weeds of poor to moderately rich soils. In addition to rye, which is common in the mountains, barley pollen is also present. In contrast to the presence of flax, hemp was a surprise, now requiring more demanding soils and conditions. These crops were probably urinated in the marshland and then used to make textiles.
The ruins of the sawmill over the bridge over the brook, and the dam and mill of the Fleckelmühle mill are visible on the site today. This is being rebuilt by the new owner.
• Kočár, P., Petr, L., Kočárová, R. 2018. In. Derner, Medieval mining and metallurgy at Přísečnice in the Central Erzgebirge. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlich des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 59-62.
ARCHEOBOTANICKÉ ODBĚRY NA STŘELNICKÉM POTOCE
Environmentální odběry na Střelnickém potoce proběhly pod odvalem šachty Harnischkammer. Horní část profilu byla tvořena haldovinou, která zde tvořila jakýsi nájezd na můstek přes potok, nebo se jednalo o zbytek starší hrázky. Pod haldovinou pokračovalo souvrství potočních náplavů. Nejnižší vrstva obsahovala větší kusy přírodních dřev a byla radiokarbonově datována do intervalu let 1270–1375 n. l. Archeobotanické analýzy ukazovaly postupné odlesňování a v horní části opětovné zalesňování. Složení lesa zůstávalo převážně smrkové s příměsí jedlových bučin. Překvapivé byly výsledky geochemie. Již v nejstarší středověké vrstvě se projevila výraznější kontaminace arsenem. Ve vyšších vrstvách odpovídajících patrně novověku pak i olovem a mědí. Zjištění lze vysvětlit jako odraz středověké a novověké těžby žil se zrudněním pětiprvkové formace (odtud As), případně místně nabohacených dalšími kovy v místě křížení s polymetalickými žilami (Pb – galenit, Cu rudy). Vzhledem k dataci spodní vrstvy se jedná o nepřímý důkaz počátku těžby stříbrných rud patrně v oblasti Kailu, či Scheibe již ve středověku.
• Kočár, P., Petr, L., Kočárová, R. 2018: Změny vegetace v hornickém revíru Přísečnice. In: K. Derner, Středověké hornictví a hutnictví na Přísečnicku ve středním Krušnohoří. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlichungen des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 58–59.
• Derner, K., Bohdálek, P., Crkal, J., Kaiser, K., Lissek, P. v tisku: Enviromentální výzkum v hornickém revíru Přísečnice v Krušných horách (2016–2020). In: Stříbrná Jihlava 2022.
ARCHEOBOTANICKÉ ODBĚRY
Environmentální odběry byly provedeny na východním břehu Prunéřovského potoka severovýchodně od Výsluní v tzv. Hadím údolí (Fleckelmühlebach Grund). Místo se nacházelo na okraji středověké plužiny Sobětic, do níž bylo v novověku vloženo město Výsluní. Leželo mezi novověkou pilou a těsně pod odstupem náhonu k mlýnu Fleckelmühle ležícímu několik desítek metrů po proudu. Místo odběru bylo zvoleno jako svým prostředím kontrastní k hornickému kontextu ostatních odběrových míst na Přísečnicku. Podle očekávání tak nebyly nalezeny prakticky žádné strusky a geochemický záznam byl velmi nevýrazný. V nejnižší vrstvě byl radiokarbonovou metodou datován uhlík do let 1266–1293 n. l. Jedná se o potvrzení středověkého stáří plužiny Sobětic v těchto místech. Pylový a makrozbytkový záznam ukázal na pestrou skladbu přírodní vegetace i pěstovaných plodin. Dokumentováno je dramatické odlesnění, kdy podíl pylu stromů k ostatním klesá z 80% na 20%, a to hlavně na úkor buku. Na rozdíl od ostatních profilů na Přísečnicku se vykytuje i pyl dubu, který sem mohl být přinesen ze slunných jižních svahů hor. Pěstované plodiny indikují obilní plevely chudých až středně bohatých půd. Vedle v horách běžného žita se objevuje i pyl ječmene. Na rozdíl od přítomnosti lnu bylo překvapením konopí, vyžadující dnes náročnější půdy a podmínky. Tyto plodiny byly pravděpodobně v mokřině močeny a poté použity k výrobě textilu.
Na místě jsou dnes patrné ruiny pily nad můstkem přes potok, a dále náhonu a mlýnice mlýna Fleckelmühle. Ten je novým majitelem přestavován.
• Kočár, P., Petr, L., Kočárová, R. 2018: Změny vegetace v hornickém revíru Přísečnice. In: K. Derner, Středověké hornictví a hutnictví na Přísečnicku ve středním Krušnohoří. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlichungen des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 59–62.
ARCHÄOBOTANISCHE PROBENAHME AM STŘELNICKY-BACH
Die Umweltproben am Střelnicky-Bach wurden unter dem Stollen des Harnischkammer-Schachtes entnommen. Der obere Teil des Profils bestand aus einem Hügel, der eine Art Brückenkopf über den Bach bildete oder der Überrest eines älteren Deichs war. Unterhalb des Hügels setzte sich eine Schicht von Bachböschungen fort. Die unterste Schicht enthielt größere Naturholzstücke und wurde mit Radiokohlenstoff auf den Zeitraum 1270-1375 n. Chr. datiert. Archäobotanische Analysen ergaben eine allmähliche Entwaldung und Wiederaufforstung im oberen Teil. Die Waldzusammensetzung blieb überwiegend Fichte mit einer Beimischung von Tanne und Buche. Die geochemischen Ergebnisse waren überraschend. Bereits in der ältesten mittelalterlichen Schicht wurde eine erhebliche Arsenkontamination festgestellt. In den höheren Schichten, die wahrscheinlich aus der Neuzeit stammen, fanden sich auch Blei und Kupfer. Die Befunde lassen sich als Ausdruck des mittelalterlichen und neuzeitlichen Abbaus von Adern mit Rötung der Fünf-Elemente-Formation (also As) erklären, die möglicherweise an der Kreuzungsstelle mit polymetallischen Adern (Pb - Bleiglanz, Cu-Erze) lokal mit anderen Metallen angereichert sind. Aufgrund der Datierung der unteren Schicht ist dies ein indirekter Beweis für den Beginn des Silbererzbergbaus wahrscheinlich im Gebiet von Kail oder Scheibe bereits im Mittelalter.
• Kočár, P., Petr, L., Kočárová, R. 2018. In. Derner, Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in Přísečnice im mittleren Erzgebirge. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlichung des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 58-59.
• Derner, K., Bohdálek, P., Crkal, J., Kaiser, K., Lissek, P. in press: Environmental research in the mining district of Přísečnice in the Ore Mountains (2016-2020). In: Silver Jihlava 2022.
ARCHÄOBOTANISCHE PROBENAHME
Die Umweltproben wurden am Ostufer des Prunéřovský-Bachs nordöstlich von Výsluní im so genannten Schlangental (Fleckelmühlebachgrund) entnommen. Die Fundstelle befand sich am Rande des mittelalterlichen Pluviums von Sobětice, in das die Stadt Výsluní in der Neuzeit eingegliedert wurde. Er befand sich zwischen dem modernen Sägewerk und unmittelbar unterhalb des Dammes zur Fleckelmühle, einige Dutzend Meter flussabwärts. Die Entnahmestelle wurde ausgewählt, weil sie im Gegensatz zu den anderen Entnahmestellen in der Region Priessec in einer bergbaulichen Umgebung liegt. Wie erwartet, wurde praktisch keine Schlacke gefunden, und die geochemischen Aufzeichnungen waren sehr schwach. Die unterste Schicht wurde mit Radiokohlenstoff auf 1266-1293 n. Chr. datiert. Damit wird das mittelalterliche Alter der Sobětice-Ebene an diesen Stellen bestätigt. Die Pollen- und Makrofossilienfunde zeigen eine unterschiedliche Zusammensetzung von natürlicher Vegetation und Kulturpflanzen. Es wird eine dramatische Entwaldung dokumentiert, bei der der Anteil der Baumpollen von 80 % auf 20 % zurückging, hauptsächlich auf Kosten der Buche. Im Gegensatz zu den anderen Profilen in Přísečnik ist der Eichenpollen, der möglicherweise von den sonnigen Südhängen des Gebirges hierher gebracht wurde, ebenfalls stark vertreten. Die angebauten Feldfrüchte weisen auf Getreideunkräuter auf armen bis mäßig reichen Böden hin. Neben dem im Gebirge weit verbreiteten Roggen ist auch Gerstenpollen zu finden. Im Gegensatz zum Flachs überrascht der Hanf, der nun anspruchsvollere Böden und Bedingungen benötigt. Diese Pflanzen wurden wahrscheinlich im Sumpfgebiet uriniert und dann zur Herstellung von Textilien verwendet.
Die Ruinen des Sägewerks über der Brücke über den Bach sowie der Damm und die Mühle der Fleckelmühle sind heute auf dem Gelände zu sehen. Diese wird derzeit vom neuen Eigentümer wieder aufgebaut.
• Kočár, P., Petr, L., Kočárová, R. 2018. In. Derner, Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in Přísečnice im mittleren Erzgebirge. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlichung des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 59-62.
AUSGESTORBENES MITTEALTERLICHES DORF SPINDELBACH
Spindelbach war ein Dorf, das um die Wende vom 13. zum 14. Jahrhundert gegründet wurde und nach 1481 verschwand. Die erste schriftliche Erwähnung des Dorfes stammt aus dem Jahr 1356, als es Teil des Hasseltiner Ritterguts war. Im Jahr 1367 schenkte König Wenzel IV. die Hälfte von Spindelbach an Bernhard von Šumburk. Ein weiterer Bericht stammt aus dem Jahr 1431, als die Hälfte des Dorfes von Wilhelm von Šumburk erworben wurde. Weitere Besitzer waren die Illburk, Fictum und Hasištejnský von Lobovice. Es ist das höchstgelegene erloschene mittelalterliche Dorf in Böhmen (800-880 m über dem Meeresspiegel). Es handelt sich um ein bewaldetes lánová-Dorf, das an beiden Ufern eines namenlosen Baches liegt. Es wurden dreißig Gehöfte dokumentiert und im Gelände sind Grenzstreifen erhalten geblieben.
Im Jahr 2007 untersuchten J. Crkal und E. Cerna (Institut für archäologische Konservierung Nordwestböhmens) drei Glashütten im Dorf und seiner unmittelbaren Umgebung. In den Jahren 2009-2011 wurde das Dorf dann gezielt durch archäologische Ausgrabungen unter der Leitung von T. Klír (FFUK-Institut für Vor- und Frühgeschichte) und E. Černá untersucht. Es wurde ein Gehöft freigelegt, wobei sowohl die bauliche Form der erloschenen Dorfhäuser als auch die reiche Ausstattung, insbesondere das Metallinventar, dokumentiert werden konnten. An die Untersuchungen schlossen sich geochemische Untersuchungen des Pluviums und Umweltproben in einem Wasserreservoir im Dorfkern an. Dies ist die einzige moderne multidisziplinäre Untersuchung eines verschwundenen Dorfes im tschechischen Erzgebirge.
• Černá, E. 2016. Der Beitrag der Archäologie zur Geschichte der böhmischen Glasmacherei. Mittelalterliche Glashütten in Nordwestböhmen : Beitrag der Archäologie zur Geschichte des böhmischen Glashüttenwesens. Most.
• Hylmarová, L. 2012: Materielle Kultur mittelalterlicher Gehöfte. Das verschwundene Spindelbach im Erzgebirge. FFUK Prag, Institut für Ur- und Frühgeschichte. Masterarbeit, online verfügbar unter https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/44329/130083119.pdf?sequence=1&isAllowed=y
• Horák, J., KLír, T.2017: Pedogenese, Pedochemie und die funktionale Struktur des Waldhufendorf-Feldsystems des verschwundenen mittelalterlichen Dorfes Spindelbach, Tschechien, Interdisciplinaria Archaeologia, Naturwissenschaften in der Archäologie, VIII (1/2017), 43-57.
• Houfková, P., Horák, J., Pokorná, A. Bešta, T., Šitnerová, I., Novák, J., Klír, T 2019:. Die Dynamik eines unbewaldeten Bestandes im Erzgebirge: der Einfluss eines kurzlebigen mittelalterlichen Dorfes auf die lokale Umwelt, Vegetationsgeschichte und Archäobotanik. 28. 10.1007/s00334-019-00718-5.
BERGBAUSIEDLUNG AM KREMSIGER
Der örtlichen Überlieferung zufolge gab es auf dem Černopotocky-Berg eine Bergbausiedlung, einst Kremsiger Gebirge genannt, die im Mittelalter verschwand. Erst um das Jahr 1603 wurde wieder systematisch Bergbau betrieben, diesmal allerdings nur auf Eisenerz. Die letzten glaubwürdigen Berichte über den Bergbau stammen aus dem Jahr 1857. Zur Überraschung der Forscher entdeckte der Hobbyforscher L. Hyk hier tatsächlich eine mittelalterliche Bergbausiedlung. In den Jahren 2012-2018 wurde seine Entdeckung vom Institut für Archäologische Denkmalpflege Nordwestböhmen im Rahmen des mit EU-Mitteln geförderten internationalen Projekts ArchaeoMontan archäologisch untersucht. Es wurde bestätigt, dass in Kremsiger im Mittelalter silberhaltige Erze abgebaut wurden und dass Bergleute hier tatsächlich eine Siedlung errichtet hatten. Die Siedlung war zwischen den 1370er Jahren und der Mitte des 14. Jahrhunderts bewohnt.
Auf dem Feld wurden insgesamt 45 Häuser mit versenkten Räumen identifiziert, wahrscheinlich Fachwerkhäuser mit Kellern. Drei dieser Häuser wurden archäologisch untersucht. Eines davon (Haus III) war der Ausstattung nach das Haus eines Erzprüfers: eines Baggers. Ein anderes (Haus X) von außergewöhnlicher Größe könnte ein zentrales Lager für Lebensmittel und Alkohol gewesen sein: vielleicht Teil einer Taverne. Die Anordnung der Häuser deutet darauf hin, dass der untere Teil des Anwesens in regelmäßigen Abständen angelegt wurde, so dass ein offener Gemeinschaftsraum in der Art eines Quadrats entstand. Im oberen Teil, in der Nähe des Wasserreservoirs, sind die Häuser weniger regelmäßig angeordnet.
Die Website wird von einem Führer "Kremsiger 3D" begleitet, der dank des von der EU finanzierten Projekts ArchaeoMontan@School erstellt wurde und 360°-Ansichten der virtuellen mittelalterlichen Form der Siedlung von verschiedenen Standorten aus ermöglicht. Diese Ansichten sind auch in dieser App verfügbar. Es ist auch möglich, einen virtuellen Rundgang durch drei Räume der Bergmannskneipe zu machen. Die 3D-Modelle wurden von J. Unger (Institut für Archäologie, Akademie der Wissenschaften der Tschechischen Republik, Prag) und M. Košt'ál (3D-Labor, Institut für Archäologie und Museologie, Philosophische Fakultät, Masaryk-Universität in Brünn) erstellt.
• Derner, K. 2018. In. Derner, Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Přísečnik-Region des mittleren Erzgebirges. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlichung des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 217-327.
• https://play.google.com/store/apps/details?id=com.Mathesio.Kremsiger
• https://apps.apple.com/us/app/kremsiger-3d/id1658775485
BERGBAUSIEDLUNG ORPUS
Orpus war früher der Name der heutigen Siedlung Mezilesí. Man vermutet, dass der Name von einem der Siedler, Arpus Wasseermelone, oder von dem lateinischen Begriff urbis für Stadt abgeleitet wurde. In den Orpus-Minen wurde Magnetit der großen Skarnlinse und teilweise Hämatit in den Aderverwerfungen dieses Körpers gewonnen. Die früheste Erwähnung der Minen und von Orpus geht auf das Jahr 1449 zurück. Die ersten schriftlichen Aufzeichnungen über die einzelnen Bergwerke stammen aus dem 17. Jahrhundert. Jahrhundert: Dorothea und Johannes (1629), Gabriela, Chrisostomos, Fräulein, Sieben Brüder, Maria Hilf (alle ab 1688), Ignaz und Peter (1696), Fritsch und Gnade Gottes (1737), Hilfe Gottes (1789-1791) und Josef (1697-1737). Sie wurden von einem Zweig des Stollens des Hauses Österreich (der so genannten Maria- oder Wassereinfall-Strecke, von der ein Teil die so genannte Ledeburg-Kopfwand war) unterlag. Der Stollen war jedoch nur 38 m tief, so dass die Wasserhaltung durch die Wassergewinnungsmaschine im Neuen Wasserschacht unterstützt werden musste. Die bedeutendste Grube war Dorothea, die von 1644 bis 1846 ununterbrochen in Betrieb war und zu Beginn des 18. Jahrhunderts etwa 500 t Erz pro Jahr lieferte, gegen Ende des Jahrhunderts sogar etwa 1000 t. Die Schächte waren bis zu 14 m hoch. Der Bergbau wurde im 19. Jahrhundert fortgesetzt. In den 1850er Jahren wurde der Bergbau eingestellt. In den Jahren 1906-1915 wurden noch kurze Abbauversuche unternommen. Ab 1660 wurde auf Orpus auch Kalkstein abgebaut. Im Jahr 1664 wurde der Kalkstein in der örtlichen Kalkbrennerei verarbeitet.
Die Siedlung als solche wird erst 1712 erwähnt. Die Zahl der Häuser stieg von sechs im Jahr 1787 auf zwölf im Jahr 1846, als 87 Einwohner dort lebten. Die Siedlung war klein, aber aufgrund ihrer Abgeschiedenheit gründeten die Einwohner Anfang des 20. Jahrhunderts eine eigene Freiwillige Feuerwehr und richteten eine einklassige Schule ein, die eine Zweigstelle der Schule in Dolina war. Nach dem Zweiten Weltkrieg ging die Einwohnerzahl stetig zurück. Seit den 1960er Jahren ist Mezilesí ein Feriendorf.
• Pribyl, M., Velebil, D. 2019. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172-192.
• Bílek, L., Jangl, J. , Urban, J. 1976: Geschichte des Bergbaus in der Region Chomutov. Chomutov.
• Binterová, Z. 1996: Ausgestorbene Dörfer in der Region Chomutov. Band V. Přísečnicko. Chomutov, 31-33
BERGWERKE AM AUSPANER
Als Auspaner bezeichnet man die Gruben auf der Skarnlinse südlich von Kremsiger, im Sattel südlich der Straße von Kryštofovy Hamry nach Černý Potok. Die Fernstraße nach Sachsen führte durch diese Orte. Der Ort erhielt seinen Namen wahrscheinlich wegen der Pferdekraft. Hier wurden Magnetit, teilweise hämatitisiert, und Hämatit aus Quarz-Hämatit-Adern abgebaut. Insgesamt galt das Erz wegen des höheren Anteils an Pyrit und Chalkopyrit als minderwertig.
Die Gruben bilden ein ausgedehntes Rotaugenfeld, das in mehrere Gruppen unterteilt ist. Die nördliche Gruppe wird durch den Stollen Johannis entwässert, der sich in der Nähe der ursprünglichen Mündung des Stollens Ferdinand von Kremsiger befindet. Der Stollen war 400 m lang und verlief in einer Tiefe von bis zu 35 m. Die südliche Schachtgruppe (Grube Rothe Mantel) wurde durch einen eigenen Stollen entwässert. In den archivalischen Quellen und in der Ausspanner-Literatur werden die folgenden Bergwerke erwähnt: Adalbert (1815, 1821), Am Bartlich (1703 bis 1716), Anna (1703 bis 1716, 1808, 1815, 1821), Dreifaltigkeit (1715), Georg (1707 bis 1716), Johannis, Rothe Schacht, Klösterle und Rothe Mantel. Die Gruben Adalbert, Rothe Mantel, Rothe Schacht, Anna und Johannis waren noch in den 1840er Jahren in Betrieb. Im Jahr 1853 wurde die Grube Rothe Mantel abgebaut. Bei der Freilegung der alten Gruben zu Beginn des 19. Jahrhunderts sollen alte, bis zu 10 m hohe und 40 m lange Kammern entdeckt worden sein. Das tatsächliche Alter der örtlichen Gruben ist unbekannt. Bei der übertägigen Erkundung wurden keine archäologischen Funde gemacht.
BERGWERKE AM KREUZIGER
Das Rosa Feld auf dem sogenannten Kreuziger Gebirge liegt am Nordwesthang oberhalb des Schwarzen Wassers vor dem Beginn des Sorgenthals. Es ist in NW-SE-Richtung langgestreckt, das Mundloch des Stollens ist heute nicht mehr klar erkennbar. Die Lagerstätte setzt sich wahrscheinlich aus mehreren Skarnlinsen zusammen. Die Erzschichten sind 15-200 cm dick. Die Skarnkörper sind durch Quarz-Hämatit-Adern disloziert, und die ursprüngliche Magnetitfüllung ist durch hydrothermale Lösungen fast vollständig umgewandelt worden.
Der Bergbau hier ist wahrscheinlich sehr alt, obwohl die ersten schriftlichen Aufzeichnungen über den Bergbau aus dem frühen 18. Die Bergbauaufzeichnungen stammen aus der Zeit nach 1804, als die Ausbeute bei etwa 70 Tonnen Eisenerz pro Jahr lag. Zu dieser Zeit waren hier die Grube Concordia und die benachbarte Grube Hoffnung zu Gott in Betrieb. Außerdem gab es an der Grenze zu Sachsen die Grube Weißer Hirsch. Im Jahr 1814 wurde der Bergbau eingestellt. Er wurde letztmals in den Jahren 1830-1860 aufgenommen. Ende der 1840er Jahre wurden hier drei Schürfe gegraben, die teilweise von alten Grubenbauen durchschnitten wurden.
• Bohdálek, P., Šrein, V., Buda, J., 2018. Geologische Verhältnisse und Lagerstätten der Region Preßnitz. In: Derner, K., Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Přísečnitz-Region des mittleren Erzgebirges, Dresden, 79-105.
• Pribyl, M., Velebil, D. 2019: Das historische Erzrevier von Přísečnice im Erzgebirge - geologische, lagerstättenkundliche und mineralogische Verhältnisse, Grubentopographie und Bergbaugeschichte. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172-192.
BERGWERKE AUF DEM KEIL
Der Kail oder Kailberg (Keil) ist ein Hügel zwischen dem Střelnický-Bach und seinem unbenannten linken Zufluss, auf dem drei Teiche Wasser führen. Ursprünglich dienten sie zweifelsohne dem Antrieb verschiedener Bergbau- und Verarbeitungsmaschinen. Unterhalb dieses Hügels verlaufen die Adern Vismut Drei Kolbener und Karel Boromejský mit einer Rötung der Fünf-Elemente-Formation in SSE-SSE-Richtung. Überreste des Silberbergbaus sind die Bergwerke Harnischkammer, Keiler Schacht (beide verbunden mit dem Stollensystem des Hauses Österreich), Altvater und Wismut Schacht. Seit dem 16. Jahrhundert wird hier Silber abgebaut.
An der westlichen breiten Basis des Keils befinden sich Skarnlinsen mit den Lagerstätten Fischer und Wenzel. Die erste Erwähnung des Eisenerzabbaus auf den Lagerstätten stammt aus dem Jahr 1706, als die Grube Johannes am Berg hier in Betrieb war. Seit 1800, als ein älterer Stollen wiederhergestellt wurde, trägt die Grube den Namen Fischer. Ab 1804 war die Grube außer Betrieb, und erst ab 1833 wurden neue Pachtverträge im Grubengebiet vergeben. Die Grube wurde erst ab 1880 instand gehalten und zu Beginn des 20. Jahrhunderts von der Eisenhütte Chomutov wieder in Betrieb genommen. Die Grube wurde durch eine 60 m tiefe Fischer-Grube und einen 560 m langen Stollen erschlossen, dessen Mündung sich westlich der Grube befand, und bis 1913 betrieben. Die Lagerstätte wurde in fünf Sohlen aus der Grube herausgeschnitten.
In größerer Tiefe, südwestlich der Grube Fischer (bereits auf dem Hügel Scheibe), befindet sich die verborgene Skarnlagerstätte Přísečnice, die zwischen 1970 und 1982 abgebaut wurde. Sie wurde über einen Graben von der Grube Měděnec aus erschlossen.
Weiter im Nordwesten, am Fuße des Špičák, wurde zwischen 1840 und 1856 in der Grube František Magnetit aus Skarn abgebaut.
• Pribyl, M., Velebil, D. 2019: Historisches Erzrevier Přísečnice im Erzgebirge - geologische, lagerstättenkundliche und mineralogische Bedingungen, Grubentopographie und Bergbaugeschichte. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172-192.
BERGWERKE AUF DEM KUPFERBERG
In den Berichten über die Verkäufe und Übertragungen der Güter der Familie Lobkowitz in den Jahren 1449 und 1466 wird der Kupferberg (Mědník) zusammen mit dem Dorf Kamenné erwähnt. Der Bergbau wird mit Sicherheit im Jahr 1488 bestätigt, als die Bürger von Kadan Anteile an den örtlichen Bergwerken hatten. Wahrscheinlich begann der Bergbau auf dem Mědník erst unter den neuen Besitzern der Herrschaft - den Fictums - in größerem Umfang. Um den hiesigen Bergbau zu unterstützen, gewährten sie den Bergwerken in Měděnec im Jahre 1520 eine allgemeine Bergfreiheit mit freiem Verkauf von Silber für 4 Jahre. Das Ende des Jahrhunderts war jedoch bereits eine Zeit des Niedergangs des Bergbaus. Unter den neuen Eigentümern, den Herzögen von Sachsen-Lauenburg und dem Markgrafen von Baden, wurde der Bergbau zwischen 1630 und 1730 wiederbelebt. Viele Bürger der Stadt waren Bergleute in den Vitriolgruben am Mědník und hatten Pachtverträge für die herrschaftlichen Vitriolwerke. Dies deutet darauf hin, dass ein erheblicher Teil der geförderten Erze für die Verhüttung unrentabel war und nur für das Auslaugen von Säuren verwendet wurde. Der Bergbau ging allmählich zurück. Schließlich wurde 1807 der Betrieb der örtlichen Hütte und der Bergwerke eingestellt.
Die sichtbaren Überreste des Bergbaus konzentrieren sich auf den Mědník-Berg. Die ersten Karten der hiesigen Bergwerke aus den Jahren 1770 bis 1805 zeigen bereits, dass der gesamte Berg schon lange vorher abgebaut worden war. Die Karte von Fischer aus dem Jahr 1800 verzeichnet beispielsweise 102 Schächte und Stollen, die mit Nummern und Erläuterungen versehen sind, während eine Reihe anderer Gruben als aufgegeben dargestellt sind. Der früheste Bergbau fand wahrscheinlich an den nördlichen und nordöstlichen Hängen statt, wo flache Tagebaue und Einschnitte in den Hang (Abgrabungen) zu finden sind. Das gesamte Grubensystem wird durch mehrere Stollen entwässert. Der tiefste Stollen war der Fronleichnamstollen, der sich weit entfernt vom Kupferfluss im Bereich des Dorfes Kamenné (Steingrün) befand. Er sollte im Jahr 1535 geprägt werden. Ein weiterer bedeutender Stollen, der Mariahilf-Stollen, ragte am Südhang des Hügels an die Oberfläche. Der Stollen ist unterirdisch mit einer Reihe von unregelmäßig verteilten Kammern von etwa 10-12 m oder mehr Größe verbunden. Nach Angaben von F. A. Reuss, der die Bergwerke vor 1801 besuchte, ist der wahllose Abbau des Berges darauf zurückzuführen, dass die Bergleute nach der Menge des abgebauten Gesteins und nicht nach Stunden bezahlt wurden, so dass sie ohne Überlegung und Planung alle verfügbaren Erzlinsen abbauten. Die Bergbaulandschaft von Mědník ist ein Bestandteil des UNESCO-Welterbes "Bergbaulandschaft Erzgebirge".
Zwei Stollen sind heute zugänglich: Marie Hilf und Gelobtes Land wurden im Rahmen des EU-geförderten Projekts Virtual Tour mit einem Laserscanner abgebildet. Am Fuße des Mědník haben die Archäologen Schlacken gefunden, die nur von moderner Keramik begleitet wurden. Diese Funde könnten aus Bergbau-Schmieden oder der Erzverarbeitung stammen. Während des Surveys 2022 wurden verbrannte Gruben, vielleicht Grubenmylare, entdeckt, deren Datierung noch aussteht.
Auf dem Hügel befinden sich außerdem drei Schreine und die Überreste eines ausgebrannten Hotels. Die barocke Kapelle der Unbefleckten Empfängnis der Jungfrau Maria aus dem Jahr 1674 ist die dominierende Sehenswürdigkeit. Sie wurde von Herzog Franz-Julius von Sachsen-Lauenburg aus Dankbarkeit für die Rettung eines Försters erbaut, der sich in den umliegenden Wäldern verirrt hatte. Die Herz-Jesu-Kapelle am Südwesthang wurde 1935 von Anton Liewald von Měděnce erbaut. Am südöstlichen Fuß steht eine kleine Theumer-Kapelle. Am Südhang vor der Kapelle befindet sich seit 1873 eine Touristenhütte mit einem Restaurant. Nach einem Brand wurde sie 1925 wieder aufgebaut, nach einem weiteren Brand wurde sie 1937 wieder aufgebaut, aber 1938 brannte sie erneut ab: vielleicht im Rahmen eines Versicherungsbetrugs. Seitdem hat niemand mehr den Versuch unternommen, das Restaurant wiederaufzubauen. Der Schacht im Marie-Auxiliar-Stollensystem enthält noch viele materielle Kulturgegenstände aus diesen Restaurierungen.
• Beran, M. 2015. In. Ústí nad Labem Region. Sokolov, 150-181.
• Urban, M., Crkal, J. 2021: Auf den Spuren der Geschichte von Měděnec und seiner Umgebung. Ostrov.
BERGWERKE AUF DEM VYSOKÁ
Der Hohe Berg (Hohenstein) enthält eine große Linse aus Magnetit-Skarn. Dieser wurde von der Oberfläche aus durch eine Reihe von Schächten und Stollen abgebaut, wobei drei größere rosafarbene Felder am Nordhang zurückblieben, die jeweils von einem einzigen Stollen unterfahren wurden. Die westlichen und mittleren Schächte waren erst nach dem Einsturz des ersten Schachtes in der Tiefe zugänglich. Heute sind sie durch ein Gitter verschlossen. Zu den Stollenfeldern gehören Oberflächenabbaue und über den Schächten liegende Hohlräume. Schriftliche Aufzeichnungen über den Bergbau gibt es hier nicht. Die Geologen Reuss und Jokély erwähnen sie in der ersten Hälfte des 19. Jahrhunderts als alt und nicht mehr aktiv. Informationen über den modernen Bergbau sind nur für das nahe gelegene flache Zinnenfeld im Sattel zwischen High Peak und der namenlosen Cote 834 bekannt. Hier wurden oberflächliche Hämatitvorkommen abgebaut, die im Waldkamm noch als so genannte Schädelkappe vorhanden sind.
An der Stelle des westlichen Stiftfeldes fanden Archäologen 2014 am Rande eines Steinbruchs eine Schicht mit Holzkohle und mittelalterlicher Keramik aus dem 13. Die Schicht lag über einem Schacht, in dem Tierknochen als Teil des Siedlungsabfalls gefunden wurden. Die Radiokohlenstoffdatierung bestätigte das hohe Alter des Fundortes: Die Holzkohle aus der Schicht datierte in den Zeitraum 1265-1281. Dabei handelt es sich wahrscheinlich um Spuren einer späteren, durch den Bergbau zerstörten saisonalen oder dauerhaften Bergbausiedlung aus der Frühzeit des lokalen Bergbaus. Es wäre auch der früheste direkte Nachweis für den Eisenerzabbau in der Gegend.
Im Tal des Malodol-Bachs standen bis zu ihrem Abriss im 20. Jahrhundert zwei Mühlengebäude, aber die Schlackenhalden lassen vermuten, dass es sich ursprünglich um Schmelzöfen und Hämmer handelte. Wahrscheinlich wurde hier Erz aus dem Hohen und anderen Skarnkörpern südwestlich von Mědník mit den Gruben Geschiebefeld, Kupferzeche und Rote Suttel verhüttet.
• Crkal, J., Derner, K. 2018. Lower Halze. In. Derner, Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Přísečnik-Region des mittleren Erzgebirges. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlichung des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 385-387.
BERGWERKE AUF DER SCHEIBE
Die Scheibe oder der Scheibenberg ist ein langgestreckter Hügel zwischen dem Střelnicky-Bach und dem Hamerský-Bach (heute fälschlicherweise als Oberlauf der Přísečnice bezeichnet). In SSW-SSE-Richtung wurden die Hügel von der Wenzel-Ader (von Osten) - mit dem gleichnamigen Pinke-Schub - durchquert; Wismut - in der Achse liegen Knacken, Dreikolben (die Drei Kolbener Ader selbst ist auch angegeben), Kaadner Schacht, Viermaasen Schacht, Dobrigort; und Caroli Boromei mit dem Caroli Boromei Schacht. Die meisten dieser Schächte waren bereits im 16. Jahrhundert in Betrieb, möglicherweise sogar schon früher, obwohl es dafür keine direkten Belege gibt. Zwischen den beiden letztgenannten Adern verlaufen die Adern Unbekanter Gang Streichen und Fundgruben Gang Streichen. Hier wurden Tagebaue und Senkgruben von bisher unbekanntem Alter angelegt.
• Pribyl, M., Velebil, D. 2019: Historisches Erzrevier Přísečnice im Erzgebirge - geologische, lagerstättenkundliche und mineralogische Bedingungen, Grubentopographie und Bergbaugeschichte. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172-192.
BLECHHAMMER
Die früheste Siedlung in Vejprty befand sich an der Kreuzung der Fernstraßen von Böhmen nach Zwickau und Leipzig, an der Stelle, an der sie den Fluss Polava nördlich der heutigen Stadt überquerten. Der Sage nach soll hier eine Räuberschänke gestanden haben. Die ursprüngliche Eisenmühle Weyprecht, die 1413 erwähnt wurde, stand irgendwo in diesem Gebiet. Vielleicht schon in den 1630er Jahren, spätestens aber 1543, baute Paul Schindler aus Magdeburg in der benachbarten Eisengrube ab. 1661 kaufte die königliche Kammer ein neu erbautes Gasthaus und zwei weitere Häuser auf dem Gelände und errichtete 1663 in der Nähe den sogenannten Blechhammer". Dort wurden Bleche zur Auskleidung von Öfen, Verdampfungspfannen, Brauereipfannen und Weißblech hergestellt. Im Jahr 1697 wurde der Betrieb des Hammerwerks eingestellt. Nach 1730 war eine Papiermühle in Betrieb, die später nach ihrem neuen Besitzer Trinksmühle (Nr. 8) genannt wurde. Gegenüber befand sich das Gasthaus Blechhammer (Nr. 7). 1852 wurde es abgerissen und neu gebaut. In der Nähe wurde eine Ziegelfabrik, der Obere Blechhammer, errichtet. Die Gebäude auf dem Gelände wurden wiederholt umgebaut. Nach einem Brand im Jahr 1947 wurden jedoch 1953 alle Gebäude abgerissen. Nur die gegenüberliegende Windmühle ist bis heute erhalten geblieben. Aus südöstlicher Richtung kommen die massiven Stollen der alten Landstraße hierher.
Am Hang oberhalb von Polava befinden sich die alten und neuen Mündungen des Stollens Clement, der hier 1770 angelegt wurde, um die Gruben im Zentrum von Vejprt vom tiefsten Punkt des Bezirks aus zu entwässern. Weiter oben am Hang sind im Gelände die Stollen des in jüngerer Zeit als Montan Erar Bleizeche bekannten Bergwerks zu sehen, das wahrscheinlich mit dem früheren Maria-Hilf und dem alten Schindler-Stollen identisch ist. Hier wurde silberhaltiger Bleiglanz abgebaut. Die Gruben wurden zuletzt in den 1920er Jahren von Argenta erschlossen.
• Binterová, Z., Urban, M. 2015. In: M. Urban (Hrsg.), Obere Städte des Erzgebirges. Ústí nad Labem Region. Sokolov, 272-299.
• Velebil, D., Pribyl M., 2012: Historische Silbererzlagerstätte Vejprty im Erzgebirge: geologische, lagerstättenkundliche und mineralogische Bedingungen, Grubentopographie und Bergbaugeschichte, Bull. mineral.-petrolog. Dept. Nár. Muz. (Prag) 20/1, 63-82.
BLECHHAMMER
Nejstarší osídlení se ve Vejprtech mělo nacházet u přechodu dálkových cest z Čech do Zwickau a Lipska, v místech kde přecházely severně od dnešního města přes Polavu. Podle pověsti zde měla stát loupežnická hospoda. Někde v těchto místech stál původní železný hamr Weyprecht zmiňovaný roku 1413. Snad již ve třicátých letech 16. století, nejpozději ale roku 1543 těžil v sousedním železném dole Paul Schindler z Magdeburgu. Roku 1661 koupila královská komora v těchto místech tehdy nově postavený hostinec a dva další domy a postavila opodál roku 1663 tzv. plechový hamr „Blechhammer“. Vyráběly se v něm plechy na obkládání pecí, odpařovací pánve, pivovarské pánve a bílý pocínovaný plech. Roku 1697 činnost hamru ustala. Po roce 1730 zde fungovala papírna, zvaná později podle nového majitele Trinksmühle (čp. 8). Naproti stál hostinec nazývaný Blechhammer (čp. 7). Roku 1852 byl stržen a znovu vystavěn. Poblíž vyrostla továrna na pozamenty tzv. horní Blechhammer. Budovy v areálu byly opakovaně přestavovány. Po požáru roku 1947 byly však všechny budovy roku 1953 strženy. Z protějšího mlýna se dodnes dochoval pouze náhon. Od jihovýchodu sem přicházejí mohutné úvozy staré zemské cesty.
Ve svahu nad Polavou se nachází staré a nové ústí štoly Klement, zaražené zde původně roku 1770 aby z nejnižšího bodu v revíru odvodňovala doly v centru Vejprt. Výše po svahu jsou v terénu vidět odvaly štol dolu zvaného v novější době Montan Erar Bleizeche, který je patrně totožná s dřívějším Maria-Hilf a starou Schindlerovou štolu. Těžil se zde stříbronosný galenit. Naposledy byly štoly otevřeny ve 20. letech 20. století společností Argenta.
• Binterová, Z., Urban, M. 2015: Vejprty. In: M. Urban (ed.), Horní města Krušných hor. Ústecký kraj. Sokolov, 272–299.
• Velebil, D., Přibyl M., 2012: Historické stříbrorudné ložisko Vejprty v Krušných horách: geologické, ložiskové a mineralogické poměry, topografie dolů a historie dolování, Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz. (Praha) 20/1, 63–82.
BLECHHAMMER
The earliest settlement in Vejprty would have been at the crossing of the long-distance roads from Bohemia to Zwickau and Leipzig, at the point where they crossed the Polava River north of the present town. According to legend, a robber's tavern was supposed to stand here. The original iron mill Weyprecht, mentioned in 1413, stood somewhere in this area. Perhaps as early as the 1630s, but no later than 1543, Paul Schindler of Magdeburg was mining in the neighbouring iron mine. In 1661, the royal chamber bought a newly built inn and two other houses on the site and built the so-called "Blechhammer" tin mill nearby in 1663. Sheets for lining furnaces, evaporation pans, brewery pans and white tinplate were produced there. In 1697 the hammer mill ceased to operate. After 1730, a paper mill, later called Trinksmühle (No. 8) after its new owner, was in operation. Opposite was an inn called the Blechhammer (No. 7). In 1852 it was demolished and rebuilt. A tile factory called the Upper Blechhammer was built nearby. The buildings on the site were repeatedly rebuilt. However, after a fire in 1947, all the buildings were demolished in 1953. Only the windmill opposite has been preserved to this day. From the southeast, the massive drifts of the old country road come here.
On the slope above Polava there are the old and new mouths of the Clement adit, originally built here in 1770 to drain the mines in the centre of Vejprt from the lowest point in the district. Higher up the slope, the adits of the mine known in more recent times as the Montan Erar Bleizeche, which is probably identical to the earlier Maria-Hilf and the old Schindler adit, can be seen in the terrain. Silver-bearing galena was mined here. The mines were last opened in the 1920s by Argenta.
• Binterová, Z., Urban, M. 2015. In: M. Urban (ed.), Upper Towns of the Ore Mountains. Ústí nad Labem Region. Sokolov, 272-299.
• Velebil, D., Pribyl M., 2012: Historical silver-ore deposit Vejprty in the Ore Mountains: geological, deposit and mineralogical conditions, mine topography and mining history, Bull. mineral.-petrolog. Dept. Nár. Muz. (Prague) 20/1, 63-82.
COPPER HAMMER
A sloping area at the foot of the bare hill (Höllberg) between the local districts of Na Dvoře and Karlov (formerly Am Hofe and Karlshof) rises out of the reservoir water. The site of Na Dvoře was originally the site of an old windmill. It was built on 'am ein wildenorth gelegen', or on a deserted site, by the estate owner Wilhelm of Lobkowitz in 1524. Siegel's brother Paul sold the hammer and the slag heaps in 1544 to the Šlik family, who built a silver smelter on the site. This was mentioned in 1621 as a silver, copper and iron smelter (Schmelzhütte and Kupfer-Eisenhütten), in 1651 as Kupferhammer and later as a manor house with a brewery. The topsoil has been completely washed away from the site, there are slags and occasional fragments of pottery (modern, with a minimal admixture of medieval pottery). The stone foundations of buildings not recorded on any mapping are visible as the water level recedes. Slags are from the smelting of polymetallic ores. The site of a defunct hammer or smelter is permanently underwater. It is likely that this was the central silver ore smelting site of the whole of the Přísečnik district.
• Crkal, J. 2018. In. Derner, Medieval Mining and Metallurgy in the Přísečnik Region of the Central Erzgebirge. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlich des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 139-215.
DER STOLLEN GELOBTES LAND
Der Stollen "Gelobtes Land" ist einer der am besten erhaltenen Stollen auf Mědník. Die Länge der zugänglichen Gänge beträgt 100 m. Die Gesamtlänge mit den anschließenden Schlitzen und Kammern beträgt 240 m. Die Wände und die Decke sind stellenweise mit einer dicken Schicht überzogen, was auf die Nutzung von Feuer hinweist. Darüber hinaus gibt es Spuren von Dreschen und Handschellen. Im Stollen gibt es zahlreiche ausgegrabene Kammern und massive mittelalterliche Fundamente - so genannte Trockenmauern, hinter denen das Aushubmaterial gelagert wurde. Der Stollen ist ein Beispiel für ungestörten, historischen Bergbau in der Neuzeit.
Der Abbau im Stollen des Gelobten Landes wurde wahrscheinlich vor 1800 beendet, da der Stollen bereits auf der Bergbaukarte von 1800 als abgebaut eingezeichnet ist. Genauere Angaben über den Ursprung der Arbeiten sind nicht möglich, da im Mittelalter und in der Neuzeit ähnliche Abbautechniken verwendet wurden. Die Radiokarbondatierung einer der Kohlen im Bereich der Feuergrube ergab ein modernes Datum: 18. bis 19. Jahrhundert. Mit dem Abbau des Stollens zu touristischen Zwecken wurde im Jahr 2009 begonnen. Der Stollen und die angrenzenden Bereiche wurden im Rahmen des von der EU geförderten Projekts VirtualTour gescannt.
• https://pamatkovykatalog.cz/stola-zeme-zaslibena-13259048
DIE FABRIK VON KALL UND DAS STOLLENMUNDLOCH DER GRUBE FRANTIŠEK SERAFINSKÝ
IAm südlichen Stadtrand von Kovářská befinden sich die Überreste eines bemerkenswerten Industrieunternehmens, dessen Bedeutung weit über die Grenzen der Region hinausging. Auf dem Gelände der ehemaligen Schindlerschen Mühle (Teil eines Hammerwerks aus dem frühen 17. Jahrhundert) wurde 1888 von Antonín Kalla eine Fischkonservenfabrik errichtet. Sie nutzte die Vorteile der 1872 eröffneten Eisenbahn. Der Fisch wurde aus Hamburg importiert, alles andere wurde in der Fabrik selbst hergestellt. Im Jahr 1910 wurde ein neues Gebäude errichtet. Danach wuchs der Standort weiter. Die Fabrik produzierte ihre eigenen Blechdosen, verfügte über ein eigenes Wasserkraftwerk, eine Lithografie-Werkstatt, eine Schreinerei, eine Schmiede, eine Lackiererei, ein Sägewerk, Holzverpackungen, Fässer und Kisten. Die Fabrikvilla (Nr. 502) war ebenfalls ein bemerkenswerter Teil der Fabrik. Vor dem Ersten Weltkrieg beschäftigte Kalla 600 Personen. Im Jahr 1950 wurde das Unternehmen verstaatlicht und in die Rybena-Gruppe eingegliedert, aber zwei Jahre später wurde der Betrieb endgültig eingestellt.
Auf der anderen Seite des Baches befinden sich die Mündungen von 4 Schächten der Eisenerzgrube František Serafínský. Sie befinden sich unterhalb des Pinkas auf dem Kamenný vrch. Während des Betriebs der Kall-Fabrik wurden sie als Kühlräume genutzt. Heute sind sie teilweise zugeschüttet, teilweise mit einem Gitter verschlossen.
• http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=3531
• Kloub, J. 2020: The Gone Glory of the Fish Industry in Kovarska. In Rak. P. (ed.): Comotovia 2019. Chomutov, 226-268.
DIE HÜTTE IN SCHÖNE MARIA
An beiden Ufern des namenlosen, schwachen rechten Nebenflusses der Přísečnice auf dem so genannten Bastelberg wurden bei archäologischen Untersuchungen Hüttenschlacke und Magnetit-Erz in großen Mengen gefunden. In der Nähe verläuft die polymetallische Ader Schöne Maria. Neben den Schlacken wurde auch Keramik gefunden 13. Jahrhundert bis zum 15. Jahrhundert. Jahrhundert, was sich dadurch erklären lässt, dass es hier eine mittelalterliche Schmelzhütte gab, die jedoch nicht die Wasserkraft nutzte, um die Blasebälge der knappen Wasserquelle anzutreiben.
• Crkal, J. 2018. In. Derner, Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Přísečnik-Region des mittleren Erzgebirges. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlichung des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 139-215.
DOLINA VILLAGE
The village was originally called Dörnsdorf. It is first mentioned in 1431, but its actual age is comparable to that of Přísečnic and the neighbouring village of Rusová, i.e. from the end of the 13th century. It was demolished after the protection zone around the Přísečnice reservoir was demarcated. At the site of No. 1 on the northern edge of the village, conveniently located at the junction of the valley of the Hamerský brook and Přísečnice, there was a medieval hammer mill/smelter. This is evidenced by the name of the adjacent land as the Hamer fief, and secondly by the findings of a large slag heap on both sides of the road to Měděnec. The slag was iron ore, accompanied by skarn ore. The accompanying pottery dates from the second half of the 13th to the first half of the 14th century. Nearby there is a small pinkeye field in the Zechenhaus position.
• Crkal, J. 2018. In. Derner, Medieval Mining and Metallurgy in Přísečnice in the Central Erzgebirge. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlich des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 139-215.
DOLINA; ARCHAEOBOTANICAL SAMLING
Environmental sampling was carried out in two probes on the Hamerský Brook. One was made by cleaning the stream bank directly in front of the Maria Kirchenbau drift, the other further downstream. The former had a layer at the base corresponding to the original forest, the other layers were created by deforestation of the landscape in the modern period. In both profiles, the geochemical record showed slight peaks in lead and arsenic concentrations in the modern phase, originating from silver ore mining in the stream catchment. The occurrence of microfossils in the lowest layers of the profiles was interesting. These could have originated from mining forges or smelters in the Hamerský Brook valley. During the archaeological survey upstream, iron slags and in one case modern coloured slags were found in three places.
• Kočár, P., Petr, L., Kočárová, R. 2018: Changes in vegetation in the mining district of Přísečnice. In. Derner, Medieval mining and metallurgy at Přísečnice in the Central Erzgebirge. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlich des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 51-56.
• Derner, K., Bohdálek, P., Crkal, J., Kaiser, K., Lissek, P. in press: Environmental research in the mining district of Přísečnice in the Ore Mountains (2016-2020). In: Silver Jihlava 2022.
DOLINA; ARCHEOBOTANICKÉ ODBĚRY
Na Hamerském potoce byly provedeny environmentální odběry ve dvou sondách. Jedna vznikla začištěním břehu potoka přímo před odvalem štoly Maria Kirchenbau, druhá dále po toku potoka. První z nich měla na bázi vrstvu odpovídající původnímu lesu, další vrstvy vznikly odlesněním krajiny v novověku. V obou profilech byly v geochemickém záznamu patrny mírné vrcholy koncentrací olova a arsenu v novověké fázi mající původ v těžbě stříbrných rud v povodí potoka. Zajímavý byl výskyt mikrostrusek již v nejnižších vrstvách profilů. Ty by mohly pocházet z důlních kováren, nebo hutí v údolí Hamerského potoka. Při archeologickém průzkumu byly proti proudu nalezeny strusky železářské a v jednom případě novověké barevné na třech místech.
• Kočár, P., Petr, L., Kočárová, R. 2018: Změny vegetace v hornickém revíru Přísečnice. In: K. Derner, Středověké hornictví a hutnictví na Přísečnicku ve středním Krušnohoří. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlichungen des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 51–56.
• Derner, K., Bohdálek, P., Crkal, J., Kaiser, K., Lissek, P. v tisku: Enviromentální výzkum v hornickém revíru Přísečnice v Krušných horách (2016–2020). In: Stříbrná Jihlava 2022.
DOLINA; ARCHÄOBOTANISCHE PROBENAHME
Die Umweltproben wurden in zwei Sonden am Hamerský Bach entnommen. Die eine wurde durch Reinigung des Bachufers direkt vor dem Maria-Kirchenbau-Stollen hergestellt, die andere weiter flussabwärts. Die erste Sonde wies an der Basis eine Schicht auf, die dem ursprünglichen Wald entspricht, während die anderen Schichten durch die Abholzung der Landschaft in der Neuzeit entstanden sind. In beiden Profilen zeigte die geochemische Aufzeichnung leichte Spitzenwerte der Blei- und Arsenkonzentrationen in der modernen Phase, die auf den Silbererzabbau im Bacheinzugsgebiet zurückzuführen sind. Interessant war das Vorkommen von Mikrofossilien in den untersten Schichten der Profile. Diese könnten aus Bergbau-Schmieden oder Schmelzhütten im Tal des Hamerský-Bachs stammen. Bei der archäologischen Untersuchung flussaufwärts wurden an drei Stellen Eisenschlacken und in einem Fall moderne farbige Schlacken gefunden.
• Kočár, P., Petr, L., Kočárová, R. 2018: Veränderungen der Vegetation im Bergbaurevier von Přísečnice. In. Derner, Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in Přísečnice im mittleren Erzgebirge. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlichung des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 51-56.
• Derner, K., Bohdálek, P., Crkal, J., Kaiser, K., Lissek, P. in press: Environmental research in the mining district of Přísečnice in the Ore Mountains (2016-2020). In: Silver Jihlava 2022.
DOLY ENGELSBURG, ŠTOLA FRIEDRICH
Doly Engelsburg leží na skarnu na jihovýchodním břehu Černé Vody. Zrudnění je magnetitové, přičemž magnetit je zčásti přeměněn v hematit, zrudněné jsou i křemen-hematitové žíly. Ložisko je tvořeno nepravidelně vyvinutou čočkou na styku hornin orto a paraserie. Mocnost čočky dosahuje maximálně 12–16 m, čočka je ukloněna pod úhlem 30–40° k JZ a po směru sklonu i vykliňuje. Ložisko je dislokováno křemennými žilami mineralizovanými mj. stříbronosným galenitem (žíla Prinz Friedrich).
Podle dochovaných zpráv zde těžba probíhala s přestávkami od 17. do 19. století. V terénu je patrné, že dobývky tvoří dvě skupiny: jižní a severní. Na Schodtově lesní mapě z roku 1731 století se jižní doly nazývají Petr und Pauli esenstein Gruben, severní skupina Alte Johannis Zeche. Do začátku 19. století byly výtěžky železných rud malé. V letech 1801 až 1832 dával slušné výtěžky kolem 150 tun za rok, od tohoto roku se zvýšil dokonce na 500 t za rok. Podsednut byl štolou vedoucí z Černého Potoka na východ. Na počátku 19. století byla zaražena další, hlubší štola od saských hranic k jihu. Součástí spojeného dolového pole Engelsburg se staly starší doly Augustin a Prinz Friedrich. Na posledně jmenovaném byla těžena stříbrorudná žíla Friedrich.
Nejlépe patrnou stařinou je zabořené ústí štoly ve svahu pod můstkem přes potok v centru Cerného Potoka. Jihovýchodně odtud se nachází velká šachta Engelsburg. Jihovýchodně odtud se nacházel důl Prinz Fridedrich. Jeho součástí byla i podzemní komora s vodotěžným strojem. Mezi šachtami se v 19. století nacházela cáchovna (Huthaus) jehož poloha v terénu je ještě patrná.
• Bohdálek, P., Šrein, V., Buda, J., 2018: Geologické poměry a ložiska přísečnické oblasti. Geologische Verhältnisse und Lagerstätten der Region Preßnitz. In: Derner, K., Středověké hornictví a hutnictví na Přísečnicku ve středním Krušnohoří, Dresden, 79–105.
• Přibyl, M., Velebil, D. 2019: Historický rudní revír Přísečnice v Krušných horách - geologické, ložiskové a mineralogické poměry, topografie dolů a historie dolování. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172–192.
DOLY JIHOZÁPADNĚ OD HORY SVATÉHO ŠEBESTIÁNA
Hlavním dolem revíru Hora sv. Šebestiána byl tzv. Kaiserzug. Dědičná štola ústila jihozápadně od města, v údolí potoka severně od Nové Vsi. Štola je malého průřezu, sloužila nejspíš jen k odvodu důlních vod, zatímco vlastní těžba probíhala prostřednictvím šachet, jejichž lokalizace je v terénu dobře patrná. Sledována byla žíla západo-východního směru mocná 1–1,5 m s křemennou výplní. Východní část byla obohacena fluoritem, západní sulfidy a kasiteritem. V západní části sledovaly žílu dva paralelní odžilky. Z polymetalické etapy geneze ložiska pocházejí mj. ruda mědi chalkopyrit, olověný sulfid galenit, stříbrem bohatý tetraedrit aj.
Na severním okraji Nové vsi ústí důl Leonard, jižně od Nové Vsi štola Heilige Dreifaltigkeit. Zde na soutoku Šebestiánky a Prunéřovského potoka se v prostoru mlýna Holzmühle měla nacházet huť.
• Breiter, K., Urban, M. 2015: Hora svatého Šebestiánaa. In: M. Urban (ed.), Horní města Krušných hor. Ústecký kraj. Sokolov, 36–55.
DOLY NA AUSPANERU
Jako Auspaner jsou označovány doly na skarnové čočce jižně od Kremsigeru, v sedle jižně od silnice z Kryštofových Hamrů do Černého Potoka. Těmito místy procházela dálková cesta do Saska. Jméno dostalo místo patrně díky přepřahu koní. Těžil se zde magnetit zčásti hematitizovaný, a hematit z křemen-hematitových žil. Celkově byla ruda považována za méně kvalitní pro vyšší zastoupení pyritu a chalkopyritu.
Doly tvoří rozsáhlé pinkové pole rozdělené na několik skupin. Severní skupina je odvodňována štolou Johannis ústící nedaleko původního ústí štoly Ferdinand z Kremsigeru. Štola byla dlouhá 400 m a probíhala v hloubce až 35 m. Poprvé je připomínána v letech 1707 až 1716. Jižní skupina šachet (důl Rothe Mantel) byla odvodňována vlastní štolou. V archivních pramenech a v literatuře jsou na Ausspanneru zmiňovány tyto doly: Adalbert (r. 1815, r. 1821), Am Bartlich (r. 1703 až 1716), Anna (r. 1703 až 1716, r. 1808, r. 1815, r. 1821), Dreifaltigkeit (r. 1715), Georg (r. 1707 až 1716), Johannis, Rothe Schacht, Klösterle a Rothe Mantel. Ještě ve 40. letech 19. století se pracovalo na dolech Adalbert, Rothe Mantel, Rothe Schacht, Anna a v šachtě Johannis. Roku 1853 byl zmáhán důl Rothe Mantel. Při zmáhání starých dolů počátkem 19 století byly prý objeveny staré komory vysoké až 10 m a dlouhé až 40 m. Skutečné stáří zdejších dolů je neznámé. Archeologické nálezy při povrchovém průzkumu nebyly nalezeny.
DOLY NA GRAUKOPFU
Na návrší Graukopf dobíhala podél stříbrorudné Wismutové žíly štola Dům Rakouský. V pravidelných intervalech jsou na ni napojeny šachty s velkými obvaly. Tento šachtový tah sem přichází od Hammerbergu. Dalšími doly jsou Maria Trost se štolou v údolí levobřežního přítoka Hamerského potoka. Ve svahu Graukopfu směrem k zasutému ústí štoly se nachází mělké zplanýrované pinky. Jednalo se o želorudný důl.
• Přibyl, M., Velebil, D. 2019: Historický rudní revír Přísečnice v Krušných horách - geologické, ložiskové a mineralogické poměry, topografie dolů a historie dolování. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172–192.
• Bílek, L., Jangl, J. , Urban, J. 1976: Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov.
DOLY NA GRAUKOPFU
Na návrší Graukopf dobíhala podél stříbrorudné Wismutové žíly štola Dům Rakouský. V pravidelných intervalech jsou na ni napojeny šachty s velkými obvaly. Tento šachtový tah sem přichází od Hammerbergu. Dalšími doly jsou Maria Trost se štolou v údolí levobřežního přítoka Hamerského potoka. Ve svahu Graukopfu směrem k zasutému ústí štoly se nachází mělké zplanýrované pinky. Jednalo se o želorudný důl.
• Přibyl, M., Velebil, D. 2019: Historický rudní revír Přísečnice v Krušných horách - geologické, ložiskové a mineralogické poměry, topografie dolů a historie dolování. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172–192.
• Bílek, L., Jangl, J. , Urban, J. 1976: Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov.
DOLY NA GRAUKOPFU
Na návrší Graukopf dobíhala podél stříbrorudné Wismutové žíly štola Dům Rakouský. V pravidelných intervalech jsou na ni napojeny šachty s velkými obvaly. Tento šachtový tah sem přichází od Hammerbergu. Dalšími doly jsou Maria Trost se štolou v údolí levobřežního přítoka Hamerského potoka. Ve svahu Graukopfu směrem k zasutému ústí štoly se nachází mělké zplanýrované pinky. Jednalo se o želorudný důl.
• Přibyl, M., Velebil, D. 2019: Historický rudní revír Přísečnice v Krušných horách - geologické, ložiskové a mineralogické poměry, topografie dolů a historie dolování. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172–192.
• Bílek, L., Jangl, J. , Urban, J. 1976: Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov.
DOLY NA GRAUKOPFU
Na návrší Graukopf dobíhala podél stříbrorudné Wismutové žíly štola Dům Rakouský. V pravidelných intervalech jsou na ni napojeny šachty s velkými obvaly. Tento šachtový tah sem přichází od Hammerbergu. Dalšími doly jsou Maria Trost se štolou v údolí levobřežního přítoka Hamerského potoka. Ve svahu Graukopfu směrem k zasutému ústí štoly se nachází mělké zplanýrované pinky. Jednalo se o želorudný důl.
• Přibyl, M., Velebil, D. 2019: Historický rudní revír Přísečnice v Krušných horách - geologické, ložiskové a mineralogické poměry, topografie dolů a historie dolování. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172–192.
• Bílek, L., Jangl, J. , Urban, J. 1976: Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov.
DOLY NA GRAUKOPFU
Na návrší Graukopf dobíhala podél stříbrorudné Wismutové žíly štola Dům Rakouský. V pravidelných intervalech jsou na ni napojeny šachty s velkými obvaly. Tento šachtový tah sem přichází od Hammerbergu. Dalšími doly jsou Maria Trost se štolou v údolí levobřežního přítoka Hamerského potoka. Ve svahu Graukopfu směrem k zasutému ústí štoly se nachází mělké zplanýrované pinky. Jednalo se o želorudný důl.
• Přibyl, M., Velebil, D. 2019: Historický rudní revír Přísečnice v Krušných horách - geologické, ložiskové a mineralogické poměry, topografie dolů a historie dolování. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172–192.
• Bílek, L., Jangl, J. , Urban, J. 1976: Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov.
DOLY NA GRAUKOPFU
Na návrší Graukopf dobíhala podél stříbrorudné Wismutové žíly štola Dům Rakouský. V pravidelných intervalech jsou na ni napojeny šachty s velkými obvaly. Tento šachtový tah sem přichází od Hammerbergu. Dalšími doly jsou Maria Trost se štolou v údolí levobřežního přítoka Hamerského potoka. Ve svahu Graukopfu směrem k zasutému ústí štoly se nachází mělké zplanýrované pinky. Jednalo se o želorudný důl.
• Přibyl, M., Velebil, D. 2019: Historický rudní revír Přísečnice v Krušných horách - geologické, ložiskové a mineralogické poměry, topografie dolů a historie dolování. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172–192.
• Bílek, L., Jangl, J. , Urban, J. 1976: Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov.
DOLY NA GRAUKOPFU
Na návrší Graukopf dobíhala podél stříbrorudné Wismutové žíly štola Dům Rakouský. V pravidelných intervalech jsou na ni napojeny šachty s velkými obvaly. Tento šachtový tah sem přichází od Hammerbergu. Dalšími doly jsou Maria Trost se štolou v údolí levobřežního přítoka Hamerského potoka. Ve svahu Graukopfu směrem k zasutému ústí štoly se nachází mělké zplanýrované pinky. Jednalo se o želorudný důl.
• Přibyl, M., Velebil, D. 2019: Historický rudní revír Přísečnice v Krušných horách - geologické, ložiskové a mineralogické poměry, topografie dolů a historie dolování. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172–192.
• Bílek, L., Jangl, J. , Urban, J. 1976: Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov.
DOLY NA HAMERSKÉM POTOCE
Na návrší Graukopf dobíhala podél stříbrorudné Wismutové žíly štola Dům Rakouský. V pravidelných intervalech jsou na ni napojeny šachty s velkými obvaly. Tento šachtový tah sem přichází od Hammerbergu. Dalšími doly jsou Maria Trost se štolou v údolí levobřežního přítoka Hamerského potoka. Ve svahu Graukopfu směrem k zasutému ústí štoly se nachází mělké zplanýrované pinky. Jednalo se o želorudný důl.
• Přibyl, M., Velebil, D. 2019: Historický rudní revír Přísečnice v Krušných horách - geologické, ložiskové a mineralogické poměry, topografie dolů a historie dolování. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172–192.
• Bílek, L., Jangl, J. , Urban, J. 1976: Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov.
DOLY NA KEILU
Kail, či Kailberg (klín) je návrší mezi Střelnickým potokem a jeho bezejmenným levobřežním přítokem, na němž zadržují vodu tři rybníčky. Původně sloužily nepochybně pro pohon různých hornických a úpravárenských strojů. Pod tímto návrším probíhají žíly Vismutová Drei Kolbener a Karel Boromejský se zrudněním pětiprvkové formace ve směru SSV-JJV. Pozůstatky po těžbě stříbra jsou doly Harnischkammer, Keiler Schacht (obě napojené na systém štoly Dům Rakouský), Altvater, a Wismuth Schacht. Stříbro se zde těžilo od 16. století.
Na západní široké základně “Keilu” se nachází skarnové čočky s ložisky Fischer a Václav. První zmínka o těžbě železné rudy na ložiscích je z roku 1706, kdy zde byl v provozu důl Johannes am Berg. Jako Fischer je důl známý od roku 1800, kdy byla obnovována starší štola. Od roku 1804 byl důl mimo provoz, nové propůjčky v prostoru dolu byly uděleny až od roku 1833. Od roku 1880 byl důl jen udržován a do provozu byl dán znovu na počátku 20. století Chomutovskými železárnami. Těžba probíhala až do roku 1913. Ložisko bylo otevřeno asi 60 m hlubokou jámou Fischer a 560 m dlouhou štolou, jejíž ústí se nacházelo západně od jámy. Z jámy bylo ložisko vyřízeno v pěti patrech.
Ve větší hloubce, JZ od dolu Fischer (již na návrší Scheibe) se nachází skryté skarnové ložisko Přísečnice těžené v letech 1970–1982. Zpřístupněno bylo překopem z dolu Měděnec.
Dále na SZ, na úpatí Špičáku se těžil magnetit ze skarnu v dolu František v letech 1840–1856.
• Přibyl, M., Velebil, D. 2019: Historický rudní revír Přísečnice v Krušných horách - geologické, ložiskové a mineralogické poměry, topografie dolů a historie dolování. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172–192.
DOLY NA KREUZIGERU
Pinkové pole na tzv. Kreuziger Gebirge se nachází na severzápadním svahu nad Černou vodou před začátkem Sorgenthalu. Je protáhlé ve směru SZ-JV. Ústí štoly dnes není dobře patrné. Ložisko je zřejmě tvořeno několika skarnovými čočkami. Rudní polohy jsou mocné 15–200 cm. Skarnová tělesa jsou dislokována křemen-hematitovými žilami, vlivem hydrotermálních roztoků došlo také k téměř úplné přeměně původní magnetitové výplně.
Dolování zde bylo nejspíš velmi staré, i když první písemné zprávy o dolech pocházejí až z počátku 18. století, kdy zde byla v provozu štola Mikuláš a jáma Klötzer. Výkazy těžby pocházejí až z doby po roce 1804, kdy byl výtěžek kolem 70 t železné rudy ročně. Tehdy zde fungovaly doly Concordia s vedlejším dolem Hoffnung zu Gott. Na hranici se Saskem pak ještě důl Weißer Hirsch. Roku 1814 byla těžba zastavená. Naposledy se rozběhla v letech 1830–1860. Koncem 40. let dvacátého století zde byly vykopány tři šurfy (průzkumná díla), které zčásti přerazily stařiny.
• Bohdálek, P., Šrein, V., Buda, J., 2018: Geologické poměry a ložiska přísečnické oblasti. Geologische Verhältnisse und Lagerstätten der Region Preßnitz. In: Derner, K., Středověké hornictví a hutnictví na Přísečnicku ve středním Krušnohoří, Dresden, 79–105.
• Přibyl, M., Velebil, D. 2019: Historický rudní revír Přísečnice v Krušných horách - geologické, ložiskové a mineralogické poměry, topografie dolů a historie dolování. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172–192.
DOLY NA MĚDNÍKU
Ve zprávách o prodejích a převodech rodových majetků Lobkowiců v letech 1449 a 1466 je spolu se vsí Kamenné jmenována i hora Kupferberg (Mědník). Dolování je s jistotou potvrzeno roku 1488, kdy měli na zdejších dolech podíly kadaňští měšťané. Ve velkém se na Mědníku začalo těžit asi až za nových majitelů panství – Fictumů. Aby zdejší dolování podpořili, udělili roku 1520 dolům na Měděnci všeobecnou horní svobodu zahrnující i volný prodej stříbra po dobu 4 let. Konec století byl však již obdobím úpadku dolování. K obnově dolování došlo za nových majitelů, vévodů Sasko-Lauenburských a markrabat Bádenských, zhruba v letech 1630–1730. Řada měšťanů byla těžaři na „vitriolových“ dolech na Mědníku a měla v nájmu panskou vitriolovou huť. Svědčí to o tom, že značná část vydolovaných rud byly pro hutnění nerentabilní kyzy, sloužící pouze k výluhu kyselin. Dolování postupně upadalo. Nakonec byl roku 1807 provoz zdejší hutě a dolů zastaven.
Viditelné pozůstatky dolování se soustředí na vrchu Mědník. Již první mapy zdejších dolů z let 1770 až 1805 ukazují, že byl celý kopec rozkopán již dávno předtím. Fischerova mapa z roku 1800 například eviduje 102 šachet a štol, které označil autor čísly s vysvětlivkami, zatímco celá řada dalších děl je zakreslena již jako opuštěná. Nejstarší těžba probíhala nejspíš na severním a severovýchodním svahu, kde se nacházejí mělké povrchové dobývky a zářezy do svahu (odkopy). Celý systém dolů je odvodňován několika štolami. Nejhlubší byla štola Boží tělo (Fronleichnam Stollen) ústící daleko od Měděnce na území obce Kamenné (Steingrün). Její ražba měla být zahájena roku 1535. Další významná štola – Marie Pomocná (Mariahilf Stollen) ústí na povrch na jižním svahu kopce. Štola je v podzemí spojena s řadou nepravidelně rozmístěných komor o velikosti kolem 10–12 m i více. Podle F. A. Reusse, který doly navštívil před rokem 1801, je chaotické prokopání hory způsobeno tím, že horníci byli placeni za vyrubaný objem horniny, a ne za hodinu práce, takže bez rozmyslu a plánu vykopali všechny dostupné čočky rudy. Hornická krajina Mědník je jednou ze součástí památky UNESCO: Hornická krajina Krušnohoří.
Dvě dnes přístupné štoly: Marie Pomocná a Země Zaslíbená (Gelobtes Land) byly nasnímány laserovým skenerem v projektu Virtual Tour podpořeném EU. Na úpatí Mědníku byly archeology nacházeny strusky, doprovázené však jen novověkou keramikou. Tyto nálezy mohou pocházet z důlních kováren nebo zpracování rud. Při výzkumu roku 2022 byly odkryty propálené jámy, snad jámové milíře, které zatím čekají na dataci.
Na kopci stojí též tři svatyně a pozůstatky vyhořelého hotelu. Dominantou je barokní kaple Neposkvrněného početí Panny Marie z roku 1674. Nechal ji postavit vévoda František-Julius Sasko-Lauenburský jako vděk za záchranu lesníkem poté, co zabloudil v okolních lesích. Kapli Nejsvětějšího srdce Páně na jihozápadním svahu dal roku 1935 postavit Anton Liewald z Měděnce. Na jihovýchodním úpatí stojí malá Theumerova kaplička. Na jižním svahu před kapličkou stálaod roku 1873 turistická chata s restaurací roku. Po požáru byla nově postavena roku 1925, po dalším požáru znovu vystavěna roku 1937, ale již roku 1938 opět vyhořela: snad v rámci pojistného podvodu. Od těch dob se nikdo o obnovu restaurace nepokusil. V šachtě v systému štoly Marie Pomocná se dodnes nachází množství hmotné kultury z těchto restauračních zařízení.
• Beran, M. 2015: Měděnec. In: M. Urban (ed.), Horní města Krušných hor. Ústecký kraj. Sokolov, 150–181.
• Urban, M., Crkal, J. 2021: Po stopách historie obce Měděnec a okolí. Ostrov.
DOLY NA SCHEIBE
Scheibe, či Scheibenberg je protáhlé návrší mezi Střelnickým potokem a Hamerským potokem (dnes nesprávně označovaným jako horní tok Přísečnice). Ve směru SSZ-JJV protínaly návrší žíly (od východu) Wenzel – se stejnojmenným pinkovým (odvalovým) tahem; Wismuth – v ose leží doly Knacken, Dreikolben (udávána je též vlastní žíla Drei Kolbener), Kaadner Schacht, Viermaasen Schacht, Dobrigort; a Caroli Boromei s doly Caroli Boromei Schacht. Většina z dolů byla v provozu již v 16. století, možná i dříve, přestože pro to chybí přímé důkazy. Mezi posledními dvěma žílami probíhají odžilky Unbekanter Gang Streichen a Fundgruben Gang Streichen. Na nich se nacházely povrchové dobývky a propadliny zatím neznámého stáří.
• Přibyl, M., Velebil, D. 2019: Historický rudní revír Přísečnice v Krušných horách - geologické, ložiskové a mineralogické poměry, topografie dolů a historie dolování. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172–192.
DOLY NA VYSOKÉ
Kopec Vysoká (Hohenstein) obsahuje velkou čočku magnetitového skarnu. Ta byla těžena z povrchu řadou šachet a šachtic po nichž zbyla na severním svahu tři větší pinková pole, z nichž každé je podsednuto jednou štolou. Západní a střední štola byly přístupné až po závaly v místě první navazující šachty. Dnes jsou uzavřeny mříží. Součástí pinkových polí jsou i povrchové dobývky, a propadliny nad komorami. Zdejší dolování není zachyceno žádnými písemnými prameny. Geologové Reuss a Jokély je v první polovině 19 století zmiňují jako staré, již neaktivní. Údaje o novověké těžbě jsou známy pouze pro blízké pole mělkých pinek v sedle mezi vrchem Vysoká a bezejmennou kótou 834. Zde byly těženy povrchové výskyty hematitu, který je dodnes přítomen i v lesní hrabance jako tzv. lebník.
V místě západního pinkového pole nalezli archeologové roku 2014 na hraně jedné dobývky vrstvu s uhlíky a středověkou keramikou 13. století. Vrstva překrývala šachtici, v níž byly nalezeny zvířecí kosti jako součást sídlištního odpadu. Radiokarbonová datace vysoké stáří nálezové situace potvrdila: uhlík z vrstvy pocházel z intervalu let 1265–1281. Jedná se nejspíš o stopy pozdější těžbou zničeného sezónního, nebo trvalého hornického sídliště z doby počátků zdejší těžby. Jednalo by se zároveň o nejstarší přímý doklad těžby železných rud v oblasti.
V údolí Malodolského potoka stály až do zboření ve 20. století budovy dvou mlýnů, struskové haldy ale napovídají, že se původně jednalo o hutě a hamry. Hutnily se zde patrně rudy z Vysoké i dalších skarnových těles jihozápadně od Mědníku s doly Geschiebefeld, Kupferzeche a Rote Suttel.
• Crkal, J., Derner, K. 2018: Sídlištní stopy na Vysokém kameni (Hohensteinu), k. ú. Dolní Halže. In: K. Derner, Středověké hornictví a hutnictví na Přísečnicku ve středním Krušnohoří. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlichungen des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 385–387.
DOLY V ÚDOLÍ ZVONÍCÍHO POTOKA
Údolí se nachází jihozápadně od Výsluní. Jedná se o oblast, kde u Výsluní probíhala těžba rud nejdéle. Na mapě z roku 1790 je zde vyznačena řada štol s poznámkou, že jsou ražené na železnou rudu a většinou zatopené. Počátkem 19. století zde byl znovu uveden do provozu cech Wenzeslaus Roteisen Zeche, později Wenzeslai Gesellschaft. Roku 1801 byla nad hlubokou štolou zaražena nová průzkumná, ale již roku 1809 byl cech opuštěn, protože těžaři neplatili své podíly. Později byla těžba obnovena a s rostoucími výtěžky krevelu a hnědelu pokračovala do roku 1849. Z jiné žíly byl dobýván krevel s příměsí manganu několika šachtami (Marienschacht, Palmzech, Frischglück) a dvěma štolami (Wenzel a Glück mit Freunden). Roku 1860 pracovali ale v šachtě Wenzel jen tři lidé a po třech letech byla opuštěna. Ruda se odtud odvážela do Gabrieliny huti u Kalku. Roku 1867 patřil cech Václav F. Langerovi z Přísečnice a jeho dědicům, jejichž těžební pokusy ale neměly dlouhého trvání. K poslední otvírce došlo počátkem dubna 1918, kdy celkem na třech místech u Výsluní začala kutat firma Nová Naděje (Neu Hoffnung). Pro nepříznivé výsledky po třech letech svou činnost ukončila. Tím se uzavřela také historie dolování u Výsluní.
• Crkal, J. 2015: Výsluní. In: M. Urban (ed.), Horní města Krušných hor. Ústecký kraj. Sokolov, 300–321.
DORF DOLINA
Das Dorf hieß ursprünglich Dörnsdorf. Es wird erstmals 1431 erwähnt, aber sein tatsächliches Alter ist mit dem von Přísečnic und dem Nachbardorf Rusová vergleichbar, d. h. mit dem Ende des 13. Jahrhunderts. Sie wurde abgerissen, nachdem die Schutzzone um den Stausee Přísečnice abgegrenzt worden war. An der Stelle von Nr. 1 am nördlichen Rand des Dorfes, günstig gelegen an der Einmündung des Tals des Hamerský-Bachs in das Tal von Přísečnice, befand sich eine mittelalterliche Hammerschmiede. Davon zeugen zum einen die Bezeichnung des angrenzenden Geländes als Hamer-Lehen und zum anderen die Funde einer großen Schlackenhalde auf beiden Seiten der Straße nach Měděnec. Bei der Schlacke handelte es sich um Eisenerz, begleitet von Skarnerz. Die dazugehörige Keramik stammt aus der zweiten Hälfte des 13. bis zur ersten Hälfte des 14. Jahrhunderts. In der Nähe befindet sich in der Lage Zechenhaus ein kleines Schlackenfeld.
• Crkal, J. 2018. In. Derner, Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in Přísečnik im mittleren Erzgebirge. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlichung des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 139-215.
DŮL MĚDĚNEC
Železnorudné doly byly nově otevřeny na Měděnci 17. května roku 1968 po více než desetileté prospekci na uran, fluorit a baryt a nakonec i železné rudy. Skryté hluboké skarnové ložisko Měděnec bylo objeveno metodou dálkové geomagnetické prospekce. Má rozměry 600 x 300 x 90 m. Zpřístupněno bylo klecovou Jámou Měděnec (hloubka 224,5 m) sloužící k fárání horníků a dopravě materiálu a skipovou jámou (279 m) sloužící hlavně k dopravě vytěženého magnetitu a zčásti i osob. Ze šachet vystupovaly chodby ve 4 patrech. Ložisko bylo dobýváno rozšiřováním těchto chodeb po celé délce za vzniku širokých paralelních komor, mezi nimiž byly ponechány ochranné pilíře kvůli stabilitě ložiska. Z ložiska vedl na třetím patře překop k další skarnové čočce Přísečnice a nacházela se zde také hlavní čerpací stanice. Na čtvrtém patře u skipové šachty pracovala podzemní drtírna rudy.
Doly Závod Měděnec byly organizačně začleněny do národního podniku Železnorudné doly a hrudkovny Ejpovice, po roce 1977 byly přejmenovány na Závod Václava Řezáče Měděnec a pracovaly pod n. p. Rudné doly Příbram. V plánu bylo těžit i ložiska Václav, Fischer, Kovářská a Přísečnice. Na těchto ložiscích však práce nepokročily dále než k průzkumu resp. pokusné těžbě. Vytěžená ruda byla používána kromě hutnění železa též jako přísada do betonu v atomových reaktorech, a jako zátěž do uhelných prádel. Těžba byla ukončena 31. června 1992. Poslední vozík s vytěženým magnetitem je vystaven před branami závodu. V letech 1994–1997 zde v privatizovaném podniku nazvaném Garmica probíhala těžba a úpravárenství granátů z gránátiticko-muskovitických skarnů, než byla pro potíže odbytu ukončena. 31. července 1998 skončilo i odčerpávání důlních vod a areál od té doby chátral. Stal se oblíbeným cílem tzv. urbexerů. Padl i návrh prohlášení skipové věže za technickou památku. Roku 2022 však byla tato dominanta širokého okolí a poslední připomínka více než 700 let probíhajícího rudného dolování v oblasti odstřelena.
• Beran, M. 2015: Měděnec. In: M. Urban (ed.), Horní města Krušných hor. Ústecký kraj. Sokolov, 150–181.
• Urban, M., Crkal, J. 2021: Po stopách historie obce Měděnec a okolí. Ostrov.
ENGELSBURG MINES, FRIEDRICH MINE
The Engelsburg mines are located on a skarn on the southeastern bank of the Black Water. The reddening is magnetite, with magnetite partly converted to hematite, and quartz-hematite veins are also reddened. The deposit consists of an irregularly developed lens at the contact between the ortho and paraseric rocks. The thickness of the lens reaches a maximum of 12-16 m, the lens is inclined at an angle of 30-40° to the SW and it also erupts along the direction of inclination. The deposit is dislocated by quartz veins mineralised with, among others, silver-bearing galena (Prinz Friedrich vein).
According to surviving reports, mining took place here intermittently from the 17th to the 19th century. The terrain shows that the workings form two groups: southern and northern. On Schodt's forest map of 1731, the southern mines are called Peter und Pauli esenstein Gruben, the northern group Alte Johannis Zeche. Until the beginning of the 19th century, iron ore yields were low. Between 1801 and 1832 it gave decent yields of around 150 tons per year, from this year it even increased to 500 tons per year. It was undermined by a shaft leading from Černý Potok to the east. At the beginning of the 19th century, another, deeper adit was sunk from the Saxon border to the south. The older Augustin and Prinz Friedrich mines became part of the combined Engelsburg mine field. The Friedrich silver-ore vein was mined at the latter.
The best visible old mine is the sunken mouth of the adit in the hillside below the bridge over the stream in the centre of Cerny Potok. Southeast of here is the large Engelsburg shaft. Southeast of here was the Prinz Fridedrich mine. It included an underground chamber with a water extraction machine. In the 19th century, there was a cache (Huthaus) between the shafts, the location of which is still visible in the terrain.
• Bohdálek, P., Šrein, V., Buda, J., 2018. Geologische Verhältnisse und Lagerstätten der Region Preßnitz. In: Derner, K., Medieval mining and metallurgy in the Přísečnitz region of the Central Erzgebirge, Dresden, 79-105.
• Pribyl, M., Velebil, D. 2019: Historical ore district of Přísečnice in the Ore Mountains - geological, deposit and mineralogical conditions, mine topography and mining history. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172-192.
EXTINCT MEDIEVAL VILLAGE OF SPINDELBACH
Spindelbach was a village founded at the turn of the 13th and 14th centuries and disappeared after 1481. The first written mention of the village dates back to 1356, when it was part of the Hasseltine manor. In 1367, King Wenceslaus IV granted half of Spindelbach to Bernhard of Šumburk. Another report dates back to 1431, when half of the village was acquired by William of Šumburk. Other owners were the Illburk, Fictum and Hasištejnský of Lobovice. It is the highest extinct medieval village in Bohemia (800-880 m above sea level). It is a wooded lánová village situated on both banks of a nameless stream. Thirty homesteads have been documented and boundary strips have been preserved in the terrain.
In 2007, J. Crkal and E. Cerna (Institute of Archaeological Conservation of Northwest Bohemia) investigated 3 glassworks located in the village and its immediate surroundings. In 2009-2011 the village was then targeted and investigated by archaeological excavation under the direction of T. Klír (FFUK Institute for Prehistory and Early History) and E. Černá. One homestead was uncovered, documenting both the structural form of the extinct village houses and the rich equipment, especially metal inventory. The research was followed by geochemical investigations of the pluvium and environmental sampling in a water reservoir in the village core. This is the only modern multidisciplinary investigation of a vanished village in the Czech Ore Mountains.
• Černá, E. 2016. The contribution of archaeology to the history of Czech glassmaking. Mittelalterliche Glashütten in Nordwestböhmen : Beitrag der Archäologie zur Geschichte des böhmischen Glashüttenwesens. Most.
• Hylmarová, L. 2012: Material culture of medieval homesteads. The vanished Spindelbach in the Ore Mountains. FFUK Prague, Institute for Prehistory and Early History. Master's thesis, available onlinehttps://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/44329/130083119.pdf?sequence=1&isAllowed=y
• Horák, J., KLír, T.2017: Pedogenesis, Pedochemistry and the Functional Structure of the Waldhufendorf Field System of the Deserted Medieval Village Spindelbach, the Czech Republic, Interdisciplinaria Archaeologia, Natural Sciences in Archaeology, VIII (1/2017), 43-57.
• Houfková, P., Horák, J., Pokorná, A. Bešta, T., Šitnerová, I., Novák, J., Klír, T 2019:. The dynamics of a non-forested stand in the Krušné Mts.: the effect of a short-lived medieval village on the local environment, Vegetation History and Archaeobotany. 28. 10.1007/s00334-019-00718-5.
FRANTIŠEK XAVERSKÝ ADIT
It is located on the right bank of the Black Water 50 metres north of the former ford on the road passing through the medieval metallurgical plant of Starý Zámek. The original name was identified by a mining map from 1793, where the adit is described as already sunken. In recent years it was the only accessible adit in the Black Water Valley below Kovářská. After archaeologists examined it in 2013, it was identified with a plan made during the uranium exploration in 1954 by A. Haidmann, but he did not give its closer location at that time.
The mouth had been partially filled in in recent years, with the ceiling held up by a log hollow. The entire length of the adit, which is about 100 metres, has been explored. It contains several slots, the longest of which measures 32 metres and one of which contains a chamber 3 metres high and 1.5 metres wide with pockets along the beams of the working platforms. The adit and the slots end in a headwall, with a strong inflow of water, but due to its slope it is not flooded and the water flows freely. At its bottom there is a large amount of cross timbers, over which the original timbers were laid, the flooring still visible in places. In front of the end of the adit is a visible depression of silt-laden excavation, which is currently observed to be 1 metre deep. The water was conveyed through this shaft by means of several wooden troughs that still survive. The shaft was driven in a solid stable rune and contained no other excavation except for spacers at the entrance. There is only a very small spoil in front of the mouth, certainly not corresponding to the amount of material extracted. Unfortunately, the spruce wood taken for dendrochronological analysis could not be dated. In 2022, the coppice at the mouth collapsed and the adit is no longer accessible.
• Crkal, J. 2017. Results of surface and archaeological research 2010-2016. Finding report no. 401/17. Archive of the ÚAPPSZČ, Most.
GLASHÜTTEN JILMOVÁ
Am Westhang des Glasberges bei Jilmová wurden in den Jahren 1985 bis 1988 von E. Cerna vom Institut für Archäologische Denkmalpflege Nordwestböhmens drei Glashütten, Jilmová I-III, entdeckt und erforscht. Auslöser für die Erkundung war die Beseitigung des Waldes nach einer ökologischen Katastrophe, die mit dem Verfall der einheimischen Fichten durch Ausdünstungen verbunden war. Bei der Vorbereitung der Neuanpflanzung wurden archäologische Fundstellen mit mittelalterlichen Töpferwaren und Glasmachereiabfällen gestört. Nach einer geophysikalischen Untersuchung, die verbrannte Ofenherde ergab, wurden an ausgewählten Stellen archäologische Sonden angebracht. Am Standort Jilmová I wurden ein 320 x 240 cm großer Schmelzofen und zwei kleinere Hilfsöfen gefunden. Im Gegensatz zu den zahlreichen Funden von Schmelzen, Glasbarren, Schmelztiegeln und -pfannen wurden keine Endprodukte oder deren Fragmente oder Eisenwerkzeuge zu deren Herstellung gefunden. Die Glashütte diente wahrscheinlich nur zur Herstellung von Fritte - Rohglas als Halbfabrikat für die Weiterverarbeitung. Ulme II war durch forstwirtschaftliche Techniken stark gestört, und der Umfang der Untersuchungen war gering. Geophysikalische Messungen deuten darauf hin, dass es 7 Produktionsgebäude gab, wahrscheinlich in zwei getrennten Betrieben. Die Glashütte Jilmová II wurde ebenfalls stark beschädigt. Bei der Oberflächenuntersuchung wurden neben den üblichen Glasmacherwerkzeugen auch Metallwerkzeuge für die Endfertigung von Gefäßen, wie z. B. Klebstoffe, und überraschenderweise auch Bleibarren gefunden. Nach der begleitenden Keramik stammt die Glashütte aus der zweiten Hälfte des 13. Jahrhunderts und gehört damit zu den ältesten untersuchten Glashütten in Böhmen.
• Černá, E. 2016. Der Beitrag der Archäologie zur Geschichte der böhmischen Glasmacherei. Mittelalterliche Glashütten in Nordwestböhmen : Beitrag der Archäologie zur Geschichte des böhmischen Glashüttenwesens. Most.
GLASSWORKS JILMOVÁ
On the western slope of the Glass Hill near Jilmová, three glassworks called Jilmová I-III were discovered and explored by E. Cerna from the Institute of Archaeological Heritage Conservation of Northwest Bohemia between 1985 and 1988. The impetus for the exploration was the removal of the forest after an ecological disaster associated with the decay of local spruces due to exhalations. During the preparation of the new plantation, archaeological terrains with medieval pottery and glassmaking waste were disturbed. After a geophysical survey, which revealed burnt kiln hearths, archaeological probes were placed at selected sites. A 320 x 240 cm melting furnace and two smaller auxiliary furnaces were found in the Jilmová I location. In contrast to the abundant finds of melts, glass ingots, melting pots and pans, no final products or their fragments or iron tools for their production were found. The glassworks was probably used only to produce frit - raw glass as a semi-finished product for further processing. Elm II was heavily disturbed by forestry techniques, and the volume of research was small. Geophysical measurements indicate that there were 7 production buildings, probably in two separate operations. The Jilmová II glassworks was also heavily damaged. The surface survey found, in addition to common glassmaking tools, metal tools for the final production of vessels, such as adhesives; and, surprisingly, lead ingots. According to the accompanying pottery, the glassworks date back to the second half of the 13th century and are thus among the oldest glassworks investigated in Bohemia.
• Černá, E. 2016. The contribution of archaeology to the history of Czech glassmaking. Mittelalterliche Glashütten in Nordwestböhmen : Beitrag der Archäologie zur Geschichte des böhmischen Glashüttenwesens. Most.
GODLOCH
Goldloch ist ein Ortsname, der sich auf einen überfluteten Stollen und eine versunkene Grube an einem namenlosen linken Nebenfluss des Blackwater bezieht. Es gibt keine schriftlichen oder bildlichen historischen Quellen für das Bergwerk. Bei einer archäologischen Untersuchung im Jahr 2013 wurde auf einem besiedelten Plateau in der Nähe der Mündung des Stollens mittelalterliche Keramik aus dem 13. Die Datierung des Fundortes wurde durch eine Radiokarbonanalyse einer der gefundenen Holzkohlen aus den Jahren 1260-1294 bestätigt. Die Keramik wurde von Schmiedeschlacke und mittelalterlichen und neuzeitlichen Eisenfunden begleitet, darunter ein gotischer Schlüssel. Die Situation deutet darauf hin, dass es eine Grubenschmiede oder eine andere vorübergehende Behausung für die im Goldlochstollen arbeitenden Bergleute gegeben haben könnte. Die Kadaň-Feuerwehr half den Archäologen, indem sie Wasser aus dem Stollen pumpte. Leider konnte der Stollen nicht dendrochronologisch datiert werden. Der Stollen endete nach einigen Dutzend Metern in einem Einsturz.
Laut dem Geologen V. Šrein Spuren von polymetallischen Rötungen, allerdings mit nicht messbarem Silbergehalt, was nur auf den Erkundungscharakter der Arbeiten hinweisen kann. Sphalerit, Chalkopyrit, Pyrit und Bleiglanz wurden im Ganggestein identifiziert, und Limonit wurde in geringeren Mengen in den Gesteinen aus den oberirdischen Teilen des Geländes gefunden.
• Crkal, J. 2018. Černý Potok. In: Derner, K., Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Přísečnik-Region des mittleren Erzgebirges, Dresden, 381-385.
GODLOCH
Goldloch je pomístní jméno vztahující se k zatopené štole a zasuté pince na bezejmenném levobřežním přítoku Černé vody. K dolu neexistují písemné ani obrazové historické prameny. Při archeologickém průzkumu roku 2013 byla nedaleko ústí štoly nalezena na urovnané plošině středověká keramika ze 13. století. Dataci místa potvrdila radiokarbonová analýza jednoho z nalezených uhlíků do let 1260–1294. Keramiku doprovázela kovářská struska a středověké a novověké železné nálezy včetně gotického klíče. Situace svědčí pro to, že zde mohla stát důlní kovárna, či jiné dočasné obydlí horníků pracujících ve štole Goldloch. Při průzkumu štoly pomohl archeologům odčerpáním vody Hasičský sbor Kadaň. Bohužel výdřevu se nepodařilo dendrochronologicky datovat. Štola končila po několika desítkách metrů závalem.
Materiál z odvalu nesl podle geologa V. Šreina stopy polymetalického zrudnění, avšak s neměřitelnými obsahy stříbra, což by mohlo svědčit pouze pro průzkumný charakter díla. V žilovině byl identifikován sfalerit, v menším množství chalkopyrit, pyrit a galenit, mezi horninami z povrchových partií naleziště i limonit.
• Crkal, J. 2018: Středověký těžební a sídelní areál v poloze Goldloch, k. ú. Černý Potok. In: Derner, K., Středověké hornictví a hutnictví na Přísečnicku ve středním Krušnohoří, Dresden, 381–385.
GODLOCH
Goldloch is a place name referring to a flooded adit and sunken pint on a nameless left-bank tributary of the Blackwater. There are no written or pictorial historical sources for the mine. During an archaeological survey in 2013, medieval pottery from the 13th century was found on a settled plateau near the mouth of the adit. The dating of the site was confirmed by radiocarbon analysis of one of the charcoals found in the years 1260-1294. The pottery was accompanied by smithing slag and medieval and modern iron finds including a Gothic key. The situation suggests that there may have been a mine forge or other temporary dwelling for miners working in the Goldloch adit. The Kadaň Fire Brigade helped the archaeologists by pumping water out of the adit. Unfortunately, the mine could not be dated dendrochronologically. The adit ended in a cave-in after a few tens of metres.
According to geologist V. Šrein, traces of polymetallic reddening, but with unmeasurable silver content, which could only indicate the exploratory character of the work. Sphalerite, chalcopyrite, pyrite and galena were identified in the vein rock, and limonite was found in smaller quantities among the rocks from the surface parts of the site.
• Crkal, J. 2018. Černý Potok. In: Derner, K., Medieval mining and metallurgy in the Přísečnik region of the Central Erzgebirge, Dresden, 381-385.
GRUBEN AM GRAUKOPF
Auf dem Graukopf verlief der Haus-Österreich-Stollen entlang der silber-roten Wismut-Ader. An ihn schließen sich in regelmäßigen Abständen Schächte mit großen Stollen an. Dieser Schacht stammt vom Hammerberg. Die anderen Gruben sind Maria Trost mit einem Schacht im Tal des linksufrigen Zuflusses des Hamerský Baches. Am Hang des Graukopfes in Richtung der Stollenmündung befinden sich flache Gesteinsbrocken. Es handelte sich um eine gelatinöse Grube.
• Pribyl, M., Velebil, D. 2019. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172-192.
• Bílek, L., Jangl, J. , Urban, J. 1976: Geschichte des Bergbaus in der Region Chomutov. Chomutov.
GRUBEN AM GRAUKOPF
Auf dem Graukopf verlief der Haus-Österreich-Stollen entlang der silber-roten Wismut-Ader. An ihn schließen sich in regelmäßigen Abständen Schächte mit großen Stollen an. Dieser Schacht stammt vom Hammerberg. Die anderen Gruben sind Maria Trost mit einem Schacht im Tal des linksufrigen Zuflusses des Hamerský Baches. Am Hang des Graukopfes in Richtung der Stollenmündung befinden sich flache Gesteinsbrocken. Es handelte sich um eine gelatinöse Grube.
• Pribyl, M., Velebil, D. 2019. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172-192.
• Bílek, L., Jangl, J. , Urban, J. 1976: Geschichte des Bergbaus in der Region Chomutov. Chomutov.
GRUBEN AM GRAUKOPF
Auf dem Graukopf verlief der Haus-Österreich-Stollen entlang der silber-roten Wismut-Ader. An ihn schließen sich in regelmäßigen Abständen Schächte mit großen Stollen an. Dieser Schacht stammt vom Hammerberg. Die anderen Gruben sind Maria Trost mit einem Schacht im Tal des linksufrigen Zuflusses des Hamerský Baches. Am Hang des Graukopfes in Richtung der Stollenmündung befinden sich flache Gesteinsbrocken. Es handelte sich um eine gelatinöse Grube.
• Pribyl, M., Velebil, D. 2019. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172-192.
• Bílek, L., Jangl, J. , Urban, J. 1976: Geschichte des Bergbaus in der Region Chomutov. Chomutov.
GRUBEN AM GRAUKOPF
Auf dem Graukopf verlief der Haus-Österreich-Stollen entlang der silber-roten Wismut-Ader. An ihn schließen sich in regelmäßigen Abständen Schächte mit großen Stollen an. Dieser Schacht stammt vom Hammerberg. Die anderen Gruben sind Maria Trost mit einem Schacht im Tal des linksufrigen Zuflusses des Hamerský Baches. Am Hang des Graukopfes in Richtung der Stollenmündung befinden sich flache Gesteinsbrocken. Es handelte sich um eine gelatinöse Grube.
• Pribyl, M., Velebil, D. 2019. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172-192.
• Bílek, L., Jangl, J. , Urban, J. 1976: Geschichte des Bergbaus in der Region Chomutov. Chomutov.
GRUBEN AM GRAUKOPF
Auf dem Graukopf verlief der Haus-Österreich-Stollen entlang der silber-roten Wismut-Ader. An ihn schließen sich in regelmäßigen Abständen Schächte mit großen Stollen an. Dieser Schacht stammt vom Hammerberg. Die anderen Gruben sind Maria Trost mit einem Schacht im Tal des linksufrigen Zuflusses des Hamerský Baches. Am Hang des Graukopfes in Richtung der Stollenmündung befinden sich flache Gesteinsbrocken. Es handelte sich um eine gelatinöse Grube.
• Pribyl, M., Velebil, D. 2019. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172-192.
• Bílek, L., Jangl, J. , Urban, J. 1976: Geschichte des Bergbaus in der Region Chomutov. Chomutov.
GRUBEN AM GRAUKOPF
Auf dem Graukopf verlief der Haus-Österreich-Stollen entlang der silber-roten Wismut-Ader. An ihn schließen sich in regelmäßigen Abständen Schächte mit großen Stollen an. Dieser Schacht stammt vom Hammerberg. Die anderen Gruben sind Maria Trost mit einem Schacht im Tal des linksufrigen Zuflusses des Hamerský Baches. Am Hang des Graukopfes in Richtung der Stollenmündung befinden sich flache Gesteinsbrocken. Es handelte sich um eine gelatinöse Grube.
• Pribyl, M., Velebil, D. 2019. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172-192.
• Bílek, L., Jangl, J. , Urban, J. 1976: Geschichte des Bergbaus in der Region Chomutov. Chomutov.
GRUBEN AM GRAUKOPF
Auf dem Graukopf verlief der Haus-Österreich-Stollen entlang der silber-roten Wismut-Ader. An ihn schließen sich in regelmäßigen Abständen Schächte mit großen Stollen an. Dieser Schacht stammt vom Hammerberg. Die anderen Gruben sind Maria Trost mit einem Schacht im Tal des linksufrigen Zuflusses des Hamerský Baches. Am Hang des Graukopfes in Richtung der Stollenmündung befinden sich flache Gesteinsbrocken. Es handelte sich um eine gelatinöse Grube.
• Pribyl, M., Velebil, D. 2019. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172-192.
• Bílek, L., Jangl, J. , Urban, J. 1976: Geschichte des Bergbaus in der Region Chomutov. Chomutov.
GRUBEN AM GRAUKOPF
Auf dem Graukopf verlief der Haus-Österreich-Stollen entlang der silber-roten Wismut-Ader. An ihn schließen sich in regelmäßigen Abständen Schächte mit großen Stollen an. Dieser Schacht stammt vom Hammerberg. Die anderen Gruben sind Maria Trost mit einem Schacht im Tal des linksufrigen Zuflusses des Hamerský Baches. Am Hang des Graukopfes in Richtung der Stollenmündung befinden sich flache Gesteinsbrocken. Es handelte sich um eine gelatinöse Grube.
• Pribyl, M., Velebil, D. 2019. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172-192.
• Bílek, L., Jangl, J. , Urban, J. 1976: Geschichte des Bergbaus in der Region Chomutov. Chomutov.
GRUBEN ENGELSBURG, GRUBE FRIEDRICH
Die Gruben Engelsburg befinden sich auf einem Skarn am südöstlichen Ufer des Schwarzwassers. Die Rötung besteht aus Magnetit, wobei der Magnetit teilweise in Hämatit umgewandelt ist, und die Quarz-Hämatit-Adern sind ebenfalls gerötet. Die Lagerstätte besteht aus einer unregelmäßig ausgebildeten Linse am Kontakt zwischen dem ortho- und dem paraserischen Gestein. Die Mächtigkeit der Linse erreicht ein Maximum von 12-16 m, die Linse ist in einem Winkel von 30-40° nach SW geneigt und bricht auch entlang der Neigungsrichtung aus. Die Lagerstätte ist von Quarzgängen durchzogen, die u. a. silberhaltigen Bleiglanz enthalten (Prinz-Friedrich-Gang).
Nach erhaltenen Berichten wurde hier vom 17. bis zum 19. Jahrhundert mit Unterbrechungen Bergbau betrieben. Das Gelände zeigt, dass die Grubenbaue zwei Gruppen bilden: die südliche und die nördliche. Auf Schodts Waldkarte von 1731 werden die südlichen Gruben als Peter und Pauli esenstein Gruben bezeichnet, die nördliche Gruppe als Alte Johannis Zeche. Bis zum Beginn des 19. Jahrhunderts war die Ausbeute an Eisenerzen gering. Zwischen 1801 und 1832 lieferte sie ordentliche Erträge von etwa 150 Tonnen pro Jahr, ab diesem Jahr stieg sie sogar auf 500 Tonnen pro Jahr. Sie wurde durch einen Schacht, der von Černý Potok nach Osten führte, unterhöhlt. Zu Beginn des 19. Jahrhunderts wurde ein weiterer, tieferer Stollen von der sächsischen Grenze nach Süden abgeteuft. Die älteren Gruben Augustin und Prinz Friedrich wurden Teil des kombinierten Grubenfeldes Engelsburg. In letzterem wurde der Silbererzgang Friedrich abgebaut.
Das am besten sichtbare alte Bergwerk ist das versunkene Mundloch des Stollens im Hang unterhalb der Brücke über den Bach in der Ortsmitte von Cerny Potok. Südöstlich von hier befindet sich der große Schacht Engelsburg. Südöstlich von hier befand sich die Grube Prinz Fridedrich. Sie umfasste eine unterirdische Kammer mit einer Wassergewinnungsmaschine. Im 19. Jahrhundert befand sich zwischen den Schächten ein Huthaus, dessen Lage im Gelände noch erkennbar ist.
• Bohdálek, P., Šrein, V., Buda, J., 2018. Geologische Verhältnisse und Lagerstätten der Region Preßnitz. In: Derner, K., Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Přísečnitz im Mittleren Erzgebirge, Dresden, 79-105.
• Pribyl, M., Velebil, D. 2019: Historisches Erzrevier von Přísečnice im Erzgebirge - geologische, lagerstättenkundliche und mineralogische Verhältnisse, Grubentopographie und Bergbaugeschichte. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172-192.
GRUBEN IM TAL KLINGENDEN BACHS
Das Tal befindet sich südwestlich von Výsluní. In diesem Gebiet wurde in der Nähe von Výsluní am längsten Erz abgebaut. Auf einer Karte aus dem Jahr 1790 ist eine Reihe von Stollen eingezeichnet, in denen Eisenerz abgebaut wurde und die meist geflutet waren. Zu Beginn des 19. Jahrhunderts wurde hier die Zunft Wenzeslaus Roteisen Zeche, später Wenzeslai Gesellschaft, wieder gegründet. Im Jahr 1801 wurde oberhalb des tiefen Stollens ein neuer Schürfstollen abgeteuft, doch schon 1809 wurde die Zunft wieder aufgelöst, weil die Bergleute ihre Anteile nicht zahlten. Später wurde der Bergbau wieder aufgenommen und bis 1849 mit steigenden Erträgen an Krevel und Braunkohle fortgesetzt. In mehreren Schächten (Marienschacht, Palmzech, Frischglück) und zwei Schächten (Wenzel und Glück mit Freunden) wurde eine weitere Ader auf Quarz mit Mangan abgebaut. 1860 arbeiteten jedoch nur noch drei Personen im Schacht Wenzel, der nach drei Jahren aufgegeben wurde. Das Erz wurde von dort aus zu Gabriels Hütte bei Kalku transportiert. Im Jahr 1867 gehörte die Gilde Wenzel F. Langer aus Přísečnice und seinen Erben, deren Bergbauversuche nur von kurzer Dauer waren. Der letzte Aufschluss fand Anfang April 1918 statt, als die Firma Nová Naděje (Neue Hoffnung) an drei Standorten bei Výsluní mit dem Abbau begann. Wegen ungünstiger Ergebnisse stellte sie den Betrieb nach drei Jahren ein. Dies war das Ende der Bergbaugeschichte in Výsluní.
• Crkal, J. 2015. In: M. Urban (Hrsg.), Obere Städte des Erzgebirges. Ústecký kraj. Sokolov, 300-321.
GRUBEN SÜDWESTLICH DES SEBASTIANSBERG
Das Hauptbergwerk des Reviers Hora St. Sebastian war der sogenannte Kaiserzug. Der Erbstollen befand sich südwestlich der Stadt, in einem Bachtal nördlich von Nová Ves. Der Stollen hat einen kleinen Querschnitt und diente wahrscheinlich nur zur Ableitung des Grubenwassers, während der eigentliche Abbau durch Schächte erfolgte, deren Lage im Gelände deutlich erkennbar ist. Es wurde ein 1-1,5 m mächtiger, in West-Ost-Richtung verlaufender Gang mit Quarzfüllung aufgespürt. Der östliche Teil war mit Fluorit, der westliche mit Sulfiden und Kassiterit angereichert. Zwei parallele Adern folgten der Ader im westlichen Teil. Aus der polymetallischen Phase der Lagerstättenentstehung stammen unter anderem Kupferkies, Bleisulfid-Galenit und silberreicher Tetraedrit.
Am Nordrand von Nová Ves befindet sich die Grube Leonard, südlich von Nová Ves die Grube Heilige Dreifaltigkeit. Hier, am Zusammenfluss von Šebestianka und Prunéřovský Bach, sollte im Bereich der Holzmühle eine Schmelzhütte entstehen.
• Breiter, K., Urban, M. 2015. In: M. Urban (Hrsg.), Obere Städte des Erzgebirges. Ústí nad Labem Region. Sokolov, 36-55.
GRUBENSCHACHT HAUS ÖSTERREICH UND BERGWERKE BEI PRESSNITZ
Das Zentrum des Bezirks Přísečnice war die Stadt Přísečnice. Ihr ursprünglicher Kern lag an der Kreuzung der Fernverkehrsstraße von Böhmen nach Cvikov vor dem Fluss Přísečnice. Die ältesten Gebäude, die eine Straße bildeten, befanden sich in der Nähe der gotischen St.-Nikolaus-Kirche. Die Stadt hatte einen teilweise landwirtschaftlichen Charakter mit einer eigenen Wiese. Im Zusammenhang mit dem Fernwanderweg wird sie 1335 erwähnt. Bereits 1339 wird ein Silberbergwerk in der Gegend erwähnt. Wie geochemische Untersuchungen am Střelnický-Bach gezeigt haben, waren zu dieser Zeit bereits Bergwerke im zentralen Přísečnik-Gebiet in Betrieb, zusätzlich zu den Silbererzgruben am nahen Kremsiger. In der zweiten Bergbauperiode im 16. Jahrhundert wurde die Stadt mit einem neuen rechteckigen Platz und dem Bau der späteren Marienkirche erweitert. Die historisch und architektonisch künstlerisch wertvolle Stadt wurde Anfang der 1970er Jahre im Zusammenhang mit der Auffüllung der Talsperre Přísečnice abgerissen.
Die Randgebiete der Stadt, einschließlich der Umgebung der St.-Nikolaus-Kirche, erheben sich in der Trockenzeit über den Wasserspiegel, was eine archäologische Oberflächenuntersuchung in den Jahren 2009-2014 ermöglichte. Dadurch konnte die Stadt bereits in der zweiten Hälfte des 13. Jahrhunderts datiert werden. Außerdem wurden rund um den Damm Schlackenschichten mit mittelalterlicher Keramik gefunden, die von einer regen Eisenindustrie auch am Fluss Přísečnice zeugen.
Zusätzlich zu den Bergwerken auf den umliegenden Hügeln gab es mehrere moderne Stollen und Bergwerke, die direkt aus dem Umland des Dorfes kamen. Der wichtigste von ihnen war der 1540 erbaute Dreifaltigkeitsstollen, der später Haus von Österreich genannt wurde und dessen Mündung heute unter Wasser steht. Bis Mitte des 17. Jahrhunderts war der Stollen 3600 m lang, später wurde er mit Abzweigungen auf mehr als 5 km verlängert. Im ersten Abschnitt, in dem der Stollen die wichtigsten Silberminen unterquert, verläuft er in Richtung WNW, dann wendet er sich nach Süden und führt zu den Eisenerzminen in Mezilesie. Er wurde 1846 endgültig aufgegeben. Die Stollen auf den Hügeln Scheibe, Hammerberg und Keil waren mit dem historischen Stollensystem verbunden, nämlich die Stollen Becken, Drei König, St. Maria Kirchenbau, Baumgartner, St. Michael und Knacker, Wenzel, Harnischkammer, Keiler Tagschacht und Krummeschacht.
Im Nordwesten des Stadtzentrums, am Fuße des Hirschbergs, wurde 1812 die Grube Joseph am Wahl eröffnet, deren Mundloch heute ebenfalls unter Wasser steht. Die Grube folgte einer Hämatit-Rötung. Sie wurde unregelmäßig betrieben. Zwischen 1825 und 1830 förderte die Grube 148 Tonnen Erz.
Die Stollen Joseph am Schwarzen Busch und Öhlmül befinden sich am rechten Ufer der Přísečná südlich des Dorfes.
Gegenüber dem Kern der Přísečnice, am Hang des Holý vrch, wurden in den gleichnamigen Bergwerken Himmlisches Heer (ab 1687) und Concordia (ab 1712) zwei sich in einem spitzen Winkel kreuzende Silbererzgänge abgebaut.
Unter der Oberfläche des Stausees befindet sich auch ein Zinnenfeld unbekannten Namens und Alters, das gelegentlich im nördlichen Teil des Stausees bei Rasovna zutage tritt, und knapp über der Oberfläche ein Zinnenfeld der Eisenerzgruben bei Mühlbüschel auf der Halbinsel, die von Holý vrch in den Stausee hineinragt.
• Crkal, J., Volf, M. 2014. Anfänge der Stadt Preßniz. - In: Smolnik, R. (Hrsg.): ArcheoMontan 2013. Erz(gebirgs)landschaft. ErzLandschaft. - Arbeits- u. Forschber. Sächs. Bodendenkmalpfl. Beih. 28. Dresden: 95-108.
• Pribyl, M., Velebil, D. 2019: Historisches Erzrevier Přísečnice im Erzgebirge - geologische, lagerstättenkundliche und mineralogische Bedingungen, Grubentopographie und Bergbaugeschichte. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172-192.
HAMMERLE
Das Hammerlehen war eine Wiese in der Aue am rechten Ufer des aus dem Hammer in Dolina kommenden Hamerský-Baches. Hier befinden sich die Mündung des Maria Kirchenbaus und der Baumgartner Stollen, die im 16. Jahrhundert abgeteuft wurden. Der Erlös aus dem Maria Kirchenbau wurde für den Bau einer neuen Kirche in Přísečnic verwendet. Der Stollen war 1.150 m lang und wurde auf einer Länge von weiteren 500 m ausgegraben und abgebaut. Auf der Mashauer'schen Bergwerkskarte von 1720 ist die Anlage detailliert eingezeichnet. Darauf ist auch ein Rührwerk zu sehen: eine Vorrichtung, mit der die Drehbewegung eines Wasserrads über eine Reihe von Hebeln in die Drehbewegung einer Wasserpumpe in den höher gelegenen Gruben umgewandelt wurde. Ein weiteres schönes Detail ist der mit Wasserkraft betriebene Erzbrecher - das Steigrohr. Die Stelle, an der er stand, und der Abfluss des Wassers zurück in den Bach sind im Gelände noch gut zu erkennen. Interessant sind auch die Überreste von drei Dämmen, die zu den Hämmern und Mühlen weiter in Dolina und Přísečnic führten.
• Crkal, J. 2018. In. Derner, Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in Přísečnice im mittleren Erzgebirge. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlichung des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 139-215.
HAMMERLE
Jako hamerní léno (Hammerlehen) byla označována louka v nivě na pravém břehu Hamerského potoka vycházející od hamru v Dolině. Ústí zde štoly Maria Kirchenbau a Baumgartner zaražené v 16. století. Výnos z Maria Kirchenbau byla využit ke stavbě nového kostela v Přísečnici. Štola byla dlouhá 1150 m a navazovaly na ni hloubení a dobývky v délce dalších 500m. Toto místo bylo znázorněno podrobně na Mashauerově mapě dolů z roku 1720. Je na něm vidět i míhadlo: zařízení převádějící točivý pohyb vodního kola přes soustavu pák na cukavý pohyb vodní pumpy na výše položených dolech. Dalším pěkným detailem je drtič rud na vodní pohon – stoupa. Místo kde stála a odtok vody zpět do potoka jsou v terénu dodnes dobře patrné. Zajímavé jsou také pozůstatky tří náhonů směřujících k hamrům a mlýnům dále v Doliněa Přísečnici.
• Crkal, J. 2018: Středověké hutnictví a hamernictví na Přísečnicku. In: K. Derner, Středověké hornictví a hutnictví na Přísečnicku ve středním Krušnohoří. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlichungen des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 139–215.
HAMMERLE
The Hammerlehen was a meadow in the floodplain on the right bank of the Hamerský brook coming from the hammer in Dolina. The mouth of the Maria Kirchenbau and Baumgartner adits, which were sunk in the 16th century, are located here. The proceeds from the Maria Kirchenbau were used to build a new church in Přísečnic. The adit was 1,150 m long and was followed by excavations and extractions for another 500 m. The site was shown in detail on Mashauer's 1720 map of the mines. It also shows a stirrer: a device that converted the rotary motion of a water wheel through a set of levers into the cogging motion of a water pump at the higher mines. Another nice detail is the water-powered ore crusher - the riser. The place where it stood and the outflow of water back into the creek are still clearly visible in the terrain. Also interesting are the remains of three embankments leading to the hammers and mills further on in Dolina and Přísečnic.
• Crkal, J. 2018. In. Derner, Medieval Mining and Metallurgy in Přísečnice in the Central Erzgebirge. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlich des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 139-215.
HORNICKÁ OSADA ORPUS
Orpus se dříve nazývala dnešní osada Mezilesí. Jméno se mělo odvozovat od jednoho z usedlíků Arpuse Wasseermelone, nebo od latinského termínu urbis pro město. V dolech na Orpusu se těžil magnetit velké skarnové čočky a zčásti hematit v žilných poruchách tohoto tělesa. Nejstarší zmínka o dolech a Orpusu pochází již z roku 1449. K propůjčkám na jednotlivých dolech máme první písemné zprávy až od 17. století. Byly to doly Dorothea a Jan (r. 1629), Gabriela, Chrisostomos, Fräulein, Sieben Brüder, Maria Hilf, (všechny od r. 1688), Ignaz a Petr (r. 1696), Fritsch a Gnade Gottes (r. 1737), Hilfe Gottes (r. 1789–1791), Josef (r. 1697–1737). Podsednuty byly odbočkou štoly Dům Rakouský (tzv. Maria oder Wassereinfall Strecke, jejíž částí byla tzv. Ledeburská čelba). Odbočka probíhala ale v hloubce jen 38 m, takže s odvodňováním musel pomáhat vodotěžný stroj v Nové vodotěžné šachtě. Nejvýznamnějším dolem byla Dorothea pracující nepřetržitě od r. 1644 do r. 1846 a dávající počátkem 18. století kolem 500 t rudy ročně a koncem století dokonce kolem 1000 t. Dobývací metodou bylo chodbicování, resp. rubání komor a ponechávání pilířů. Komory měly být až 14 m vysoké. Dolování pokračovalo i v 19. století. Těžba byla ukončena v padesátých letech 19. století. Krátké těžební pokusy byly uskutečněny ještě v letech 1906–1915. Od roku 1660 se na Orpusu těžil i vápenec. Roku 1664 byl vápenec zpracováván ve zdejší vápence.
Sídliště jako takové je zmíněno až roku 1712. Počet domů vzrostl ze šesti v roce 1787 na dvanáct v roce 1846, kdy zde žilo 87 obyvatel. Osada byla malá, ale vzhledem k její odlehlosti si její obyvatelé na počátku dvacátého století založili vlastní sbor dobrovolných hasičů a zřídili jednotřídní školu, která byla pobočkou školy v Dolině. Po druhé světové válce počet obyvatel neustále klesal. Od 60. let je Mezilesí jen rekreační osadou.
• Přibyl, M., Velebil, D. 2019: Historický rudní revír Přísečnice v Krušných horách - geologické, ložiskové a mineralogické poměry, topografie dolů a historie dolování. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172–192.
• Bílek, L., Jangl, J. , Urban, J. 1976: Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov.
• Binterová, Z. 1996: Zaniklé obce Chomutovska. Díl V. Přísečnicko. Chomutov, 31–33
HORNICKÉ SÍDLIŠTĚ NA KREMSIGERU
Na Černopotockém vrchu, nazývaném kdysi Kremsiger Gebirge leželo podle místní tradice hornické městečko, které ještě ve středověku zaniklo. Znovu se zde začalo soustavně těžit až kolem roku 1603, tentokrát se ale jednalo jen o železnou rudu. Poslední věrohodné zprávy o těžbě pocházejí z roku 1857. K velkému překvapení badatelů zde bylo amatérským badatelem L. Hykem skutečně objeveno středověké hornické sídliště. V letech 2012– 2018 na jeho objev navázal archeologický výzkum Ústavu archeologické památkové péče Severozápadních Čech v mezinárodním projektu ArchaeoMontan podporovaném fondy EU. Potvrdilo se, že na Kremsigeru se ve středověku těžily stříbrem bohaté rudy a že si zde horníci skutečně zřídili sídliště. Bylo obydleno někdy mezi 70. lety 13. století a přibližně polovinou 14. století.
Celkem se podařilo v terénu identifikovat 45 domů se zahloubenou prostorou, patrně dřevohlinité domy se sklípkem. Tři z nich byly archeologicky zkoumány. Jeden z nich (dům III) byl podle vybavení domem zkoušeče rud: prubíře. Další (dům X) mimořádných rozměrů mohl být centrálním skladem potravin a alkoholických nápojů: snad součást hospody. Podle rozmístění domů lze usuzovat, že spodní část sídliště byla pravidelně rozměřena s ponecháním volného komunitního prostoru na způsob náměstí. V horní části v blízkosti vodní zdrže jsou domy rozmístěny méně pravidelně.
K lokalitě je k dispozici průvodce „Kremsiger 3D“ vytvořený díky projektu ArchaeoMontan@School podporovaném fondy EU, který umožňuje z různých míst 360° rozhledy po virtuální středověké podobě sídliště. Tyto pohledy jsou k dispozici i v této aplikaci. Rozkliknout je možné i virtuální prohlídku tří místností v hornické hospodě. 3D modely vytvořili J. Unger (Archeologický ústav Akademie věd ČR Praha) a M. Košťál (3D laboratoř Ústavu archeologie a muzeologie Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně).
• Derner, K. 2018: Hornické sídliště na Kremsigeru. In: K. Derner, Středověké hornictví a hutnictví na Přísečnicku ve středním Krušnohoří. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlichungen des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 217–327.
• https://play.google.com/store/apps/details?id=com.Mathesio.Kremsiger
• https://apps.apple.com/us/app/kremsiger-3d/id1658775485
HUTNIŠTĚ STARÝ ZÁMEK I
Jako Starý Zámek I bylo nazváno jižní ze dvou hutnišť v poloze známé z regionální literatury jako Altes Schloss. Název vznikl patrně díky pozůstatkům novověkého hamru (z r. 1579) a stoupy (před r. 1592) postavených na místě středověkých struskových hald na jižní z nich. Hrad/zámek mohly též připomínat příkopovité dobývky v malém lomu na severním okraji areálu Starý Zámek II.
Archeologický výzkum probíhající zde od roku 2011 do roku 2014 určil podle doprovodné keramiky stáří struskové haldy do druhé poloviny 13. až první poloviny 14. století a svrchní části do 16. století. Kromě struskové haldy je v terénu patrný i náhon a odtokový kanál novověkého hamru. Středověké pece byly nejspíš umístěny výše po svahu mezi struskami a silnicí, v místech zničených při stavbě vodního přivaděče ve 20. století. Na protějším břehu Černé vody byly však nalezeny vodou uvolněné výlitky dna pecí, resp. prosak železité taveniny do podloží. Sondáže ukázaly dvoufázové využití lokality se zvodněnými aluviálními sedimenty s hojným kulturním odpadem z hutí na dně, překrytým středověkými struskami a jemnějším struskovým granulátem z činnosti novověkých stoup doprovázený sídlištním materiálem 16. století v nejvyšších vrstvách. Radiokarbonová datace nejstarší vrstvy spadá do intervalu 1251–1281. V zásadě obdobné datace bylo dendrochronologicky analyzované opracované dřevo pod hutništěm, které pocházelo ze stromu smýceného roku 1271. Mezi středověkými nálezy vynikají díly kožených bot, dřevěné odštěpky související snad se stavbou technických zařízení, kosti domácího zvířectva či v bahně zakonzervované tělo uhynulé žáby. Z novověkých nálezů pak kamnové kachle, okenní terčíky, či importovaný kameninový džbán.
• Crkal, J. 2018: Středověké hutnictví a hamernictví na Přísečnicku. In: K. Derner, Středověké hornictví a hutnictví na Přísečnicku ve středním Krušnohoří. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlichungen des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 139–215.
HUTNIŠTĚ STARÝ ZÁMEK II
Jako Starý Zámek II bylo nazváno severní ze dvou hutnišť v poloze známé z regionální literatury jako Altes Schloss. Název vznikl patrně díky pozůstatkům novověkého hamru (z r. 1579) a stoupy (před r. 1592) postavených na jižní struskové haldě. Hrad/zámek mohly též připomínat příkopovité dobývky v malém lomu na severním okraji areálu Starý Zámek II.
Archeologický výzkum probíhající zde od roku 2011 do roku 2014 určil podle doprovodné keramiky stáří struskové haldy do druhé poloviny 13. až první poloviny 14. století. Novověká fáze doložena nebyla. Kromě struskové haldy je v terénu patrné i těleso náhonu. V sondě založené u přepadu náhonu byl objeven kamenný sokl snad zpevňující nároží nějaké stavby pokračující směrem k silnici. V nálezovém souboru nechybí kromě keramiky též nálezy kostí domácího zvířectva a poněkud překvapivě i zemědělské nářadí jako srp a vidle. Hutníci se patrně zásobovali pící pro domácí zvířata a koně sečením okolních luk. Mezi starým Zámkem I a II se v mírném svahu nacházejí roztroušené keramické zlomky, možná se jedná o doklad hnojení malého políčka, na němž si pro vlastní potřebu hutníci pěstovali nejspíše žito. Archeobotanické a pylové analýzy (na Starém Zámku I) ovšem ukázaly, že v odpadu se nacházely i zlomky plevele teplomilných rostlin. Je to svědectvím o tom, že i poměrně malé hornicko/hutnické komunity si mohly dovolit dovoz lepších obilovin z nížiny.
Obrovské množství strusek, které vytvořily na břehu potoka několikametrové haldy, svědčí o hutnění velkého množství železné rudy. Ta sem byla vozena z okolních dolů na skarnových tělesech, jak dosvědčuje geologická analýza strusek a ojediněle mezi nimi nacházených rud, a také v terénu dochované úvozy. Hutniště na Starém zámku (i jinde na Černé vodě) sloužila asi díky odlehlosti polohy od lidských sídel, dostatku dřeva na pálení dřevěného uhlí (což dokazuje i množství milířišť v okolí) a vydatnosti vodního toku jako centrální hutniště celého revíru.
• Crkal, J. 2018: Středověké hutnictví a hamernictví na Přísečnicku. In: K. Derner, Středověké hornictví a hutnictví na Přísečnicku ve středním Krušnohoří. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlichungen des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 139–215.
HUŤ U SCHÖNE MARIA
Na obou březích bezejmenného slabého pravobřežního přítoku Přísečnice na tzv. Bastelbergu byly při archeologickém průzkumu nalezeny ve větším množství hutnické strusky a magnetitová ruda. Nedaleko probíhá polymetalická žíla Schöne Maria. Spolu se struskami byla nalezena keramika 13. Až 15. století. Situace se dá vysvětlit tak, že zde stála středověká huť, která ale nevyužívala vodní síly k pohonu měchů málo vydatného vodního zdroje.
• Crkal, J. 2018: Středověké hutnictví a hamernictví na Přísečnicku. In: K. Derner, Středověké hornictví a hutnictví na Přísečnicku ve středním Krušnohoří. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlichungen des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 139–215.
H¨TTENWERK ALTES SCHLOSS I
Die südliche der beiden Hütten am Standort, der in der regionalen Literatur als Altes Schloss bezeichnet wird, erhielt den Namen Altes Schloss I. Der Name geht wahrscheinlich auf die Reste eines modernen Hammers (aus dem Jahr 1579) und eines Kirchturms (vor 1592) zurück, die an der Stelle der mittelalterlichen Schlackenhalde der südlichen der beiden Hütten errichtet wurden. Die Burg bzw. das Schloss könnte auch an die Wassergräber in dem kleinen Steinbruch am nördlichen Rand des Geländes der Alten Burg II erinnern.
Archäologische Untersuchungen, die hier von 2011 bis 2014 durchgeführt wurden, bestimmten das Alter der Schlackenhalde auf die zweite Hälfte des 13. bis zur ersten Hälfte des 14. Jahrhunderts und den oberen Teil auf das 16. Neben der Schlackenhalde sind im Gelände die Böschung und der Entwässerungskanal des modernen Hammers zu erkennen. Die mittelalterlichen Öfen befanden sich wahrscheinlich weiter oben am Hang zwischen den Schlackenhalden und der Straße, in Bereichen, die durch den Bau der Wasserleitung aus dem 20. Jahrhunderts zerstört wurden. Am gegenüberliegenden Ufer des Schwarzwassers wurden jedoch vom Wasser gelöste Ofenböden oder das Versickern von Eisenschmelze in den Felsgrund gefunden. Die Sondierungen ergaben eine zweiphasige Nutzung des Geländes mit wasserführenden Schwemmsedimenten mit reichlich kulturellem Abfall aus den Hütten im unteren Bereich, überlagert von mittelalterlichen Schlacken und feineren Schlackengranulaten aus der Tätigkeit der modernen Hütten, begleitet von Siedlungsmaterial aus dem 16. Die Radiokohlenstoffdatierung der ältesten Schicht fällt in das Intervall 1251-1281. Ähnlich alt ist das dendrochronologisch untersuchte Bauholz unter der Schmelzhütte, das von einem Baum stammt, der 1271 gefällt wurde. Unter den mittelalterlichen Funden stechen Teile von Lederschuhen, Holzspäne, die möglicherweise mit dem Bau von technischen Geräten in Verbindung stehen, Knochen von Haustieren oder der Körper eines toten Frosches, der in Schlamm konserviert wurde, hervor. Zu den modernen Funden gehören ein Ofen, Fensterscheiben oder ein importierter Steinzeugkrug.
• Crkal, J. 2018. In. Derner, Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Přísečnik-Region des mittleren Erzgebirges. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlichung des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 139-215.
H¨TTENWERK ALTES SCHLOSS II
Die nördliche der beiden Hütten am Standort, der in der regionalen Literatur als Altes Schloss bezeichnet wird, erhielt den Namen Altes Schloss II. Der Name geht wahrscheinlich auf die Reste eines modernen Hammers (aus dem Jahr 1579) und eines Turms (vor 1592) zurück, die auf der südlichen Schlackenhalde errichtet wurden. Die Burg bzw. das Schloss könnte auch an die Wassergräben in einem kleinen Steinbruch am nördlichen Rand des Geländes der Alten Burg II erinnern.
Archäologische Untersuchungen, die hier von 2011 bis 2014 durchgeführt wurden, haben das Alter der Halde anhand der begleitenden Keramik auf die zweite Hälfte des 13. bis zur ersten Hälfte des 14. Jahrhunderts festgelegt. Die moderne Phase ist nicht dokumentiert. Neben der Schlackenhalde ist auch der Körper des Dammes auf dem Feld sichtbar. Bei einer Sondierung am Überlauf des Dammes wurde ein Steinsockel entdeckt, der möglicherweise die Ecke eines zur Straße hin weiterführenden Gebäudes verstärkte. Zu den Funden gehören neben Keramik auch Knochen von Haustieren und - etwas überraschend - landwirtschaftliche Geräte wie Sicheln und Mistgabeln. Wahrscheinlich versorgten sich die Hüttenleute durch das Mähen der umliegenden Wiesen mit Futter für Haustiere und Pferde. Im sanften Hang zwischen dem Alten Schloss I und II finden sich verstreute Keramikfragmente, die vielleicht von der Düngung eines kleinen Feldes zeugen, auf dem die Hüttenleute wahrscheinlich Roggen für den Eigenbedarf anbauten. Archäobotanische und Pollenanalysen (in der Alten Burg I) haben jedoch gezeigt, dass auch Fragmente von Unkräutern thermophiler Pflanzen in den Abfällen vorhanden waren. Dies ist ein Beweis dafür, dass es sich auch relativ kleine Bergbau- und Hüttengemeinden leisten konnten, besseres Getreide aus dem Flachland zu importieren.
Die riesigen Schlackenmengen, die mehrere Meter hohe Haufen an den Ufern des Baches bildeten, zeugen von der Verhüttung großer Mengen Eisenerz. Es wurde aus den umliegenden Bergwerken auf Skarnkörpern hierher gebracht, wie die geologische Analyse der Schlacken und der gelegentlich darin gefundenen Erze sowie die erhaltenen Stollen auf dem Feld belegen. Die Schmelzhütte in Staré zámek (und anderswo auf Černá Voda) diente wahrscheinlich als zentrale Schmelzhütte des gesamten Bezirks aufgrund der Entfernung zu menschlichen Siedlungen, des Holzreichtums für die Köhlerei (was durch die Anzahl der Mühlen in der Umgebung belegt wird) und der Fülle des Wasserlaufs.
• Crkal, J. 2018. In. Derner, Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Přísečnik-Region des mittleren Erzgebirges. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlichung des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 139-215.
KMĚDĚNEC /KUPFERBERG;
MARIA-HILF STOLLEN
Der Maria Hilf-Stollen und der gleichnamige Wetterschacht erschließen die Lagerstätte Mědník von Süden her. Da das Grubenwasser aus dem trockenen Deckgebirge nur wenig entwässert werden musste, ist es wahrscheinlich, dass die Lagerstätte vor allem als Förder- und Folgestollen abgebaut wurde, wobei Abplatzungen in Bereichen der Rötung möglich waren. Der Zeitpunkt des Abbaus ist nicht bekannt, aber das gesamte System von Schächten und Stollen ist bereits auf der Bergbaukarte aus dem 18. Jahrhundert zu sehen, wo sie den markantesten Abbaukomplex im gesamten Copperstone bilden. Der Lüftungsschacht liegt 25,5 m hoch über dem Stollen und verläuft 13,5 m unter diesem. Das System ist mit älteren Stollen oberhalb des Hauptstollens verbunden. In den 1950er Jahren wurde der Stollen im Zuge der Uranexploration ausgehöhlt und sein Profil aufgebrochen, so dass die Wände größtenteils nicht mehr original sind. Potenziell archäologisch wertvoll sind jedoch die älteren, vom Hauptstollen durchquerten Stollen mit einem Stollen.
• Der Stollen war eines der ersten touristischen Ziele der Montagnards in Böhmen. Er wurde bereits 1910 für die Öffentlichkeit zugänglich gemacht. Der häufige Wechsel der Betreiber und die inkonsequente Instandhaltung kamen dem Zustand des Stollens nicht zugute, so dass die touristische Route immer wieder erneuert werden musste. Gegenwärtig wird der Stollen von dem eingetragenen Verein Historische Erzgruben Mědník unter der Leitung von Herrn Ivan Cáder aus Měděnec betrieben. Die größte Attraktion des letzten Jahrhunderts ist die so genannte Malachithöhle: Die Kammer, deren Wände mit sekundären Kupfermineralien bedeckt sind, ist nach den Einstürzen immer noch unzugänglich. Im Rahmen des von der EU finanzierten Projekts VirutalTour wurde der Untergrund gescannt und ist über einen virtuellen Rundgang zugänglich.
• Beran, M. 2015. In. Ústí nad Labem Region. Sokolov, 150-181.
• Urban, M., Crkal, J. 2021: Auf den Spuren der Geschichte von Měděnec und seiner Umgebung. Ostrov.
KOVÁŘSKÁ /SCHMIEDEBERG; KALKÖFEN
Die Bezeichnung des Ortes auf der Karte der ersten militärischen Kartierung vom Ende des 18. Jahrhunderts als Kalkofen beweist, dass spätestens damals hier mit dem Kalkbrennen begonnen wurde. Im Jahr 1832 kaufte die Gräfin Gabriela Buqoy, Besitzerin der Schmelzhütte in Gabriela's Hütte, das Gut Přísečnické in Kalko. Während ihrer Herrschaft wurde in der Nähe der Steinbrüche für Kalzit-Dolomit-Marmor ein neuer Kalkbrennofen gebaut. Der Kalk wurde für Mörtel, Dünger und als Flussmittel für die Eisenöfen verwendet. Der nördliche Ofen wurde 1851 gebaut, der südliche 1856. Zwischen 1872 und 1873 wurde der westliche Ofen, der heute nicht mehr erhalten ist, gebaut. Die Öfen hatten die Form von hohen Schornsteinen, die durch einen Steg verbunden waren, und eine teilweise erhaltene Böschungsrampe, die vom Steinbruch zu den Öfen führte. Die Produktion endete hier 1924. 2004 stürzte der nördliche Ofen ein. Die Rekonstruktion der Anlage, die als Kulturdenkmal eingetragen ist, wurde im Jahr 2020 abgeschlossen.
KOVÁŘSKÁ /SCHMIEDERBERG;
ARCHÄOBOTANISCHE PROBENAHME
In der Nähe des Nordufers des Schwarzwassers unterhalb des Hamerský-Teichs wurde eine Sonde im Schwemmland gegraben. Der untere Teil spiegelte die Zusammensetzung des Waldes in diesem Gebiet vor dem Bau des Hammerwerks wider. Es handelte sich überwiegend um Fichtenwälder mit reichlich Kiefer, Tanne, Buche und wasserliebendem Haselstrauch. Im mittleren Teil des Profils kam es zu einer erheblichen Abholzung, die von Getreidepollen, Gräsern und Mikrokleearten begleitet wurde. Dieser Horizont entspricht der Ansiedlung der Stadt und der Entwicklung der Schmelzhütte. Die interessantesten Funde sind die Feigenbaum- und Rebkerne aus den oberen Teilen des Profils. Diese Funde stammen wahrscheinlich bereits aus dem 19. Jahrhundert, da gleichzeitig Holzkohle in den Schichten gefunden wurde. Sie deuten auf eine gute Versorgung der Gemeinde mit Genussmitteln hin. Leider war die Datierung des Profils umgekehrt: Die ältere Holzkohle wurde in den höheren Schichten gefunden. Die Radiokohlenstoffdatierung von 1256-1285 n. Chr. ist zwar sekundär, deutet aber dennoch auf eine frühere mittelalterliche menschliche Aktivität flussaufwärts hin, die archäologisch noch nicht dokumentiert ist.
• Kočár, P., Petr, L., Kočárová, R. 2018: Vegetationsveränderungen im Bergbaugebiet von Přísečnice. In. Derner, Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in Přísečnice im mittleren Erzgebirge. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlichung des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 47-78.
KOVÁŘSKÁ /SCHMIEDERBERG
Das Dorf Kovářská wurde im 16. Jahrhundert als Siedlung von Menschen gegründet, die hauptsächlich im Forst- und Eisenhandwerk tätig waren. Die ältere Tradition des Schmiedehandwerks und wahrscheinlich auch der Eisenverhüttung wird durch Berichte aus dem 16. Im Jahr 1533, als die Wälder in der Umgebung von Loučná an die Familie Šlik verkauft wurden, wurde nur der Berg "Smidberk" erwähnt, und 1535 war das Dorf Kovářská (Schmiedeberg) bereits ein Dorf mit einem eigenen Stadtschreiber: Michael Donat. Die Einwohnerzahl war nicht sehr groß: Im Grundbuch von 1546-1551 werden 16 Siedler, ein Gasthaus und eine Mühle genannt (sie stand im nördlichen Teil des Dorfes an der Stelle, wo 1911 das Kraftwerk gebaut wurde). Das Dorf endete ungefähr an der Stelle, wo heute die Kirche steht. Bis zum Dreißigjährigen Krieg wurden im Dorf ein Hochofen, drei Hämmer und eine weitere Mühle gebaut. Nach dem Dreißigjährigen Krieg lebten hier 26 Häusler und 30 Hausbesitzer; das Dorf wuchs bis zur Kreuzung der heutigen Dlouhá und Vysoká Straße.
Erst zu Beginn des 18. Jahrhunderts erreichte es seine heutige Größe. Bis 1710 stand in Kovářská nur eine Kapelle, ungefähr an der Stelle der heutigen Grundschule. In diesem Jahr wurde die Kirche des heiligen Erzengels Michael erbaut. Die Weihe war die gleiche wie die des Altars der älteren Kapelle: nach dem Vornamen des Hypothekengläubigers des Gutes, Oswald Michael Thun. Der Kalksteinabbau und die Erzverarbeitung spielten noch im 19. Jahrhundert eine wichtige Rolle in der Wirtschaft der Stadt.
In der Umgebung von Kovářská waren im 18. und 19. Jahrhundert kurzzeitig die Bergwerke nördlich des Dorfes im Tal des Schwarzen Wassers in Betrieb, und zwar das Türkenbergwerk, das Bergwerk K. Boromejský, das Kobaltbergwerk Marie Auxiliar (um 1838), das Bergwerk Antonín und das Bergwerk Segen Gottes. Die Eisenerzgrube František Serafínský befand sich südlich des Dorfes am Kamenný vrch auf Quarz-Hämatit-Adern, die Grube Michael am Blažejův vrch (oder Milíře) baute silberhaltigen Bleiglanz ab.
Neue wirtschaftliche Möglichkeiten brachte der Bau der Eisenbahn von Chomutov nach Saxon Kamenice, die 1872 in Betrieb genommen wurde. Ihre Transportmöglichkeiten wurden z. B. von der bekannten Fischverarbeitungsfabrik Kall's genutzt. Nach 1945 lebte der Fluoritbergbau kurzzeitig wieder auf, diesmal in der Lagerstätte Nad nádražím.
• Kloub, J. (2016). In: Rak, P. (Hrsg.) Comotovia 2015. Chomutov, 107-134.
KOVÁŘSKÁ;
ARCHAEOBOTANICAL SAMPLING
A probe in the alluvium was dug near the northern bank of the Black Water below Hamerský Pond. The lower part reflected the composition of the forest in the area before the construction of the hammer mill. It was predominantly spruce forest with abundant pine, fir, beech and water-loving hazel. In the middle part of the profile, there was significant deforestation, accompanied by cereal pollen, grasses, and micro-clovers. This horizon corresponds to the establishment of the town and the development of the smelter. The most interesting findings were the fig tree and vine pips from the upper parts of the profile. These finds probably date from as early as the 19th century, given the contemporaneous finds of charcoal in the strata. They are indicative of a good supply of luxury foodstuffs to the township. Unfortunately, the dating of the profile was reversed: the older charcoal was found in the higher layers. Although it was secondary, the radiocarbon dating of AD 1256-1285 nevertheless points to earlier medieval human activity upstream, which has not yet been archaeologically documented.
• Kočár, P., Petr, L., Kočárová, R. 2018: Vegetation changes in the mining district of Přísečnice. In. Derner, Medieval mining and metallurgy at Přísečnice in the Central Erzgebirge. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlich des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 47-78.
KOVÁŘSKÁ; COAL IRONWORKS
The 16th and the first half of the 17th century was a period of great boom in iron production in Kovářská. At this time, 3 iron hammers were established on the Black Water, mostly connected with a furnace. In 1596, Zacharias Münich from Wiesenthal in Saxony built a blast furnace in the upper part of the village. It was not put into operation until 1598 by the new owner Hans Schwarz of Kadan. It was only the second blast furnace in Bohemia. The operation of the ironworks was continuously expanded, and under the next owner Samson Schindler of Hohenwald (after 1611) there was also a hammer mill, ore and slag plant and coal plant, and after 1682 an anvil grinding plant. From the 18th century onwards, lime from the nearby limeworks was used as a smelting additive. In the 18th century, another blast furnace, a tube mill and a wire mill were added. Production peaked in the 19th century, when the smelter produced 1000 t of iron per year. In 1869, however, the ironworks was closed down, unable to compete with new metallurgical areas using hard coal as fuel and more abundant iron reserves. The buildings were then used as a sawmill, shingle factory and fish cannery. The remains of the blast furnace are still visible on postcards from 1905. Only the 18th-century Hamer Pond and the ruins of the charcoal storage building, a 19th-century classical-style coal house, still remain. As one of the last reminders of the industrial heritage, the building was registered as a cultural monument.
• Kloub, J. 2016: the development of the Smithy up to the mid-17th century. In: Rak, P. (ed.) Comotovia 2015. Chomutov, 107-134.
KOVÁŘSKÁ; KALLOVA TOVÁRNA A ÚSTÍ ŠTOL DOLU FRANTIŠEK SERAFINSKÝ
Na jižním okraji Kovářské se nacházejí pozůstatky pozoruhodného průmyslového podniku, jehož význam dalece překročil hranice regionu. V prostoru někdejšího Schindlerova mlýna (součásti hamru z počátku 17. století) byla roku 1888 postavena Antonínem Kallou továrna na rybí konzervy. Využila železnice zprovozněné roku 1872. Z Hamburku se dovážely ryby, vše ostatní vyráběla továrna sama. Roku 1910 byla vystavěna nová budova. Areál se rozrůstal i později. Vyráběly se zde i vlastní plechové konzervy, provoz měl vlastní vodní elektrárnu, litografickou dílnu, truhlárnu, kovárnu, lakovnu, pilu, výrobnu dřevěných obalů, sudů a beden. Pozoruhodnou součástí byla i továrníkova vila (čp. 502). Před první světovou válkou zaměstnával Kalla na 600 lidí. Roku 1950 podnik znárodněn a začleněn do n. p. Rybena, ale již za dva roky nato ukončil provoz definitivně.
Naproti přes potok se nacházejí ústí 4 štol železnorudného dolu František Serafínský. Podsedají pinky na Kamenném vrchu. Za provozu Kallovy továrny byly využívány jako chladné skladovací prostory. Dnes jsou zčásti zasuté, zčásti uzavřené mříží.
• http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=3531
• Kloub, J. 2020: Zašlá sláva rybího průmyslu v Kovářské. In Rak. P. (ed.): Comotovia 2019. Chomutov, 226-268.
KOVÁŘSKÁ; KALL´S FACTORY AND THE MOUTH OF THE TUNNELS OF THE FRANTIŠEK SERAFINSKÝ MINE
A On the southern outskirts of Kovářská are the remains of a remarkable industrial enterprise whose importance went far beyond the borders of the region. In the area of the former Schindler's mill (part of a hammer mill from the early 17th century), a fish canning factory was built by Antonín Kalla in 1888. It took advantage of the railway opened in 1872. The fish was imported from Hamburg and everything else was produced by the factory itself. In 1910 a new building was built. The site continued to grow afterwards. The factory produced its own tin cans, had its own hydroelectric power station, lithography workshop, joinery, forge, paint shop, sawmill, wooden packaging, barrels and crates. The factory's villa (No. 502) was also a remarkable part of the factory. Before World War I, Kalla employed 600 people. In 1950, the company was nationalised and incorporated into the Rybena Group, but two years later it ceased operations permanently.
Across the stream are the mouths of 4 shafts of the František Serafínský iron ore mine. They are situated below the pinkas on Kamenný vrch. During the operation of the Kall factory they were used as cold storage areas. Nowadays they are partly filled in, partly closed with a grating.
• http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=3531
• Kloub, J. 2020: The Gone Glory of the Fish Industry in Kovarska. In Rak. P. (ed.): Comotovia 2019. Chomutov, 226-268.
KOVÁŘSKÁ; LIME KILNS
The designation of the place on the map of the first military mapping from the end of the 18th century as Kalkofen, i.e. lime kiln, proves that lime burning started here at the latest then. In 1832, Countess Gabriela Buqoy, owner of the smelting works in Gabriela's smelter, bought the Přísečnické estate in Kalko. During her reign, a new lime kiln was built near the quarries for calcite-dolomite marble. The lime was used for mortar, fertiliser and as flux for the iron furnaces. The northern kiln was built in 1851, the southern kiln in 1856. Between 1872 and 1873, the western kiln, which is not preserved today, was built. The furnaces were in the form of tall chimneys, connected by a footbridge, and a partially preserved embankment ramp leading to the furnaces from the quarry. Production ended here in 1924. In 2004, the northern furnace collapsed. The reconstruction of the site was completed in 2020. It is a registered cultural monument.
KOVÁŘSKÁ; SCHMIEDEBERG; KOHLENHÜTTEN
Im 16. und in der ersten Hälfte des 17. Jahrhunderts erlebte die Eisenproduktion in Kovářská einen großen Aufschwung. Zu dieser Zeit wurden am Schwarzwasser 3 Eisenhämmer errichtet, die meist mit einem Hochofen verbunden waren. Im Jahr 1596 baute Zacharias Münich aus Wiesenthal in Sachsen im oberen Teil des Dorfes einen Hochofen. Er wurde erst 1598 von dem neuen Besitzer Hans Schwarz aus Kadan in Betrieb genommen. Es war erst der zweite Hochofen in Böhmen. Der Betrieb der Eisenhütte wurde ständig erweitert und unter dem nächsten Besitzer Samson Schindler von Hohenwald (nach 1611) gab es auch ein Hammerwerk, eine Erz- und Schlackenfabrik und eine Kohlenfabrik, nach 1682 auch eine Ambossschleiferei. Ab dem 18. Jahrhundert wurde Kalk aus dem nahe gelegenen Kalkwerk als Verhüttungshilfsmittel verwendet. Im 18. Jahrhundert kamen ein weiterer Hochofen, eine Rohrmühle und eine Drahtmühle hinzu. Die Produktion erreichte ihren Höhepunkt im 19. Jahrhundert, als die Hütte 1000 t Eisen pro Jahr produzierte. Im Jahr 1869 wurde die Hütte jedoch geschlossen, da sie mit den neuen Hüttengebieten, die Steinkohle als Brennstoff nutzten, und den reichhaltigeren Eisenvorkommen nicht konkurrieren konnte. Die Gebäude wurden anschließend als Sägewerk, Schindelfabrik und Fischkonservenfabrik genutzt. Die Überreste des Hochofens sind auf Postkarten aus dem Jahr 1905 noch zu sehen. Nur der Hamer-Teich aus dem 18. Jahrhundert und die Ruinen des Kohlelagers, eines klassizistischen Kohlehauses aus dem 19. Jahrhundert, sind noch erhalten. Als eines der letzten Zeugnisse des industriellen Erbes wurde das Gebäude als Kulturdenkmal eingetragen.
• Kloub, J. 2016: Die Entwicklung der Schmiede bis zur Mitte des 17. Jahrhunderts. In: Rak, P. (Hrsg.): Comotovia 2015. Chomutov, 107-134.
KOVÁŘSKÁ; UHELNA ŽELEZÁRNY
16. a první polovina 17. století byly obdobím velkého rozmachu výroby železa v Kovářské. V této době byly na Černé vodě založeny 3 železné hamry, spojené většinou s výhňovou pecí. Roku 1596 postavil v horní části obce Zacharias Münich ze saského Wiesenthalu vysokou pec. Do provozu byla uvedena až roku 1598 novým majitelem Hansem Schwarzem z Kadaně. Jednalo se o teprve druhou vysokou pec v Čechách. Provoz železárny se neustále rozšiřoval, za dalšího majitele Samsona Schindlera z Hohenwaldu (po r. 1611) zde již stál i hamr, stoupovna rud a strusek a uhelna, po roce 1682 brusírna kovadlin. Od 18. století se používalo jako přísada k tavbě i vápno z nedaleké vápenky. V 18. století přibyla další vysoká pec, rourovna a drátovna. Maxima produkce dosáhla huť v 19. století, kdy se zde vyrobilo 1000 t železa ročně. Roku 1869 však byla činnost železárny ukončena, nemohla ustát konkurenci nových hutních oblastí využívajících jako paliva kamenného uhlí i vydatnějších zásob železa. Poté byly stavby využity jako pila, výrobna šindelů a sklad rybích konzerv. Na pohlednicích z roku 1905 jsou ještě viditelné pozůstatky vysoké pece. Dodnes se z celého areálu dochoval pouze Hamerní rybník z 18. století a ruina budovy skladu dřevěného uhlí: uhelny, postavené v klasicistním slohu v 19. století. Stavba byla jako jedna z posledních připomínek průmyslového dědictví zapsána jako kulturní památka.
• Kloub, J. 2016: Vývoj Kovářské do poloviny 17. století. In: Rak, P. (ed.) Comotovia 2015. Chomutov, 107–134.
KOVÁŘSKÁ; VÁPENKA
Označení místa na mapě prvního vojenského mapování z konce 18. století jako Kalkofen, tedy vápenka, dokazuje, že nejpozději tehdy se zde začalo s pálením vápna. Roku 1832 koupila Přísečnické panství hraběnka Gabriela Buqoyová majitelka hutí v Gabrielině huti, na Kalku. Za jejího panování byla vybudována nová vápenka u lomů na kalciticko-dolomitický mramor. Vápno se používalo do malty, ke hnojení a jako tavidlo do železářských pecí. Severní pec byla vystavěna r. 1851, jižní roku 1856. V letech 1872–1873 se stavěla západní, dnes nedochovaná pec. Pece měly tvar vysokých komínů, spojeny byly lávkou, zčásti se dochovala násypová rampa vedoucí k pecím směrem od lomu. Výroba zde skončila roku 1924. V roce 2004 došlo ke zřícení severní z pecí. Rekonstrukce areálu byla dokončena roku 2020.
Jedná se o zapsanou Kulturní památku.
KOVÁŘSKÁ;
ARCHEOBOTANICKÉ ODBĚRY
Sonda v náplavách byla kopána u severního břehu Černé vody pod Hamerským rybníkem. Spodní část odrážela složení lesa v okolí před stavbou hamru. Jednalo se o převážně smrkový les s hojnou borovicí, jedlí, bukem a vodomilnou lískou. Ve střední části profilu se projevilo výrazné odlesnění, doprovázené výskytem pylu obilovin, trav, a mikrouhlíků. Tento horizont odpovídá založení města a rozvoji huti.
Nejzajímavější byly nálezy pecek fíkovníku a vinné révy z horních částí profilu. Tyto nálezy pocházejí nejspíše již z 19. století, vzhledem k současným nálezům kamenného uhlí ve vrstvách. Svědčí pro dobré zásobování městyse luxusními potravinami. Datace profilu byla bohužel obrácená: starší uhlík se nacházel ve vyšších vrstvách. I když se do nich dostal druhotně, radiokarbonová datace 1256–1285 n. l. nicméně ukazuje na starší středověké lidské aktivity proti proudu, které zatím nebyly archeologicky doloženy.
• Kočár, P., Petr, L., Kočárová, R. 2018: Změny vegetace v hornickém revíru Přísečnice. In: K. Derner, Středověké hornictví a hutnictví na Přísečnicku ve středním Krušnohoří. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlichungen des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 47–78.
KOVÁŘSKÁ
Obec Kovářská vznikla v 16. století jako osada osob zaměstnaných především lesními řemesly a železářstvím. Starší tradici kovářství a patrně i hutnictví železa dosvědčují zprávy ze 16. století o starých struskových haldách. Roku 1533 při prodeji lesů v okolí Loučné Šlikům je zmiňována ještě jen hora „Smidberk“, roku 1535 již stála Kovářská (Schmiedeberg) jako obec s vlastním rychtářem: Michaelem Donatem. Počet obyvatel nebyl nijak velký: v urbáři z let 1546–1551 je zde uvedených 16 osedlých, jedna hospoda a mlýn (stál v severní části obce v místech, kde byla roku 1911 postavena elektrárna). Obec končila zhruba v místech dnešního kostela. Do třicetileté války v obci vyrostla vysoká pec, tři hamry a další mlýn. Po třicetileté válce zde žilo 26 chalupníků a 30 domkářů; ves se rozrostla ke křižovatce dnešní Dlouhé a Vysoké ulice.
Velkého rozmachu a přibližně dnešní velikosti dosáhla až počátkem 18. století. Do roku 1710 stála v Kovářské jen kaplička přibližně v místech dnešní základní školy. Uvedeného roku byl postaven kostel Sv. Archanděla Michaela. Zasvěcení bylo stejné jako u oltáře starší kapličky: podle křestního jména zástavního majitele panství Oswalda Michaela Thuna. Těžba vápence a zpracování rud hrály významnou roli v ekonomice města ještě v 19. století.
V okolí Kovářské byly v 18 a 19 století krátce v provozu štoly severně od obce v údolí Černé vody a to Turecká štola, K. Boromejský, kobaltový důl Marie Pomocná (kolem r. 1838), Antonín, Požehnání boží. Železnorudný důl František Serafínský se nacházel jižně od obce na Kamenném vrchu na křemen-hematitových žilách, v dole Michael na Blažejově vrchu (či Milíře) se těžil stříbronosný galenit.
Nové ekonomické příležitosti přinesla stavba trati z Chomutova do Saské Kamenice, zprovozněné roku 1872. Jejích dopravních možností využila např. známá Kallova továrna na zpracování ryb. Po roce 1945 nakrátko ožila těžba, tentokrát fluoritu v ložisku Nad nádražím.
• Kloub, J. 2016: Vývoj Kovářské do poloviny 17. století. In: Rak, P. (ed.) Comotovia 2015. Chomutov, 107–134.
KOVÁŘSKÁ
The village of Kovářská was founded in the 16th century as a settlement of people employed mainly in forest crafts and ironwork. The older tradition of blacksmithing and probably also iron smelting is evidenced by reports from the 16th century about old slag heaps. In 1533, when the forests in the vicinity of Loučná were sold to the Šlik family, only the "Smidberk" mountain was mentioned, and in 1535, the village of Kovářská (Schmiedeberg) was already a village with its own town clerk: Michael Donat. The number of inhabitants was not very large: in the 1546-1551 land registry there are 16 settlers, one tavern and a mill (it stood in the northern part of the village in the place where the power plant was built in 1911). The village ended roughly at the site of today's church. By the Thirty Years' War a blast furnace, three hammers and another mill had been built in the village. After the Thirty Years' War, 26 cottagers and 30 householders lived there; the village grew to the junction of today's Dlouhá and Vysoká Street.
It did not reach its present size until the beginning of the 18th century. Until 1710, only a chapel stood in Kovářská, approximately on the site of today's primary school. In that year the church of St. Michael the Archangel was built. The consecration was the same as the altar of the older chapel: after the first name of the mortgagee of the estate, Oswald Michael Thun. Limestone mining and ore processing still played an important role in the town's economy in the 19th century.
In the vicinity of Kovářská, the mines north of the village in the valley of the Black Water were briefly in operation in the 18th and 19th centuries, namely the Turkish Mine, the K. Boromejský Mine, the Marie Auxiliary Cobalt Mine (around 1838), the Antonín Mine, and the Blessing of God Mine. The iron-ore mine František Serafínský was located south of the village on Kamenný vrch on quartz-hematite veins, the Michael mine on Blažejův vrch (or Milíře) mined silver-bearing galena.
New economic opportunities were brought by the construction of the railway from Chomutov to Saxon Kamenice, which became operational in 1872. Its transport possibilities were used, for example, by the well-known Kall's fish processing factory. After 1945, fluorite mining briefly revived, this time in the Nad nádražím deposit.
• Kloub, J. 2016. In: Rak, P. (ed.) Comotovia 2015. Chomutov, 107-134.
KRYŠTOFOVY HAMRY; DEFUNCT HAMMER MILL
The settlement of Kryštofovy Hamry is named after the hammer mill founded here in 1621/1625 by Kryštof Grad of Grüneberg. As can be deduced from older documents, the beginnings of activity in this area are older and undoubtedly date back to the Middle Ages. As early as the middle of the 16th century, the place was called Brannt or Prannt, which is related to the farming of the local forests. Contemporary reports also speak of two or three old slag heaps on the Saxon border near the Peilbach stream. These were sold in the 1950s to the company of Blasius Schönwalder from Annaberg, who built a smelter there and probably exported the slag to Saxony. After the demise of the company, the so-called Lower Sawmill was built on the site of the mill. It is plotted on the 1591 map of the forest parts together with the Hannenberg or Hammerberg.
As the operation at the site of the hammer mill, which was built in the early 17th century, continued continuously until recently (after the hammer mill ceased operation in 1751, the site functioned as a cobalt mill, paper mill and textile factory) and ended with the demolition of the factory around 1960, there is no possibility of archaeological research here. There are remnants of the foundation walls from the demolition of the factory, only the embankment and the slag heap on the northern edge of the site are preserved from the earlier phase. In addition to iron slag, this also contains fragments of cobalt-coloured melting pans and fragments of early modern pottery.
• Crkal, J. 2018. In. Derner, Medieval mining and metallurgy in the Přísečnik region of the Central Erzgebirge. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlich des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 139-215.
KRYŠTOFOVY HAMRY; STILLGELEGTE HAMMERSCHMIEDE
Die Siedlung Kryštofovy Hamry ist nach dem Hammerwerk benannt, das hier 1621/1625 von Kryštof Grad von Grüneberg gegründet wurde. Wie aus älteren Dokumenten hervorgeht, sind die Anfänge der Tätigkeit in diesem Gebiet älter und reichen zweifelsohne bis ins Mittelalter zurück. Bereits in der Mitte des 16. Jahrhunderts wurde der Ort Brannt oder Prannt genannt, was mit der Bewirtschaftung der örtlichen Wälder zusammenhängt. Zeitgenössische Berichte sprechen auch von zwei oder drei alten Schlackenhalden an der sächsischen Grenze in der Nähe des Peilbachs. Diese wurden in den 1950er Jahren an die Firma Blasius Schönwalder aus Annaberg verkauft, die dort eine Schmelzhütte errichtete und die Schlacke vermutlich nach Sachsen exportierte. Nach dem Niedergang des Unternehmens wurde an der Stelle der Mühle das sogenannte Untere Sägewerk errichtet. Sie ist auf der Karte der Waldteile von 1591 zusammen mit dem Hannenberg oder Hammerberg eingezeichnet.
Da der Betrieb an der Stelle des Anfang des 17. Jahrhunderts errichteten Hammerwerks bis in die jüngste Zeit kontinuierlich fortgesetzt wurde (nach der Einstellung des Hammerwerks im Jahr 1751 diente der Standort als Kobaltmühle, Papiermühle und Textilfabrik) und mit dem Abriss der Fabrik um 1960 endete, gibt es hier keine Möglichkeit für archäologische Untersuchungen. Vom Abriss der Fabrik sind noch Reste der Grundmauern vorhanden, von der früheren Phase sind nur noch die Böschung und die Schlackenhalde am Nordrand des Geländes erhalten. Diese enthält neben Eisenschlacke auch Fragmente von kobaltfarbenen Schmelzpfannen und Fragmente frühneuzeitlicher Keramik.
• Crkal, J. 2018. In. Derner, Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Přísečnik-Region des mittleren Erzgebirges. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlichung des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 139-215.
KRYŠTOFOVY HAMRY; ZANIKLÝ HAMR
Osada Kryštofovy Hamry se jmenuje podle hamru, který zde v letech 1621/1625 založil Kryštof Grad z Grünebergu. Jak lze odvodit ze starších dokladů,počátky aktivit v tomto prostoru jsou staršího data a nepochybně sahají až do středověku. Již v polovině 16. století bylo místo zváno Brannt nebo Prannt, což souvisí s hospodařením ve zdejších lesích. Současné zprávy hovoří i o dvou či třech starých struskových haldách na saských hranicích u potoka Peilbach. Ty byly ještě v padesátých letech prodány společnosti Blasia Schönwaldera z Annabergu, která zde postavila stoupu a strusky nejspíše vyvážela do Saska. Po zániku společnosti na místě stoupy vznikla tzv. Dolní pila. Zakreslena je na mapě lesních dílů z roku 1591 spolu s vrchem Hannenberg, resp. Hammerberg.
Protože provoz v místě hamru, postaveného počátkem 17. století, kontinuálně pokračoval až donedávna (po ukončení provozu hamru od roku 1751 fungoval areál jako kobaltová huť, papírna a textilní továrna) a skončil demolicí továrny kolem roku 1960, možnost archeologickéhoprůzkumu je zde nulová. V místě se po demolici továrny se nacházejí zbytky základových zdiv, ze starší etapy je dochován pouze náhon a na severním okraji areálu zbytek struskové haldy. Ta obsahuje vedle železářské strusky rovněž zlomky tavicích pánví s nátavy kobaltové barvy a zlomky raně novověké keramiky.
• Crkal, J. 2018: Středověké hutnictví a hamernictví na Přísečnicku. In: K. Derner, Středověké hornictví a hutnictví na Přísečnicku ve středním Krušnohoří. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlichungen des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 139–215.
KUPFERBERGWERK
Die Eisenerzgruben in Měděnec wurden am 17. Mai 1968 neu eröffnet, nachdem mehr als ein Jahrzehnt lang nach Uran, Fluorit, Baryt und schließlich Eisenerz gesucht worden war. Die verborgene tiefe Skarnlagerstätte in Měděnec wurde durch geomagnetische Fernerkundung entdeckt. Sie hat eine Größe von 600 x 300 x 90 m. Der Zugang erfolgte über die Kupfergrube (224,5 m tief), die für den Abbau und den Transport von Material genutzt wurde, und die Skip-Grube (279 m tief), die hauptsächlich für den Transport des abgebauten Magnetits und teilweise für den Personentransport genutzt wurde. Die Schächte waren über Gänge auf 4 Etagen zugänglich. Die Lagerstätte wurde abgebaut, indem diese Gänge über ihre gesamte Länge zu breiten, parallel verlaufenden Kammern ausgebaut wurden, zwischen denen Schutzpfeiler für die Stabilität der Lagerstätte belassen wurden. Von der Lagerstätte führte ein Graben auf der dritten Sohle zu einer weiteren Skarnlinse, der Přísečnice, und hier befand sich auch die Hauptpumpstation. Auf der vierten Sohle, in der Nähe des Skipschachtes, befand sich eine unterirdische Erzbrecheranlage.
Die Gruben von Závod Měděnec wurden organisatorisch in den Staatsbetrieb Eisenerzgruben und Erzklumpen Ejpovice eingegliedert, nach 1977 in Závod Václava Řezáč Měděnec umbenannt und unter dem Namen Rudné doly Příbram betrieben. Der Plan war, auch die Lagerstätten Václav, Fischer, Kovářská und Přísečnice abzubauen. Die Arbeiten an diesen Lagerstätten gingen jedoch nicht über die Erkundung und den Versuchsbergbau hinaus. Neben der Eisenverhüttung wurde das geförderte Erz auch als Betonzusatzstoff in Kernreaktoren und als Schotter für die Kohlenwäsche verwendet. Der Bergbau wurde am 31. Juni 1992 eingestellt. Der letzte Wagen mit abgebautem Magnetit ist vor den Toren des Werks ausgestellt. Zwischen 1994 und 1997 hat ein privatisiertes Unternehmen namens Garmica hier Granate aus Granat-Muskovit-Skarn abgebaut und aufbereitet, bevor es wegen Absatzschwierigkeiten geschlossen wurde. Es ist zu einem bevorzugten Ziel der so genannten Urbexer geworden. Es gab auch einen Vorschlag, den Kippenturm zum technischen Denkmal zu erklären. Im Jahr 2022 wurde dieses Wahrzeichen der Umgebung und letzte Erinnerung an mehr als 700 Jahre Erzabbau in diesem Gebiet jedoch abgerissen.
• Beran, M. 2015. In: M. Urban (Hrsg.), Die Oberstädte des Erzgebirges. Ústí nad Labem Region. Sokolov, 150-181.
• Urban, M., Crkal, J. 2021: Auf den Spuren der Geschichte von Měděnec und seiner Umgebung. Ostrov.
LEOPOLD ADIT AND SURROUNDINGS
The mouth of the three adits is located north of the town of Hora sv. Šebestiána, in the valley of the Chomutovka (Assigbach). The Matthias adit was rebuilt in 1818 near the town mill on the right of the road to Saxony, but work stopped in 1825. Near the small town mill, near the later railway station, were the Segen Gottes (right bank); Himmelsfürst (left bank); and even lower down, at the confluence of the large and small Assigbach, the Palmbaum mine, where, in addition to silver, tin was also mined. West of the road to the border, the Leopold prospecting school was driven south towards the Imperial Road in 1790. In 1805, work ended here before reaching its destination.
• Breiter, K., Urban, M. 2015. In: M. Urban (ed.), Upper Towns of the Ore Mountains. Ústí nad Labem Region. Sokolov, 36-55.
LEOPOLDSTOLLEN UND UMGEBUNG
Die Mündung der drei Stollen befindet sich nördlich der Stadt Hora sv. Šebestiána, im Tal der Chomutovka (Assigbach). Der Matthias-Stollen wurde 1818 in der Nähe der Stadtmühle auf der rechten Seite der Straße nach Sachsen wieder aufgebaut, aber die Arbeiten wurden 1825 eingestellt. In der Nähe der kleinen Stadtmühle, in der Nähe des späteren Bahnhofs, befanden sich die Gruben Segen Gottes (rechtes Ufer), Himmelsfürst (linkes Ufer) und noch tiefer unten, am Zusammenfluss des großen und kleinen Assigbachs, die Grube Palmbaum, wo neben Silber auch Zinn abgebaut wurde. Westlich der Grenzstraße wurde 1790 die Leopoldsche Schürfschule nach Süden zur Reichsstraße getrieben. Im Jahr 1805 wurden die Arbeiten hier beendet, bevor sie ihr Ziel erreichten.
• Breiter, K., Urban, M. 2015. In: M. Urban (Hrsg.), Obere Städte des Erzgebirges. Ústí nad Labem Region. Sokolov, 36-55.
MEDENEC MINE
The iron ore mines were newly opened at Měděnec on 17 May 1968 after more than a decade of prospecting for uranium, fluorite and barite and eventually iron ore. The hidden deep skarn deposit at Měděnec was discovered by remote geomagnetic prospecting. It has dimensions of 600 x 300 x 90 m. It was accessed by the Copper Pit (224.5 m deep), which was used for mining and transporting material, and the Skip Pit (279 m deep), which was mainly used for transporting mined magnetite and partly for transporting people. The shafts were accessed by corridors on 4 floors. The deposit was quarried by extending these passages along their entire length to form wide parallel chambers, between which protective pillars were left for the stability of the deposit. From the deposit, a trench on the third floor led to another skarn lens, the Přísečnice, and the main pumping station was also located here. An underground ore crushing plant operated on the fourth floor near the skip shaft.
The mines of Závod Měděnec were organizationally incorporated into the national enterprise Iron Ore Mines and Ore Lumps Ejpovice, after 1977 they were renamed to Závod Václava Řezáč Měděnec and worked under the n. p. Rudné doly Příbram. The plan was to mine also the Václav, Fischer, Kovářská and Přísečnice deposits. However, the work on these deposits did not progress beyond exploration or experimental mining. In addition to iron smelting, the ore mined was also used as a concrete additive in nuclear reactors and as ballast for coal washing. Mining ceased on 31 June 1992. The last cart of mined magnetite is on display outside the plant gates. Between 1994 and 1997, a privatised company called Garmica mined and treated garnets from garnet-muscovite skarns here before it was closed due to marketing difficulties. It has become a favourite target of the so-called urbexers. There was also a proposal to declare the skip tower a technical monument. In 2022, however, this landmark of the surrounding area and the last reminder of more than 700 years of ore mining in the area was demolished.
• Beran, M. 2015. In: M. Urban (ed.), Upper Towns of the Ore Mountains. Ústí nad Labem Region. Sokolov, 150-181.
• Urban, M., Crkal, J. 2021: In the footsteps of the history of Měděnec and its surroundings. Ostrov.
MEDIEAL FURNACES
During the construction of the wind turbines on the hill formerly known as Graukopf, archaeologists from the Institute of Archaeological Heritage Conservation of Northwest Bohemia, E. Cerna and A. Káčerik, found shallow oval-shaped burnt-out depressions in 2006. Their purpose is not entirely clear. Neither slags nor ores were found in their fill. They could be shallow pit millings or perfectly cleaned ore sills. In the backfill of one of these hearths, a ceramic fragment of a very archaic nature from the first third of the 13th century or even earlier was found. The nearest mines are Maria Trost, which includes a pancake field, and the mines at Mezilesí, where iron ore was mined in the Middle Ages. In any case, the find is the oldest evidence of medieval human activity in the region so far.
• Černá, E., Káčerik, A. 2006: Abschlussbericht über die archäologischen Rettungsuntersuchungen während des Baus des Windparks "Kryštofovy Hamry" 2006. Archiv des Instituts für archäologische Forschung, v. v. i. Most.
METALLURGICAL PLANT OLD CASTLE I
The southern of the two smelters in the location known from regional literature as Altes Schloss was named Old Castle I. The name was probably due to the remains of a modern hammer (dating from 1579) and a steeple (before 1592) built on the site of medieval slag heaps on the southern of the two. The castle/chateau may also have been reminiscent of the moated quarries in the small quarry on the northern edge of the Old Castle II site.
Archaeological research conducted here from 2011 to 2014 determined the age of the slag heap to the second half of the 13th to the first half of the 14th century and the upper part to the 16th century, based on the accompanying pottery. In addition to the slag heap, the embankment and drainage channel of the modern hammer can be seen in the terrain. The medieval furnaces were probably located higher up the slope between the slag heaps and the road, in areas destroyed during the construction of the 20th century water intake. However, on the opposite bank of the Black Water, water loosened furnace bottoms or seepage of iron melt into the bedrock were found. Probing revealed a two-phase use of the site with aquiferous alluvial sediments with abundant cultural waste from the smelters at the base, overlain by medieval slag and finer slag granules from the activity of the modern smelters, accompanied by 16th century settlement material in the uppermost layers. Radiocarbon dating of the oldest layer falls in the interval 1251-1281. Of broadly similar date was the dendrochronologically analysed worked timber beneath the smelter, which came from a tree washed down in 1271. Among the medieval finds stand out parts of leather shoes, wooden chips perhaps related to the construction of technical equipment, bones of domestic animals or the body of a dead frog preserved in mud. Among the modern finds are a stove stove, window targets, or an imported stoneware jug.
• Crkal, J. 2018. In. Derner, Medieval mining and metallurgy in the Přísečnik region of the Central Erzgebirge. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlich des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 139-215.
METALLURGICAL PLANT OLD CASTLE II
The northern of the two smelters in the location known from regional literature as Altes Schloss was named Old Castle II. The name is probably due to the remains of a modern hammer (dating from 1579) and a steeple (before 1592) built on the southern slag heap. The castle/chateau may also have been reminiscent of the moated quarries in a small quarry on the northern edge of the Old Castle II site.
Archaeological research conducted here from 2011 to 2014 determined the age of the slag heap to the second half of the 13th to the first half of the 14th century, based on the accompanying pottery. The modern phase has not been documented. In addition to the slag heap, the body of the embankment is also visible in the field. A stone plinth was discovered in a probe at the dam spillway, perhaps reinforcing the corner of a building continuing towards the road. In addition to ceramics, the finds also include bones of domestic animals and, somewhat surprisingly, agricultural tools such as sickles and pitchforks. The metallurgists probably supplied themselves with fodder for domestic animals and horses by mowing the surrounding meadows. There are scattered pottery fragments in the gentle slope between Old Castle I and II, perhaps evidence of the fertilisation of a small field where the metallurgists probably grew rye for their own use. However, archaeobotanical and pollen analyses (at Old Castle I) showed that fragments of weeds of thermophilic plants were also present in the waste. This is evidence that even relatively small mining/metallurgical communities could afford to import better cereals from the lowlands.
The huge quantities of slag that formed heaps several metres high on the banks of the stream are evidence of the smelting of large quantities of iron ore. It was brought here from the surrounding mines on skarn bodies, as evidenced by geological analysis of the slags and the occasional ore found among them, as well as by the preserved drifts in the field. The smelter at Staré zámek (and elsewhere on Černá Voda) probably served as the central smelter of the entire district due to the remoteness of the location from human settlements, the abundance of wood for charcoal burning (as evidenced by the number of mills in the vicinity) and the abundance of the watercourse.
• Crkal, J. 2018. In. Derner, Medieval mining and metallurgy in the Přísečnik region of the Central Erzgebirge. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlich des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 139-215.
MINE SHAFT HOUSE OF AUSTRIA AND MINES NEAR PŘÍSEČNICE
The centre of the Přísečnice district was the town of Přísečnice. Its original core lay at the crossing of the long-distance road from Bohemia to Cvikov in front of the Přísečnice river. The oldest buildings forming a street were located near the Gothic church of St. Nicholas. The town had a partly agricultural character with its own meadow. It is mentioned in connection with the long-distance route in 1335. As early as 1339, there is mention of silver mines in the area. As geochemical research on the Střelnický Brook has shown, mines in the central Přísečnik district were already in operation at this time, in addition to the silver ore mines at nearby Kremsiger. The second mining period in the 16th century saw the expansion of the town with a new rectangular square and the construction of the late St. Mary's Church. The town of great historical and architectural and artistic value was demolished in the early 1970s in connection with the filling of the Přísečnice dam.
The peripheral parts of the town, including the vicinity of St. Nicholas Church, rise above the water level in the dry season, which allowed for archaeological surface survey in 2009-2014. This helped to date the town as early as the second half of the 13th century. In addition, slag layers with medieval pottery were found around the perimeter of the dam, testifying to a lively iron industry also on the Přísečnice river.
In addition to the mines on the surrounding hills, there were several modern adits and mines coming directly from the village's intramural area. The most important of these was the Trinity Adit (Dreifaltigkeit), which was built in 1540 and later called the Austrian House (Haus von Österreich). The mouth of the adit is now under water. Until the middle of the 17th century the tunnel was 3600 m long, later it was extended to more than 5 km with branches. In the first section, where the tunnel undercuts the main silver mines, it heads towards the WNW, then turns and heads south towards the iron ore mines in Mezilesie. It was finally abandoned in 1846. The adits on the Scheibe, Hammerberg and Keil hills were connected to the heritage adit system, namely the Becken, Drei König, St. Maria Kirchenbau, Baumgartner, St. Michael and Knacker, Wenzel, Harnischkammer, Keiler Tagschacht and Krummeschacht adits.
To the NW of the town centre at the foot of Deer Mountain, the Joseph am Wahl mine was opened in 1812. The mouth of the mine is now also under water. The mine followed a vein of hematite reddening. It was operated irregularly. Between 1825 and 1830, the mine produced 148 tonnes of ore.
The Joseph am Schwarzen Busch and Öhlmül adits are located on the right bank of the Přísečná River south of the village.
Opposite the core of the Přísečnice, on the slope of the Holý vrch, two silver-ore veins crossing at an acute angle were mined by the mines of the same name, Himmlisches Heer (from 1687) and Concordia (from 1712).
Below the surface of the dam there is also a pinnacle field of unknown name and age, which occasionally emerges in the northern part of the dam at Rasovna and just above the surface a pinnacle field of iron-ore mines at Mühlbüschel on the peninsula jutting into the dam from Holý vrch.
• Crkal, J., Volf, M. 2014. Anfänge der Stadt Preßniz. - In: Smolnik, R. (Hrsg.): ArcheoMontan 2013. Erz(gebirgs)landschaft. Ore Landscape. - Arbeits- u. Forschber. Sächs. Bodendenkmalpfl. Beih. 28. Dresden: 95-108.
• Pribyl, M., Velebil, D. 2019: Historical ore district Přísečnice in the Ore Mountains - geological, deposit and mineralogical conditions, mine topography and mining history. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172-192.
MINES IN THE VALLEY OF THE RINGING BROOK
52 mines in the valley of the Ringing Brook
The valley is located southwest of Výsluní. This is the area where ore mining has been taking place for the longest time near Výsluní. A map from 1790 shows a number of tunnels with a note that they were mined for iron ore and mostly flooded. At the beginning of the 19th century, the Wenzeslaus Roteisen Zeche guild, later the Wenzeslai Gesellschaft, was re-established here. In 1801 a new prospecting adit was sunk above the deep adit, but by 1809 the guild was abandoned because the miners did not pay their shares. Later, mining was resumed and continued until 1849 with increasing yields of krevel and lignite. Another vein was mined for quartz with manganese in several shafts (Marienschacht, Palmzech, Frischglück) and two shafts (Wenzel and Glück mit Freunden). However, in 1860 only three people worked in the Wenzel shaft and it was abandoned after three years. The ore was transported from there to Gabriel's smelter near Kalku. In 1867, the guild belonged to Wenceslas F. Langer of Přísečnice and his heirs, but their mining attempts were short-lived. The last opening took place at the beginning of April 1918, when the company Nová Naděje (Neu Hoffnung) began to mine at three locations near Výsluní. Due to unfavourable results, it ceased operations after three years. This was the end of the mining history at Výsluní.
• Crkal, J. 2015. In: M. Urban (ed.), Upper Towns of the Ore Mountains. Ústí nad Labem Region. Sokolov, 300-321.
MINES ON AUSPANER
The Auspaner is referred to as the mines on the skarn lens south of Kremsiger, in the saddle south of the road from Kryštofovy Hamry to Černý Potok. The long-distance road to Saxony passed through these places. The place probably got its name because of the horse power. Magnetite, partly hematitised, and hematite from quartz-hematite veins were mined here. Overall, the ore was considered to be of lower quality because of the higher proportion of pyrite and chalcopyrite.
The mines form an extensive pinkeye field divided into several groups. The northern group is drained by the Johannis adit, located near the original mouth of the Ferdinand of Kremsiger adit. The adit was 400 m long and ran at a depth of up to 35 m. The southern group of shafts (the Rothe Mantel mine) was drained by its own adit. The following mines are mentioned in archival sources and literature on Ausspanner: Adalbert (1815, 1821), Am Bartlich (1703 to 1716), Anna (1703 to 1716, 1808, 1815, 1821), Dreifaltigkeit (1715), Georg (1707 to 1716), Johannis, Rothe Schacht, Klösterle and Rothe Mantel. The Adalbert, Rothe Mantel, Rothe Schacht, Anna and Johannis mines were still being worked in the 1840s. In 1853 the Rothe Mantel mine was mined. During the stripping of the old mines at the beginning of the 19th century, old chambers up to 10 m high and 40 m long were said to have been discovered. The actual age of the local mines is unknown. No archaeological finds were found during the surface exploration.
MINES ON GRAUKOPF
On the Graukopf hill, the House of Austria adit ran along the silver-red Wismut vein. At regular intervals, shafts with large adits are connected to it. This shaft comes from the Hammerberg. The other mines are Maria Trost with a shaft in the valley of the left bank tributary of the Hamerský Brook. There are shallow clasts in the slope of the Graukopf towards the mouth of the adit. It was a gelatinous mine.
• Pribyl, M., Velebil, D. 2019. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172-192.
• Bílek, L., Jangl, J. , Urban, J. 1976: History of mining in the Chomutov region. Chomutov.
MINES ON GRAUKOPF
On the Graukopf hill, the House of Austria adit ran along the silver-red Wismut vein. At regular intervals, shafts with large adits are connected to it. This shaft comes from the Hammerberg. The other mines are Maria Trost with a shaft in the valley of the left bank tributary of the Hamerský Brook. There are shallow clasts in the slope of the Graukopf towards the mouth of the adit. It was a gelatinous mine.
• Pribyl, M., Velebil, D. 2019. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172-192.
• Bílek, L., Jangl, J. , Urban, J. 1976: History of mining in the Chomutov region. Chomutov.
MINES ON GRAUKOPF
On the Graukopf hill, the House of Austria adit ran along the silver-red Wismut vein. At regular intervals, shafts with large adits are connected to it. This shaft comes from the Hammerberg. The other mines are Maria Trost with a shaft in the valley of the left bank tributary of the Hamerský Brook. There are shallow clasts in the slope of the Graukopf towards the mouth of the adit. It was a gelatinous mine.
• Pribyl, M., Velebil, D. 2019. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172-192.
• Bílek, L., Jangl, J. , Urban, J. 1976: History of mining in the Chomutov region. Chomutov.
MINES ON GRAUKOPF
On the Graukopf hill, the House of Austria adit ran along the silver-red Wismut vein. At regular intervals, shafts with large adits are connected to it. This shaft comes from the Hammerberg. The other mines are Maria Trost with a shaft in the valley of the left bank tributary of the Hamerský Brook. There are shallow clasts in the slope of the Graukopf towards the mouth of the adit. It was a gelatinous mine.
• Pribyl, M., Velebil, D. 2019. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172-192.
• Bílek, L., Jangl, J. , Urban, J. 1976: History of mining in the Chomutov region. Chomutov.
MINES ON GRAUKOPF
On the Graukopf hill, the House of Austria adit ran along the silver-red Wismut vein. At regular intervals, shafts with large adits are connected to it. This shaft comes from the Hammerberg. The other mines are Maria Trost with a shaft in the valley of the left bank tributary of the Hamerský Brook. There are shallow clasts in the slope of the Graukopf towards the mouth of the adit. It was a gelatinous mine.
• Pribyl, M., Velebil, D. 2019. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172-192.
• Bílek, L., Jangl, J. , Urban, J. 1976: History of mining in the Chomutov region. Chomutov.
MINES ON GRAUKOPF
On the Graukopf hill, the House of Austria adit ran along the silver-red Wismut vein. At regular intervals, shafts with large adits are connected to it. This shaft comes from the Hammerberg. The other mines are Maria Trost with a shaft in the valley of the left bank tributary of the Hamerský Brook. There are shallow clasts in the slope of the Graukopf towards the mouth of the adit. It was a gelatinous mine.
• Pribyl, M., Velebil, D. 2019. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172-192.
• Bílek, L., Jangl, J. , Urban, J. 1976: History of mining in the Chomutov region. Chomutov.
MINES ON GRAUKOPF
On the Graukopf hill, the House of Austria adit ran along the silver-red Wismut vein. At regular intervals, shafts with large adits are connected to it. This shaft comes from the Hammerberg. The other mines are Maria Trost with a shaft in the valley of the left bank tributary of the Hamerský Brook. There are shallow clasts in the slope of the Graukopf towards the mouth of the adit. It was a gelatinous mine.
• Pribyl, M., Velebil, D. 2019. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172-192.
• Bílek, L., Jangl, J. , Urban, J. 1976: History of mining in the Chomutov region. Chomutov.
MINES ON GRAUKOPF
On the Graukopf hill, the House of Austria adit ran along the silver-red Wismut vein. At regular intervals, shafts with large adits are connected to it. This shaft comes from the Hammerberg. The other mines are Maria Trost with a shaft in the valley of the left bank tributary of the Hamerský Brook. There are shallow clasts in the slope of the Graukopf towards the mouth of the adit. It was a gelatinous mine.
• Pribyl, M., Velebil, D. 2019. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172-192.
• Bílek, L., Jangl, J. , Urban, J. 1976: History of mining in the Chomutov region. Chomutov.
MINES ON KAIL
The Kail, or Kailberg (wedge), is a hill between the Střelnický Brook and its unnamed left-bank tributary, on which three ponds hold water. Originally they were undoubtedly used to power various mining and processing machines. The Vismut Drei Kolbener and Karel Boromejský veins run beneath this hill, with a reddening of the five-element formation in the SSE-SSE direction. Remnants of silver mining are the Harnischkammer, Keiler Schacht (both connected to the House of Austria adit system), Altvater, and Wismuth Schacht mines. Silver has been mined here since the 16th century.
At the western wide base of the "Keil" there are skarn lenses with the Fischer and Wenceslas deposits. The first mention of iron ore mining on the deposits dates back to 1706, when the Johannes am Berg mine was in operation here. The mine has been known as Fischer since 1800, when an older adit was restored. From 1804 the mine was out of operation, and new leases were granted in the mine area only from 1833. The mine was only maintained from 1880 and was put back into operation at the beginning of the 20th century by the Chomutov Ironworks. Mining continued until 1913. The mine was opened by a 60 m deep Fischer pit and a 560 m long adit, the mouth of which was located west of the pit. The deposit was cut out of the pit in five levels.
At a greater depth, to the SW of the Fischer pit (already on the Scheibe hill) is the hidden skarn deposit Přísečnice, which was mined between 1970 and 1982. It was accessed by an excavation from the Měděnec mine.
Further to the NW, at the foot of Špičák, magnetite was mined from skarn in the František mine between 1840 and 1856.
• Pribyl, M., Velebil, D. 2019: Historical ore district Přísečnice in the Ore Mountains - geological, deposit and mineralogical conditions, mine topography and mining history. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172-192.
MINES ON KREUZIGER
The Pink Field on the so-called Kreuziger Gebirge is located on the northwest slope above the Black Water before the start of the Sorgenthal. It is elongated in a NW-SE direction. The mouth of the adit is not clearly visible today. The deposit is probably made up of several skarn lenses. The ore beds are 15-200 cm thick. The skarn bodies are dislocated by quartz-hematite veins, and the original magnetite fill has been almost completely transformed due to hydrothermal solutions.
Mining here was probably very old, although the first written records of mining date back to the early 18th century, when the Mikuláš mine and the Klötzer pit were in operation. Mining records date back to after 1804, when the yield was around 70 t of iron ore per year. At that time, the Concordia mine and the adjacent Hoffnung zu Gott mine were operating here. There was also the Weißer Hirsch mine on the border with Saxony. In 1814 mining ceased. It was last started in 1830-1860. At the end of the 1840s, three shurfs (prospecting works) were dug here, which were partly cut through by old mine workings.
• Bohdálek, P., Šrein, V., Buda, J., 2018. Geologische Verhältnisse und Lagerstätten der Region Preßnitz. In: Derner, K., Medieval mining and metallurgy in the Přísečnitz region of the Central Erzgebirge, Dresden, 79-105.
• Pribyl, M., Velebil, D. 2019: Historical ore district of Přísečnice in the Ore Mountains - geological, deposit and mineralogical conditions, mine topography and mining history. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172-192.
MINES ON MEDNIK
In the reports on the sales and transfers of the Lobkowitz family estates in 1449 and 1466, the Kupferberg (Mědník) mountain is mentioned together with the village of Kamenné. Mining is confirmed with certainty in 1488, when the townspeople of Kadan had shares in the local mines. It was probably not until the time of the new owners of the estate - the Fictums - that mining began on a large scale on Mědník. In order to support the local mining, in 1520 they granted the mines in Měděnec a general mining freedom including free sale of silver for 4 years. However, the end of the century was already a period of decline in mining. Mining was revived under the new owners, the Dukes of Saxe-Lauenburg and the Margrave of Baden, between 1630 and 1730. Many of the townsmen were miners at the 'vitriol' mines on the Mědník and had leases on the manorial vitriol works. This indicates that a significant part of the mined ores were unprofitable for smelting, used only for leaching acids. Mining gradually declined. Eventually, in 1807, the operation of the local smelter and mines was stopped.
The visible remains of mining are concentrated on Mědník Hill. The first maps of the local mines from 1770 to 1805 already show that the entire hill had been excavated long before that. Fischer's map of 1800, for example, records 102 shafts and adits, which are marked with numbers and explanatory notes, while a number of other workings are shown as abandoned. The earliest mining probably took place on the northern and north-eastern slopes, where shallow opencast workings and cuts into the hillside (excavations) are found. The entire mine system is drained by several adits. The deepest one was the God's Body adit (Fronleichnam Stollen), located far from the Copper River in the area of the village of Kamenné (Steingrün). It was to be minted in 1535. Another important adit, the Mary Help of Christians (Mariahilf Stollen), rose to the surface on the southern slope of the hill. The tunnel is connected underground with a series of irregularly spaced chambers of around 10-12 m or more in size. According to F. A. Reuss, who visited the mines before 1801, the haphazard excavation of the mountain is due to the fact that the miners were paid by the volume of rock they cut, not by the hour, so they dug all the available lenses of ore without thinking or planning. The Mining Landscape of Mědník is one of the components of the UNESCO World Heritage Site: the Mining Landscape of the Erzgebirge.
Two adits accessible today: Marie auxiliary and the Promised Land (Gelobtes Land) were imaged with a laser scanner in the EU-supported Virtual Tour project. At the foot of Mědník, archaeologists have found slags, accompanied only by modern pottery. These finds may come from mining forges or ore processing. Burnt pits, perhaps pit mylars, were uncovered during the 2022 survey and are still awaiting dating.
There are also three shrines and the remains of a burnt-out hotel on the hill. The Baroque Chapel of the Immaculate Conception of the Virgin Mary, dating from 1674, is the dominant feature. It was built by Duke Franz-Julius of Saxe-Lauenburg in gratitude for saving a forester after he lost his way in the surrounding woods. The Chapel of the Sacred Heart of the Lord on the southwestern slope was built in 1935 by Anton Liewald of Měděnce. At the southeastern foot stands a small Theumer chapel. On the southern slope in front of the chapel there has been a tourist hut with a restaurant since 1873. After a fire it was rebuilt in 1925, after another fire it was rebuilt in 1937, but in 1938 it burned down again: perhaps as part of an insurance fraud. Since then, no one has attempted to rebuild the restaurant. The shaft in the Marie Auxiliary adit system still contains a lot of material culture from these restorations.
• Beran, M. 2015. In: M. Urban (ed.), Upper Towns of the Ore Mountains. Ústí nad Labem Region. Sokolov, 150-181.
• Urban, M., Crkal, J. 2021: In the footsteps of the history of Měděnec and its surroundings. Ostrov.
MINES ON SCHEIBE
The Scheibe, or Scheibenberg, is an elongated hill between the Střelnicky Brook and the Hamerský Brook (today incorrectly referred to as the upper reaches of the Přísečnice). In the SSW-SSE direction, the hills were crossed by the Wenzel vein (from the east) - with the eponymous pinke (outwash) thrust; Wismuth - in the axis lie the Knacken, Dreikolben (the Drei Kolbener vein itself is also given), Kaadner Schacht, Viermaasen Schacht, Dobrigort; and Caroli Boromei with the Caroli Boromei Schacht. Most of the mines were already in operation in the 16th century, possibly even earlier, although there is no direct evidence for this. Between the last two veins run the Unbekanter Gang Streichen and Fundgruben Gang Streichen veins. These were the site of surface workings and sinkholes of as yet unknown age.
• Pribyl, M., Velebil, D. 2019. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172-192.
MINES ON THE VYSOKÁ
The High Hill (Hohenstein) contains a large lens of magnetite skarn. This was mined from the surface by a series of shafts and adits leaving three larger pink fields on the northern slope, each underlain by a single adit. The western and central shafts were only accessible after caving at the site of the first down-dip shaft. Today they are closed by a grating. The pin fields include surface workings, and sinkholes above the chambers. There are no written records of mining here. The geologists Reuss and Jokély mention them as old and no longer active in the first half of the 19th century. Information on modern mining is known only for the nearby shallow pinnacle field in the saddle between High Peak and the nameless cote 834. Here, surface occurrences of hematite were mined, which is still present in the forest ridge as a so-called skullcap.
At the site of the western pin field, archaeologists found a layer of charcoal and 13th century medieval pottery at the edge of one quarry in 2014. The layer overlay a pit in which animal bones were found as part of the settlement waste. Radiocarbon dating confirmed the high age of the findspot: the charcoal from the layer dated to the interval 1265-1281. These are probably traces of a later mining-destroyed seasonal or permanent mining settlement from the early days of local mining. It would also be the earliest direct evidence of iron ore mining in the area.
Two mill buildings stood in the Malodol Stream valley until their demolition in the 20th century, but the slag heaps suggest that they were originally smelters and hammers. Ore was probably smelted here from the High and other skarn bodies south-west of Mědník with the Geschiebefeld, Kupferzeche and Rote Suttel mines.
• Crkal, J., Derner, K. 2018. Lower Halze. In. Derner, Medieval mining and metallurgy in the Přísečnik region of the Central Erzgebirge. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlich des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 385-387."
MINES SOUTHWEST OF HORA SVATEHO SEBESTIANA
The main mine of the Hora St. Sebastian district was the so-called Kaiserzug. The heirloom adit was located southwest of the town, in a stream valley north of Nová Ves. The adit is small in cross-section and was probably only used to drain mine water, while the actual mining was carried out through shafts, the location of which is clearly visible in the terrain. A 1-1.5 m thick west-east-trending vein with quartz fill was traced. The eastern part was enriched in fluorite, the western in sulphides and cassiterite. Two parallel veins followed the vein in the western part. From the polymetallic stage of the deposit genesis come, among others, copper ore chalcopyrite, lead sulphide galena, silver-rich tetrahedrite, etc.
On the northern edge of Nová Ves is the Leonard mine, south of Nová Ves is the Heilige Dreifaltigkeit mine. Here, at the confluence of the Šebestianka and the Prunéřovský Brook, a smelter was to be located in the area of the Holzmühle mill.
• Breiter, K., Urban, M. 2015. In: M. Urban (ed.), Upper Towns of the Ore Mountains. Ústí nad Labem Region. Sokolov, 36-55
MINING SETTLEMENT ON KREMSIGER
According to local tradition, there was a mining town on Černopotocky Hill, once called Kremsiger Gebirge, which disappeared in the Middle Ages. It was not until around 1603 that systematic mining began again, but this time only for iron ore. The last credible reports of mining date back to 1857. To the great surprise of researchers, a medieval mining settlement was actually discovered here by an amateur researcher L. Hyk. In 2012-2018, his discovery was followed up by archaeological research by the Institute of Archaeological Heritage Conservation of Northwest Bohemia in the international project ArchaeoMontan supported by EU funds. It was confirmed that silver-rich ores were mined in Kremsiger in the Middle Ages and that miners had indeed established a settlement here. It was inhabited sometime between the 1370s and around the middle of the 14th century.
A total of 45 houses have been identified in the field, probably timber-framed houses with cellars. Three of these have been archaeologically investigated. One of them (House III) was, according to the furnishings, the house of an ore tester: a dredger. Another (House X) of exceptional size may have been a central store of food and liquor: perhaps part of a tavern. The layout of the houses suggests that the lower part of the estate was regularly proportioned, leaving open community space in the manner of a square. In the upper part near the water reservoir the houses are less regularly spaced.
The site is accompanied by a guidebook "Kremsiger 3D", created thanks to the EU-funded project ArchaeoMontan@School, which allows 360° views of the virtual medieval form of the settlement from different locations. These views are also available in this app. It is also possible to take a virtual tour of three rooms in the miners' pub. The 3D models were created by J. Unger (Institute of Archaeology, Academy of Sciences of the Czech Republic, Prague) and M. Košt'ál (3D Laboratory, Institute of Archaeology and Museology, Faculty of Arts, Masaryk University in Brno).
• Derner, K. 2018. In. Derner, Medieval Mining and Metallurgy in the Přísečnik Region of the Central Erzgebirge. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlich des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 217-327.
• https://play.google.com/store/apps/details?id=com.Mathesio.Kremsiger
• https://apps.apple.com/us/app/kremsiger-3d/id1658775485
MITTELALTERLICHE ÖFEN
Při výstavbě větrných elektráren na vrchu zvaném dříve Graukopf byly roku 2006 archeology Ústavu archeologické památkové péče severozápadních Čech E. Černou a A. Káčerikem nalezeny mělké propálené sníženiny oválného tvaru. Jejich účel není zcela jasný. V jejich výplni nebyly nalezeny strusky, ani rudy. Mohlo by se jednat o mělké jámové milíře, nebo dokonale vyčištěné pražičky rud. V zásypu jednoho z těchto ohnišť byl nalezen keramický zlomek velmi archaického rázu z první třetiny 13. století nebo ještě starší. Nejbližšími doly jsou Maria Trost zahrnující i zplanýrované pinkové pole, a dále doly na Mezilesí kde probíhala již ve středověku těžba železných rud. Každopádně je nález zatím nejstarším dokladem středověkých lidských aktivit v regionu.
• Černá, E., Káčerik, A. 2006: Abschlussbericht über die archäologischen Rettungsuntersuchungen während des Baus des Windparks "Kryštofovy Hamry" 2006. Archiv des Instituts für archäologische Forschung, v. v. i. Most.
MĚDĚNEC;
MARIE AUXILIARY ADIT
The Maria Hilf adit and the ventilation shaft of the same name open the Mědník deposit from the south. Due to the little need for drainage of mine water from the dry overburden, it is likely that it was mined mainly as a conveyor and follow-up mine, allowing for spalling in areas of reddening. The time of the mining is unknown, but the whole system of workings and adits is already visible on the 18th century mining map, where they form the most prominent mined complex in the whole of the Copperstone. The ventilation shaft is 25.5 m high above the adit and runs 13.5 m below it. The system is connected to older passages above the level of the main adit. In the 1950s, during uranium exploration, the adit was scoured and its profile was broken, so the walls are mostly not original. However, potentially archaeologically valuable are the older tunnels with a drift, crossed by the main adit.
• The adit was one of the first Montagnard tourist destinations in Bohemia. It was opened to the public as early as 1910. The frequent change of its managers and inconsistent maintenance did not benefit the condition of the underground and the tourist route had to be renewed again and again. Currently, the gallery is operated by the registered association Historical Ore Mines Mědník under the leadership of Mr. Ivan Cáder from Měděnec. The biggest attraction of the last century: the so-called Malachite Cave: the chamber with walls covered with secondary copper minerals is still inaccessible after the cave-ins. In the EU-funded VirutalTour project, the underground has been scanned and is accessible via a virtual tour.
• Beran, M. 2015. In. Ústí nad Labem Region. Sokolov, 150-181.
• Urban, M., Crkal, J. 2021: In the footsteps of the history of Měděnec and its surroundings. Ostrov.
MĚDĚNEC; ŠTOLA MARIE POMOCNÁ
Štola Marie Pomocná (Maria Hilf) a stejnojmenná větrací šachta otevírají ložisko Mědníku od jihu. Vzhledem k malé potřebě odvodu důlních vod ze suché nadzemní skály je pravděpodobné, že byla ražena hlavně jako dopravní a sledné důlní dílo, umožňující rozrážky na místech zrudnění. Doba zaražení není známá, celý systém dobývek a štoly je ale patrný již na důlní mapě z 18. století, kde tvoří nejvýraznější těžený komplex v celém Měděnci. Větrací šachta je vysoká 25,5 m nad štolou a vede ještě 13,5 m pod ni. Systém je propojen se staršími chodbami nad úrovní hlavní štoly. V 50. letech byla při uranovém průzkumu štola vyzmáhána a její profil přeražen, stěny tedy většinou nejsou původní. Potenciálně archeologicky hodnotné jsou však starší chodby s výdřevou, překřížené hlavní štolou.
Štola patřila k jedněm z prvních montánních turistických cílů v Čechách. Otevřena veřejnosti byla již roku 1910. Znovu pak v letech 1994, 2007 a 2018. Časté střídání jejích správců a nesoustavná údržba neprospívalo totiž stavu podzemí a turistická trasa musela být stále znovu obnovována. V současnosti štolu provozuje zapsaný spolek Historické rudné doly Mědník pod vedením pana Ivana Cádera z Měděnce. Největší atrakce minulého století: tzv. Malachitová jeskyně: komora se stěnami pokrytými sekundárními minerály mědi je po závalech zatím ještě nepřístupná. V projektu VirutalTour podporovaném fondy EU bylo podzemí naskenováno a je přístupné formou virtuální prohlídky.
• Beran, M. 2015: Měděnec. In: M. Urban (ed.), Horní města Krušných hor. Ústecký kraj. Sokolov, 150–181.
• Urban, M., Crkal, J. 2021: Po stopách historie obce Měděnec a okolí. Ostrov.
MĚDĚNEC
Für die Geschichte von Měděnec ist das Dorf Kamenné (ursprünglich Steingrün), wo sich der Mědník (Kupferberg) befand, von Bedeutung. Bei der Teilung der Šumburg-Güter in den Jahren 1449 und 1466 wurde der Kupferberg (Mědník) zusammen mit dem Dorf Kamenné genannt. Zu dieser Zeit war das Vorkommen von Kupfererz in dieser Lagerstätte zweifellos bereits bekannt. Wahrscheinlich erst unter den neuen Besitzern der Herrschaft, den Fictums, begann der groß angelegte Bergbau auf Mědník. Um den hiesigen Bergbau zu unterstützen, erteilten sie 1520 den Bergwerken auf Měděník eine allgemeine Bergfreiheit, die auch den freien Verkauf von Silber für 4 Jahre beinhaltete. Die Aufmerksamkeit der Bergleute galt damals offenbar vor allem dem Silber. Die ersten Häuser sollten laut einem nicht erhaltenen Stadtbuch bereits 1522 gebaut werden. Die Stadt erhielt dann ein sehr modernes Aussehen mit einem schachbrettartigen Grundriss, der durch einen großen rechteckigen Platz und quadratische Häuserblocks gekennzeichnet war, wie er im Erzgebirge erst kurz zuvor im sächsischen Marienberg erstmals aufgetaucht war. Im Jahr 1588 wurde Měděnec von Kaiser Rudolf II. zur Leibeigenenstadt erhoben. Zu dieser Zeit gab es 58 Bürger mit eigenen Häusern, so dass es bis zu 500 Einwohner gegeben haben könnte. Das Ende des Jahrhunderts war jedoch bereits eine Zeit des Niedergangs des Bergbaus.
Unter den neuen Eigentümern, den Herzögen von Sachsen-Lauenburg und dem Markgrafen von Baden, wurde der Bergbau zwischen 1630 und 1730 wiederbelebt. Viele Bürger der Stadt waren Bergleute in den Vitriolgruben am Mědník und hatten Pachtverträge für die herrschaftlichen Vitriolwerke. Die Schmelzhütte scheint das gesamte Holz in der Gegend verbraucht zu haben und der Mangel an Holz machte den Bergbau schließlich unmöglich. Im Jahr 1807 wurden die Schmelzhütte und die Bergwerke geschlossen. Nach dem Zweiten Weltkrieg verschwanden aufgrund der Vertreibung der deutschen Bevölkerung viele Häuser und die Siedlung verlor ihren Charakter und ihre schachbrettartige Anordnung. Interessant im Hinblick auf die städtebaulichen Veränderungen ist auch, dass die heutige Geburtskirche relativ neu ist, aus dem Jahr 1813 stammt und an einem anderen Ort steht als die ursprüngliche Renaissancekirche. Sie befand sich auf dem Gelände des heutigen Parks neben dem Restaurant Mědník. Der Bergbau im Dorf wurde zwischen 1968 und 1992 wiederbelebt, als ein neuer Betrieb Magnetit aus einer tiefen Skarnlagerstätte abbaute.
• Beran, M. 2015: Měděnec. In. Ústí nad Labem Region. Sokolov, 150-181.
• Urban, M., Crkal, J. 2021: Auf den Spuren der Geschichte von Měděnec und seiner Umgebung. Ostrov.
MĚDĚNEC
The village of Kamenné (originally Steingrün), where the Mědník hill was located, is important for the history of Měděnec. In the division of the Šumburg estates in 1449 and 1466, the Kupferberg (Mědník) was named together with the village of Kamenné. At that time, the occurrence of copper ore in this deposit was undoubtedly already known. It was probably not until the time of the new owners of the estate, the Fictums, that large-scale mining began on Mědník. In order to support the local mining, in 1520 they granted the mines at Měděník a general mining freedom, including the free sale of silver for 4 years. The attention of the miners at that time was apparently focused mainly on silver. The first houses, according to an unpreserved town book, were to be built as early as 1522. The town then took on a very modern appearance with a chequerboard-shaped layout characterised by a large rectangular square and square blocks of houses, such as had appeared in the Erzgebirge for the first time only a short time before in Marienberg in Saxony. In 1588, Měděnec was promoted by Emperor Rudolf II to the status of a serf town. At that time, there were 58 townsmen with their own houses, so there could have been up to 500 inhabitants. However, the end of the century was already a period of decline of mining.
Mining was revived under the new owners, the Dukes of Saxe-Lauenburg and the Margrave of Baden, in the years 1630-1730. Many of the townsmen were miners at the 'vitriol' mines on the Mědník and had leases on the manorial vitriol works. The smelter seems to have consumed all the timber in the area and the lack of timber eventually made the mining business impossible. In 1807 the smelter and the mines were closed. After World War II, due to the displacement of the German population, many of the houses disappeared and the settlement lost its character and its checkerboard layout. It is also interesting from the point of view of the changes in urban planning that the current Church of the Nativity is relatively new, dating from 1813, and stands in a different location from the original Renaissance church. It was located in the area of today's park next to the Mědník restaurant. Mining in the village was revived between 1968 and 1992, when a new operation mined magnetite from a deep skarn deposit.
• Beran, M. 2015: Měděnec. In. Ústí nad Labem Region. Sokolov, 150-181.
• Urban, M., Crkal, J. 2021: Auf den Spuren der Geschichte von Měděnec und seiner Umgebung. Ostrov.
MĚDĚNEC
Pro dějiny Měděnce je významná vesnice Kamenné (původně Steingrün), na jejímž území se vrch Mědník nacházel. Při dělení Šumburských majetků v letech 1449 a 1466 je spolu se vsí Kamenné jmenována i hora Kupferberg (Mědník). Tou dobou již byl nepochybně znám výskyt měděných rud na tomto ložisku. Ve velkém se na Mědníku začalo těžit asi až za nových majitelů panství – Fictumů. Aby zdejší dolování podpořili, udělili roku 1520 dolům na Měděnci všeobecnou horní svobodu zahrnující i volný prodej stříbra po dobu 4 let. Pozornost těžařů se tehdy zjevně upřela hlavně na stříbro. První domy podle nedochované městské knihy měly být postaveny již roku 1522. Město dostalo tehdy velmi moderní podobu se šachovnicovitým půdorysem vyznačujícím se velkým pravoúhlým náměstím a čtvercovými bloky domů, jaká se v Krušnohoří objevila poprvé jen krátce předtím v saském Marienbergu. Roku 1588 byl Měděnec povýšen císařem Rudolfem II. na poddanské horní město. Tou dobou v něm sídlilo 58 měšťanů s vlastními domy, mohlo zde proto žít celkem až 500 obyvatel. Konec století byl však již obdobím úpadku hornictví.
K obnově dolování došlo za nových majitelů, vévodů Sasko-Lauenburských a markrabat Bádenských, zhruba v letech 1630–1730. Řada měšťanů byla těžaři na „vitriolových“ dolech na Mědníku a měla v nájmu panskou vitriolovou huť. Zdá se, že huť spotřebovala všechno dřevo v okolí a jeho nedostatek nakonec horní podnikání znemožnil. Roku 1807 byl provoz huti i dolů ukončen. Po druhé světové válce v důsledku vysídlení německého obyvatelstva řada domů zanikla a sídliště ztratilo charakter města i svůj šachovnicový půdorys. Z hlediska proměn urbanismu je také zajímavé, že současný kostel Narození Panny Marie je relativně nový, z roku 1813 a stojí jinde než původní renesanční kostel. Ten se nacházel v prostoru dnešního parčíku vedle restaurace Mědník. Hornictví v obci znovu ožilo mezi lety 1968 až 1992, kdy se v novém provozu těžil magnetit z hlubokého skarnového ložiska.
• Beran, M. 2015: Měděnec. In: M. Urban (ed.), Horní města Krušných hor. Ústecký kraj. Sokolov, 150–181.
• Urban, M., Crkal, J. 2021: Po stopách historie obce Měděnec a okolí. Ostrov.
MĚDĚNÝ HAMR
Z vody přehrady vystupuje svažitá plocha na úpatí Holého vrchu (Höllberg) mezi místními částmi Na Dvoře a Karlov (pův. Am Hofe a Karlshof). V místě Na Dvoře se původně nacházel starý hamr. Jeho stavbu na „am ein wildenorth gelegen“, neboli na pustém místě, povolil Hansi Siegelovi roku 1524 majitel panství Vilém z Lobkowitz. Sieglův bratr Paul tento hamr i se struskovými haldami v roce1544 prodal Šlikům, kteří na jeho místě vystavěli stříbrnou huť. Ta byla v roce 1621 zmiňována jako huť na stříbro, měď a železo (Schmelzhütte a Kupfer-Eisenhütten), roku 1651 jako Kupferhammer a později zde vznikl panský dvůr s pivovarem. Z plochy je zcela odplavena ornice, na místě se nacházejí strusky a ojediněle zlomky keramiky (novověké, minimální příměs vrcholně středověké). Při úbytcích hladiny je patrné kamenné základové zdivo objektů nezachycené na žádném mapování. Strusky pocházejí z tavení polymetalických rud. Místo zaniklého hamru či hutí je trvale podvodní hladinou. Je pravděpodobné, že se jednalo o centrální hutniště stříbrných rud z celého Přísečnického revíru.
• Crkal, J. 2018: Středověké hutnictví a hamernictví na Přísečnicku. In: K. Derner, Středověké hornictví a hutnictví na Přísečnicku ve středním Krušnohoří. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlichungen des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 139–215.
MĚSTO HORA SVATÉHO ŠEBESTIÁNA
První zmínkou o dolování v blízkém okolí je zpráva z roku 1345, kdy se povoluje rybolov na potocích včetně vody vytékající ze štoly v sousední Nové Vsi. Město vzniklo až za Šebestiána z Veitmile, majitele panství. Na nové trase dálkové cesty dal údajně tohoto roku založit kostelík zasvěcený Sv. Šebestiánovi, kolem nějž vznikla stejnojmenná hornická osada. Až roku 1549 jsou doloženy městské orgány jako rada, perkmistr a status měšťanů jeho obyvatel. Půdorys města byl moderní, šachovnicovitý. Konkrétní zprávy o dolování pocházejí z roku 1558, kdy zde údajně vznikl horní úřad. Tehdy bylo v provozu 5 šachet. Dobývány byly rudy stříbra, olova, mědi a cínu. Na hornickém podnikání se účastnili podílníci až z Lipska Vratislavi a Krakova. Hlavním dolem, který byl v provozu až do konce 18. století byl tzv. Kaiserzug jižně od města. Roku 1571 získal město Bohuslav Felix hasištejnský z Lobkowic. Roku 1594 převzala město královská komora. Roku 1597 bylo povýšeno na horní město. Velmi utrpělo průtahy vojsk za třicetileté i sedmileté války a také rekatolizací, která vedla k emigraci značného množství jeho obyvatel do Saska. K novému rozvoji došlo v 19. století, kdy bylo napojeno na trať Křimov-Reitzenhein jako odbočku trati z Chomutova do Saské Kamenice. Trať je dnes zaniklá, připomínají ji jen relikty železničních staveb. Kromě domácích řemesel jako paličkování se místní živili i těžbou rašeliny. Původní kostel vyhořel roku 1854. V letech 1874–1877 byl chomutovským stavitelem Josefem Dauschem vystavěn nový pseudorománský. Ten byl zcela zbytečně odstřelen roku 1967 údajně proto, aby nenaváděl nepřátele na nedaleká kasárna raketového vojska.
• Breiter, K., Urban, M. 2015: Hora svatého Šebestiánaa. In: M. Urban (ed.), Horní města Krušných hor. Ústecký kraj. Sokolov, 36–55.
MĚSTO VÝSLUNÍ
Město (Sonnenberg) bylo založeno majitelem panství Bohuslavem Felixem Hasištejnským z Lobkowic mezi lety 1543–1547, kdy je poprvé připomínán zdejší hormistr. Výslovně jako město je zmíněno roku 1562. Jeho pravidelné šachovnicové bloky byly vloženy do plužiny středověké vsi Sobětice. Tou dobou již existovaly i sousední vsi Kýšovice, Třebíška a Stříbrníky. Jako vlastní zemědělskou plochu dostali měšťané nově zúrodněné, dosud ladem ležící plochy, tzv. Raumata. Roku 1584 bylo město povýšeno na poddanské horní město. Roku 1617 se vykoupilo z poddanství. Hornictví od třicetileté války upadalo, počátkem 18. století již jen živořilo. K rozvoji obce a drobného průmyslu došlo ve druhé polovině 19. století. Roku 1851–1857 dostalo Výsluní svou novou z dálky viditelnou dominantu: kostel sv. Václava. Pro jeho mimořádnou velikost se mu přezdívalo Dóm Krušných hor. Jeho stavbu prosadil ve Vídni místní rodák, převor řádu maltézských rytířů F. X: Stocklöw. Kostel měl dva předchůdce: původní renesanční dřevěný kostelík, který shořel za třicetileté války a barokní kostel stavěný v letech 1658–1659.
Roku 1552 jmenuje Mathesius Výsluní, jako místo kde se těží stříbro. Roku 1565 je zmiňován zadlužený Cech sv. Eliáše. 1569 byl vydán horní řád pro místní doly. V privilegiích Jana Waldemara z roku 1584 je zmiňována hluboká štola Jonáš. Po třicetileté válce doly zpustly. Postupně byly obnovovány na náklady měšťanů. Od r. 1644 byla zmáhána štola Jonáš, téhož roku byl otevřen důl Císař Karel (s portálem štoly u č. p. 134). R. 1650 byl opět v provozu důl Eliáš. Roku 1673 koupil od města nájemce hamru v Kryštofových hamrech železný důl Rote Fuchs. R. 1665 provozují měšťané štolu Kryštof na stříbrné žíle. Dalšími doly v 17. a 18. století byly Adalbert, Antonín, St. Joannes Baptista, Sv. Erasmus, Sv. Josef, Sv. Anna. Větším dolem byl stříbrorudný a olověný důl Sv. Trojice na tzv. Klatschbergu u Hadího údolí severně od města u Fleckelova mlýna. Pracoval s přestávkami od r. 1692 do r. 1726. Město k němu tvrdošíjně, navzdory expertízám dávajícím jen malé naděje na výtěžky hnalo z města, ze sklepa p. Antona Schneidera štolu. Důvodem byla nejspíš snaha podržet si status horního města se všemi z toho plynoucími výhodami. Proti štole se v Hadím údolí nacházely ještě dvě další štoly; rudy se zde i hutnily. V údolí Prunéřovského potoka u Markusova mostu na cestě do Výsluní se nacházely doly Jonáš, Milostivá ruka Páně (stříbrný a ametystový) a Požehnání Boží (stříbrný a kobaltový). Roku 1748 byl v tereziánském katastru ve Výsluní uveden již jen jediný havíř. Poslední významnější pokus o těžbu byl zahájen roku 1764, kdy byl v údolí Prunéřovského potoka pod Úbočím proti Dolskému Mlýnu vyzmáhán starší stříbrorudný důl Vorderhammerleith. Později byl přejmenován na Juda a Tadeáš. V roce 1767 se propojil se štolou Milostivá ruka Páně. V kutání se pokračovalo do roku 1779. Dnes je ve svahu patrný jen výrazný odval.
Vedle stříbra se u Výsluní již na katastru Volyně těžil též magnetit v cechu Petra a Pavla podsednutého několika štolami nad údolím Třebišského potoka. Těžilo se zde v letech 1709–1827. Další oblastí těžby železných rud byla horní část údolí Zvonícího potoka.
• Crkal, J. 2015: Výsluní. In: M. Urban (ed.), Horní města Krušných hor. Ústecký kraj. Sokolov, 300–321.
NOVÉ ZVOLÁNÍ A JEHO DOLY
Dnešní část Vejprt – Nové Zvolání mělo být místem, kde byly poprvé objeveny bohaté nálomy stříbra. Radostné zvolání mělo dát také hornické osadě jméno. K objevu údajně došlo roku 1550 (udává se též 1547) po bouři, kdy si jeden vozka všimnul stříbra ve vývratu jedle. Je možné, že první hornické pokusy probíhaly už roku 1530. Na ložisku Vejprty byly těženy žíly převážně s křemennou, méně barytovou výplní a obecně s pětiprvkou mineralizací jáchymovského typu (Ag, As, Co, Ni, Bi). Rudou byly ušlechtilé rudy stříbra (zejména argentit), méně obecné sulfidy jako stříbronosný galenit, rudy mědi, bismut, kobalt. Pro Nové Zvolání je charakteristický i menší výskyt uraninitu. Hlavním dolem byl Jan na Poušti. Po dočasném útlumu po třicetileté válce se těžba obnovila roku 1697, kdy důl provozovalo město Vejprty. V letech 1691–1720 byly v provozu též doly St. Hilari Antoni, St. Christ Bescherung, Heilige Dreikönige zeche (Bierzehend), Maria Joseph, Hoffnung zu Gott, St. Anna, St. Joseph. Po zbytek 18. století se pracovalo převážně v dole Jan na Poušti, avšak s kolísavou a spíše malou intenzitou. Počátkem 19 století státní správa investovala do další těžby, do roku 1854 byla hlavní šachta prohloubena na 200m. Těžil se též fluorit pro hutě v dole Bierzehend (Důl pivního desátku). V provozu byly doly Dreikönig, a horní štola Mariahilf (na galenit). Roku 1854 byla těžba rud ukončena. Hlavním dílem Nového Zvolání je důl Jan na Poušti. Zpřístupněn byl 3 šachtami a 4 štolami. Je spojen se systémem dolu Hasen a Vavřinec. Sledoval žíly Johannes a Anna. Měl 4 hlavní patra.
U dolů vznikla hornická osada, poprvé výslovně zmíněná roku 1575. Kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova je až novogotický z roku 1899. Koncem 19. století bylo v Novém Zvolání založeno několik továren na výrobu textilních doplňků, z nichž nejvýznamnější Kannenbergova byla postavena přímo nad novou šachtou dolu Jan na Poušti.
Dnes se zde sídlí strojírenská firma BELET. Zasutá ústí horní a dolní štoly Vavřinec jsou západně od šachty pod silnicí z Vejprt do Českých Hamrů. Zarostlá halda pod Kamenickou ulicí je odvalem šachet Anna a staré šachty Jana na Poušti.
• Binterová, Z., Urban, M. 2015: Vejprty. In: M. Urban (ed.), Horní města Krušných hor. Ústecký kraj. Sokolov, 272–299.
• Velebil, D., Přibyl M., 2012: Historické stříbrorudné ložisko Vejprty v Krušných horách: geologické, ložiskové a mineralogické poměry, topografie dolů a historie dolování, Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz. (Praha) 20/1, 63–82.
NOVÉ ZVOLÁNÍ AND ITŚ MINES
Today's part of Vejprt - Nové Zvolání was supposed to be the place where rich silver deposits were first discovered. The joyful exclamation was also to give the mining settlement its name. The discovery is said to have been made in 1550 (it is also mentioned in 1547) after a storm, when a coachman noticed silver in the hollow of a fir tree. It is possible that the first mining attempts took place as early as 1530. In the Vejprty deposit, veins were mined mainly with quartz, less so with barite fill and generally with five-element mineralisation of the Jáchymov type (Ag, As, Co, Ni, Bi). The ore was noble silver ores (especially argentite), less common sulphides such as silver-bearing galena, copper ores, bismuth, cobalt. A minor occurrence of uraninite is also characteristic of New Calling. The main mine was Jan na Desert. After a temporary decline after the Thirty Years' War, mining was resumed in 1697, when the mine was operated by the town of Vejprty. Between 1691 and 1720 the mines of St. Hilari Antoni, St. Christ Bescherung, Heilige Dreikönige zeche (Bierzehend), Maria Joseph, Hoffnung zu Gott, St. Anna, St. Joseph were also in operation. For the rest of the 18th century, work was mainly carried out in the St. John's Mine in the desert, but with fluctuating and rather low intensity. At the beginning of the 19th century the state administration invested in further mining, and by 1854 the main shaft was deepened to 200m. Fluorite was also mined for the smelters at the Bierzehend Mine. The Dreikönig mine and the Mariahilf mine (for galena) were in operation. In 1854 ore mining was stopped. The main work of the New Convocation is the Jan mine in the desert. It was accessed by 3 shafts and 4 adits. It is connected to the Hasen and Laurel mine system. It follows the Johannes and Anna veins. It had 4 main levels.
A mining settlement was established near the mines, first explicitly mentioned in 1575. The church of the Sacred Heart of Jesus is only neo-Gothic from 1899. At the end of the 19th century, several textile factories were established in Nový Zvolání, the most important of which, Kannenberg's, was built directly above the new shaft of the Jan in the Desert mine.
Today, the BELET engineering company is located here. The plugged mouths of the upper and lower shafts of the Vavřinec shaft are west of the shaft under the road from Vejprty to Český Hamry. The overgrown heap under Kamenická Street is the spoil heap of the Anna and the old Jana shafts in the Desert.
• Binterová, Z., Urban, M. 2015: Vejprty. In: M. Urban (ed.), Upper Towns of the Ore Mountains. Ústí nad Labem Region. Sokolov, 272-299.
• Velebil, D., Pribyl M., 2012: Historical silver-ore deposit Vejprty in the Ore Mountains: geological, deposit and mineralogical conditions, mine topography and mining history, Bull. mineral.-petrolog. Dept. Nár. Muz. (Prague) 20/1, 63-82.
d.
• Kočár, P., Petr, L., Kočárová, R. 2018: Vegetation changes in the mining district of Přísečnice. In. Derner, Medieval mining and metallurgy at Přísečnice in the Central Erzgebirge. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlich des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 47-78.
NOVÉ ZVOLÁNÍ UND IHRE BERGWERKE
Der heutige Teil von Vejprt - Nové Zvolání sollte der Ort sein, an dem erstmals reiche Silbervorkommen entdeckt wurden. Der freudige Ausruf sollte der Bergbausiedlung auch ihren Namen geben. Die Entdeckung soll 1550 (auch 1547) nach einem Gewitter stattgefunden haben, als ein Kutscher Silber in einer Tanne entdeckte. Es ist möglich, dass die ersten Bergbauversuche bereits 1530 stattfanden. In der Lagerstätte Vejprty wurden hauptsächlich Adern mit Quarz, seltener mit Barytfüllung und im Allgemeinen mit einer Fünf-Elemente-Mineralisierung vom Joachimsthaler Typ (Ag, As, Co, Ni, Bi) abgebaut. Bei den Erzen handelte es sich um edle Silbererze (vor allem Argentit), seltenere Sulfide wie silberhaltiger Bleiglanz, Kupfererze, Wismut und Kobalt. Ein geringes Vorkommen von Uraninit ist ebenfalls charakteristisch für New Calling. Das Hauptbergwerk war Jan na Desert. Nach einem vorübergehenden Rückgang nach dem Dreißigjährigen Krieg wurde der Bergbau 1697 wieder aufgenommen, als das Bergwerk von der Stadt Vejprty betrieben wurde. Zwischen 1691 und 1720 waren auch die Gruben St. Hilari Antoni, St. Christ Bescherung, Heilige Dreikönige zeche (Bierzehend), Maria Joseph, Hoffnung zu Gott, St. Anna, St. Joseph in Betrieb. Für den Rest des 18. Jahrhunderts wurde vor allem in der St. Johannesgrube in der Wüste gearbeitet, allerdings mit schwankender und eher geringer Intensität. Zu Beginn des 19. Jahrhunderts investierte die staatliche Verwaltung in den weiteren Abbau, und 1854 wurde der Hauptschacht auf 200 m vertieft. In der Grube Bierzehend wurde auch Fluorit für die Hüttenwerke abgebaut. Die Grube Dreikönig und die Grube Mariahilf (für Bleiglanz) waren in Betrieb. Im Jahr 1854 wurde der Erzabbau eingestellt. Das Hauptwerk der Neuen Konvokation ist die Grube Jan in der Wüste. Sie wurde durch 3 Schächte und 4 Stollen erschlossen. Sie ist mit dem Hasen- und Laurel-Grubensystem verbunden. Sie folgt den Adern Johannes und Anna. Sie hatte 4 Hauptsohlen.
In der Nähe der Gruben entstand eine Bergbausiedlung, die erstmals 1575 ausdrücklich erwähnt wird. Die Herz-Jesu-Kirche ist ein neugotischer Bau aus dem Jahr 1899. Ende des 19. Jahrhunderts wurden in Nový Zvolání mehrere Textilfabriken gegründet, von denen die wichtigste, die Firma Kannenberg, direkt über dem neuen Schacht der Grube Jan in der Wüste errichtet wurde.
Heute befindet sich hier das Maschinenbauunternehmen BELET. Die verstopften Mündungen der oberen und unteren Schächte des Vavřinec-Schachtes liegen westlich des Schachtes unter der Straße von Vejprty nach Český Hamry. Die zugewachsene Halde unter der Kamenická-Straße ist die Abraumhalde der Schächte Anna und Jana in der Wüste.
- Binterová, Z., Urban, M. 2015: Vejprty. In: M. Urban (Hrsg.), Obere Städte des Erzgebirges. Ústí nad Labem Region. Sokolov, 272-299.
- Velebil, D., Pribyl M., 2012: Historische Silbererzlagerstätte Vejprty im Erzgebirge: geologische, lagerstättenkundliche und mineralogische Bedingungen, Grubentopographie und Bergbaugeschichte, Bull. mineral.-petrolog. Dept. Nár. Muz. (Prag) 20/1, 63-82."
OLD POND
The first ponds in the area of Výsluní are known from the 15th century, namely Wolauer (1449) and Spindlbach (1490), in the first half of the 16th century 2 ponds are named "in Spindlbach", and in 1666 the Old Pond next to the New Pond. The original size of the old pond was 3.54 ha. It is flowing and belonged to a common pond system with the Quarter Pond and the Pond Pond. It was fed by the streams Dreslerbach and Spindelbach. Until 1945 their waters powered two mills and a sawmill at Výsluní. In 2022 the pond was cleaned and reconstructed. Already during the draining of the pond, the pivot, still in its original position, and parts of the protective frame with a furrow (cabernet) enclosing the pivot were visible. After the excavation of the dam body itself, a split outlet pipe was discovered. Its lower part, dating the foundation of the dam, is made of wood washed down in 1304! Its upper part has been dendrochronologically dated to 1560+. The cabin is dated 1565+. Old wet layers with organic remains were found under the base of the dam, dating from before the pond was filled. Besides fish farming, the original purpose of the pond, located in an uninhabited landscape, was probably to protect the meadows further downstream from water. The date of the repair of the outlet corresponds to the time of the foundation of the town of Výsluní, when it protected newly cultivated agricultural areas - the so-called Raumata.
It is the oldest archaeologically investigated pond in Bohemia. The uniqueness and good preservation of the find led to the fact that after conservation, the parts of the outlet will be exhibited in the Centre of Building Heritage Plasy.
• Crkal, J. 2022: Rescue archaeological research - Výsluní / Old pond. Finding report. Archive of Finding Reports of the ÚAPP SZČ v. v. i. Most. no. 1382/22.
ORPUS MINING SETTLEMENT
Orpus was formerly called the present-day settlement of Mezilesí. The name was thought to derive from one of the settlers, Arpus Wasseermelone, or from the Latin term urbis for town. The Orpus mines produced magnetite of the large skarn lens and partly hematite in the vein faults of this body. The earliest mention of the mines and Orpus dates back to 1449. The first written records of the individual mines date back to the 17th century. These were the mines of Dorothea and John (1629), Gabriela, Chrisostomos, Fräulein, Sieben Brüder, Maria Hilf (all from 1688), Ignaz and Peter (1696), Fritsch and Gnade Gottes (1737), Hilfe Gottes (1789-1791), and Josef (1697-1737). They were underlain by a branch of the House of Austria gallery (the so-called Maria oder Wassereinfall Strecke, part of which was the so-called Ledeburg headwall). However, the branch was only 38 m deep, so that the dewatering had to be assisted by the water extraction machine in the New Water Shaft. The most important mine was Dorothea, which worked continuously from 1644 to 1846 and yielded around 500 t of ore per year at the beginning of the 18th century and even around 1000 t at the end of the century. The chambers were up to 14 m high. Mining continued in the 19th century. Mining ceased in the 1850s. Short mining attempts were still made in 1906-1915. Limestone was also mined at Orpus from 1660. In 1664, limestone was processed in the local limekiln.
The settlement as such is not mentioned until 1712. The number of houses rose from six in 1787 to twelve in 1846, when 87 inhabitants lived there. The settlement was small, but due to its remoteness, its inhabitants established their own volunteer fire brigade at the beginning of the twentieth century and set up a one-class school, which was a branch of the school in Dolina. After World War II, the population steadily declined. Since the 1960s Mezilesí has been a holiday village.
• Pribyl, M., Velebil, D. 2019. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172-192.
• Bílek, L., Jangl, J. , Urban, J. 1976: History of mining in the Chomutov region. Chomutov.
• Binterová, Z. 1996: Extinct villages of the Chomutov region. Volume V. Přísečnicko. Chomutov, 31-33
PEAT BOG KOVÁŘSKÁ
Southeast of Kovářská is a peat bog near the sources of the Black Water, which was called Totenheide, or Dead Bog, or the Palouk of the Dead. On 27 March 1641, when the Swedish army of Banner was retreating from Kadana through Přísečnici to Annaberg, it was attacked from the west by the Imperial Piccolomini cavalry around noon, and small groups of Swedes were killed at Kovářská and the rest were pursued as far as New Convocation. A number of soldiers were to drown in the moor in the process. Their number kept increasing in the stories over the centuries, but the report was more or less regarded as a rumour. In 1924, however, human and horse skeletons and weapons were actually supposed to have been found during peat extraction. In 1932, a monument was erected to the dead Swedes, albeit in a slightly different location. It still stands today, although the copper plate has been stolen.
In 2013, environmental drilling was carried out on the peat bog by the Czech Geological Survey. The peat bog was up to 6.9 m deep. The peat at various depths was dated by radiocarbon dating. As it is continuously increasing, it is possible to determine how old each layer is. It was determined how contaminated each layer was with metals (lead, arsenic and copper) that could come from old mining and metallurgy. Very surprisingly, the earliest increases were found in the Early and Late Bronze Age, then in the earlier Iron Age, during the Migration of Peoples, and finally, quite predictably, in the High Middle Ages and the modern period. This is a promising research method, but it is still difficult to determine from what distance the dust containing these metals may have entered the peat bog. However, it certainly reflects well the intensity of metallurgy in the wider area at different times.
• Hoßner
• Bohdálková, L. - Bohdálek, P. - Břízová, E. - Pacherová, P. et Kuběna, A. A. 2018: Atmospheric metal pollution records in the Kovářská Bog (Czech Republic) as an indicator of anthropogenic activities over the last three millennia. – Science of the Total Environment 633, August: 857–874.
PINKA KUPFERBERG
Nach dem Abbau der Hauptkammern der tiefen Skarnlagerstätte Měděnec ging das Werk Václav Řezáč Měděnec 1989 dazu über, die Schutzpfeiler zwischen den Kammern abzubauen. Nach der Sprengung am 30. Juni 1989 rollte am nächsten Tag das Abraumgewölbe durch und an der Oberfläche bildete sich ein Erdfall von 100 m Durchmesser. Glücklicherweise gab es keine Todesopfer zu beklagen. Die Grube wurde mit Wasser gefüllt. Durch den Betrieb des stillgelegten Bergwerks unter Tage dehnt sich die Grube weiter aus. Sie ist jetzt 135 Meter breit.
• Beran, M. 2015. In. Ústí nad Labem Region. Sokolov, 150-181.
• Urban, M., Crkal, J. 2021: Auf den Spuren der Geschichte von Měděnec und seiner Umgebung. Ostrov.
PINKA MEDENEC
After mining the main chambers of the deep skarn deposit Měděnec, the Václav Řezáč Měděnec Plant proceeded in 1989 to stripping the protective pillars between the chambers. After the blasting on 30 June 1989, the overburden vault rolled through the next day and a 100 m diameter sinkhole was formed on the surface. Fortunately, there was no loss of life. The sinkhole was filled with water. Due to the working underground of the abandoned mine, the pit is still expanding. It is now 135 metres wide.
• Beran, M. 2015. In. Ústí nad Labem Region. Sokolov, 150-181.
• Urban, M., Crkal, J. 2021: In the footsteps of the history of Měděnec and its surroundings. Ostrov.
PINKA MĚDĚNEC
Po vytěžení hlavních komor na hlubokém skarnovém ložisku Měděnec se v Závodu Václava Řezáče Měděnec přistoupilo roku 1989 k odtěžování ochranných pilířů mez komorami. Po odstřelu dne 30. června 1989 se druhý den provalila nadložní klenba a na povrchu vznikla propadlina o průměru 100 m. Naštěstí se to obešlo bez ztrát na lidských životech. Propadlina se zaplnila vodou. Vzhledem k pracujícímu podzemí opuštěného dolu se jáma stále rozšiřuje. V současnosti je široká 135 m.
• Beran, M. 2015: Měděnec. In: M. Urban (ed.), Horní města Krušných hor. Ústecký kraj. Sokolov, 150–181.
• Urban, M., Crkal, J. 2021: Po stopách historie obce Měděnec a okolí. Ostrov.
RAŠELINIŠTĚ KOVÁŘSKÁ
Jihovýchodně od Kovářské se u pramenů Černé vody nachází rašeliniště, kterému se říkalo Totenheide, neboli Mrtvá slatina či Palouk mrtvých. Když totiž 27. 3. 1641 ustupovala švédská Bannerova armáda za Kadaně přes Přísečnici do Annabergu byla okolo poledne od západu napadena císařskou Piccolominiho jízdou a malé skupinky Švédů byly pobity u Kovářské a zbylé pronásledovány až k Novému zvolání. Nemálo vojáků při tom mělo v rašeliništi utonout. Jejich počet ve vyprávěních v průběhu staletí stále narůstal, víceméně ale byla zpráva považována za pověst. Roku 1924 ovšem měly být při těžbě rašeliny skutečně nalezeny lidské a koňské kostry a zbraně. Roku 1932 byl mrtvým Švédům postaven pomník, i když na poněkud jiném místě. Stojí tu dodnes, třebaže měděnou destičku již někdo odcizil.
Roku 2013 proběhly na rašeliništi environmentální vrty prováděné Českou geologickou službou. Rašeliniště bylo až 6,9 m hluboké. Rašelina v různých hloubkách datována radiokarbonovou metodou. Protože plynule narůstá, dá se určit jak stará je která její vrstva. Určovalo se, nakolik jsou jednotlivé vrstvy znečištěny kovy (olovem, arsenem a mědí), které by mohly pocházet ze staré těžby a hutnictví. Velmi překvapivě se nejstarší zvýšení objevilo už v mladší a pozdní době bronzové, potom ve starší době železné, v době stěhování národů a nakonec vcelku očekávaně ve vrcholném středověku a v novověku. Jedná se o perspektivní výzkumnou metodu, u níž se ale zatím těžko určuje, z jaké vzdálenosti mohl do rašeliniště prach s uvedenými kovy zaletět. Jistě však dobře odráží intenzitu metalurgie v širším okolí v různých obdobích.
• Hoßner
• Bohdálková, L. - Bohdálek, P. - Břízová, E. - Pacherová, P. et Kuběna, A. A. 2018: Atmospheric metal pollution records in the Kovářská Bog (Czech Republic) as an indicator of anthropogenic activities over the last three millennia. – Science of the Total Environment 633, August: 857–874.
SKLÁRNY JILMOVÁ
Na západním svahu Sklenného vrchu u Jilmové byly v letech 1985 až 1988 objeveny a prozkoumány E. Černou z Ústavu archeologické památkové péče severozápadních Čech tři sklárny nazvané Jilmová I–III. Podnětem k průzkumu bylo odtěžení lesa po ekologické katastrofě spojené s rozpadem místních smrků vlivem exhalací. Při přípravě nové výsadby byly narušeny archeologické terény se středověkou keramikou a sklářským odpadem. Po provedení geofyzikálního průzkumu, který odhalil propálená topeniště pecí, byly na vybraná místa položeny archeologické sondy. V poloze Jilmová I byla nalezena tavicí pec o rozměrech 320 x 240 cm a dvě menší pece pomocné. Na rozdíl od hojných nálezů taveniny, skleněných slitků, tavicích pánví a pánviček nebyly nalezeny žádné finální výrobky ani jejich zlomky, nebo železné nářadí k jejich výrobě. Sklárna sloužila nejspíš jen k výrobě frity – surového skla jako polotovaru pro další zpracování. Jilmová II byla silně narušena lesní technikou, objem výzkumu byl malý. Geofyzikální měření naznačuje, že se zde nacházelo 7 výrobních objektů, nejspíše ve dvou oddělených provozech. Sklárna Jilmová II byla rovněž výrazně poničena. Povrchovým průzkumem byly kromě běžných sklářských nástrojů nalezeny i kovové nástroje k finální výrobě nádob jako přílepníky; a překvapivě i olověné slitky. Podle doprovodné keramiky jsou sklárny datovány do druhé poloviny 13. století a patří tak k nejstarším zkoumaným sklárnám v Čechách.
• Černá, E. 2016: Středověké sklárny v severozápadních Čechách. Přínos archeologie k dějinám českého sklářství. Mittelalterliche Glashütten in Nordwestböhmen : Beitrag der Archäologie zur Geschichte des böhmischen Glashüttenwesens. Most.
STADT SEBASTIANSBERG
Die erste Erwähnung des Bergbaus in der Umgebung stammt aus dem Jahr 1345, als der Fischfang in den Bächen erlaubt war, einschließlich des Wassers, das aus dem Stollen im benachbarten Nová Ves floss. Die Stadt entstand erst in der Zeit von Sebastian von Veitmile, dem Besitzer der Herrschaft. In diesem Jahr soll er an der neuen Trasse der Fernstraße eine dem heiligen Sebastian geweihte Kirche gegründet haben, um die herum eine gleichnamige Bergbausiedlung entstanden ist. Erst 1549 sind die städtischen Behörden wie der Rat, der Permister und der Status der Einwohner als Stadtbürger urkundlich erwähnt. Der Grundriss der Stadt war modern und schachbrettartig angelegt. Konkrete Berichte über den Bergbau stammen aus dem Jahr 1558, als dort ein Bergamt eingerichtet worden sein soll. Zu dieser Zeit waren 5 Schächte in Betrieb. Es wurden Silber-, Blei-, Kupfer- und Zinnerze abgebaut. Anteilseigner aus Leipzig, Breslau und Krakau beteiligten sich an den Bergbauaktivitäten. Das Hauptbergwerk, das bis zum Ende des 18. Jahrhunderts in Betrieb war, war der sogenannte Kaiserzug südlich der Stadt. Im Jahr 1571 erwarb Bohuslav Felix von Hasseltejn aus Lobkowice die Stadt. Im Jahre 1594 wurde die Stadt von der königlichen Kammer übernommen. Im Jahr 1597 wurde sie zur Oberstadt erhoben. Die Stadt litt stark unter den Truppen des Dreißigjährigen Krieges und des Siebenjährigen Krieges sowie unter der Rekatholisierung, die zur Abwanderung eines Großteils der Einwohner nach Sachsen führte. Eine neue Entwicklung fand im 19. Jahrhundert statt, als es an die Křimov-Reitzenhein-Linie als Nebenbahn von Chomutov nach Saxon Kamenice angeschlossen wurde. Die Strecke ist heute ausgestorben, nur noch Relikte von Bahngebäuden erinnern an sie. Neben dem einheimischen Handwerk, wie der Klöppelei, lebten die Einwohner auch vom Torfabbau. Die ursprüngliche Kirche brannte 1854 nieder. In den Jahren 1874-1877 wurde eine neue pseudoromanische Kirche von Josef Dausch, einem Baumeister aus Chomutov, errichtet. Sie wurde 1967 unnötigerweise gesprengt, angeblich um die Feinde der nahe gelegenen Raketenarmee-Kaserne nicht anzustacheln.
• Breiter, K., Urban, M. 2015. In: M. Urban (Hrsg.), Obere Städte des Erzgebirges. Ústí nad Labem Region. Sokolov, 36-55.
STADT SONNENBERG /VÝSLUNÍ
Die Stadt (Sonnenberg) wurde von dem Gutsbesitzer Bohuslav Felix Hasištejnský von Lobkowice zwischen 1543 und 1547 gegründet, als der hiesige Bergmeister erstmals erwähnt wird. Ausdrücklich wird sie 1562 als Stadt erwähnt. Ihre regelmäßigen Schachbrettblöcke wurden in das Pluvium des mittelalterlichen Dorfes Sobětice eingefügt. Zu dieser Zeit existierten bereits die benachbarten Dörfer Kýšovice, Třebíška und Stříbrníky. Die Bürger erhielten neu gedüngte, zuvor brachliegende Flächen, die so genannten Raumata, als eigene landwirtschaftliche Nutzfläche. Im Jahr 1584 wurde die Stadt zur Leibeigenen-Oberstadt erhoben. Im Jahr 1617 wurde sie aus der Leibeigenschaft herausgekauft. Der Bergbau ging ab dem Dreißigjährigen Krieg zurück und befand sich bereits zu Beginn des 18. Die Entwicklung des Dorfes und der Kleinindustrie fand in der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts statt. In den Jahren 1851-1857 erhielt Výsluní sein neues, weithin sichtbares Wahrzeichen: die St.-Wenzels-Kirche. Wegen ihrer außergewöhnlichen Größe erhielt sie den Spitznamen "Kathedrale des Erzgebirges". Ihr Bau wurde in Wien von einem Einheimischen, dem Prior des Malteserordens, F. X. Stocklöw, gefördert. Die Kirche hatte zwei Vorgänger: die ursprüngliche Renaissance-Holzkirche, die im Dreißigjährigen Krieg abbrannte, und die zwischen 1658 und 1659 errichtete Barockkirche.
1552 wird sie von Mathesius als Insel der Morgenröte bezeichnet, da dort Silber abgebaut wird. Im Jahr 1565 wird die verschuldete Gilde des Heiligen Elias erwähnt. Im Jahr 1569 wurde eine Bergbauordnung für die örtlichen Bergwerke erlassen. In den Privilegien von Johann Waldemar aus dem Jahr 1584 wird die Tiefgrube Jonáš erwähnt. Nach dem Dreißigjährigen Krieg verfielen die Bergwerke. Sie wurden nach und nach auf Kosten der Bürger wiederhergestellt. Im Jahr 1644 wurde die Grube Jonáš geschlossen, im selben Jahr wurde die Grube Císař Karel eröffnet (mit dem Portal des Stollens Nr. 134). 1650 wurde die Grube Eliáš wieder in Betrieb genommen. Im Jahr 1673 kaufte das Eisenbergwerk Rote Fuchs die Eisengrube in Kryštofův hamry vom Pächter der Stadt. Im Jahr 1665 betrieben die Bürger den Stollen Kryštof auf der Silberader. Weitere Gruben im 17. und 18. Jahrhundert waren Adalbert, Antonín, St. Joannes Baptista, St. Erasmus, St. Joseph, St. Anna. Ein größeres Bergwerk war das Silber- und Bleibergwerk St. Trinitatis auf dem sogenannten Klatschberg im Schlangental nördlich der Stadt in der Nähe der Fleckelsmühle. Sie war von 1692 bis 1726 mit Unterbrechungen in Betrieb und wurde von der Stadt hartnäckig mit einem Schacht vom Keller des Herrn Anton Schneider aus erschlossen, obwohl Gutachten wenig Hoffnung auf eine Ausbeute machten. Der Grund dafür war wohl der Wunsch, den Status einer Oberstadt mit allen damit verbundenen Vorteilen zu behalten. Gegenüber der Grube gab es im Schlangental zwei weitere Gruben, in denen das Erz ebenfalls verhüttet wurde. Im Tal des Prunéřovský-Baches in der Nähe der Markusbrücke an der Straße nach Výsluní befanden sich die Gruben Jonáš, Gnädige Hand des Herrn (Silber und Amethyst) und Segen Gottes (Silber und Kobalt). Im Jahr 1748 war im Theresianischen Kataster in Výsluní nur ein Bergmann verzeichnet. Der letzte größere Bergbauversuch begann 1764, als im Tal des Prunéřovský Baches unterhalb von Úbočí gegenüber von Dolský Mlýn die ältere Silbererzgrube Vorderhammerleith abgebaut wurde. Sie wurde später in Juda und Thaddäus umbenannt. Im Jahr 1767 wurde er mit dem Stollen Gnädige Hand des Herrn verbunden. Der Bergbau wurde bis 1779 fortgesetzt. Heute ist nur noch ein ausgeprägter Aufschluss im Berghang zu sehen.
Neben Silber wurde in Výsluní im Kataster von Volyn auch Magnetit von der Peter-und-Paul-Gilde in mehreren Stollen über dem Tal des Třebišský-Baches abgebaut. Ein weiteres Gebiet, in dem Eisenerz abgebaut wurde, war der obere Teil des Tals des Zvonícího-Bachs.
• Crkal, J. 2015. In: M. Urban (ed.), Obere Städte des Erzgebirges. Ústí nad Labem Region. Sokolov, 300-321.
STADT WEIPERT /VEJPRTY
Die Oberstadt von Vejprty wurde im 16. Jahrhundert gegründet. Sie wurde nach dem Eisenhammer Weyprecht benannt, der erstmals 1413 erwähnt wurde. Er befand sich wahrscheinlich im nördlichen Teil des Dorfes in der Nähe des späteren Blechhammers. Beim Abbau des so genannten Eisenhuts, des Gossans, wurden wahrscheinlich im 16. Jahrhundert Silbererzgangvorkommen entdeckt. Silber könnte bereits in den 1630er Jahren und mit Sicherheit in den 1650er Jahren abgebaut worden sein. 1551 gab es bereits eine Stadtkirche, wahrscheinlich die Martinskirche, die heute außerhalb des Stadtkerns steht. Gegen Ende des 16. Jahrhunderts beschäftigte der Bergbau über 300 Arbeiter. Im Jahr 1617 wurde Vejprty zur freien königlichen Bergbaustadt ernannt. In den Jahren 1661-1665 wurde eine neue Allerheiligenkirche gebaut.
Das wichtigste Bergwerk war die "Gnädige Hand des Herrn" (Mildehandgottes). Hier wurde silberhaltiges Kupfererz abgebaut. Das Vorkommen soll 1570 bei der Entwurzelung eines Baumes gefunden worden sein. Tatsächlich war es aber schon spätestens 1556. Die Gesamttiefe der Mine beträgt 113 m. Abgebaut wurde sie von den Adern Fík, Gnädige Hand des Herrn und Jan Nepomucký. Erschlossen wurde sie durch den Mildehandgottes Tagschacht (der Schacht befindet sich im Hof der Nr. 3 nahe der Kreuzung der Luční- und Nerudova-Straße), den Gabrielschacht (Nr. 1098 befindet sich auf der Halde), den Wiesenschacht und den Alten Kunstschacht (ihre Schächte bilden das Spielplatzgelände) und den Neuen Haupt- und Kunstschacht. Er wurde von Norden her durch den 2570 m langen Klement-Stollen entwässert. Hier waren 3 Wassergewinnungsmaschinen installiert, von denen das Wasser durch den Oberen Wasserschtollen und den Hüttenstollen abgeleitet wurde. Bergbau wurde hier vor allem im 16. und frühen 17. Jahrhundert betrieben. Jahrhundert, intensiver an der Wende vom 17. zum 18. und zu Beginn des 19. Jahrhunderts. Das Bergwerk wurde 1854 stillgelegt.
Die Grube Antonín befand sich südöstlich der Gnädigen Hand des Herrn. Hier wurden Silber und Kobalt in den Adern Antonín, Gottlieb, Ferdinand und Michael abgebaut. Hier befindet sich ein gut erhaltenes und repariertes Portal des Stollens, der 70 m östlich der Kreuzung der Husova- und Jiráskova-Straße unter der Bahnlinie verläuft.
Die Heilige Dreifaltigkeit Kupferzeche (Abbau von Arsenopyrit und Chalkopyrit) befand sich in der Nähe der Kreuzung der Straßen Přísečnická und Svatopluka Čecha. Sie wird im Jahr 1670 erwähnt. Vor der Grube war eine Hütte in Betrieb, die Schwarzkupfer und Arsen produzierte.
Die Grube Michaeli Verhau befand sich am südlichen Rand von Vejprt. Darüber hinaus wurden an der Wende vom 17. zum 18. Jahrhundert eine Reihe kleinerer Bergwerke erwähnt: Einigkeit, St. Johannes Zwitterzeche, Neugeborenes Christ Kind, Drei Frauen Silberzeche, St. Kreuz, St. Bartolomei.
• Binterová, Z., Urban, M. 2015. In: M. Urban (Hrsg.), Obere Städte des Erzgebirges. Ústí nad Labem Region. Sokolov, 272-299.
• Velebil, D., Pribyl M., 2012: Historische Silbererzlagerstätte Vejprty im Erzgebirge: geologische, lagerstättenkundliche und mineralogische Bedingungen, Grubentopographie und Bergbaugeschichte, Bull. mineral.-petrolog. Dept. Nár. Muz. (Prag) 20/1, 63-82.
STARÝ RYBNÍK
V prostoru Výsluní jsou známy první rybníky z 15. století a to Wolauer (r. 1449) a Spindlbach (r. 1490), v první polovině 16 století jsou „v Spindlbachu“ jmenovány 2 rybníky, a roku 1666 již výslovně Starý rybník vedle Nového rybníka. Původní velikost starého rybníka byla 3,54 ha. Je průtočný, patřil do společné rybniční soustavy se Čtvrťovým rybníkem a Rybníčkem. Napájen byl potoky Dreslerbach a Spindelbach. Až do roku 1945 jejich vody poháněly dva mlýny a pilu u Výsluní. Roku 2022 byl rybník čištěn a rekonstruován. Již během vypouštění rybníka se ukázal čap, dosud v původní poloze, a části ochranného rámu s brlením (kabernou) ohrazující čap. Po překopání vlastního tělesa hráze se objevila dělená výpustní roura. Její spodní část, datující založení hráze je ze dřeva smýceného roku 1304! Její horní část byla dendrochronologicky datována do doby 1560+. Kaberna je datována 1565+. Pod základem hráze byly nalezeny staré mokré vrstvy s organickými zbytky, pocházející z doby před napuštěním rybníka. Kromě chovu ryb bylo původním účelem rybníku umístěného v neobydlené krajině nejspíš i chránit před vodou louky nacházející se dále po proudu uvedených toků. Datum opravy výpusti odpovídá době založení města Výsluní, kdy chránil nově obdělávané zemědělské plochy – tzv. Raumata.
Jedná se o dosud nejstarší archeologicky zkoumaný rybník v Čechách. Unikátnost a dobré dochování nálezu vedly k tomu, že po konzervaci budou součásti výpusti vystaveny v Centru stavitelského dědictví Plasy.
• Crkal, J. 2022: Záchranný archeologický výzkum – Výsluní / Starý rybník. Nálezová zpráva. Archiv nálezových zpráv ÚAPP SZČ v. v. i. Most. č. j. 1382/22.
STOLLEN FRANTIŠEK XAVERSKÝ
Er befindet sich am rechten Ufer des Schwarzwassers 50 m nördlich der ehemaligen Furt an der Straße, die durch das mittelalterliche Hüttenwerk Starý Zámek führt. Der ursprüngliche Name geht auf eine Bergbaukarte aus dem Jahr 1793 zurück, auf der der Stollen als bereits versunken beschrieben wird. In den letzten Jahren war er der einzige zugängliche Stollen im Schwarzwassertal unterhalb von Kovářská. Nach der Untersuchung durch Archäologen im Jahr 2013 wurde er mit einem Plan identifiziert, den A. Haidmann 1954 während der Uranschürfung angefertigt hatte, ohne jedoch seine nähere Lage anzugeben.
Die Mündung war in den letzten Jahren teilweise zugeschüttet worden, wobei die Decke durch eine Baumstammhöhle gehalten wurde. Die gesamte Länge des Stollens von etwa 100 Metern ist erforscht. Er enthält mehrere Schlitze, von denen der längste 32 m misst und einer eine 3 m hohe und 1,5 m breite Kammer mit Taschen entlang der Balken der Arbeitsbühnen enthält. Der Stollen und die Schächte enden in einem Stollenmundloch mit starkem Wasserzufluss, das jedoch aufgrund seiner Neigung nicht überflutet ist und frei fließt. An der Sohle des Stollens befinden sich zahlreiche Querhölzer, auf denen die ursprünglichen Hölzer verlegt wurden, deren Bodenbelag teilweise noch sichtbar ist. Vor dem Ende des Stollens befindet sich eine sichtbare Vertiefung aus schlammhaltigem Aushub, die derzeit auf eine Tiefe von 1 m geschätzt wird. Das Wasser wurde über mehrere noch erhaltene hölzerne Tröge durch diesen Schacht geleitet. Der Schacht wurde in einer soliden, stabilen Rune vorgetrieben und enthielt außer den Abstandshaltern am Eingang keine weiteren Ausgrabungen. Vor dem Mundstück befindet sich nur ein sehr kleiner Abraum, der sicherlich nicht der Menge des geförderten Materials entspricht. Leider konnte das für die dendrochronologische Analyse entnommene Fichtenholz nicht datiert werden. Im Jahr 2022 stürzte das Gehölz an der Mündung ein und der Stollen ist nicht mehr zugänglich.
• Crkal, J. (2017). Ergebnisse der oberflächlichen und archäologischen Untersuchungen 2010-2016. Befundbericht Nr. 401/17. Archiv des ÚAPPSZČ, Most.
STOLLEN IM SCHWARZWASSERTAL
Zwischen den Hütten in Staré zámek und Kovářská gibt es mehrere versunkene Stollenmündungen. Der erste ist der kaum wahrnehmbare Eingang des Stollens Karoli Boromei Stolln der Karlsgilde, der laut einer Karte von 1793 bereits geflutet sein sollte. Im Jahr 1923 sollte er geöffnet werden, was jedoch nie geschah. Die Mariahilfzeche (Maria Hülf Zeche am Pleilwasser) soll in den Jahren 1708-1721 und 1713-1724 142 Goldstücke erbracht haben, und um 1839 wurden hier einige Cent Kobalt abgebaut. Das Bergwerk ist identisch mit dem Spitzberger Stollen, der Mitte 1912 von der ARGENTA wiedereröffnet wurde. Im Jahr 1954 wurde er auch von A. Haidmann sen. erkundet, der Baryt, Fluorit, Mylonit, Limonit, Psilomethan, Quarz, Prolusit, Azurit, Malachit und Chalkonit nachwies. Seine Länge betrug 55 Meter. Der letzte Stollen ist der Antoni Stolln (Antoni Stolln, Antonizeche, Silberzeche St. Antoni am Pleilwasser) etwa 770 Meter südlich von Franz Xavier. Die Grube brachte in den Jahren 1713-1721 148 Goldstücke ein. In der Bergbaukarte von 1793 findet sich neben dem Stollen ein Vermerk, der sich auch auf die drei vorangegangenen Stollen bezieht - "der Antonin-Stollen, der von allen vier Silberzechen befahren wurde, wird von den Besitzern der letzten befahren". Den Aufzeichnungen von Argenta zufolge war der Stollen noch im 19. Jahrhundert in Betrieb, und 1923 war ein neuer Stollen geplant, der jedoch nie eröffnet wurde. Seine Länge betrug 270 Meter.
• Crkal, J. (2017). Ergebnisse der oberflächlichen und archäologischen Untersuchungen 2010-2016. Findungsbericht Nr. 401/17. Archiv des ÚAPPSZČ, Most.
• Müller, H. 2001: Beschreibung der Grubengebäude im Revier Preßnitz im Erzgebirge, Band 3. Lokalitäten Schmiedeberg - Schwarzwasser - Pleilwasser. Selbstverlag. München.
STŘEDOVĚKÉ PECE
Místo zvané Pleil, tvoří od roku 1945 spolu se sousedním Sorgentalem obec Černý Potok. Poprvé je zmíněn v listině dělící perštejnské panství roku 1431, kdy se další majekty spolu s „Pleulem“ staly příslušenstvím hradu Nový Šumburk. O půlstoletí později, roku 1481 byl mlýn „in Pailpachn molendino“ odprodán Lobkowiczům. V těchto neobydlených místech se nepochybně nejednalo o mlýn ale o hamr. Ve 30. letech 16 století byl Pleyl svobodným statkem, jímž disponoval majitel panství, od kterého jej v roce 1532 získal spolu se starými struskovými haldami Conrad Sauermann st. z Jelče. O rok později je zde zmíněna pouze stoupa – „puchwerck aum Bleul“, ale později zde Sauermann provozuje hamr a pokouší se o těžbu na blízkém Kremsigeru. Kvůli sporům s majitelem panství byl ale provoz hamru brzy ukončen. Již roku 1554 je hamerní statek pustý, ale jeho držitel má právo na využití zdejší struskové haldy. O rok později vizitace hovoří o dvou starých struskových haldách, „Schlackenhauffen so daselbst vmb den Pleuel gelegen“. Roku 1617 zde byla postavena vysoká pec a dvě stoupy. Hamr fungoval i v následujících stoletích. Na mapě z roku 1780 je dobře patrný areál se třemi zděnými a 3 spalnými budovami. Za můstkem přes řeku jsou patrné 4 další domy a stály již i domy na severozápadním okraji cesty do Sorgentalu. Dnes je areál zbořený, nacházel se na místě zatravněné plochy severně od ev. č. 2. u můstku přes řeku.
Místo starého hamru bylo zvoleno ideálně na trase dálkové komunikace v místě přechodu Černé vody, odkud mělo přímé spojení na blízká dolová pole Auspanner a Kreuziger, což dodnes dokládají stále patrné svazky úvozových cest. Několik desítek metrů po proudu na pravém břehu řeky byly archeologickou sondáží objeveny pozůstatky středověké struskové haldy ze 13/14 století, která potvrzuje, že zde nejstarší hamr stál skutečně již v této době.
• Kloub, J. 2014: Pozůstatky železářské výroby v údolí Černé vody. Überreste der Eisenproduktion im Tal des Schwarzwassers. In: SMOLNIK, R. (Hrsg.): ArcheoMontan 2013. Krušná krajina. Erz(gebirgs)landschaft. Ore Landscape. – Arbeits- u. Forschber. Sächs. Bodendenkmalpfl. Beih. 28. Dresden: 109–120.
• Crkal, J. 2018: Středověké hutnictví a hamernictví na Přísečnicku. In: K. Derner, Středověké hornictví a hutnictví na Přísečnicku ve středním Krušnohoří. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlichungen des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 139–215.
THE SMELTER AT SCHÖNE MARIA
On both banks of the nameless, weak right-bank tributary of the Přísečnice on the so-called Bastelberg, metallurgical slag and magnetite ore were found in large quantities during archaeological investigations. The Schöne Maria polymetallic vein runs nearby. Along with the slags, pottery was found 13. From the 15th to the 15th century. The situation can be explained by the fact that there was a medieval smelter here, but it did not use water power to drive the bellows of the scarce water source.
• Crkal, J. 2018. In. Derner, Medieval mining and metallurgy in the Přísečnik region of the Central Erzgebirge. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlich des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 139-215.
THE TOWN OF HORA SVATEHO SEBASTIANA
The first mention of mining in the vicinity is a report from 1345, when fishing was allowed on the streams, including the water flowing from the adit in the neighbouring Nová Ves. The town did not come into being until the time of Sebastian of Veitmile, the owner of the estate. He is said to have founded a church dedicated to St. Sebastian on the new route of the long-distance road in this year, around which a mining settlement of the same name was established. It was not until 1549 that the town's authorities such as the council, the permister and the status of its inhabitants as townsmen are documented. The layout of the town was modern, checkerboard-shaped. Specific reports of mining date from 1558, when a mining authority is said to have been established there. At that time there were 5 shafts in operation. Silver, lead, copper and tin ores were mined. Shareholders from as far away as Leipzig, Wroclaw and Cracow took part in the mining business. The main mine that was in operation until the end of the 18th century was the so-called Kaiserzug south of the town. In 1571, Bohuslav Felix of Hasseltejn from Lobkowice acquired the town. In 1594 the town was taken over by the royal chamber. In 1597 it was promoted to an upper town. It suffered greatly from the troops during the Thirty Years' War and the Seven Years' War, as well as from the Recatholization, which led to the emigration of a large number of its inhabitants to Saxony. New development took place in the 19th century when it was connected to the Křimov-Reitzenhein line as a branch line from Chomutov to Saxon Kamenice. The line is now extinct, only relics of railway buildings remind of it. In addition to domestic crafts such as bobbin making, the locals also made a living by peat extraction. The original church burnt down in 1854. In 1874-1877 a new pseudo-Romanesque church was built by Josef Dausch, a builder from Chomutov. It was unnecessarily blasted in 1967, allegedly to avoid inciting enemies to the nearby rocket army barracks.
• Breiter, K., Urban, M. 2015. In: M. Urban (ed.), Upper Towns of the Ore Mountains. Ústí nad Labem Region. Sokolov, 36-55.
THE ZEME ZASLIBENA ADIT
The Promised Land adit (Gelobtes Land) is one of the best preserved adits on Mědník. The length of the accessible passages is 100 m. The total length with subsequent slots and chambers is 240 m. The walls and ceiling are covered with a thick layer in places, which indicates the use of fire. In addition, there are traces of threshing and handcuffing. There are many excavated chambers in the adit and massive medieval foundations - so-called dry walls, behind which the excavated material was stored. The adit is an example of undisturbed, historic mining work in the modern era.
Mining in the Promised Land adit was probably finished before 1800, as the adit is already marked as mined on the 1800 mining map. It is not possible to be more precise about the origins of the work, as similar mining techniques were used in the Middle Ages and in the modern period. Radiocarbon dating of one of the coals in the fire pit area yielded a modern date: 18th-19th century. The mining of the adit for tourist purposes began in 2009. The adit and the adjacent areas were scanned in the EU-supported VirtualTour project.
• https://pamatkovykatalog.cz/stola-zeme-zaslibena-13259048
TORFMOOR KOVÁŘSKÁ
ISüdöstlich von Kovářská befindet sich in der Nähe der Quellen des Schwarzwassers ein Torfmoor, das Totenheide oder Totenmoor genannt wurde. Am 27. März 1641 wurde das schwedische Bannerheer auf dem Rückzug von Kadana über Přísečnici nach Annaberg um die Mittagszeit von Westen her von der kaiserlichen Piccolomini-Reiterei angegriffen, wobei eine kleine Gruppe von Schweden bei Kovářská getötet und der Rest bis nach New Convocation verfolgt wurde. Eine Reihe von Soldaten sollte dabei im Moor ertrinken. Ihre Zahl stieg in den Erzählungen im Laufe der Jahrhunderte immer weiter an, aber der Bericht wurde mehr oder weniger als Gerücht betrachtet. 1924 sollen beim Torfabbau jedoch tatsächlich Menschen- und Pferdeskelette sowie Waffen gefunden worden sein. Im Jahr 1932 wurde den toten Schweden ein Denkmal gesetzt, wenn auch an einem etwas anderen Ort. Es steht noch heute, obwohl die Kupferplatte gestohlen wurde.
Im Jahr 2013 führte das Tschechische Geologische Institut Umweltbohrungen im Torfmoor durch. Das Torfmoor war bis zu 6,9 m tief. Der Torf in verschiedenen Tiefen wurde durch Radiokohlenstoffdatierung datiert. Da er kontinuierlich ansteigt, lässt sich das Alter der einzelnen Schichten bestimmen. Es wurde ermittelt, wie stark jede Schicht mit Metallen (Blei, Arsen und Kupfer) belastet war, die aus dem alten Bergbau und der Metallurgie stammen könnten. Überraschenderweise wurden die frühesten Erhöhungen in der frühen und späten Bronzezeit gefunden, dann in der frühen Eisenzeit, während der Völkerwanderung und schließlich, ganz vorhersehbar, im Hochmittelalter und der Neuzeit. Dies ist eine vielversprechende Forschungsmethode, aber es ist immer noch schwierig zu bestimmen, aus welcher Entfernung der Staub, der diese Metalle enthält, in das Moor gelangt sein könnte. Sie spiegelt jedoch sicherlich die Intensität der Metallurgie in der weiteren Umgebung zu verschiedenen Zeiten gut wider.
• Hoßner
• Bohdálková, L. - Bohdálek, P. - Břízová, E. - Pacherová, P. et Kuběna, A. A. 2018: Atmospheric metal pollution records in the Kovářská Bog (Czech Republic) as an indicator of anthropogenic activities over the last three millennia. – Science of the Total Environment 633, August: 857–874.
VEJPRTY
Horní město Vejprty vzniklo v 16. století. Jméno mu dal železný hamr Weyprecht zmiňovaný poprvé roku 1413. Nacházel se patrně v severní části obce u budoucího Blechhammeru. Při těžbě tzv. železného klobouku – gossanu se zřejmě časem, v 16. Století, obnažila stříbrorudná žilná ložiska. Stříbro se mohlo těžit již ve 30. letech 16. století s jistotou v 50. letech. Roku 1551 již stál městský kostel, patrně kostel Sv. Martina, nacházející se dnes mimo městské jádro. Koncem 16 století zaměstnávalo hornictví přes 300 pracovníků. Roku 1617 byly Vejprty povýšeny na svobodné královské horní město. V letech 1661–1665 byl postaven nový kostel Všech Svatých.
Nejvýznamnějším dolem byla Milostivá ruka Páně (Mildehandgottes). Těžena zde byla stříbronosná měděná ruda. Ložisko, mělo být údajně nalezeno při vývratu stromu roku 1570. Ve skutečnosti nejpozději již r. 1556. Celková hloubka dolu činí 113 m. Dobývaly se jím žíly Fík, Milostivá ruká Páně a Jan Nepomucký. Otevřen byl šachtami Mildehandgottes Tagschacht (odval je na dvoře č.o. 3 poblíž křížení ulic Luční a Nerudova), Gabrielschacht (na haldě stojí čp. 1098), Wiesenschacht a Alte Kunstschacht (jejich odvaly tvoří plochu hřiště) a Neue Haupt- und Kunstschacht. Odvodněn byl od severu štolou Klement dlouhou 2570 m. Zabudovány zde byly 3 vodotěžní stroje, od nichž se odváděly vody štolami Obere Wasserschtollen a Hüttenstollen. Těžilo se zde převážně v 16 a počátkem 17. století. Intenzivněji ještě na přelomu 17 a 18. století a počátkem 19. století. Roku 1854 byl důl uzavřen.
Důl Antonín se nacházel jihovýchodně od Milostivé ruky Páně. Těžilo se zde stříbro a kobalt na žilách Antonín, Gottlieb, Ferdinand a odžilcích žíly Michael. Má dobře dochovaný a opravený portál štoly ústící pod železniční tratí 70 m východně od křížení ulic Husova a Jiráskova.
Heilige Dreifaltigkeit Kupferzeche (těžil arsenopyrit a chalkopyrit) se nacházel v obalsti křížení ulic Přísečnické a Svatopluka Čecha. Zmiňován je roku 1670. Před dolem byla v provozu huť produkující černou měď a arsenik.
Důl Michaeli Verhau se nacházel na jižním okraji Vejprt. Mimoto se zde pracovala ještě řada menších dolů zmiňovaných na přelomu 17. a 18. století: Einigkeit, St. Johannes Zwitterzeche, Neugeborenes Christ Kind, Drei Frauen Silberzeche, St. Kreuz, St. Bartolomei.
• Binterová, Z., Urban, M. 2015: Vejprty. In: M. Urban (ed.), Horní města Krušných hor. Ústecký kraj. Sokolov, 272–299.
• Velebil, D., Přibyl M., 2012: Historické stříbrorudné ložisko Vejprty v Krušných horách: geologické, ložiskové a mineralogické poměry, topografie dolů a historie dolování, Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz. (Praha) 20/1, 63–82.
VEJPRTY
The upper town of Vejprty was founded in the 16th century. It was named after the iron hammer Weyprecht, first mentioned in 1413. It was probably located in the northern part of the village near the future Blechhammer. During the mining of the so-called iron hat, gossan, silver-ore vein deposits were probably discovered in the 16th century. Silver could have been mined as early as the 1630s with certainty in the 1650s. In 1551 there was already a town church, probably St. Martin's Church, located today outside the town core. By the end of the 16th century the mining industry employed over 300 workers. In 1617 Vejprty was made a free royal mining town. A new church of All Saints was built in 1661-1665.
The most important mine was the Lord's Gracious Hand (Mildehandgottes). Silver-bearing copper ore was mined here. The deposit is said to have been found when a tree was uprooted in 1570. Actually, it was already in 1556 at the latest. The total depth of the mine is 113 m. It was mined by the Fík, Gracious Hand of the Lord and Jan Nepomucký veins. It was opened by the Mildehandgottes Tagschacht (the mine shaft is located in the yard of No. 3 near the crossing of Luční and Nerudova Streets), Gabrielschacht (No. 1098 is located on the heap), Wiesenschacht and Alte Kunstschacht (their shafts form the playground area) and Neue Haupt- und Kunstschacht. It was drained from the north by the 2570 m long Klement adit. There were 3 water extraction machines installed here, from which the water was diverted through the Obere Wasserschtollen and Hüttenstollen. Mining was mainly carried out here in the 16th and early 17th centuries. More intensively at the turn of the 17th and 18th centuries and at the beginning of the 19th century. The mine was closed in 1854.
The Antonín Mine was located south-east of the Lord's Gracious Hand. Silver and cobalt were mined here on the Antonín, Gottlieb, Ferdinand and Michael veins. It has a well-preserved and repaired portal of the adit that runs under the railway line 70 m east of the intersection of Husova and Jiráskova Streets.
The Heilige Dreifaltigkeit Kupferzeche (mined arsenopyrite and chalcopyrite) was located in the vicinity of the intersection of Přísečnická and Svatopluka Čecha Streets. It is mentioned in 1670. Before the mine, a smelter producing black copper and arsenic was in operation.
The Michaeli Verhau mine was located on the southern edge of Vejprt. In addition, there were a number of smaller mines mentioned at the turn of the 17th and 18th centuries: Einigkeit, St. Johannes Zwitterzeche, Neugeborenes Christ Kind, Drei Frauen Silberzeche, St. Kreuz, St. Bartolomei.
• Binterová, Z., Urban, M. 2015. In: M. Urban (ed.), Upper Towns of the Ore Mountains. Ústí nad Labem Region. Sokolov, 272-299.
• Velebil, D., Pribyl M., 2012: Historical silver-ore deposit Vejprty in the Ore Mountains: geological, deposit and mineralogical conditions, mine topography and mining history, Bull. mineral.-petrolog. Dept. Nár. Muz. (Prague) 20/1, 63-82.
VES DOLINA
Ves se původně jmenovala Dörnsdorf. Poprvé je zmiňována roku 1431, její skutečné stáří ale bude srovnatelné s Přísečnicí a sousední vsí Rusovou, tedy ze sklonku 13. století. Zbořena byla po vyměření ochranného pásma kolem vodní nádrže Přísečnice. V místě čp. 1 na severním okraji vsi, v příhodné poloze na spojení údolí Hamerského potoka a Přísečnice se nacházel ve středověku hamr/železářská huť. Dokládá to jednak název přilehlého pozemku jako hamerské léno, za druhé pak nálezy velké struskové haldy na obou stranách silnice do Měděnce. Strusky byly železářské, doprovázené skarnovou rudou. Doprovodná keramika pocházela z druhé poloviny 13. až první poloviny 14. století. Nedaleko se nachází drobné pinkové pole v poloze Zechenhaus.
• Crkal, J. 2018: Středověké hutnictví a hamernictví na Přísečnicku. In: K. Derner, Středověké hornictví a hutnictví na Přísečnicku ve středním Krušnohoří. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlichungen des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 139–215.
VITRIOL SMELTER
The ores from Mědník were not only smelted into metals, but less metal-rich sulphates, the so-called kyzys, were preferably processed without smelting only into acid: the so-called vitriol. A vitriol smelter was located in the present-day village of Horní Halže as early as 1540. It processed sulphides into blue vitriol (copper sulphate, CuSO4) or green vitriol (iron sulphate, FeSO4). They were used in the leather crafts for cleaning hides (tanning) and in dyeing. In a vitriol smelter, the ores were roasted over a gentle fire, then leached in a water bath in several cycles until a concentrate of sulphates was obtained in a leach, which was further thickened by boiling. A large amount of wood was consumed in the process. Such consumption was probably fatal to the local mining industry. For example, the 1775 tax inventory, the Second Theresian Land Register, states that the mines and the smelter were out of operation due to a shortage of timber. Eventually, in 1807, the operation of the local ironworks was stopped as unprofitable.
The location of the smelter at the junction of the road in Horní Halž and the Malodolský Brook is still visible on the map of the 1st military mapping from the end of the 18th century, today the site is located in the garden behind house No. 12. There is also a large quantity of roasted kyz on the site. In the recent past, this material was used to bind the sinkholes of old mines in the region. Coincidentally, one of these dumps at Kremsiger has been geochemically and archaeologically investigated and its geochemical match to the Upper Halza rocks has been confirmed. Radiocarbon dating yielded a date interval of 1419-1446. It is therefore possible that the smelter was already operating at this time.
• Beran, M. 2015. In: M. Urban (ed.), Upper Towns of the Ore Mountains. Ústí region. Sokolov, 150-181.
• Bílek, L., Jangl, J., Urban, J. 1976: History of mining in the Chomutov region. Chomutov.
• Urban, M., Crkal, J. 2021: In the footsteps of the history of Měděnec and its surroundings. Ostrov.
VITRIOLOVÁ HUŤ
Rudy z Mědníku nebyly pouze taveny na kovy, ale méně kovy bohaté sírany, tzv. kyzy bylo výhodnější zpracovat bez tavby pouze na kyselinu: tzv. vitriol. Vitriolová huť se nacházela v dnešní vsi Horní Halže již od roku 1540. Zpracovávaly se v ní sulfidy na modrý vitriol (síran měďnatý, CuSO4) nebo zelený vitriol (síran železnatý, FeSO4). Využívaly se v kožedělných řemeslech k čištění kůží (činění) a v barvířství. Ve vitriolové huti se rudy pražily na mírném ohni, poté louhovaly ve vodní lázni v několika cyklech, dokud se nezískal koncentrát síranů ve výluhu, který se ještě zahušťoval vařením. Spotřebovalo se při tom velké množství dřeva. Taková spotřeba byla zdejšímu hornictví nejspíš osudná. Například v daňovém soupisu – II. tereziánském katastru z roku 1775 se uvádí, že doly a huť jsou mimo provoz pro nedostatek dříví. Nakonec byl roku 1807 provoz zdejší hutě zastaven jako nerentabilní.
Poloha huti na křížení silnice v Horní Halži a Malodolského potoka je patrná ještě na mapě 1. vojenského mapování z konce 18. století, dnes se areál nachází v prostoru zahrady za ev. č. 12. V těchto místech byla při archeologickém průzkumu skutečně nalezena technická novověká keramika z huti. V místě se nachází rovněž velké množství pražených kyzů. V nedávné minulosti byl tento materiál využíván k zavážení propadů starých dolů v regionu. Shodou okolností byl jeden z těchto záhozů na Kremsigeru geochemicky a archeologicky zkoumán a byla potvrzena jeho geochemická shoda s horninami z Horní Halže. Radiokarbonová datace přinesla datační interval 1419–1446. Je tedy možné, že huť fungovala již v této době.
• Beran, M. 2015: Měděnec. In: M. Urban (ed.), Horní města Krušných hor. Ústecký kraj. Sokolov, 150–181.
• Bílek, L., Jangl, J., Urban, J. 1976: Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov.
• Urban, M., Crkal, J. 2021: Po stopách historie obce Měděnec a okolí. Ostrov.
VITRIOLSCHMELZE
Die Erze aus Mědník wurden nicht nur zu Metallen verhüttet, sondern weniger metallreiche Sulfate, die sogenannten Kyzys, wurden vorzugsweise ohne Verhüttung nur zu Säure, dem sogenannten Vitriol, verarbeitet. Bereits 1540 befand sich im heutigen Dorf Horní Halže eine Vitriolhütte. Sie verarbeitete Sulfide zu blauem Vitriol (Kupfersulfat, CuSO4) oder grünem Vitriol (Eisensulfat, FeSO4). Sie wurden im Lederhandwerk zum Reinigen von Häuten (Gerben) und zum Färben verwendet. In der Vitriolhütte wurden die Erze über einem sanften Feuer geröstet und dann in mehreren Zyklen in einem Wasserbad gelaugt, bis man in einer Lauge ein Konzentrat von Sulfaten erhielt, das durch Sieden weiter eingedickt wurde. Bei diesem Prozess wurde eine große Menge Holz verbraucht. Dieser Verbrauch war für den lokalen Bergbau wahrscheinlich fatal. So heißt es im Steuerverzeichnis von 1775, dem Zweiten Theresianischen Landbuch, dass die Bergwerke und die Schmelzhütte wegen Holzmangels außer Betrieb waren. Im Jahr 1807 wurde der Betrieb der örtlichen Eisenhütte schließlich als unrentabel eingestellt.
Der Standort der Hütte an der Kreuzung der Straße in Horní Halž und des Malodolský Baches ist noch auf der Karte der 1. Militärkartierung vom Ende des 18. Jahrhunderts zu sehen, heute befindet sich der Standort im Garten hinter dem Haus Nr. 12. Auf dem Gelände befindet sich auch eine große Menge an geröstetem Kyz. Dieses Material wurde in der jüngeren Vergangenheit verwendet, um die Senkgruben der alten Bergwerke in der Region zu verbinden. Zufälligerweise wurde eine dieser Halden bei Kremsiger geochemisch und archäologisch untersucht und ihre geochemische Übereinstimmung mit den Gesteinen der Oberen Halza wurde bestätigt. Radiokarbondatierungen ergaben ein Datierungsintervall von 1419-1446. Es ist daher möglich, dass die Schmelzhütte bereits zu dieser Zeit in Betrieb war.
• Beran, M. 2015. In: M. Urban (Hrsg.), Obere Städte des Erzgebirges. Ústí region. Sokolov, 150-181.
• Bílek, L., Jangl, J., Urban, J. 1976: Geschichte des Bergbaus in der Region Chomutov. Chomutov.
• Urban, M., Crkal, J. 2021: Auf den Spuren der Geschichte von Měděnec und seiner Umgebung. Ostrov
VÝSLUNÍ
The town (Sonnenberg) was founded by the owner of the estate Bohuslav Felix Hasištejnský of Lobkowice between 1543 and 1547, when the local hillmaster is first mentioned. It is explicitly mentioned as a town in 1562. Its regular chequerboard blocks were inserted into the pluvium of the medieval village of Sobětice. At that time, the neighbouring villages of Kýšovice, Třebíška and Stříbrníky already existed. The townspeople were given newly fertilised, previously fallow areas, the so-called Raumata, as their own agricultural land. In 1584 the town was promoted to a serf upper town. In 1617 it was bought out of serfdom. The mining industry declined from the Thirty Years' War onwards, and by the beginning of the 18th century it was already in decline. The development of the village and small industry took place in the second half of the 19th century. In 1851-1857 Výsluní got its new landmark visible from afar: the Church of St. Wenceslas. Because of its extraordinary size, it was nicknamed the Cathedral of the Ore Mountains. Its construction was promoted in Vienna by a local native, the Prior of the Knights of Malta, F. X. Stocklöw. The church had two predecessors: the original Renaissance wooden church, which burnt down during the Thirty Years' War, and the Baroque church built between 1658 and 1659.
In 1552, Mathesius names it the Isle of Dawn, as a place where silver is mined. In 1565 the debt-ridden Guild of St. Elias is mentioned. In 1569 a mining order was issued for the local mines. In the privileges of John Waldemar from 1584 the deep mine Jonáš is mentioned. After the Thirty Years' War the mines fell into disrepair. They were gradually restored at the expense of the townspeople. In 1644 the Jonáš mine was closed, in the same year the Císař Karel mine was opened (with the portal of the adit at No. 134). In 1650 the Eliáš mine was in operation again. In 1673, the iron mine Rote Fuchs bought the iron mine in Kryštofův hamry from the tenant of the town. In 1665 the townspeople operated the Kryštof adit on the silver vein. Other mines in the 17th and 18th centuries were Adalbert, Antonín, St. Joannes Baptista, St. Erasmus, St. Joseph, St. Anna. A larger mine was the St. Trinity silver and lead mine on the so-called Klatschberg at the Snake Valley north of the town near Fleckel's Mill. It worked intermittently from 1692 to 1726. The town stubbornly drove a shaft to it from the town, from the cellar of Mr. Anton Schneider, in spite of expert opinions giving little hope of yields. The reason for this was probably the desire to retain the status of an upper town with all the advantages that this entailed. There were two other mines in the Snake Valley opposite the mine; the ore was also smelted there. In the valley of the Prunéřovský brook near the Markus Bridge on the road to Výsluní there were the mines Jonáš, Gracious Hand of the Lord (silver and amethyst) and Blessing of God (silver and cobalt). In 1748, only one miner was listed in the Theresian cadastre in Výsluní. The last major attempt at mining began in 1764, when the older silver-ore mine Vorderhammerleith was mined in the valley of the Prunéřovský Brook below Úbočí opposite Dolský Mlýn. It was later renamed Judah and Thaddeus. In 1767 it was connected to the Gracious Hand of the Lord adit. Mining continued until 1779. Today, only a distinct outcrop is visible in the hillside.
In addition to silver, magnetite was also mined at Výsluní in the Volyn cadastre by the Peter and Paul Guild, which was located in several adits above the valley of the Třebišský Brook. It was mined here between 1709 and 1827. Another area of iron ore mining was the upper part of the valley of the Zvonícího brook.
• Crkal, J. 2015. In: M. Urban (ed.), Upper Towns of the Ore Mountains. Ústí nad Labem Region. Sokolov, 300-321.
ZANIKLÁ STŘEDOVÉKÁ VES SPINDELBACH
NSpindelbach byla ves založená na přelomu 13. a 14. století a zanikla po roce 1481. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1356, kdy byla součástí hasištejnského panství. Roku 1367 udělil král Václav IV polovinu Spindelbachu Bernhardovi ze Šumburka. Další zpráva pochází z roku 1431, kdy polovinu vsi získal Vilém ze Šumburka. Dalšími majiteli byli Illburková, Fictumové a Hasištejnští z Lobovic. Jedná se o nejvýše položenou zaniklou středověkou ves v Čechách (800–880 m n. m.). Jedná se o lesní lánovou ves rozloženou na obou březích bezejmenného potoka. Podařilo se doložit třicet usedlostí, v terénu se dochovaly i mezní pásy.
Zaniklou ves lokalizoval v terénu J. Crkal roku 2006. Roku 2007 byly J. Crkalem a E. Černou (Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech) zkoumány 3 sklárny nacházející se ve vsi a v nejbližším okolí. V letech 2009–2011 byla potom ves zaměřována a zkoumána archeologickým odkryvem pod vedením T. Klíra (FFUK Ústav pro pravěk a ranou dobu dějinnou) a E. Černé. Odkryta byla jedna usedlost dokumentující jak stavební podobu zaniklých vesnických domů, tak bohatou výbavu zejména kovovým inventářem. Na výzkum navázaly geochemické výzkumy plužiny a environmentální odběry ve vodní nádržce v jádru vesnice. Jedná se o jedinou moderně multidisciplinárně zkoumanou zaniklou vesnici v českých Krušných horách.
• Černá, E. 2016: Středověké sklárny v severozápadních Čechách. Přínos archeologie k dějinám českého sklářství. Mittelalterliche Glashütten in Nordwestböhmen : Beitrag der Archäologie zur Geschichte des böhmischen Glashüttenwesens. Most.
• Hylmarová, L. 2012: Hmotná kultura středověké usedlosti. Zaniklý Spindelbach v Krušných horách. FFUK Praha, Ústav pro pravěk a ranou dobu dějinnou. Magisterská práce, dostupné onlinehttps://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/44329/130083119.pdf?sequence=1&isAllowed=y.
• Horák, J., KLír, T.2017: Pedogenesis, Pedochemistry and the Functional Structure of the Waldhufendorf Field System of the Deserted Medieval Village Spindelbach, the Czech Republic, Interdisciplinaria Archaeologia, Natural Sciences in Archaeology, VIII (1/2017), 43–57.
• Houfková, P., Horák, J., Pokorná, A. Bešta, T., Šitnerová, I., Novák, J., Klír, T 2019:. The dynamics of a non-forested stand in the Krušné Mts.: the effect of a short-lived medieval village on the local environment, Vegetation History and Archaeobotany. 28. 10.1007/s00334-019-00718-5.
ČERNÝ POTOK; ARCHAEOBOTANICAL SAMPLING
On the right bank of the Black Water below the mouth of the Engelsburg adit, the water has cut deep into the mine tailings. This created a nearly 2 m high profile. Wood was running out of the profile at the bottom of the stream. The individual exposed sections were identified as Black Brook Profiles 1 and 2/2019. The wood at the bottom of the profile was partly logs, partly processed larger wood. All were spruce trees. As dendrochronology failed in dating, two of the trees were radiocarbon dated. The wood with the underbark year was washed away sometime between 1235 and 1280 . The layer was accompanied by charcoal, wood chips, burnt and worked wood, and isolated slag and microflints. The slag in the higher layers was increasing. Accompanying charcoal was often beech, with beech almost absent from the pollen record. The situation is indicative of the clearance of native forest as a result of the developing metallurgical industry. Beech wood, which was initially abundant for metallurgy, was initially selected for firewood, while spruce wood, which was initially abundant, was wastefully dumped into the alluvium after the washout. The higher layers of the profiles were modern. A hollowed-out channel, probably a drain from the modern Sorgenthal ironworks, was buried in the first modern layer. The slag and its clasts formed a slick orange layer made up almost entirely of this technogenic waste.
• Derner, K., Bohdálek, P., Crkal, J., Kaiser, K., Lissek, P. in press: Environmental research in the mining district of Přísečnice in the Ore Mountains (2016-2020). In: Silver Jihlava 2022.
ČERNÝ POTOK; ARCHEOBOTANICKÉ ODBĚRY
Na pravém břehu Černé vody pod ústím štoly Engelsburg se voda zařízla hluboko do odvalu dolu. Vznikl tak téměř 2 m vysoký profil. Na dně potoka z profilu vybíhala dřeva. Jednotlivé odhalené úseky byly začištěny jako profily Černý Potok 1 a 2/2019. Dřeva na spodní části profilu byly zčásti kmeny, zčásti opracovaná větší dřeva. Všechna byla smrky. Vzhledem k tomu, že dendrochronologie v dataci neuspěla, byla dvě ze dřev datována radiokarbonovou datací. Dřevo s podkorním letokruhem bylo smýceno někdy v letech 1235–1280 . Vrstvu doprovázely uhlíky, dřevěné štěpky, opálená a opracovaná dřeva a ojedinělé strusky a mikrostrusky. Strusek ve vyšších vrstvách přibývalo. Doprovodné uhlíky byly často bukové, přičemž v pylovém záznamu buky téměř chyběly. Situace svědčí pro kácení původního lesa v důsledku rozvíjejícího se hutnictví. Pro hutnictví bylo nejprve vybíráno výhřevné bukové dřevo, zatímco smrkové dřevo, jehož byl zpočátku dostatek, bylo po smýcení nehospodárně shazováno do nivy. Vyšší vrstvy profilů byly novověké. Do první novověké vrstvy se zahluboval vydřevený kanál, patrně odtokový z novověké železárny Sorgenthal. Strusky a jejich drť vytvořily slynuté oranžové vrstvy tvořené prakticky jen tímto technogenním odpadem.
• Derner, K., Bohdálek, P., Crkal, J., Kaiser, K., Lissek, P. v tisku: Enviromentální výzkum v hornickém revíru Přísečnice v Krušných horách (2016–2020). In: Stříbrná Jihlava 2022.
ČERNÝ POTOK; ARCHÄOBOTANISCHE PROBENAHME
Am rechten Ufer des Schwarzwassers, unterhalb der Mündung des Engelsburgstollens, hat sich das Wasser tief in die Abraumhalden eingeschnitten. Dadurch entstand ein fast 2 m hohes Profil. Auf dem Grund des Baches lief Holz aus dem Profil. Die einzelnen freigelegten Abschnitte wurden als Schwarzbachprofile 1 und 2/2019 identifiziert. Das Holz am Fuß des Profils bestand zum Teil aus Stämmen, zum Teil aus verarbeitetem größeren Holz. Alle waren Fichten. Da die Dendrochronologie bei der Datierung versagte, wurden zwei der Bäume mit Radiokohlenstoff datiert. Das Holz mit dem Unterrindenjahr wurde irgendwann zwischen 1235 und 1280 weggeschwemmt. Die Schicht wurde von Holzkohle, Holzspänen, verbranntem und bearbeitetem Holz sowie vereinzelten Schlacken und Mikroflittern begleitet. In den höheren Schichten nahm die Schlacke zu. Die Holzkohle wurde häufig von Buche begleitet, während die Buche in den Pollenfunden fast nicht vorkommt. Die Situation ist ein Hinweis auf die Abholzung des einheimischen Waldes im Zuge der sich entwickelnden Hüttenindustrie. Das Brennholz der Buche wurde zunächst für die Hüttenindustrie ausgewählt, während das anfangs reichlich vorhandene Fichtenholz nach der Rodung verschwenderisch in das Schwemmland gekippt wurde. Die höheren Schichten der Profile waren modern. In der ersten modernen Schicht wurde ein ausgehöhlter Kanal, wahrscheinlich ein Abfluss des modernen Sorgenthaler Eisenwerks, verschüttet. Die Schlacke und ihre Scherben bildeten eine glatte orangefarbene Schicht, die fast vollständig aus diesem technogenen Abfall bestand.
• Derner, K., Bohdálek, P., Crkal, J., Kaiser, K., Lissek, P. in press: Environmental research in the mining district of Přísečnice in the Ore Mountains (2016-2020). In: Silver Jihlava 2022.
ČERNÝ POTOK; BERGBAUSIEDLUNG
Im Jahr 2016 zeigte eine geomagnetische Prospektion eine interessante kreisförmige Anomalie in der Wiese nordwestlich der Straße vor den ersten Häusern von Sorgental, in Fortsetzung des Kreuziger-Stiftfeldes. Die Sondierung ergab, dass es sich um eine moderne Mühle handelt, die auf einer mittelalterlichen Kulturschicht errichtet wurde. Diese enthielt neben Keramik aus dem 13/14. Jahrhundert auch Schlacke. Ähnliche Funde wurden auch in Mikrosonden auf der gesamten Wiese auf einer relativ großen Fläche festgestellt. Möglicherweise gab es eine mittelalterliche Bergbau-/Metallurgiesiedlung bei den Kreuzigergruben. Interessant ist, dass in der regionalen Literatur die alte Eisenhütte am linken Bachufer erwähnt wird und die örtliche Überlieferung das mittelalterliche Dorf Bottendorf in Sorgenthal, zu dem die Bottendorfer Mühle gehört haben soll, knapp über der Grenze bereits in Sachsen verortet (z.B. auf der Karte der ersten Militärkartierung). Hier ist kein Platz für ein richtiges Dorf, und die Grenzstreifen sind im Gelände nicht sichtbar. Es ist jedoch möglich, dass sich die Erinnerung an eine ältere, archäologisch entdeckte Bergbausiedlung in der Volksüberlieferung erhalten hat.
• Crkal, J. 2018. In. Derner, Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in Přísečnik im mittleren Erzgebirge. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlichung des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 139-215.
ČERNÝ POTOK; BÝVALÁ FLADEROVA TOVÁRNA
Na severním konci Černého Potoka, na levém břehu Černé vody stojí skupina staveb (čp. 34), která byla součástí významné továrny Flader. Vznikla v roce 1889 jako pobočka firmy, založené roku 1860 Friedrichem Augustem Fladerem v sousedním saském Jöhstadtu. Nejprve vyráběla ruční parní stříkačky. Před první světovou válkou zahájila výrobu stříkaček, poháněných spalovacím motorem. Výrazný úspěch firmě přinesla přenosná stříkačka, původně vybavená dvouválcovým motorem s výkonem 400–800 litrů vody za minutu, nazvaná Siegerin – Vítězka – Victoria, jež v srpnu 1925 vyhrála celoněmeckou hasičskou soutěž v saském Freibergu. Továrna v Sorgenthalu měla vlastní hutní pec, kovárnu, soustružnu, kolárnu, lakovnu a klempířskou dílnu a zaměstnávala až na 150 dělníků. V třicátých letech vyráběla i hasičské automobily. Firma v Sorgentalu ukončila provoz po roce 1945. V omezeném rozsahu, s pozměněným názvem a výrobním zaměřením pokračoval provoz továrny i po roce 1945. Část původních budov dodnes zanikla.
• http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=12555. Příspěvek Zbyňka Kopence podle Historie a současnost podnikání na Chomutovsku, Kadaňsku a Vejprtsku.
ČERNÝ POTOK; BÝVALÝ HAMR PLEYL
Místo zvané Pleil, tvoří od roku 1945 spolu se sousedním Sorgentalem obec Černý Potok. Poprvé je zmíněn v listině dělící perštejnské panství roku 1431, kdy se další majekty spolu s „Pleulem“ staly příslušenstvím hradu Nový Šumburk. O půlstoletí později, roku 1481 byl mlýn „in Pailpachn molendino“ odprodán Lobkowiczům. V těchto neobydlených místech se nepochybně nejednalo o mlýn ale o hamr. Ve 30. letech 16 století byl Pleyl svobodným statkem, jímž disponoval majitel panství, od kterého jej v roce 1532 získal spolu se starými struskovými haldami Conrad Sauermann st. z Jelče. O rok později je zde zmíněna pouze stoupa – „puchwerck aum Bleul“, ale později zde Sauermann provozuje hamr a pokouší se o těžbu na blízkém Kremsigeru. Kvůli sporům s majitelem panství byl ale provoz hamru brzy ukončen. Již roku 1554 je hamerní statek pustý, ale jeho držitel má právo na využití zdejší struskové haldy. O rok později vizitace hovoří o dvou starých struskových haldách, „Schlackenhauffen so daselbst vmb den Pleuel gelegen“. Roku 1617 zde byla postavena vysoká pec a dvě stoupy. Hamr fungoval i v následujících stoletích. Na mapě z roku 1780 je dobře patrný areál se třemi zděnými a 3 spalnými budovami. Za můstkem přes řeku jsou patrné 4 další domy a stály již i domy na severozápadním okraji cesty do Sorgentalu. Dnes je areál zbořený, nacházel se na místě zatravněné plochy severně od ev. č. 2. u můstku přes řeku.
Místo starého hamru bylo zvoleno ideálně na trase dálkové komunikace v místě přechodu Černé vody, odkud mělo přímé spojení na blízká dolová pole Auspanner a Kreuziger, což dodnes dokládají stále patrné svazky úvozových cest. Několik desítek metrů po proudu na pravém břehu řeky byly archeologickou sondáží objeveny pozůstatky středověké struskové haldy ze 13/14 století, která potvrzuje, že zde nejstarší hamr stál skutečně již v této době.
• Kloub, J. 2014: Pozůstatky železářské výroby v údolí Černé vody. Überreste der Eisenproduktion im Tal des Schwarzwassers. In: SMOLNIK, R. (Hrsg.): ArcheoMontan 2013. Krušná krajina. Erz(gebirgs)landschaft. Ore Landscape. – Arbeits- u. Forschber. Sächs. Bodendenkmalpfl. Beih. 28. Dresden: 109–120.
• Crkal, J. 2018: Středověké hutnictví a hamernictví na Přísečnicku. In: K. Derner, Středověké hornictví a hutnictví na Přísečnicku ve středním Krušnohoří. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlichungen des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 139–215.
ČERNÝ POTOK; BÝVALÝ HAMR
ROsada Sorgenthal, dnes severní jádro obce Černý Potok vznikla počátkem 17. století kolem železárny, založené po roce 1604 Samsonem Schindlerem z Hohenwaldu na místě zvaném „Elend“. Po většinu 17. století patřil rodině Rubnerů, která vlastnila i podíly na železných dolech na tzv. Kreuzigeru. Počátkem 17. století sestával provoz z vysoké pece, dvou kovářských hutí s hamry, pivovarem, hospodou, mlýnem a dvěma obytnými domy.
Je ale jisté, že železářství v Sorgentalu je mnohem starší, jak dosvědčují nálezy vrstev se struskou již středověkého stáří (13/14 století), mj. v místě archeobotanické sondáže pod hamrem (dnes čp. 17 a přilehlá stavba). Také podle písemných zpráv měla železárna vzniknout na místě původního hamru a domy v jádru vsi mají stát na haldách starých strusek. Starý hamr na Elend je uveden i v urbáři z roku 1533.
• Kloub, J. 2014: Pozůstatky železářské výroby v údolí Černé vody. Überreste der Eisenproduktion im Tal des Schwarzwassers. In: SMOLNIK, R. (Hrsg.): ArcheoMontan 2013. Krušná krajina. Erz(gebirgs)landschaft. Ore Landscape. – Arbeits- u. Forschber. Sächs. Bodendenkmalpfl. Beih. 28. Dresden: 109–120.
• Crkal, J. 2018: Středověké hutnictví a hamernictví na Přísečnicku. In: K. Derner, Středověké hornictví a hutnictví na Přísečnicku ve středním Krušnohoří. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlichungen des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 139–215.
ČERNÝ POTOK; BÝVALÝ MLÝN
Na severním okraji obce Černý potok pod bývalou Fladerovou továrnou se nachází torzo mlýna s dobře patrným náhonem a mlýnicí. Patrný je již na mapě 1. Vojenského mapování. Na císařských otiscích stabilního katastru má dvě kola hlavní a vedlejší budovu a samostatnou další mlýnici. Na historických fotografiích je patrné, že západní budova byla obytná s věžičkou na střeše. Nejstarší písemná zmínka o mlýnu v Sorgentalu jej počátkem 17. stoeltí uvádí jako příslušenství Rubnerova hamru/huti. Není ale jasné, zda se již tehdy nacházel v těchto místech.
Na břehu potoka pod mlýnem se nachází strusková halda s ojedinělými vrcholně středověkými keramickými zlomky, ale i novověkou modravou sklovitou struskou. Není jasné, zda pochází z huti Fladerovy továrny, či novověké železárny ležící dále proti proudu, nebo nějakého zaniklého hamru přímo na místě pozdějšího mlýna.
• Kloub, J. 2014: Pozůstatky železářské výroby v údolí Černé vody. Überreste der Eisenproduktion im Tal des Schwarzwassers. In: SMOLNIK, R. (Hrsg.): ArcheoMontan 2013. Krušná krajina. Erz(gebirgs)landschaft. Ore Landscape. – Arbeits- u. Forschber. Sächs. Bodendenkmalpfl. Beih. 28. Dresden: 109–120.
ČERNÝ POTOK; EHEMALIGE FLADER-FABRIK
Am nördlichen Ende des Černý Potok, am linken Ufer des Schwarzwassers, steht ein Gebäudekomplex (Nr. 34), der zu der bedeutenden Flader-Fabrik gehörte. Sie wurde 1889 als Zweigstelle des 1860 von Friedrich August Flader in der benachbarten sächsischen Stadt Jöhstadt gegründeten Unternehmens gegründet. Sie stellte zunächst Dampfhandspritzen her. Noch vor dem Ersten Weltkrieg begann das Unternehmen mit der Produktion von Spritzen, die mit einem Verbrennungsmotor angetrieben wurden. Eine Tragkraftspritze, ursprünglich mit einem Zweizylindermotor ausgestattet und mit einer Leistung von 400-800 Litern Wasser pro Minute, genannt Siegerin - Winner - Victoria, die im August 1925 den gesamtdeutschen Feuerwehrwettbewerb in Freiberg, Sachsen, gewann, war ein großer Erfolg für das Unternehmen. Das Werk in Sorgenthal verfügte über einen eigenen Hüttenofen, eine Schmiede, eine Dreherei, eine Radwerkstatt, eine Lackiererei und eine Klempnerei und beschäftigte bis zu 150 Mitarbeiter. In den 1930er Jahren wurden dort auch Feuerwehrfahrzeuge hergestellt. Nach 1945 stellte das Unternehmen seinen Betrieb in Sorgental ein. Nach 1945 wurde die Fabrik in beschränktem Umfang mit geändertem Namen und Produktionsschwerpunkt weitergeführt. Einige der ursprünglichen Gebäude sind noch vorhanden.
• http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=12555. Příspěvek Zbyňka Kopence podle Historie a současnost podnikání na Chomutovsku, Kadaňsku a Vejprtsku.
ČERNÝ POTOK; EHEMALIGE MÜHLE
Am nördlichen Rand des Dorfes Černý potok, unterhalb der ehemaligen Fladerschen Fabrik, befindet sich der Torso einer Mühle mit einem gut sichtbaren Antrieb und einer Mühle. Sie ist bereits auf der Karte der 1. Militärkartierung sichtbar. Auf den kaiserlichen Drucken des Stallkatasters weist sie zwei Rundbauten und eine separate zusätzliche Mühle auf. Historische Fotografien zeigen, dass das westliche Gebäude ein Wohnhaus mit einem Türmchen auf dem Dach war. Die früheste schriftliche Erwähnung der Mühle in Sorgental aus dem frühen 17. Jahrhundert führt sie als Zubehör des Rubner'schen Hammers/Hütte auf. Es ist jedoch nicht klar, ob sie sich zu diesem Zeitpunkt bereits an diesem Standort befand.
Am Bachufer unterhalb der Mühle befindet sich eine Schlackenhalde mit vereinzelten mittelalterlichen Keramikfragmenten, aber auch moderner bläulich glasiger Schlacke. Es ist nicht klar, ob sie von der Fladerschen Schmelzhütte, von der modernen Eisenhütte weiter flussaufwärts oder von einem stillgelegten Hammerwerk direkt an der Stelle der späteren Mühle stammt.
• Kloub, J. 2014: Reste der Eisenproduktion im Schwarzwassertal. Überreste der Eisenproduktion im Tal des Schwarzwassers. In: SMOLNIK, R. (Hrsg.): ArcheoMontan 2013. Erz(gebirgs)landschaft. Erz-Landschaft. - Arbeits- u. Forschber. Sächs. Bodendenkmalpfl. Beih. 28. Dresden: 109-120.
ČERNÝ POTOK; EHEMALIGES HAMMERWERK
Die Siedlung Sorgenthal, heute der nördliche Kern des Dorfes Černý Potok, entstand zu Beginn des 17. Jahrhunderts um eine Eisenhütte, die nach 1604 von Samson Schindler von Hohenwald an einem Ort namens "Elend" gegründet wurde. Die meiste Zeit des 17. Jahrhunderts gehörte es der Familie Rubner, die auch Anteile an den Eisenbergwerken am so genannten Kreuziger besaß. Zu Beginn des 17. Jahrhunderts bestand der Betrieb aus einem Hochofen, zwei Schmieden mit Hämmern, einer Brauerei, einem Wirtshaus, einer Mühle und zwei Wohnhäusern.
Es ist jedoch sicher, dass die Eisenindustrie in Sorgental viel älter ist, wie die Entdeckung von Schlackenschichten bereits im Mittelalter (13./14. Jahrhundert) beweist, unter anderem an der Stelle einer archäobotanischen Sonde unter dem Hammer (heute Nr. 17 und ein angrenzendes Gebäude). Schriftlichen Überlieferungen zufolge soll an der Stelle des ursprünglichen Hammers auch ein Eisenwerk errichtet worden sein, und die Häuser im Dorfkern sollen auf den alten Schlackenhaufen stehen. Das alte Hammerwerk in Elend wird auch im Grundbuch von 1533 erwähnt.
• Kloub, J. 2014: Überreste der Eisenproduktion im Blackwater Valley. Überreste der Eisenproduktion im Tal des Schwarzwassers. In: SMOLNIK, R. (Hrsg.): ArcheoMontan 2013. Erz(gebirgs)landschaft. Erz-Landschaft. - Arbeits- u. Forschber. Sächs. Bodendenkmalpfl. Beih. 28. Dresden: 109-120.
• Crkal, J. 2018: Mittelalterliche Metallurgie und Hamerikultur in der Region Přísečnik. In. Derner, Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Přísečnik-Region des mittleren Erzgebirges. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlichung des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 139-215.
ČERNÝ POTOK; EHEMALIGES HAMMERWERKE PLEYL
Der Ort Pleil bildet zusammen mit dem benachbarten Sorgental seit 1945 die Gemeinde Černý Potok. Erstmals erwähnt wurde er in der Urkunde zur Teilung der Herrschaft Perštejn im Jahr 1431, als die anderen Herrschaften zusammen mit "Pleyl" Teil der Burg Nový Šumburk wurden. Ein halbes Jahrhundert später, im Jahr 1481, wurde die Mühle "in Pailpachn molendino" an die Familie Lobkowicz verkauft. An diesen unbewohnten Orten handelte es sich zweifellos nicht um eine Mühle, sondern um ein Hammerwerk. In den 1630er Jahren war Pleyl Eigentum des Gutsbesitzers, von dem es 1532 zusammen mit den alten Schlackenhalden von Conrad Sauermann sen. von Jelč erworben worden war. Ein Jahr später wird hier nur der "puchwerck aum Bleul" erwähnt, aber Sauermann betrieb später ein Hammerwerk und versuchte, auf dem nahen Kremsiger Bergbau zu betreiben. Aufgrund von Streitigkeiten mit dem Gutsbesitzer wurde der Betrieb des Hammers jedoch bald wieder eingestellt. Im Jahr 1554 war das Hammergut bereits aufgegeben, der Besitzer hatte aber das Recht, die örtliche Halde zu nutzen. Ein Jahr später verweist eine Visitation auf zwei alte Schlackenhaufen, "Schlackenhauffen so daselbst vmb den Pleuel gelegen". Im Jahr 1617 wurden hier ein Hochofen und zwei Schlackenhaufen errichtet. Die Mühle war auch in den folgenden Jahrhunderten in Betrieb. Auf einer Karte von 1780 ist der Standort mit drei Backsteinbauten und drei verbrannten Gebäuden verzeichnet. Jenseits der Brücke über den Fluss sind 4 weitere Häuser zu sehen, und am nordwestlichen Rand der Straße nach Sorgental gab es bereits Häuser. Heute ist der Standort abgerissen, er befand sich auf der Grünfläche nördlich von Nr. 2 bei der Brücke über den Fluss.
Der Standort des alten Hammerwerks war ideal an der Trasse der Fernstraße an der Schwarzwasserkreuzung gewählt, von wo aus es eine direkte Verbindung zu den nahe gelegenen Auspanner- und Kreuziger-Grubenfeldern hatte, wie man heute noch an den noch sichtbaren Bündeln von Reitwegen erkennen kann. Wenige Dutzend Meter flussabwärts am rechten Ufer wurden bei archäologischen Untersuchungen die Reste einer mittelalterlichen Schlackenhalde aus dem 13./14. Jahrhundert freigelegt, was bestätigt, dass hier zu dieser Zeit tatsächlich das älteste Hammerwerk stand.
• Kloub, J. 2014: Überreste der Eisenproduktion im Blackwater Valley. Überreste der Eisenproduktion im Tal des Schwarzwassers. In: SMOLNIK, R. (Hrsg.): ArcheoMontan 2013. Erz(gebirgs)landschaft. Erz-Landschaft. - Arbeits- u. Forschber. Sächs. Bodendenkmalpfl. Beih. 28. Dresden: 109-120.
• Crkal, J. 2018: Mittelalterliche Metallurgie und Hamerikultur in der Region Přísečnik. In. Derner, Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Přísečnik-Region des mittleren Erzgebirges. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlichung des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 139-215.
ČERNÝ POTOK; FORMER FLADER FACTORY
At the northern end of Černý Potok, on the left bank of the Black Water, stands a group of buildings (no. 34) that was part of the important Flader factory. It was established in 1889 as a branch of the company founded in 1860 by Friedrich August Flader in the neighbouring Saxon town of Jöhstadt. It first produced hand-held steam syringes. Before the First World War, the company started producing syringes powered by an internal combustion engine. A portable syringe, originally equipped with a two-cylinder engine with an output of 400-800 litres of water per minute, called the Siegerin - Winner - Victoria, which won the all-German firefighting competition in Freiberg, Saxony, in August 1925, was a major success for the company. The factory in Sorgenthal had its own metallurgical furnace, forge, turning shop, wheel shop, paint shop and plumbing shop and employed up to 150 workers. In the 1930s it also produced fire engines. The company ceased operations in Sorgental after 1945. The factory continued to operate on a limited scale, with a changed name and production focus, after 1945. Some of the original buildings are still standing.
• http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=12555. Příspěvek Zbyňka Kopence podle Historie a současnost podnikání na Chomutovsku, Kadaňsku a Vejprtsku.
ČERNÝ POTOK; FORMER HAMMER MILL
The settlement of Sorgenthal, today the northern core of the village of Černý Potok, was founded at the beginning of the 17th century around an ironworks founded after 1604 by Samson Schindler of Hohenwald at a place called "Elend". For most of the 17th century it belonged to the Rubner family, who also owned shares in the iron mines on the so-called Kreuziger. At the beginning of the 17th century the operation consisted of a blast furnace, two forges with hammers, a brewery, a pub, a mill and two dwellings.
It is certain, however, that the iron industry in Sorgental is much older, as evidenced by the discovery of slag layers as early as the Middle Ages (13/14th century), including at the site of an archaeobotanical probe under the hammer (now No. 17 and an adjacent building). According to written accounts, an ironworks was also supposed to have been built on the site of the original hammer, and houses in the core of the village are supposed to stand on the heaps of old slag. The old hammer mill at Elend is also mentioned in the 1533 land registry.
• Kloub, J. 2014: Remains of iron production in the Blackwater Valley. Überreste der Eisenproduktion im Tal des Schwarzwassers. In: SMOLNIK, R. (Hrsg.): ArcheoMontan 2013. Erz(gebirgs)landschaft. Ore Landscape. - Arbeits- u. Forschber. Sächs. Bodendenkmalpfl. Beih. 28. Dresden: 109-120.
• Crkal, J. 2018: Medieval metallurgy and hamericulture in the Přísečnik region. In. Derner, Medieval mining and metallurgy in the Přísečnik region of the Central Erzgebirge. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlich des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 139-215.
ČERNÝ POTOK; FORMER MILL
On the northern outskirts of the village of Černý potok, below the former Flader's factory, there is the torso of a mill with a well visible drive and a mill. It is already visible on the map of the 1st Military Mapping. On the imperial prints of the stable cadastre it has two rounds of main and secondary buildings and a separate additional mill. Historical photographs show that the western building was residential with a turret on the roof. The earliest written reference to the mill in Sorgental in the early 17th century lists it as an appurtenance of Rubner's hammer/hut. However, it is not clear whether it was already in this location at that time.
On the bank of the stream below the mill there is a slag heap with isolated medieval pottery fragments, but also modern bluish glassy slag. It is not clear whether it comes from the Flader's smelter, or from the modern ironworks further upstream, or from a defunct hammer mill directly on the site of the later mill.
• Kloub, J. 2014: Remains of iron production in the Black Water Valley. Überreste der Eisenproduktion im Tal des Schwarzwassers. In: SMOLNIK, R. (Hrsg.): ArcheoMontan 2013. Erz(gebirgs)landschaft. Ore Landscape. - Arbeits- u. Forschber. Sächs. Bodendenkmalpfl. Beih. 28. Dresden: 109-120.
ČERNÝ POTOK; FORMER PLEYL HAMMER MILL
The place called Pleil, together with the neighbouring Sorgental, has formed the village of Černý Potok since 1945. It was first mentioned in the deed dividing the Perštejn manor in 1431, when the other majesties together with "Pleyl" became part of Nový Šumburk Castle. Half a century later, in 1481, the mill "in Pailpachn molendino" was sold to the Lobkowicz family. In these uninhabited places it was undoubtedly not a mill but a hammer mill. In the 1630s, Pleyl was a freehold property of the owner of the manor, from whom it was acquired in 1532 together with the old slag heaps by Conrad Sauermann Sr. of Jelč. A year later, only the 'puchwerck aum Bleul' is mentioned here, but Sauermann later operated a hammer mill and attempted mining on the nearby Kremsiger. Due to disputes with the owner of the estate, however, the operation of the hammer was soon terminated. In 1554 the hammer estate was already abandoned, but the owner had the right to use the local slag heap. A year later, a visitation refers to two old slag heaps, 'Schlackenhauffen so daselbst vmb den Pleuel gelegen'. In 1617 a blast furnace and two stoups were built here. The mill continued to operate in the following centuries. A map from 1780 shows the site with three brick buildings and three burnt buildings. Beyond the bridge over the river, 4 other houses can be seen and there were already houses on the north-western edge of the road to Sorgental. Today the site has been demolished, it was on the grassed area north of No. 2 by the bridge over the river.
The location of the old hammer mill was ideally chosen on the route of the long-distance road at the Black Water crossing, from where it had a direct connection to the nearby Auspanner and Kreuziger mine fields, as can still be seen today in the still visible bundles of bridle paths. A few tens of metres downstream on the right bank of the river, archaeological investigations have uncovered the remains of a medieval slag heap from the 13th/14th century, which confirms that the oldest hammer mill did indeed stand here at this time.
• Kloub, J. 2014. Überreste der Eisenproduktion im Tal des Schwarzwassers. In: SMOLNIK, R. (Hrsg.): ArcheoMontan 2013. Erz(gebirgs)landschaft. Ore Landscape. - Arbeits- u. Forschber. Sächs. Bodendenkmalpfl. Beih. 28. Dresden: 109-120.
• Crkal, J. 2018: Medieval metallurgy and hamericulture in the Přísečnik region. In. Derner, Medieval mining and metallurgy in the Přísečnik region of the Central Erzgebirge. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlich des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 139-215.
ČERNÝ POTOK; FORMER PLEYL HAMMER MILL
The place called Pleil, together with the neighbouring Sorgental, has formed the village of Černý Potok since 1945. It was first mentioned in the deed dividing the Perštejn manor in 1431, when the other majesties together with "Pleyl" became part of Nový Šumburk Castle. Half a century later, in 1481, the mill "in Pailpachn molendino" was sold to the Lobkowicz family. In these uninhabited places it was undoubtedly not a mill but a hammer mill. In the 1630s, Pleyl was a freehold property of the owner of the manor, from whom it was acquired in 1532 together with the old slag heaps by Conrad Sauermann Sr. of Jelč. A year later, only the 'puchwerck aum Bleul' is mentioned here, but Sauermann later operated a hammer mill and attempted mining on the nearby Kremsiger. Due to disputes with the owner of the estate, however, the operation of the hammer was soon terminated. In 1554 the hammer estate was already abandoned, but the owner had the right to use the local slag heap. A year later, a visitation refers to two old slag heaps, 'Schlackenhauffen so daselbst vmb den Pleuel gelegen'. In 1617 a blast furnace and two stoups were built here. The mill continued to operate in the following centuries. A map from 1780 shows the site with three brick buildings and three burnt buildings. Beyond the bridge over the river, 4 other houses can be seen and there were already houses on the north-western edge of the road to Sorgental. Today the site has been demolished, it was on the grassed area north of No. 2 by the bridge over the river.
The location of the old hammer mill was ideally chosen on the route of the long-distance road at the Black Water crossing, from where it had a direct connection to the nearby Auspanner and Kreuziger mine fields, as can still be seen today in the still visible bundles of bridle paths. A few tens of metres downstream on the right bank of the river, archaeological investigations have uncovered the remains of a medieval slag heap from the 13th/14th century, which confirms that the oldest hammer mill did indeed stand here at this time.
• Kloub, J. 2014. Überreste der Eisenproduktion im Tal des Schwarzwassers. In: SMOLNIK, R. (Hrsg.): ArcheoMontan 2013. Erz(gebirgs)landschaft. Ore Landscape. - Arbeits- u. Forschber. Sächs. Bodendenkmalpfl. Beih. 28. Dresden: 109-120.
• Crkal, J. 2018: Medieval metallurgy and hamericulture in the Přísečnik region. In. Derner, Medieval mining and metallurgy in the Přísečnik region of the Central Erzgebirge. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlich des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 139-215.
ČERNÝ POTOK; HORNICKÉ SÍDLIŠTĚ
Roku 2016 ukázala geomagnetická prospekce na louce severozápadně od silnice před prvními domy Sorgentalu, v pokračování pinkového pole Kreuziger zajímavou kruhovou anomálii. Sondáží bylo zjištěno, že se jedná o novověký milíř, postavený na středověké kulturní vrstvě. Ta obsahovala kromě keramiky 13/14 století také strusky. Obdobné nálezy byly zachyceny i v mikrosondách po celé louce na relativně rozsáhlé ploše. Je možné, že se zde nacházela hornicko/hutnická středověká osada při dolech na Kreuzigeru. Je zajímavé, že regionální literatura zmiňuje staré hutě na levém břehu potoka a do Sorgenthalu klade místní tradice středověkou ves Bottendorf, k níž prý patřil mlýn „Bottendorfer Mühle“ ležící těsně za hranicí již v Sasku (např. na mapě prvního vojenského mapování). Pro skutečnou ves zde není místo a v terénu nejsou patrné ani mezní pásy. Je ale možné, že se v lidové tradici uchovala vzpomínka na archeologicky objevené starší hornické sídliště.
• Crkal, J. 2018: Středověké hutnictví a hamernictví na Přísečnicku. In: K. Derner, Středověké hornictví a hutnictví na Přísečnicku ve středním Krušnohoří. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlichungen des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 139–215.
ČERNÝ POTOK; MINING SETTLEMENT
In 2016, geomagnetic prospecting showed an interesting circular anomaly in the meadow northwest of the road in front of the first houses of Sorgental, in continuation of the Kreuziger pin field. The sounding revealed that it was a modern millimetre, built on a medieval cultural layer. In addition to 13/14th century pottery, this also contained slag. Similar finds were recorded in microprobes across the meadow over a relatively large area. It is possible that there was a medieval mining/metallurgical settlement at the Kreuziger mines. It is interesting that regional literature mentions the old ironworks on the left bank of the stream and local tradition places the medieval village of Bottendorf in Sorgenthal, to which the mill 'Bottendorfer Mühle' was said to have belonged, situated just over the border already in Saxony (e.g. on the map of the first military mapping). There is no place for a real village here and the boundary strips are not visible in the terrain. It is possible, however, that the memory of an older mining settlement discovered archaeologically has been preserved in folk tradition.
• Crkal, J. 2018. In. Derner, Medieval Mining and Metallurgy in Přísečnik in the Central Erzgebirge. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlich des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 139-215.
ŠTOLA DŮM RAKOUSKÝ A DOLY U PŘÍSEČNICE
Centrem Přísečnického revíru bylo město Přísečnice. Jeho původní jádro leželo u přechodu dálkové cesty z Čech do Cvikova před říčku Přísečnici. Nestarší zástavba tvořící ulicovku se nacházela u gotického kostela sv. Mikuláše. Městečko mělo zčásti zemědělský charakter s vlastní lánovou plužinou. Zmiňováno je v souvislosti s dálkovou cestou roku 1335. Již roku 1339 se píše o stříbrných dolech v okolí. Jak ukázal geochemický výzkum na Střelnickém potoce, již v této době byly kromě stříbrorudných dolů na nedalekém Kremsigeru v provozu i doly v centrálním přísečnickém revíru. V druhém hornickém období v 16. století došlo k rozšíření města o nové pravoúhlé náměstí a k výstavbě pozdně kostela P. Marie. Město velké historické a stavebně umělecké hodnoty bylo zbořeno počátkem 70. let 20. století v souvislosti s napouštěním přehradní nádrže Přísečnice.
Okrajové části města včetně okolí kostela sv. Mikuláše v období sucha vystupují nad vodní hladinu, což umožnilo v letech 2009–2014 jejich archeologický povrchový průzkum. Ten především pomohl datovat městečko již do druhé poloviny 13. století. Dále byly po obvodu přehrady nalezeny struskové vrstvy se středověkou keramikou svědčící o čilém železářském ruchu i na říčce Přísečnici.
Vedle dolů na okolních kopcích vycházelo několik novověkých štol a dolů přímo z intravilánu obce. Nejvýznamnějším z nich byla štola Trojice (Dreifaltigkeit) zaražená roku 1540, později zvaná Dům Rakouský (Haus von Österreich). Ústí štoly je dnes pod hladinou. Až do poloviny 17. století byla štola dlouhá 3600 m, později byla prodloužena na více než 5 km i s odbočkami. V prvním úseku, v němž štola podsedá hlavní stříbrné doly, směřuje k ZJZ, pak se stáčí a směřuje k jihu k železnorudným dolům v Mezilesí. Definitivně byla opuštěna v roce 1846. Na systém dědičné štoly byly napojeny štoly na návrších Scheibe, Hammerberg a Keil a to štoly Becken, Drei König, St. Maria Kirchenbau, Baumgartner, St. Michael a šachty Knacker, Wenzel, Harnischkammer, Keiler Tagschacht a Krummeschacht.
SZ od jádra města na úpatí Jelení hory byl roku 1812 otevřen důl Josef (Joseph am Wahl). Ústí štoly je dnes rovněž pod hladinou. Důl sledoval žilné hematitové zrudnění. Byl v provozu nepravidelně. V letech 1825 až 1830 činila produkce dolu 148 tun rudy.
Na pravém břehu Přísečnice jižně od obce ústí štoly Joseph am Schwarzen Busch a Öhlmül.
Naproti jádru Přísečnice, na svahu Holého vrchu byly těženy dvě v ostrém úhlu se křížící stříbrorudné žíly stejnojmennými doly Himmlisches Heer (od r. 1687) a Concordia (od r. 1712).
Pod hladinou přehrady se nachází též pinkové pole neznámého jména a stáří, které se občas vynoří v severní části přehrady v poloze Rasovna a těsně nad hladinou pinkové pole železnorudných dolů v poloze Mühlbüschel na poloostrově vybíhajícím do přehrady z Holého vrchu.
• Crkal, J., Volf, M. 2014: Počátky města Přísečnice. Anfänge der Stadt Preßniz. – In: Smolnik, R. (Hrsg.): ArcheoMontan 2013. Krušná krajina. Erz(gebirgs)landschaft. Ore Landscape. – Arbeits- u. Forschber. Sächs. Bodendenkmalpfl. Beih. 28. Dresden: 95–108.
• Přibyl, M., Velebil, D. 2019: Historický rudní revír Přísečnice v Krušných horách - geologické, ložiskové a mineralogické poměry, topografie dolů a historie dolování. Bull. Mineral. Petrolog. 27(1, 2019): 172–192.
• Crkal, J. 2018: Středověké hutnictví a hamernictví na Přísečnicku. In: K. Derner, Středověké hornictví a hutnictví na Přísečnicku ve středním Krušnohoří. Mittelalterlicher Bergbau und Hüttenwesen in der Region Preßnitz im mittleren Erzgebirge. ArchaeoMontan 5. Veröffentlichungen des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Bd. 68, LfA Sachsen, Dresden, 139–215.
ŠTOLA FRANTIŠEK XAVERSKÝ
Nachází se na pravém břehu Černé vody 50 metrů severně od bývalého brodu na cestě procházející středověkým hutništěm Starý Zámek. Původní pojmenování bylo identifikováno podle hornické mapy z roku 1793, kde je štola popsána jako iž zabořená. V nedávných letech se jednalo o jedinou přístupnou štolu v údolí Černé vody pod Kovářskou. Po prozkoumání archeology roku 2013 byla ztotožněna s plánkem vyhotoveným během uranového průzkumu v roce 1954 A. Haidmannem, který ale tehdy neudal její bližší lokalizaci.
Ústí bylo v minulých letech částečně zasuté, strop držela výdřeva z kuláčů. Štola byla prozkoumána v celé délce, která činí cca. 100 metrů. Obsahuje několik rozrážek, z nichž nejdelší měří 32 metrů a jedna z nich obsahuje komoru o výšce 3 a šířce 1,5 metru se kapsami po trámech pracovních plošin. Štola i rozrážky končí čelbou, se silným přítokem vody, ovšem díky svému sklonu není zaplavována a voda volně odtéká. Na jejím dně se nachází velké množství příčných dřev, přes které byly původně položeny fošny, podlahy, které jsou ještě místy patrné. Před koncem štoly je patrná ohlubeň kalem zaneseného hloubení, jehož v současné době pozorovatelná hloubka je 1 metr. Voda přes tuto šachtici byla převáděna díky několika dosud dochovaným dřevěným žlabům. Štola byla ražena v pevné stabilní rule a neobsahovala žádnou další výdřevu kromě rozpěr u vstupu. Před ústím se nachází jen velice malý odval, rozhodně neodpovídající množství vytěženého materiálu. Smrková dřeva odebraná na dendrochronologické analýzy se bohužel nepodařila datovat. Roku 2022 se výdřeva u ústí sesunula a štola je tak nadále nepřístupná.
•Crkal, J. 2017: Zaniklé hutnické areály v poloze Altes Schloss/Starý zámek u Kovářské. Výsledky povrchového a archeologického výzkumu 2010–2016. Nálezová zpráva č. j. 401/17. Archiv ÚAPPSZČ, Most.
ŠTOLA LEOPOLD A OKOLÍ
Ústí tří štol se nachází severně od města Hora sv. Šebestiána, v údolí Chomutovky (Assigbach). U městského mlýna vpravo od silnice do Saska byla roku 1818 obnovena štola Matyáš, práce však byly již roku 1825 zastaveny. Poblíž malého městského mlýna u pozdějšího nádraží ústily štoly: Segen Gottes (pravobřežní); Himmelsfürst (levobřežní); a ještě níže na soutoku velkého a malého Assigbachu důl Palmbaum, kde se kromě stříbra těžil i cín. Západně od silnice ke hranici byla roku 1790 zaražena průzkumná škola Leopold hnaná na jih směrem k Císařskému tahu. Roku 1805 zde skončily práce ještě před dosažením cíle.
• Breiter, K., Urban, M. 2015: Hora svatého Šebestiánaa. In: M. Urban (ed.), Horní města Krušných hor. Ústecký kraj. Sokolov, 36–55.
ŠTOLA ZEMĚ ZASLÍBENÁ
Štola Země zaslíbená (Gelobtes Land) patří k nejlépe zachovaným štolám na vrchu Mědník. Délka zpřístupněných chodeb je 100 m. Celková délka s následnými rozrážkami a komorami 240 m. Stěny a strop pokrývá místy silná vrstva což ukazuje na používání sázení ohně. Mimoto jsou patrny stopy práce mlátkem a želízkem. Ve štole je mnoho vydobytých komor a masivních středověkých zakládek – tzv. suchých zdí, za které se ukládal vyrubaný materiál. Štola představuje ukázku v nové době nenarušených, historických hornických prací.
Těžba byla ve štole Země zaslíbená ukončena zřejmě před rokem 1800, protože na důlní mapě z r. 1800 je již štola vyznačena jako vytěžená. K počátkům prací se nelze přesněji vyjádřit, neboť podobná dobývací technika byla využívána ve středověku i novověku. Radiokarbonová datace jednoho z uhlíků v prostoru sázení ohně přinesla dataci novověkou: 18–19. století. Zmáhání štoly pro turistické účely začalo v roce 2009 Od roku 2013 se zásluhou Občanské společnosti Štola Marie Pomocná – Hornický skanzen Mědník – Měděnec podařilo tyto podzemní prostory zpřístupnit veřejnosti. Štola a navazující prostory byly naskenovány v projektu VirtualTour podporovaném EU.
• https://pamatkovykatalog.cz/stola-zeme-zaslibena-13259048
ŠTOLY V ÚDOLÍ ČERNÉ VODY
Mezi hutništi na Starém zámku a Kovářskou a se nachází několik zabořených ústí štol. První je sotva znatelné ústí štoly cechu Karel Boromejský - Karoli Boromei Stolln, která měla být podle mapy z roku 1793 již tehdy zavalená. Roku 1923 byla plánována její otvírka, ke které již nedošlo. Štola cechu Marie Pomocná (Mariahilfzeche, Maria Hülf Zeche am Pleilwasser) měla mít v letech 1708–1721 a 1713–1724 výtěžek 142 zlatých a okolo roku 1839 zde bylo vytěženo několik centů kobaltu. Štole je identická se Spitzberger Stollen, kterou v polovině roku 1912 znovu otevřena společností ARGENTA. Roku 1954 byla rovněž zkoumána A Haidmannem st., který zde identifikoval baryt, fluorit, mylonit, limonit, psilometan, křemen, prolusit, azurit, malachit a chalkonit. Její délka byla 55 metrů. Poslední štolou je Antonín (Antoni Stolln, Antonizeche, Silberzeche St. Antoni am Pleilwasser) cca 770 metrů jižně od Františka Xaveria. Důl měl v letech 1713–1721 výtěžek 148 zlatých. U štoly je v hornické mapě z roku 1793 poznámka, která se vztahuje i na tři předešlé – „štola Antonín, kterou dolovaly všechny čtyři doly na stříbro, je provozována vlastníky posledního z nich.“ Podle záznamů Argenty byla ještě v 19. století v provozu a v roce 1923 se plánovala nová otvírka, ke které ale nedošlo. Její délka činila 270 metrů.
• Crkal, J. 2017: Zaniklé hutnické areály v poloze Altes Schloss/Starý zámek u Kovářské. Výsledky povrchového a archeologického výzkumu 2010–2016. Nálezová zpráva č. j. 401/17. Archiv ÚAPPSZČ, Most.
• Müller, H. 2001: Beschreibung der Grubengebäude im Revier Preßnitz im Erzgebirge, Band 3. Lokalitäten Schmiedeberg – Schwarzwasser – Pleilwasser. Selbstverlag. München.
Širší okolí města Přísečnice (zaniklého při stavbě vodní nádrže) patří k nejstarším osídleným oblastem v českých Krušných horách. Od poloviny 13. století začaly místní lesy prosvětlovat sklárny, na dálkové cestě do Zwickau bylo založeno město Přísečnice a začala těžba stříbrných a železných rud. Hlavní dobou těžby stříbrných rud bylo 16 století, kdy vznikla i nová horní města Výsluní, Měděnec a Vejprty. V následujících stoletích se jednalo o významnou železářskou produkční oblast. Přísečnicko vyniká kromě pozoruhodné industriální historie i mimořádným stavem archeologického poznání díky výzkumům probíhajícím zde systematicky již od roku 1986. V horské krajině jsou dodnes patrné nesčetné pozůstatky dolování a hutnictví, další jsou běžnému pozorovateli skryté. Aplikace HistoryVision je virtuálním průvodcem, který má na tyto památky upozornit a povzbudit návštěvníky k jejich prohlídce.
Aplikace HistoryVision byla vytvořena v projektu ArchaeoMontan@School. Archaeologické informace pocházjí převážně z projektu ArchaeoMontan (v letech 2012–2018). Oba projekty byly podporované fondy EU v programu Interreg V SN/CZ. Texty vytvořil Kryštof Derner na základě rešerší z odborné literatury. Obrazová příloha byla vytvořena s výrazným přispěním Jirího Crkala (oba Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, v. v. i.). Technické a grafické řešení je dílem Jana Ratzky (Ponte Records, v. v. i.). Aplikace je otevřena dalším úpravám a doplňkům. Kontaktní adresa je: kderner@seznam.cz.
Aplikace HistoryVision byla vytvořena v projektu ArchaeoMontan@School.
Archaeologické informace pocházejí převážně z projektu ArchaeoMontan (v letech 2012–2018). Oba projekty byly podporované fondy EU v programu Interreg V SN/CZ.
Texty vytvořil Kryštof Derner na základě rešerší z odborné literatury.
Obrazová příloha byla vytvořena s výrazným přispěním Jiřího Crkala (oba Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, v. v. i.).
Technické a grafické řešení je dílem Jana Ratzky (Ponte Records, v. v. i.).
Aplikace je otevřena dalším úpravám a doplňkům.
Kontaktní adresa je: kderner@seznam.cz.
Virtuální montánně archeologický průvodce po Přísečnicku a okolí
Virtueller montan-archäologischer Führer für die Region Preßnitz und seine Umgebung
Virtual montan-archaeological guide for the region of Preßnitz and its surroundings
Budovy někdejšího hamru Pleyl na historické fotografii (archiv J. Crkal).
Gebäude des ehemaligen Weilers Pleyl auf einer historischen Fotografie (Archiv von J. Crkal).
Buildings of the former Pleyl hamlet on a historical photograph (archive of J. Crkal).
Budovy továrny na místě původního hamru v Kryštofových hamrech na staré fotografii (archiv J. Crkala).
Die Fabrikgebäude an der Stelle des ursprünglichen Hammerwerks in Kryštofovy hamry auf einer alten Fotografie (Archiv von J. Crkal).
Buildings of the factory on the site of the original hammer mill in Kryštofovy hamry on an old photograph (archive of J. Crkal).
Břeh přehrady v místě zvaném Schöne Marie, kde byly nalezeny pozůstatky středověkého hutniště.
Das Ufer des Dammes an der Schönen Marie, wo die Überreste einer mittelalterlichen Schmelzhütte gefunden wurden.
The shore of the dam at the site called Schöne Marie, where the remains of a medieval smelter were found.
Dnešní podoba budov někdejší Fladerovy fabriky (foto J. Crkal).
Heutiges Aussehen der Gebäude der ehemaligen Flader-Fabrik (Foto von J. Crkal).
Today's appearance of the buildings of the former Flader factory (photo by J. Crkal).
Dokumentace environmentální sondy Dolina I roku 2020 (foto K. Derner).
Dokumentation der Umweltsonde Dolina I im Jahr 2020 (Foto: K. Derner).
Documentation of the environmental probe Dolina I in 2020 (photo by K. Derner).
Dokumentace environmentální sondy Dolina II roku 2020 (foto K. Derner).
Dokumentation der Umweltsonde Dolina II im Jahr 2020 (Foto: K. Derner).
Documentation of the environmental probe Dolina II in 2020 (photo by K. Derner).
Doly Povrchové projevy důlní činnosti na Engelsburgu. Podle Podle Přibyl–Velebil 2019 a průzkumů v projektu ArchaeoMontan.
Bergwerke Oberflächenmanifestationen der Bergbautätigkeit auf der Engelsburg. Nach Pribyl-Velebil 2019 und Untersuchungen im Rahmen des ArchaeoMontan-Projekts.
Mines Surface manifestations of mining activity at Engelsburg. According to Pribyl-Velebil 2019 and surveys in the ArchaeoMontan project.
Doly na Hammergebirge na výřezu důlní mapy z roku 1775 (NA Praha, SMMP, inv. č. 313). Vpravo tah odvalů dolu Maria Kirchenbau, víceméně v pokračování tahu Václav na Scheibe; vlevo odvaly nad Vizmutovou žilou.
Bergwerke auf dem Hammergebirge auf einer Bergbaukarte aus dem Jahr 1775 (NA Prag, SMMP, Inv. Nr. 313). Rechts der Stollen der Grube Maria Kirchenbau, mehr oder weniger in Fortsetzung des Stollens von Václav nach Scheibe; links der Stollen über dem Gang Vizmut.
Mines on the Hammergebirge on a mining map from 1775 (NA Prague, SMMP, inv. no. 313). On the right, the drift of the Maria Kirchenbau mine, more or less in continuation of the Václav to Scheibe drift; on the left, the drift above the Vizmut vein.
Doly na Scheibe a Hájiště na výřezu důlní mapy z roku 1775 (NA Praha, SMMP, inv. č. 313). Doly podsedá štoly Dům rakouský.
Bergwerke in Scheibe und Hájiště auf einer Bergbaukarte von 1775 (NA Praha, SMMP, Inv. Nr. 313). Die Bergwerke befinden sich unter dem Stollen des Hauses Österreich.
Mines at Scheibe and Hájiště on a mining map from 1775 (NA Praha, SMMP, inv. no. 313). The mines are situated under the adit of the House of Austria.
Doly v okolí Blechhammeru. Podle Přibyl–Velebil 2012 a průzkumů v projektu ArchaeoMontan.
Bergwerke um Blechhammer. Nach Pribyl-Velebil 2012 und Untersuchungen im Rahmen des ArchaeoMontan-Projekts.
Mines around Blechhammer. According to Pribyl-Velebil 2012 and research in the ArchaeoMontan project.
Důl Fischer Železnorudný důl Fischer na staré fotografii (Přibyl–Velebil 2019, obr. 17).
Eisenerzgrube Fischer Eisenerzgrube Fischer in einer alten Fotografie (Pribyl-Velebil 2019, Abb. 17).
Fischer iron ore mine Fischer iron ore mine in an old photograph (Pribyl-Velebil 2019, fig. 17).
Důl Maria Kirchenbau na Mashauerově důlní mapě z roku 1720. Dobře patrné je míhadlo, které převádí energii z vodního kola na vodní pumpu v dolu a stoupa před ústím dolu (NA Praha, SMP 899 B IV 4).
Die Grube Maria Kirchenbau auf der Grubenkarte von Mashauer aus dem Jahr 1720: Deutlich zu erkennen ist das Rührwerk, das die Energie des Wasserrades auf die Wasserpumpe in der Grube überträgt und vor dem Grubenmund aufsteigt (NA Praha, SMP 899 B IV 4).
The Maria Kirchenbau mine on Mashauer's mine map from 1720. The agitator that transfers energy from the water wheel to the water pump in the mine and rises in front of the mine mouth is clearly visible (NA Praha, SMP 899 B IV 4).
Hadí údolí při průzkumu spojeném s environmentálními odběry roku 2020 (foto K. Derner).
Das Snake Valley während der Umweltstichprobenerhebung 2020 (Foto von K. Derner).
Snake Valley during a survey associated with environmental sampling in 2020 (photo by K. Derner).
Hamr v Kryštofových hamrech po přestavbě na kobaltovou huť. Rytina datovaná kolem roku 1768 (SäStA, Bergarchiv Freiberg, Bst. 40001, Nr. 2952).
Hamr in Kryštofovy hamry nach dem Umbau zu einer Kobalthütte. Kupferstich um 1768 (SäStA, Bergarchiv Freiberg, Bst. 40001, Nr. 2952).
Hamr in Kryštofovy hamry after reconstruction into a cobalt smelter. Engraving dated around 1768 (SäStA, Bergarchiv Freiberg, Bst. 40001, Nr. 2952).
Heidmannův náčrt štoly František Xaverský z doby uranového průzkumu v 50. letech 20. století.
Heidmanns Skizze des Stollens František Xaverský aus der Zeit der Uranexploration in den 1950er Jahren.
Heidmann's sketch of the František Xaverský adit from the time of uranium exploration in the 1950s.
Historická pohlednice vsi Dolina–Dörnsdorf (archiv J. Crkal).
Historische Postkarte von Dolina-Dörnsdorf (Archiv von J. Crkal).
Historical postcard of Dolina-Dörnsdorf (archive of J. Crkal).
Historické foto Fladerovy fabriky s vystavenými hasičskými stříkačkami (archiv J. Crkala).
Historisches Foto der Flader-Fabrik mit ausgestellten Löschspritzen (Archiv von J. Crkal).
Historical photo of Flader's factory with firefighting syringes on display (archive of J. Crkal).
Historické foto pomníku švédských vojáků na Palouku mrtvých (archiv J. Crkala).
Historisches Foto des Denkmals der schwedischen Soldaten auf der Totenwiese (Archiv von J. Crkala).
Historical photo of the monument of Swedish soldiers at the Meadow of the Dead (archive of J. Crkala).
Hlavní a dvě vedlejší sklářské pece Jilmová I při výzkumu z let 1986–1988 (Černá 2016).
Der Haupt- und zwei Nebenglasöfen von Jilmová I während der Forschung von 1986-1988 (Černá 2016).
The main and two secondary glass furnaces of Jilmová I during the research from 1986-1988 (Černá 2016).
Hora svatého Šebestiána na staré pohlednici. Pohled z odvalů Kaiserzugu (sbírka J. Crkal).
Der Sebastiansberg auf einer alten Postkarte. Blick von den Aufschlüssen des Kaiserzugs (Sammlung J. Crkal).
Mount St. Sebastian on an old postcard. View from the Kaiserzug outcrops (collection of J. Crkal).
Hutnictví na Starém zámku II zanechalo až několikametrové struskové haldy (foto J. Crkal).
Die Metallurgie im Alten Schloss II hinterließ meterhohe Schlackenhalden (Foto: J. Crkal).
Metallurgy at the Old Castle II left slag heaps several metres high (photo by J. Crkal).
Hutě na Hamerském potoku (dnes chybně Přísečnice) na hospodářské mapě Doliny z roku 1778. Novověké nálezy z dolní huti (SOA Litoměřice, fond Vs Přísečnice, inv. č. 2841; foto keramiky J. Crkal).
Die Eisenhütte am Hamerský-Bach (heute fälschlicherweise Přísečnice genannt) auf der Wirtschaftskarte von Doliny aus dem Jahr 1778. Neuzeitliche Funde aus der unteren Hütte (SOA Litoměřice, Fonds Vs Přísečnice, Inv.-Nr. 2841; Foto der Keramik von J. Crkal).
The ironworks on the Hamerský brook (today erroneously called Přísečnice) on the economic map of Doliny from 1778. New-age finds from the lower smelter (SOA Litoměřice, fund Vs Přísečnice, inv. no. 2841; photo of ceramics by J. Crkal).
Jeden z obvalů tahu Václav na návrší Scheibengebirge (foto J. Crkal).
Einer der Felsblöcke des Wenzelszuges auf dem Scheibengebirge (Foto: J. Crkal).
One of the boulders of the Václav move on the Scheibengebirge hill (photo by J. Crkal).
Momentka z neúspěšného průzkumu Graukopfu roku 2016. Zaměřování mikrosond (foto J. Crkal).
Ein Schnappschuss der gescheiterten Graukopf-Vermessung von 2016. Anvisierte Mikrosonden (Foto von J. Crkal).
A snapshot from the failed Graukopf survey of 2016. Targeting microprobes (photo by J. Crkal).
Na Orpusu vznikla hornická kolonie, která se dožila 20. století. Na fotografii je rodný dům nejznámějšího rodáka: Ferdinanda Stamma, který byl v 60.–70. letech 19. století poslancem v Českém zemském sněmu a poslancem Říšského sněmu (archiv J. Crkala).
Auf Orpus wurde eine Bergbaukolonie gegründet, die bis ins 20. Jahrhundert hinein bestand. Das Foto zeigt das Geburtshaus des berühmtesten Einheimischen: Ferdinand Stamm, der in den 1860-70er Jahren Mitglied der böhmischen Landesversammlung und des Reichstags war (Archiv von J. Crkal).
A mining colony was established on Orpus, which lived into the 20th century. The photo shows the birthplace of the most famous native, Ferdinand Stamm, who was a member of the Bohemian Provincial Assembly and a member of the Reichstag in the 1860s-70s (archive of J. Crkal).
Německý geolog Knut Kaiser při dokumentaci profilu na Střelnickém potoce. Hnědooranžová svrchní část je tvořena haldovinou (foto K. Derner).
Der deutsche Geologe Knut Kaiser bei der Dokumentation des Profils am Střelnický-Bach. Der braun-orangefarbene obere Teil besteht aus kalkhaltigem Gestein (Foto von K. Derner).
German geologist Knut Kaiser during the documentation of the profile on the Střelnický Brook. The brown-orange upper part is made of chalky rock (photo by K. Derner).
Obval jedné ze šachet na katastru Nové Vsi (foto J. Crkal).
Der Schacht eines der Schächte aus dem Kataster von Nová Ves (Foto von J. Crkal).
One of the shafts in the cadastre of Nová Ves (photo by J. Crkal).
Pinky na Engelsburgu (foto J. Crkal).
Pinka auf der Engelsburg (Foto: J. Crkal).
Pinka on Engelsburg (photo J. Crkal).
Pinky tzv. Císařského tahu na staré pohlednici (sbírka J. Crkala).
Pinkas der so genannten Kaiserstraße auf einer alten Postkarte (Sammlung von J. Crkal).
Pinkas of the so-called Imperial move on an old postcard (collection of J. Crkal).
Plán dolů na Auspaneru. Podle Přibyl–Velebil 2019 a průzkumů v projektu ArchaeoMontan.
Der Plan der Mine Auspanera. Nach Pribyl-Velebil 2019 und Forschung im ArchaeoMontan-Projekt.
The Auspanera mine plan. According to Pribyl-Velebil 2019 and research in the ArchaeoMontan project.
Plán zaniklé středověké vsi Spindelbach na základě archeologického průzkumu (Hylmarová 2012).
Plan des untergegangenen mittelalterlichen Dorfes Spindelbach auf der Grundlage archäologischer Untersuchungen (Hylmarová 2012).
Plan of the extinct medieval village of Spindelbach based on archaeological research (Hylmarová 2012).
Podolované území a důlní díla na mapě ČGS a Kořánově mapě důlních děl u Hory sv. Šebestiána z roku 1959 (Geofond sign. P011248).
Das unterirdische Gebiet und die Bergbauarbeiten auf der Karte der ČGS und der Karte von Kořán über die Bergbauarbeiten in Hora sv. Šebestiána aus dem Jahr 1959 (Geofonds-Signatur P011248).
Undermined area and mining works on the map of ČGS and Kořán's map of mining works at Hora sv. Šebestiána from 1959 (Geofond signature P011248).
Poloha environmentálních odběrů na Střelnickém potoce pod odvalem dolu Harnischkammer (foto K. Derner).
Standort der Umweltprobenahme am Střelnický-Bach unterhalb der Abraumhalde Harnischkammer (Foto von K. Derner).
Location of environmental sampling points on the Střelnický Brook below the Harnischkammer mine tailings (photo by K. Derner).
Poloha environmentálních odběrů v Hadím údolí (foto K. Derner).
Standort der Umweltproben im Snake Valley (Foto von K. Derner).
Location of environmental sampling in the Snake Valley (photo by K. Derner).
Poloha huti Sorgental (dříve Rubnerův hamr) na Schodtově lesní mapě z roku 1731, ve výřezu na Humeliově lesní mapě z doby kolem roku 1650 (H. Krauße; SOA Litoměřice, fond Vs Přísečnice, inv. č. 2883).
Lage der Sorgentaler Schmelzhütte (ehemals Rubner's Hammerwerk) auf der Waldkarte von Schodt aus dem Jahr 1731, im Ausschnitt der Waldkarte von Humelius aus der Zeit um 1650 (H. Krauße; SOA Litoměřice, fond Vs Přísečnice, Inv.-Nr. 2883).
Location of the Sorgental smelter (formerly Rubner's hammer mill) on Schodt's forest map from 1731, in a cut-out on Humelius' forest map from around 1650 (H. Krauße; SOA Litoměřice, fond Vs Přísečnice, inv. no. 2883).
Poloha struskové haldy v Dolině na hospodářské mapě z roku 1778 (SOA Litoměřice, fond Vs Přísečnice, inv. č. 2841)
Lage der Schlackenhalde in Dolina auf der Wirtschaftskarte von 1778 (SOA Litoměřice, Fonds Vs Přísečnice, Inv.-Nr. 2841)
Location of the slag heap in Dolina on the economic map from 1778 (SOA Litoměřice, fund Vs Přísečnice, inv. no. 2841)
Povrchové projevy důlní činnosti na Kreuzigeru. Podle Podle Přibyl–Velebil 2019 a průzkumů v projektu ArchaeoMontan.
Oberflächenmanifestationen der Bergbautätigkeit am Kreuziger. Nach Pribyl-Velebil 2019 und Untersuchungen im Rahmen des ArchaeoMontan-Projekts.
Surface manifestations of mining activity at Kreuziger. According to Pribyl-Velebil 2019 and surveys in the ArchaeoMontan project.
Pozůstatky dolování na Graukopfu, vyznačena plocha geofyzikálního průzkumu, kde byly též v minulosti nalezeny propálené plochy se starou keramikou (K. Derner).
Reste des Bergbaus am Graukopf, markierter Bereich der geophysikalischen Untersuchung, in dem in der Vergangenheit auch verbrannte Flächen mit alter Keramik gefunden wurden (K. Derner).
Remains of mining at Graukopf, marked area of geophysical survey, where burnt areas with old pottery were also found in the past (K. Derner).
Pozůstatky hornické činnosti na Graukopfu. Podle Přibyl–Velebil 2019, obr. 12 a průzkumů v projektu ArchaeoMontan.
Überreste von Bergbauaktivitäten am Graukopf. Nach Pribyl-Velebil 2019, Abb. 12 und Untersuchungen im Rahmen des ArchaeoMontan-Projekts.
Pozůstatky hornické činnosti na Graukopfu. Podle Přibyl–Velebil 2019, obr. 12 a průzkumů v projektu ArchaeoMontan.
Pozůstatky hornické činnosti na Hammergebirge. Podle Přibyl–Velebil 2019, obr. 12 a průzkumů v projektu ArchaeoMontan.
Reste des Bergbaus auf dem Hammergebirge. Nach Pribyl-Velebil 2019, Abb. 12 und Untersuchungen im ArchaeoMontan-Projekt.
Remains of mining activity on the Hammergebirge. According to Pribyl-Velebil 2019, fig. 12 and surveys in the ArchaeoMontan project.
Pozůstatky hornické činnosti na Orpusu. Podle Přibyl–Velebil 2019, obr. 12 a průzkumů v projektu ArchaeoMontan.
Überreste von Bergbauaktivitäten auf Orpus. Nach Pribyl-Velebil 2019, Abb. 12 und Untersuchungen im Rahmen des ArchaeoMontan-Projekts.
Remains of mining activity on Orpus. According to Pribyl-Velebil 2019, fig. 12 and surveys in the ArchaeoMontan project.
Pozůstatky hornické činnosti na návrší Scheibe. Podle Přibyl–Velebil 2019, obr. 12 a průzkumů v projektu ArchaeoMontan.
Überreste des Bergbaus auf dem Hügel Scheibe. Nach Pribyl-Velebil 2019, Abb. 12 und Untersuchungen im Rahmen des ArchaeoMontan-Projekts.
Remains of mining activity on the Scheibe hill. According to Pribyl-Velebil 2019, fig. 12 and surveys in the ArchaeoMontan project.
Pozůstatky hornické činnosti pod Horou svatého Šebestiána. Podle mapy důlních děl a poddolovaných území (ČGS) a průzkumů v projektu ArchaeoMontan.
Überreste von Bergbauaktivitäten unter dem Berg St. Sebastian. Nach der Karte der Bergbau- und Untertagebaugebiete (CGS) und Erhebungen im Projekt ArchaeoMontan.
Remains of mining activity under the Mount of St. Sebastian. According to the map of mining and underground areas (CGS) and surveys in the ArchaeoMontan project.
Pozůstatky sloupových jamek a zdí v místech někdejší stříbrné huti.
Reste von Pfostenlöchern und Mauern auf dem Gelände der ehemaligen Silberschmelze.
Remains of postholes and walls at the site of the former silver smelter.
Profil Černý Potok 2/2019. Tmavě šedé středověké náplavy jsou převrstveny rezavými struskovými novověkými vrstvami z hutě Sorgental. Vlevo ústí štoly Engelsburg.
Profil von Černý Potok 2/2019: Dunkelgraues mittelalterliches Schwemmland wird von rostigen Schlackenschichten aus der Sorgentalhütte überlagert. Links ist die Mündung des Engelsburg-Stollens zu sehen.
Profile of Černý Potok 2/2019. Dark grey medieval alluvium is overlain by rusty slag layers from the Sorgental smelter. To the left is the mouth of the Engelsburg adit.
Profil Černý Potok 2016. Šedé nápalavy patrně pozdně středověké jsou převrstveny rezavými vrstvami strukové drtě z huti Pleyl. Červeně poloha palynologických odběrů.
Profil von Černý Potok 2016. Das graue, wahrscheinlich spätmittelalterliche Schwemmland wird von rostigen Schichten mit Schalenresten aus der Pleyler Schmelzhütte überlagert. Rot ist der Ort der palynologischen Probenahme.
Profile of Černý Potok 2016. The grey alluvium, probably late medieval, is overlain by rusty layers of pod clasts from the Pleyl smelter. Red is the location of palynological sampling.
Propadlá část štoly Goldloch před současným ústím. Patrný je silný výtok vody a pozůstatky výdřevy (foto K. Derner).
Der eingestürzte Teil des Goldlochstollens vor der Strommündung. Ein starker Wasserausfluss und Reste des Blaslochs sind sichtbar (Foto K. Derner).
The collapsed part of the Goldloch adit in front of the current mouth. A strong water outflow and remains of the blowhole are visible (photo K. Derner).
Sondáž ve struskové haldě v prostoru bývalého hamru v Dolině ukázala, že hamr zde pracoval již ve 13., či počátkem 14. století.
Sondierungen in der Schlackenhalde im Bereich des ehemaligen Hammerwerks in Dolina ergaben, dass das Hammerwerk dort bereits im 13. oder frühen 14.
Probing in the slag heap in the area of the former hammer in Dolina has shown that the hammer was already working there in the 13th or early 14th century.
Probing in the slag heap in the area of the former hammer in Dolina has shown that the hammer was already working there in the 13th or early 14th century.
Stavby dvora v místech, kde se dříve nacházela stříbrná huť a později měděný hamr na historické fotografii (sbírka E. Šírové).
Gebäude des Hofes an der Stelle, an der sich früher die Silberschmelze und später das Kupferhammerwerk befanden, auf einer historischen Fotografie (Sammlung von E. Šírová).
Buildings of the yard in the place where a silver smelter and later a copper hammer were located on a historical photograph (collection of E. Šírová).
Stříbrná huť (vpravo v popředí) na vyobrazení Přísečnice na mapě z posledního desetiletí 16. století (NA Praha, MM, kart. č. 905).
Die Silberschmelze (rechts im Vordergrund) auf der Karte von Přísečnice aus dem letzten Jahrzehnt des 16. Jahrhunderts (NA Praha, MM, Karte Nr. 905).
The silver smelter (right in the foreground) on the map of Přísečnice from the last decade of the 16th century (NA Praha, MM, card no. 905).
Vismutová štola na počátku 20. století (archiv J. Crkal)
Schacht Vismutova zu Beginn des 20. Jahrhunderts (Archiv von J. Crkal)
Vismutova shaft at the beginning of the 20th century (archive of J. Crkal)
Voda odnášela z břehů i struskou prolitý štěrk, snad z místa původního dna pecí, či jejich odpichu (foto J. Crkal).
Das Wasser, das von den Ufern weggetragen wurde, enthielt auch Kies, der mit Schlacke verschüttet war, vielleicht von der Stelle des ursprünglichen Bodens der Öfen oder ihrer Sprengung (Foto von J. Crkal).
The water carried away from the banks also gravel spilled with slag, perhaps from the place of the original bottom of the furnaces or their blasting (photo by J. Crkal).
Vysoká strusková halda na Starém zámku II narušovaná potokem Černá voda (foto J. Crkal).
Hohe Schlackenhalde am Alten Schloss II, gestört durch den Bach Černá voda (Foto von J. Crkal).
High slag heap at the Old Chateau II disturbed by the Černá voda stream (photo by J. Crkal).
Výsledky geomagnetických měření. Vlevo strusková halda v Pleylu. Vpravo situace u dolů na Kreuzigeru. Šipka vyznačuje polohu milíře a středověké vrstvy. Nad nimi staré úvozy.
Měření provedl R. Křivánek (ARUP AV ČR v. v. i.)
Ergebnisse der geomagnetischen Messungen. Links die Schlackenhalde in Pleylo. Rechts die Situation in der Grube Kreuziger. Der Pfeil zeigt die Lage des Millirea und der mittelalterlichen Schicht an. Darüber die alten Stollen.
Die Messungen wurden von R. Křivánek (ARUP AV ČR v. v. i.) durchgeführt.
Results of geomagnetic measurements. Left slag heap in Pleylo. On the right the situation at the Kreuziger mine. The arrow indicates the position of the millirea and the medieval layer. Above them the old drifts.
The measurements were made by R. Křivánek (ARUP AV ČR v. v. i.)
na východním břehu Černé vody, naproti hutništi Starý zámek I, byly vodou narušovány vrstvy přepáleného strusek (foto J. Crkal).
Am Ostufer des Schwarzwassers, gegenüber der alten Schmelzhütte Castle I, wurden Schichten von verbrannter Schlacke vom Wasser aufgewühlt (Foto von J. Crkal).
On the eastern bank of the Black Water, opposite the Old Castle I smelter, layers of burnt slag were disturbed by water (photo by J. Crkal).
Ústí štoly Kaiserzechstollen (foto J. Crkal).
Mündung des Kaiserzechstollens (Foto von J. Crkal).
Mouth of the Kaiserzechstollen (photo by J. Crkal).
Železné nálezy z okolí štoly Goldloch. 1 klíč, 2 podkova, 3 a 4 klín, 5 klička (foto J. Crkal).
Eisenfunde aus der Umgebung des Goldlochstollens. 1 Schlüssel, 2 Hufeisen, 3 und 4 Keil, 5 Kurbel (Foto J. Crkal).
Iron finds from the vicinity of the Goldloch adit. 1 key, 2 horseshoe, 3 and 4 wedge, 5 crank (photo J. Crkal).
Železné nálezy ze Starého zámku II. (foto J. Crkal).
Eisenfunde aus der Alten Burg II. (Foto J. Crkal).
Iron finds from the Old Castle II. (photo J. Crkal).
Plán hutniště Starý zámek I
Plan des Hüttengeländes Old Castle I
Plan of Old Castle I
Plán hutniště Starý zámek II
Plan des Hüttengeländes Old Castle II
Plan of Old Castle II
Mapa starých důlních děl v Novém Zvolání (podle Přibyl–Velebil 2012, 78, obr. 16. a průzkumů v projektu ArchaeoMontan).
Karte der alten Grubenbaue in Nový Zvolání (nach Pribyl-Velebil 2012, 78, Abb. 16. und Untersuchungen im Projekt ArchaeoMontan).
Map of the old mine workings in Nový Zvolání (after Pribyl-Velebil 2012, 78, fig. 16. and surveys in the ArchaeoMontan project).
Nižší aluviální a vyšší koluviální vrstvy v sondě dosahovaly velké mocnosti (foto M. Volf).
Die unteren alluvialen und oberen kolluvialen Schichten in der Sonde waren sehr dick (Foto von M. Volf).
The lower alluvial and higher colluvial layers in the probe were very thick (photo by M. Volf).
Současný stav uhelny
Aktueller Stand des Kohlekraftwerks
Current state of the coal plant
• uhelna vysoké pece
• archeobotanické odběry
• vápenka
• obec Kovářská
• rašeliniště Kovářská
• Kallova továrna a ústí štol dolu František Serafínský
• Kohlschupfe des Hochofens
• archäobotanische Proben
• Kalkwerk
• Gemeinde Schmiedeberg
• Torfmoor Schmiedeberg
• Fabrik Kalla und die Mundlöcher der Stollen Franziscus Seraphini
• Nové Zvolání a jeho doly
• Stollen Haus Österreich und die Bergwerke in der Umgebung von Preßnitz
• Eisenhütte bei Schöne Maria
• Kupferhammer
• Gruben am Keil
• Gruben an der Scheibe
• archäobotanische Proben
• archeobotanické odběry
• město Výsluní
• doly v údolí Zvonícího potoka
• Starý rybník
• zaniklá středověká vesnice Spindelbach
• archäobotanische Proben
• Stadt Sonnenberg
• Gruben im Klingenbach Tal
• Alter Teich
• wüste Dorf Spindelbach
• doly Engelsburg, štola Friedrich
• doly na Kreuzigeru
• hornické sídliště
• archeobotanické odběry
• bývalý mlýn
• bývalá Fladerova továrna
• bývalý hamr
• bývalý hamr Pleyl
• doly JZ od Hory sv. Šebestiána
• město Hora svatého Šebestiána
• štola Leopold a okolí
• sklárny Jilmová
• důl Měděnec
• pinka Měděnec
• hornická osada Orpus
• střeověké pece
• doly na Taubenbergu
• archeobotanické odběry
• Hammerle
• ves Dolina
• doly na Hamerském potoce
• hornické sídliště na Kremsigeru
• doly na Auspaneru
• město Měděnec
• štola Marie Pomocná
• štola Země zaslíbená
• doly na Mědníku
• vitriolová huť
• doly na Vysoké
• štola Dům rakouský a doly u Přísečnice
• huť u Schöne Maria
• měděný hamr
• doly na Keilu
• doly na Scheibe
• archeobotanické odběry
• Bergbausiedlung Orpus
• mittelalterliche Öfen
• Gruben am Taubenberg
• archäobotanische Proben
• Hammerle
• Dörnsdorf
• Gruben am Hammerbach
• Bergbausiedlung am Kremsiger
• Gruben am Auspaner
• Goldloch Stollen
• Eisenhütte Altes Schloß II
• Eisenhütte Altes Schloß I
• Stollen Franziscus Xaverii
• Die Stollen im Schwarzwasser Tal
• Gruben Engelsburg, Stollen Friedrich
• Gruben am Kreuziger
• Bergbausiedlung
• archäobotanische Proben
• ehem. Mühle
• ehem. Fabrik Flader
• ehem. Hammer
• ehem. Hammer Pleyl
• Gruben SW vom St. Sebastiansberg
• Stadt St. Sebastiansberg
• Leopold Stollen und Umgebung
• Glashütten im Ulmbach
• Neugeschrei und seine Bergwerke
• Stadt Kupferberg
• Maria Hilf Stollen
• Gelobtes Land Stollen
• Gruben am Kupferhügel
• štola Goldloch
• hutniště Starý zámek II
• hutniště Starý zámek I
• štola František Xaverský
• štoly v údolí Černé vody
• Bergwerk Kupferberg
• Pinge Kupferberg
• Vitriolhütte
• Gruben am Hohenstein
Aplikace není v součanosti konfigurována pro mobilní zařízení. Je optimalizována pouze pro prohlížení v PC.
Die App ist derzeit nicht für mobile Geräte konfiguriert. Sie ist nur für die Anzeige auf dem PC optimiert.
The app is not currently configured for mobile devices. It is optimized for PC viewing only.